Drtivá většina nominovaných českých reprezentantů včetně stabilních hráčů základní jedenáctky okusí atmosféru závěrečného turnaje mistrovství Evropy v příštích dnech ve Skotsku a Anglii poprvé. V tomto směru se nad nimi výrazně tyčí středopolař VLADIMÍR DARIDA, který se připravuje a těší už na svoje třetí EURO. V Polsku 2012 si jako benjamínek zahrál čtvrtfinále proti Portugalsku, z Francie 2016 se vracel s národním týmem smutně domů už po třech utkáních ve skupině. Na EURO 2020 povede svoje spoluhráče na trávníky v Hampden Parku a ve Wembley s kapitánskou páskou.

Jste nejen kapitánem české reprezentace, ale i jejím nejzkušenějším hráčem. Chystáte se jako jediný z týmu už na svoje třetí EURO!

„Letí to strašně rychle, moje pozice v nároďáku se postupem let změnila, ale natěšený na mistrovství Evropy jsem pořád stejně. Moc bych si přál, aby bylo pro nás úspěšné a udělali jsme na něm super výsledek.“

Na premiérový šampionát v roce 2012 v Polsku jste se dostal až na poslední chvíli místo Daniela Pudila, který to dlouho nemohl trenéru
Bílkovi zapomenout…

„Neměl jsem tehdy jet ani na závěrečné soustředění do Rakouska, ale protože „Rosa“ (Tomáš Rosický) měl problémy, myslím, s achillovkou, tak mě trenér Bílek vzal s sebou jako hráče navíc. Odehrál jsem proti Izraeli pár minut, které se mi docela povedly, den nebo dva před koncem soustředění mi trenér Bílek oznámil, že na šampionát do Polska pojedu. Bylo mi líto Dana Pudila, kterého jsem v nominaci nahradil, protože na poslední chvíli přišel už o druhé EURO. Čtyři roky předtím si zlomil ruku, když se Slavií slavili mistrovský titul. „Půďa“ se konečně dočkal nominace až na třetí pokus do Francie 2016. Na mistrovství Evropy v Polsku dodnes moc rád vzpomínám. Všechny tři zápasy ve skupině jsme odehráli ve Wroclawi, která je kousek od českých hranic, takže nás tam jezdily povzbuzovat tisícovky fanoušků. Fandili nám i domácí Poláci, i když jsme jim nakonec sebrali postup.“

Start na EURO 2016 ve Francii jste pomohl vystřelit svým prvním reprezentačním gólem v kvalifikačním zápase v Rize proti Lotyšsku…

„Dali jsme tehdy s „Limbou“ (Davidem Limberským) oba svoje premiérové reprezentační góly, které nám zajistily postup na šampionát ještě před posledním blokem kvalifikačních zápasů. Ve Francii jsme bydleli v Tours, které nebylo pořadatelským městem, takže jsme k zápasům létali. I proto nebyla atmosféra taková jako předtím v Polsku. Prohráli jsme gólem těsně před koncem s obhájci titulu Španěly, potom srovnali dvoubrankovou ztrátu s Chorvaty, ale porážka s Turky nás poslala domů.“

Nechají se tyto národní týmy se současným nějak srovnat?

„Ten současný jede na stejné vlně, platí to o hráčích i realizačním týmu. Je taky nejhladovější po úspěchu na EURO.“

Na soustředění v jižním Tyrolsku jste byli jen pár dnů. Stačilo to k odpočinku a zároveň k vyladění potřebných herních součinností?

„Většinu z toho, co jsme chtěli na soustředění zvládnout, jsme stihli, zbytek pak po návratu z něj v Česku. Budeme na EURO dobře nachystaní.“

Jak zvládáte život v nucené bublině?

„Není to nic příjemného. Máme ale v mančaftu super partu, díky tomu nám i čas docela utíká.“

Od kvalifikačního debaklu 0:5 ve Wembley v březnu 2018 se výkony a výsledky národního týmu výrazně zvedly. Sehrál vyrovnané partie s Brazilci, doma s Angličany či naposledy v nové kvalifikaci o postup na MS 2022 v Kataru s Belgičany, lídry světového žebříčku. Proč se to nepovedlo v pátek v Boloni i proti Italům, byť se jednalo jen o generálku na nadcházející EURO?

„Chtěli jsme být aktivní jako v předchozích zápasech s top-týmy, navázat na ně herně i výsledkově. Ale aktivita nám vydržela jen v úvodních minutách. Potom náš presink už nebyl dobrý, dostupovali jsme Italy pozdě, když už měli většinou míč pod kontrolou. Byli navíc na nás dobře připravení. Běhali jsme jen za míčem, byl to z naší strany takový orientační běh. Postupem času se i vytrácelo naše sebevědomí. Nehráli jsme ani na takové riziko jako v jiných utkáních se zmíněnými silnými soupeři.“

Trenér Šilhavý a řada hráčů včetně vás hovořili o tom, že si z tohoto debaklu vezmete poučení. Jak jste si ho interně rozebrali?

„Ještě před nedělním odletem ze soustředění jsme se dívali na video z pátečního zápasu v Boloni. Samozřejmě, že by bylo nejlepší, kdyby nás taková facka vůbec nepotkala, aspoň, že jsme ji dostali ještě před EURO. Řekli jsme si, co a jak jsme dělali špatně, musíme si to zapamatovat a v příštích zápasech na mistrovství Evropy se podobných chyb vyvarovat. V nich by to bolelo mnohem víc.“

Úterní generálku s Albánií na Letné jste vítězně zvládli!

