Zazpívají si odpoledne na Silvestra hymnu?

Jeden z nich je rodák z města pod Ještědem, druhý v Liberci zapustil natrvalo kořeny. Přesto se spolu dlouho míjeli. Mají různé profese, spojuje je ale celoživotní vztah k fotbalu. JIŘÍ ŠTAJNER ho hrával téměř do čtyřicítky na vrcholové úrovni, herec LADISLAV HAMPL se mu věnuje ve volném čase. Nedávno si však zahráli si v jednom týmu a není vyloučené, že si v posledních dnech v roce dají repete…

Vzpomenete si, kdy jste se spolu poprvé potkali?

J. Š. :„Není to tak dlouho, už jsem byl zpátky z Německa a potkali jsme se v hospodě…“

L. H.: „Bylo to kolem Vánoc, byl tady se mnou ještě Leoš (Noha) a slavili jsme něco v Liberci. „Formič“ (Petr Forman, bývalý prezidenta Slovanu) mi tehdy řekl, že někoho přivede. A přivedl Jirku, stáli jsme naproti sobě. Byl jsem trochu štajf, že ho osobně poznávám, on možná taky, protože v tu dobu běžel v televizi „Okresní přebor“, ve kterém jsem hrál jednoho z fotbalistů. Bylo to příjemné, i když jsme si toho ten večer moc neřekli…“

Láďa chodí pravidelně na fotbaly, co vy a kultura?

J. Š.: „Jdu jen občas, když je nějaké dobré představení v Liberci, do Prahy za kulturou nejezdím.“

Jak si na hřišti i mimo něj rozumíte?

J. Š.: „Moc jsme toho zatím spolu neodehráli, naposledy to bylo při nedávném turnaji internacionálů v Praze na Vyšehradě.“

L. H.: „Vloni jsem měl tu čest, že mě Jirka pozval na křest svoji autobiografické knihy Šílený génius.“

Původně jste chtěl být profesionálním fotbalistou, kdy se to ve vás zlomilo směrem ke kumštu?

L. H.: „Asi s první cigaretou, která přišla velmi brzy… Od deseti let jsem vyplňoval v Šaldově divadle dětské role. A když jsem si ho prohlížel od půdy až do sklepa, tak jsem si mohl při sledování
představení zakouřit. Málem jsem dostal přes držku, protože hrozilo, že by mohlo divadlo vyhořet, protože tam bylo hrozně prachu… Ale kdo ví, kdyby ze mě byl fotbalista, jestli bych se dostal do takové společnosti bývalých hráčů, v jaké se nyní mohu pohybovat. I když jsem se vrhl na divadlo, fotbal z mého života nezmizel. Před třemi týdny jsem dostal pozvánku od staré gardy Liberce, tak jsem s velkou radostí jel. Splnil se mi i klukovský sen, když jsem si v létě zahrál v jednom mančaftu s Pavlem Nedvědem v Čelákovicích proti „Pivrncově jedenáctce“.“

Po slavném roce 1996, kdy Slavia téměř po půlstoletí získala vytoužený mistrovský titul a postoupila až do semifinále tehdejšího Poháru UEFA, jste hrál nižší soutěž za Louňovice. Co vás nakoplo zpátky do ligy a později do reprezentace i na zahraniční angažmá v bundeslize?

J. S.: „Nechci být nějak neskromný, ale asi jsem něco uměl… Choval jsem se na hřišti pořád stejně, přes „béčko“ Slavie a druholigový Most jsem se dostal do Liberce.“

Myslíte si, že by měl „Štajny“ i nyní na nejvyšší soutěž, kterou vloni dost překvapivě opustil?

L. H.: „V suchém triku!“

J. Š.: „Já nevím, to bych musel trénovat…“

Proč jste vlastně v „Bolce“ skončil. Cítil jste už unavený?

J. Š.: „To ne, ale spíš v tom už byla pohodlnost.“

Minulou sezonu jste jezdil s dalšími exligovými fotbalisty do nedalekého německého Neugersdorfu, ale to je také uzavřená kapitola…

J. Š.: „Trénovalo se čtyřikrát v týdnu, nedávalo mi to žádný smysl, abych tam dál pokračoval. Prostě mě to nebavilo. Kdyby v mančaftu nebyli další čeští kluci, tak bych skončil mnohem dřív. Vyhovovalo mi, že to byl z Liberce jen kousek, nějakých čtyřicet kilometrů. Když jsem končil v Mladé Boleslavi, tak jsem měl nabídky z první i druhé ligy, ale nechtělo se mi už z Liberce někam dál jezdit.“

Bavíte se nyní fotbalem v Chrastavě v krajském přeboru. Jak moc vás mladí protihráči okopávají, nebo mají naopak uctivý respekt?

