Do Turecka měl VÁCLAV PROCHÁZKA namířeno loni v létě, kdy byl na spadnutí jeho odchod do Antalyasporu. Nakonec z Plzně k Bosporu dorazil o půl roku později, zkraje ledna se upsal na 2,5 roku Osmanlisporu, týmu z metropole Ankary. Reprezentační stoper spadl do prvního zahraničního angažmá rovnýma nohama, po krátkém přípravném kempu si v sobotu odbyl premiéru v turecké lize na půdě Kayserisporu. Nebyla však šťastná - jeho nové mužstvo padlo 0:1, Procházka se navíc nachomýtl u rozhodující branky.

Byl jste překvapený, že jste nastoupil v základní sestavě?

„Neměl jsem o sestavě do poslední chvíle ponětí, trenér nám ji sdělil až před utkáním. Byl jsem překvapený, samozřejmě mile. Velká škoda, že zápas dopadl neúspěšně, měli jsme určitě na víc.“

Nezvládli jste však úvod, kdy jste inkasovali rozhodující gól.

„Začátek jsme prospali, bohužel jsem byl u klíčového momentu. Stál jsem u hráče, který zakončoval, měl jsem v gólu prsty.“

Odpoutal se od vás na poslední chvíli. Nečekal jste, že k vám centr doletí?

„Soupeř na straně měl spoustu času odcentrovat, na přední tyč nabíhal hráč, byl přede mnou sám, jenže na míč nedosáhl. Proletěl až ke mně, já nestihl dostatečně zareagovat. Útočník, s nímž jsem se přetahoval, do balonu strčil nohu a dal gól. Začít takhle v prvním zápase za nový klub je šílené. Postupem času jsme se ze šoku zvedli, ve druhé půli jsme měli dobré šance, snad tři. Ovšem nedokázali jsme je zúročit.“

Jednu příležitost jste připravil pasem za obranu.

„Jenže spoluhráč smolně trefil brankáře do hlavy, jinak to byl gól. S bodem by se nám cestovalo domů o dost veseleji. Byl to totiž hodně důležitý zápas, jak se říká, o šest bodů. Brali bychom i remízu, ale dopadlo to špatně. Teď nás čeká doma těžké utkání s Galatasarayem, potom další veledůležitý duel se Sivassporem.“

Vyčítal vám trenér chybu?

„V neděli jsme měli krátké video a hodnocení. Kromě dvou hráčů, brankáře a mého kolegy ze stoperské dvojice, se chvála příliš nerozdávala. Nás devět zbývajících fotbalistů se ocitlo docela pod kritikou. Při té brance šlo o sérii chyb.“

Nastínil vám kouč, co od vás očekává?

„Trenér mluví pouze turecky, přímou konzultaci s ním ještě vést nemůžu. Zprostředkovaně mi bylo řečeno, že bych měl být velitelem obrany. Je tu však velká konkurence, o místo se budu muset poprat, je nás pět stoperů.“

Jaký dojem na vás turecká liga udělala?

„Už na trénincích mě překvapilo, že je to hodně technické, rychlé. V klubech jsou velké individuality, jsou to silní, rychlí fotbalisté. Mají opravdu velkou kvalitu. Navíc tím, že v Turecku se hraje nahoru dolů, každý chce být ofenzivní, na obrany se valí útoky. Často je to jeden na jednoho, na to si musím dát velký pozor. V Česku daleko víc spolupracujeme, zajišťujeme se. V Turecku se musím spolehnout jenom na sebe.“

Upřednostňují individuální složku nad týmovou?

„Mám z toho takový pocit. Při ztrátě míče se nejde do defenzivního bloku, když někdo přes někoho přejde, vzniká hned přečíslení. Pro obranu je to složité.“

Průběh zimní přípravy je pro vás atypický. Z Česka jste zvyklý na cyklus, který vyvrcholí až v půli února. Bylo obtížné naskočit do ostrého duelu po deseti dnech od konce dovolené?

„Nebylo to jednoduché. Během třítýdenní dovolené jsem pouze plnil individuální plán, který zahrnoval pět běhů. Od příletu do Turecka jsem absolvoval i třífázové tréninky. Všechny ve velké rychlosti, přitom já se spíš připravoval na kondiční přípravu. První dny jsem byl pěkně zafoukaný, byla to honička.“

Na spoluhráče jste si už zvykl? Jak vás vlastně přivítali?

„Když jsem dorazil na první trénink, kluci už byli na hřišti. Najednou se z něj ozvalo ahoooj.“

Kdo vás tak hezky přivítal?

„Bosňan Avdija Vršajevič, který před lety hrával za Spartu a na Kladně. Mluví česky plynule, bylo to pro mě milé překvapení. Další přišlo během večeře.“

Povídejte.