„Jsme rádi, že jsme vyhráli a že jsme aspoň částečně dali výkonem i výsledkem zapomenout na páteční prohru s Itálií. Začali jsme dobře, měli jsme šance, dvakrát šli sami na branku. Mohli jsme vést 2:0, snažili jsme se Albánce presovat hodně vysoko, ale to není možné 45 minut. Musíme v tom najít balanc. V závěru první půle jsme inkasovali vyrovnávací gól po nádherné střele, na kterou „Vacloš“ (Tomáš Vaclík) neměl nárok. Ve druhém poločase jsme strhli vedení zpátky na naši stranu a těsně před koncem ho „Čelda“ (Ondřej Čelůstka) potvrdil. Myslím si, že naše forma jde postupně nahoru.“

Při vítězné brance Lukáše Masopusta jste si připsal asistenci, ale při dvou sólech Jakuba Jankta jste se mohl zapsat mezi střelce…

„Byla to rychlá akce na jeden dotek. Nákop „Suka“ (Tomáše Součka) mi sklepl patičkou „Peggy“ (Tomáš Pekhart). Viděl jsem, že nabíhá „Maso“ (Lukáš Masopust), tak jsem mu prostrčil balon mezi albánské beky a on se přesně trefil na zadní tyč. Při první šanci šel Kuba Jankto přímo na brankáře a chtěl ho prostřelit. Při té druhé mě už viděl, přehodil si míč na pravačku a vracející se obránce mu do přihrávky vrazil nohu. Ať si nějakou finální nahrávku pro mě schová v Hampden Parku proti Skotům!“

O minulém víkendu vedení reprezentace oznámilo, že kvůli hrozbě kolektivního karanténního postihu za případné zjištění COVID-19 u některého z členů výpravy, ruší svoji základnu v Edinburghu. Budete se před zápasy ve skupině D připravovat v Praze, odkud budete létat do Glasgow, resp. Londýna. Je to hodně velká komplikace?

„Snad ne, i ve Francii jsme před pěti lety létali k zápasům ve skupině. Možná je lepší zůstat v Česku, kde máme perfektní servis od lidí kolem nároďáku. Do NH hotelu na Smíchově se budeme stěhovat ve středu nebo ve čtvrtek. Je tam k dispozici i menší hřiště na ranní protažení, trénovat budeme jezdit na nedaleký Strahov. Možná budeme létat z Prahy už dva dny před utkáním, abychom se vyhnuli cestování či komplikacím den před zápasem, kdy je na programu oficiální trénink na stadionu.“

Zkuste charakterizovat největší přednosti soupeřů, se kterými se ve skupině střetnete?

„Nejdůležitější bude první zápas proti Skotsku, který ukáže, jakým směrem na šampionátu půjdeme. Když vyhrajeme, budeme bojovat s Chorvatskem o druhé místo. Skotům máme co vracet, musíme se jim vyrovnat v bojovnosti a důrazu, fotbalově jsme na tom, myslím, líp. Nesmíme si nechat dát gól, jako se nám to stalo vloni na podzim v Lize národů, kdy jsme potom do domácích až do konce marně bušili. Věřím, že tentokrát nějakou branku vstřelíme. Chorvati jsou nevyzpytatelným soupeřem, spíš s nimi můžete uspět ve skupině než potom ve vyřazovací fázi, kdy jejich síla bývá mnohem vyšší. Ve Wembley musíme zapomenout na debakl 0:5, ale naopak navázat na domácí výkony s Angličany.“

Bude velkým handicapem, že se na rozdíl od minulých šampionátů nemůžete kvůli striktním karanténním opatřením spoléhat na podporu fanoušků, kterou ale budou mít pořadatelské země Skotsko v Hampden Parku a Anglie ve Wembley?

„Dá se říct, že nás čekají dva venkovní zápasy, na které se musíme po všech stránkách připravit. Je ale lepší, že aspoň část kapacity stadionů bude zaplněná diváky, jsou to úplně jiné zápasy. Nedávná finále Anglického poháru, Evropské ligy a Ligy mistrů, na kterých byli fanoušci, to přesvědčivě ukázala.“

Postupový cíl je asi jasný, ne?

„Neradi bychom se z EURO brzy vraceli domů. Chceme postoupit z naší skupiny a dojít potom ve vyřazovací fázi co nejdál.“

Posouváte se vzhůru i historickým pořadím reprezentantů, jen kvarteto Karel Poborský, Petr Čech, Tomáš Rosický a Jaroslav Plašil překonalo magickou stovku. Láká i vás tato meta?

„Nekoukám moc na statistiky, kolik mám odehraných utkání za nároďák, koho jsem už předběhl a koho z dlouholetých reprezentantů mám před sebou. Teď je před námi EURO, na kterém chceme uspět a odehrát na něm co nejvíc zápasů. Na podzim nás čeká pokračování kvalifikace na mistrovství světa 2022 v Kataru, to je další velká motivace na něj postoupit. Pak uvidíme, co bude dál.“

VLADIMÍR DARIDA Narozen: 8. srpna 1990. Výška: 171 cm. Váha: 66 kg. Stav: ženatý, manželka Kateřina, syn Andreas (2). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Viktoria Plzeň (1995-2011), Baník Sokolov (2011), Viktoria Plzeň (2011-2013), SC Freiburg (Německo, 2013-2015), Hertha BSC Berlín (Německo, 2015-?). Reprezentace: 72 zápasů / 8 gólů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2016 ve Francii, postup na EURO 2020, postup do skupiny A Ligy národů (2020), postup do osmifinále Evropské ligy (2013), postup do základní části Ligy mistrů (2011, 2013), mistr české ligy (2011, 2013), vítěz Ondrášovka cupu (2010), vítěz ankety Fotbalista roku 2017.