J. Š.: „Je tam dobrá parta, samí mladí kluci, kteří prošli ve Slovanu mládežnickými týmy, a taky dobrý trenér Pepa Petřík, který mě do Chrastavy přetáhl. Šlape nám to, po podzimu vedeme o pět bodů. Uvidíme podle financí, jestli by klub zvládl případný postup do divize. Jsem rád, že na domácí zápasy chodí kolem čtyř stovek diváků. Protihráči mě moc neokopávají, i když se občas najdou kluci, kteří si chtějí proti mně něco dokazovat. Ale to nijak neřeším, když mě kopne, tak mě kopne, takhle jsem to měl vždycky nastavené.“

Kolikrát v týdnu se dostanete na hřiště?

L. H.: „Přes zimu chodíme ve středu v Praze na fotbálek do haly, teď začneme s Real TOP týmem v neděli hrát v nafukovací hale Sparty na Strahově. Když někdo vymyslí ještě nějaký fotbalový turnaj, tak se ho rád zúčastním.“

J. Š.: „V Chrastavě trénujeme normálně třikrát v týdnu, když je pauza jako nyní, tak jdu v pondělí na hokej, ve středu máme starou gardu Slovanu, v pátek si jedu zahrát futsal za tým, který se jmenuje „Zlej se(n)“. Vloni postoupil do třetí nejvyšší soutěže.“

Musíte si hlídat životosprávu a váhu?

J. Š.: „Už dlouhou dobu nejím, myslím, nijak špatně. Kdybych nepil pivo, tak mám pořád 79 nebo 80 kilo, jako když jsem hrával v bundeslize. Aktuálně jsem přibral tři čtyři kila, což unesu…“

L. H.: „Já jsem na tom nějak podobně, u herců je životospráva důležitá, protože mozek jede celý den.“

Čím si vysvětlujete, že měl televizní seriál „Okresní přebor“,ve kterém jste hrál postavu Jarmila, tak velký divácký ohlas?

L. H.: „Jsem přesvědčený, že to bylo dobré téma. Když projedete Česko, tak vidíte, že skoro všude jsou travnatá hřiště a u nich hospody. Každá vesnice se snažila mít svůj fotbalový tým, i když jich v poslední době dost ubývá. Většina chlapů taky fotbal někdy a na nějaké úrovni hrávala, takže zažívala podobné příhody jako my v televizním Slavoji Houslice.“

V roli Jarmila jste se někde inspiroval?

L. H.: „Bylo to dané ve scénáři, myslím si, že takových týpků, jakým byl Jarmil, je spousta.“

J. Š.: „V každé vesnici se někdo v některé seriálové postavě viděl nebo našel třeba někoho jiného, a proto se stal „Okresní přebor“ takhle populární.“

L. H.: „Bylo fajn, že neoslovil jen chlapy, ale že se líbil i ženským.“

Chystá se pokračování „Okresního přeboru“, jako tomu bývá u většiny úspěšných seriálů?

L. H.: „Nic takového se nechystá, i když byla nabídka na jeho prodloužení, ale místo toho se natočil celovečerní film „Poslední zápas Pepíka Hnátka“, kterým jsme se tímto tématem důstojně rozloučili. Je to i dobře, že se to dalšími případnými díly nezahltilo nebo nerozmělnilo. Nikdo z nás nepočítal, že seriál bude mít tak velkou diváckou odezvu, proto bylo natáčení každého dílu velmi intenzivní. V nejlepším je třeba přestat.“

Liberec na podzim válí v obou nejpopulárnějších sportech. Překvapuje vás to víc u fotbalistů nebo u hokejistů?

J. Š.: „U mě osobně spíš u hokejistů. Věděl jsem, že se před sezonou posílili, ale že budou v polovině soutěže takhle suverénní, to jsem nečekal a asi nejsem nejen v Liberci jediný. Fotbal měl vloni špatnou sezonu, ale dlouhodobě patří Slovan do horní poloviny ligové tabulky, tomu také letošní podzimní umístění odpovídá.“

L. H.: „Jsem na tom podobně. Když srovnám, kde jsme ve fotbale byli vloni a kde jsme aktuálně nyní, je v tom obrovský rozdíl. Postoupilo se i do základní skupiny Evropské ligy a do posledního zápasu doma s Olympique Marseille se bojovalo o postup do jarního play-off. I když se to proti takovému slavnému francouzskému klubu nepodařilo, odměnou byl plný dům a důstojné rozloučení s celým podzimem.“

Neobávali jste se v minulé sezoně, že by mohl Slovan sestoupit?