„Přišli zpěváci s kytarami, sedli si k našemu stolu, kluci se hned připojili. Náramně to žilo. V Osmanlisporu je vynikající parta. I když je tu asi deset národností, v kabině se prolínají různé řeči, všichni se snaží bavit.“

Připomíná vám to pohodu z Plzně?

„Přesně to jsem si na té večeři říkal. Muzika, zpívání, tleskání, neustálé srandičky... Jsem rád, že v tom pokračuju dál, že je to jako v Plzni, kde je sranda pořád.“

Zapojujete se do „vtípků“ v kabině?

„Na to si ještě netroufnu. Nejvíc samozřejmě komunikuji s Avdijou, pak ještě s Portugalcem, který s ním jezdí na tréninky. Nevím ale, jestli je dobře, že tu mám pomocnou ruku. Sice by pro mě bylo těžší, kdybych musel používat jen angličtinu, nebo se pokoušet o turecké výrazy, jenže zároveň je to i lepší. Když něco nevím, zeptám se Avdiji, všechno mi řekne v češtině. Je to na jedné straně výhoda, ale budu to asi muset omezit, abych do komunikace s ostatními zapadl víc.“

Konzultoval jste s některými českými hráči, působícími v Turecku, přestup do Osmanlisporu?

„Především jsem s nimi byl v kontaktu v létě, kdy byl můj přestup do Turecka na spadnutí. Jednou nohou jsem byl v Antalyasporu, nakonec se transfer nezrealizoval. Teď to bylo narychlo, nebylo moc času někomu volat. O Osmanlisporu mi jen krátce řekl Honza Rajnoch, který tu působil dříve, kdy se klub ještě jmenoval Ankaraspor.“

Byla ve hře i varianta, že zůstanete v Plzni? Nebo jste chtěl za každou cenu odejít, když v létě námluvy ztroskotaly?

„Rád bych všechno uvedl na pravou míru. V létě jsem o přestup stál. Přišla konkrétní nabídka, líbila se mi. To, že se to nakonec nezdařilo, jsem ale nebral jako zklamání, měli jsme před sebou v Plzni další výzvy, nikam jsem neutíkal. Teď jsem ani nečekal, že nějaká nabídka přijde. I kvůli tomu, že ve druhé části podzimu jsem nebyl ve formě, kterou jsem míval. Ozval se však Osmanlispor, bral jsem to jako možná poslední šanci dostat se do zahraničí. Ale zase, netlačil jsem na vedení, že bych chtěl odejít.“

Jak jste snášel kritiku, která se na vás na podzim snášela?

„Stupňovala se. Snažil jsem se jí nevnímat, jenže pokud se to na vás hrne ze všech stran, není úniku. Bylo to nepříjemné. V některých věcech jsem si zavařil, nepomohlo mi vyloučení se Spartou. Kousat jsem to prostě musel.“

Máte nyní o to větší motivaci?

„Každému hráči se nepoštěstí dostat se do zahraničí. Ovšem tím to pro mě nekončí, chci ukázat, že mám na to hrát i jinde než doma v Plzni.“

Máte už v Ankaře vyhlédnuté bydlení?

„V Ankaře jsem byl do neděle jen čtyři dny. Mám požadavek na čtvrť, kde bydlí někteří z kluků. Doufám, že mi tam nějaké bydlení najdou. Po nadcházejícím kole nás čeká pauza, bude na to čas. Zatím jsem v hotelu.“

Turecko se v posledních dnech stalo terčem teroristů. Je to v kabině jedno z témat?

„Bavíme se o tom, nedávno se stal atentát v Istanbulu. Ale tady to vnímají tak, že se takové věci můžou přihodit kdekoli na světě. Nejde jim předejít.“

Liberec dokonce kvůli obavám z bezpečnosti neodcestoval na soustředění do Antalye, kde nedávno pozatýkali teroristickou buňku, která připravovala útok.

„Mluvil jsem o tom s kluky z Plzně, kteří v sobotu letěli do Beleku, jenž leží nedaleko Antalye. Říkali, že se nebojí. Věřím, že nemusejí mít strach.“

VÁCLAV PROCHÁZKA Narozen: 8. května 1984. Výška: 185 cm. Váha: 80 kg. Stav: ženatý, manželka Andrea. Fotbalový post: stoper. Hráčská kariéra: ZKZ Břasy (1990-1995), Viktoria Plzeň (1995-2004), 1. FC Slovácko (2005), Viktoria Plzeň (2005-2007), Mladá Boleslav (2007-2011), Viktoria Plzeň (2012-2015), Osmanlispor (2016-?). Česká liga: 300 zápasů / 20 gólů. Reprezentace: 15 zápasů / žádná branka. Největší úspěchy: osmifinalista Evropské ligy (2013), účastník Ligy mistrů (2013/2014), mistr ČR (2013, 2015), vítěz českého Superpoháru (2015), vítěz Českého poháru (2011), účastník MS „20“ ve Spojených arabských emirátech (2003).