J. Š.: „Věřil jsem, že se dříve nebo později musí zvednout, vloni na podzim ho srazila dolů také spousta ligových remíz.“

L. H.: „Po bídném jarním startu jsem měl trochu strach, abychom nedopadli jako rok předtím Olomouc, která si také dlouho nepřipouštěla, že by mohla z ligy spadnout. Nakonec sezonu vylepšila výhra ve finále Poháru FAČR nad Jabloncem, která znamenala i postup do předkola Evropské ligy.“

J. Š.: „Jsou to takové paralely nejen ve fotbale. Litvínov je úřadujícím hokejovým mistrem a v nové sezoně stále trčí na dně ligové tabulky. Když jsem končil v Hannoveru, tak jsme celý rok hráli o záchranu, po tragické smrti brankáře Emkeho jsme nevyhráli šest zápasů v řadě. V jarním finiši jsme naopak ve třech ze čtyř posledních utkání zvítězili a nešli ani do baráže. A v další sezoně prakticky stejný mančaft, který si předtím hrábl na samé dno, skončil čtvrtý a hrál evropské poháry…“

Co podle vás fotbalový Liberec pozvedlo zpátky nahoru?

J. Š.: „V první řadě má na tom největší zásluhu trenér Trpišovský, přivedl si v létě s sebou hráče, kteří byli hladoví na první ligu, ti z Viktorky Žižkov možná doslova… S výjimkou Hovorky, který byl takovou neznámou, se o dalších, jako jsou Folprecht nebo Sýkora, vědělo, že jsou šikovní a mají v sobě potenciál jít dál nahoru. Sedlo si to na hřišti i v kabině. Zvedli se další hráči, kteří už v Liberci byli a z nějakého důvodu se jim příliš nedařilo. Začali hrát fotbal, který má hlavu a patu. A hlavně byl i podpořený výsledky!“

Na jaře jste byl s kamarády v Turíně na návštěvě za Pavlem Nedvědem. Vyrazil jste za fotbalem ještě i do jiných zemí?

L. H.: „Obrážíme to i s tátou, vzal jsem ho taky do Turína. Bylo mu pětašedesát a přišlo mi to jako hezký dárek k narozeninám. Viděli jsme zápas Juventus - Fiorentina, ve které domácí zvítězili 3:2. „Méďa“ (Pavel Nedvěd) se o nás postaral královsky, přestože jsme se předtím viděli jen dvakrát. Všechno bylo skvěle zařízené a byl to pro nás všechny obrovský zážitek. S tátou jsme byli předtím na Barceloně, kam s námi ještě cestovali Láďa Čepek a Petr Čtvrtníček. „Barca“ vyhrála nad Malagou v posledním kole 4:1. Vydali jsme se na podzim i do Groningenu, kde Slovan v utkání Evropské ligy zvítězil 1:0. Jeli jsme tam autobusem pro 25 lidí a byl to parádní výlet. Říkal jsem tátovi, že musí ještě dlouho vydržet, protože kam spolu přijedeme, tam se vyhrává!“ Zajedete si čas od času do Hannoveru, kde jste strávil osm sezon?

J. Š.: „Ne, už tam vlastně není nikdo, se kterým jsem byl předtím v nějakém přátelském kontaktu. Odešel vedoucí týmu, který byl super chlap. Vzal si ho s sebou trenér Mirko Slomka do Hamburku, kde na rozdíl od něj pokračuje dál. Skončil pak i kustod, který byl právě na tomhle vedoucím mančaftu dost závislý, protože mu taky hodně jeho průšvihů v klubu vyžehlil.“

Chystáte se jako fanoušek příští rok v červnu na mistrovství Evropy do Francie?

J. Š.: „Já určitě ne! Do Německa bych třeba jel, ale Francie je hodně daleko, nejblíž je snad Saint Étienne, kam to je snad 1200 kilometrů…“

Co říkáte losu „naší“ skupiny na EURO 2016?

J. Š.: „Je to těžká skupina, ale hratelná - jak Turci, tak Chorvati.“

L. H.: „Myslím si, že je i pro nás lepší, když nejsme v roli favorita. Proti silným soupeřům nemáme co ztratit a většinou se proti nim dokážeme vytáhnout.“

J. Š.: „Na mistrovství světa 2006 v Německu se dopředu tvrdilo, že když porazíme v úvodním zápase Američany, tak postoupíme ze skupiny. Vyhráli jsme 3:0, ale potom nás vyškolila Ghana a v posledním zápase s Italy to už byla křeč. Na mistrovství Evropy v Polsku jsme dostali na začátku čtyři kusy od Rusů, ale nakonec jsme postoupili z prvního místa, zatímco oni s Poláky vypadli!“

Kdo by si podle vás zasloužil vyhrát českého Fotbalistu roku 2015?

J. Š.: „Podle mě asi Darida, protože stabilně hraje bundesligu. Není moc z čeho vybírat. Lafata dává góly celý život a už Fotbalistu roku vloni vyhrál. Zapomíná se na Jardu Plašila, který kope pravidelně francouzskou ligu v Bordeaux. V posledních dvou zápasech českého nároďáku ukázal, jak je pořád ohromně platným hráčem, protože je silný na balonu a má spoustu mezinárodních zkušeností.“

Jak moc je pro vás prosinec hektickým měsícem?

J. Š.: „Hektický je hlavně proto, že jsou pořád nějaké večírky, rozlučky a besídky… Všechny pochopitelně nestíhám navštívit a musím se z nich bohužel omlouvat.“

L. H.: „Prosinec byl pro mě ve znamení fanzony před utkáním Evropské ligy s Olympique Marseille. Ukousli jsme si velký kus koláče, ale myslím si, že se to povedlo. Spokojení byli bývalí hráči Slovanu, které jsme tam pozvali, i liberečtí fanoušci. Šli jsme v průvodu z centra města na stadion, byl to důstojný doprovodný program k takovému atraktivnímu zápasu i na konec úspěšného podzimu. Mám už za sebou i poslední letošní představení v Divadle Na zábradlí, takže mě už čeká jen rodinka, pohoda, klídek a také ty večírky…“

J. Š.: „V tomhle vánočním čase se hrají i turnaje, v Liberci bude 26. prosince. Pavel Kuka mi volal, abych si přijel zahrát za Slavii silvestrovské derby, ale my tady máme svého Silvestra, proto do Prahy nepojedu. Byl jsem tam před třemi roky, dorazil jsem už ráno, kolem poledne se hrál zápas, chvilku jsem poseděl a jel jsem zpátky do Liberce. Z celého dne jsem vlastně nic neměl.“

Jak vypadá liberecký fotbalový Silvestr?

J. Š.: „Kopeme se starou gardou od jedenácti hodin na umělce. Hrajeme proti sobě, je to taky vyhecované, protože nikdo nechce poslední den v roce prohrát. Potom společně sedíme v restauraci na stadionu, kde máme připravené občerstvení. Ve tři hodiny bouchneme šampaňské, zahrajeme si hymnu a můžeme jít domů. Někteří ale zůstanou až do půlnoci nebo ještě déle a poslechnou si nebo i zazpívají podruhé hymnu na přelomu obou roků.“

L. H.: „Jak už jsem říkal, letos jsem nedostal Černého Petra, že bych na Silvestra v divadle hrál, což mě před dvěma roky potkalo. Nikdy dopředu nějakou silvestrovskou akci neplánuji, dělám to většinou spontánně a je to tak lepší. Možná se na stadionu „U Nisy“ v jedenáct hodin dopoledne jakoby náhodou zastavím, protože kluci mě z gardy taky pozvali a třeba si hymnu společně zazpíváme…“

JIŘÍ ŠTAJNER Narozen: 27. května 1976. Stav: ženatý, manželka Lenka, dcery Anetka (8) a Sophie (5). Fotbalový post: ofenzivní záložník nebo podhrotový útočník. Hráčská kariéra: TJ Senohraby (1986-1992), Slavia Praha (1992-1996), České Budějovice (1996), Louňovice (1996-1997), SIAD Most (1997-2000). Slovan Liberec (2000-2002), Hannover 96 (Německo, 2002-2004), Sparta Praha (2004), Hannover 96 (Německo,2004-2010), Slovan Liberec (2010-2013), Mladá Boleslav (2013-2014), Oberlausitz Neugersdorf (Německo, 2014-2015), Spartak Chrastava (2015-?). Reprezentace: 37 zápasů / 4 góly. Největší úspěchy: účastník MS 2006 v Německu, semifinalista Poháru UEFA (1996), trojnásobný mistr české ligy (1996, 2002, 2012), vítěz Poháru ČMFS (2004), král ligových střelců (2002 - 15 gólů), člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL (106 gólů).