Na podzim oslaví Kristova léta, ale do fotbalového důchodu se záložník či křídelník VÁCLAV PILAŘ zdaleka nechystá. V Jablonci, kde je druhou sezonu, dává vzpomenout na svoje nejlepší léta v plzeňském a reprezentačním dresu, než jeho slibně rozjetou kariéru zastavily opakované problémy a operace levého kolena. Na výkonech „Pilky“ je markantně znát, že drží a že mohl plnohodnotně fyzicky absolvovat prakticky celou letní přípravu. Je i tahounem historické kvalifikační cesty Severočechů do pohárové Evropy, ke které potřebují dostat ve čtvrtek v Žilině postupové razítko.

Jablonci jste pomohl gólem doma proti Baníku k vítěznému vstupu do ligové sezony, ale v dalších kolech jste na to příliš bodově nenavázali…
„Mrzí nás hlavně porážka v Teplicích, kde jsme dostali brzy gól, domácí se pak zatáhli a my hráli jen po vápno. S Bohemkou jsme doma dokázali zápas otočit, ale ještě jsme v závěru inkasovali vyrovnávací gól na 2:2. Měli jsme v nohách čtvrteční pohárové utkání se Celtikem, což se taky asi ke konci částečně projevilo.“

V neděli proti Slovácku jste nehrál, ani nebyl na lavičce náhradníků…
„Dostal jsem volno vzhledem ke čtvrteční odvetě v Žilině a k náročnému programu posledních týdnů. Kousal jsem zápas na tribuně. Byli jsme lepší, rozhodčí nám neuznali gól, naopak jsme ho inkasovali do šatny ve 45. minutě. Pak bylo těžké se dostat do dobře organizované obrany Slovácka, které ale tentokrát bylo k poražení.“

Jak moc cítí vaše tělo „anglické týdny“?
„Zaťukám to na dřevo, koleno drží. Dělám všechno jako ostatní, v letní přípravě jsem jednou nebo dvakrát zašel za trenérem, že se necítím nejlíp, tak mi dal volno. Fyzicky jsem na tom dobře, takže mi nevadí, že hrajeme každé tři nebo čtyři dny. Je to lepší než trénovat.“

Před reprezentační pauzou jedete do Olomouce, kde jste předtím působil. Už z vás nepříjemné vzpomínky vyvanuly?
„Mám tam pár kamarádů, se kterými si občas zavoláme, probíráme nejen fotbal, ale i rodinné věci. Martina Nešpora, Vencu Jemelku, který se do Sigmy vrátil, fyzioterapeuta Marka, ten se mi hodně během mého angažmá věnoval. Zpátky je také trenér Jílek, který si mě do Olomouce přivedl, i s ním si čas od času napíšeme. V hlavě mám už tohle období uzavřené a jsem spokojený v Jablonci.“

Sledujete hradeckého prvoligového nováčka a také Plzeň, která ještě neztratila stejně jako mistrovská Slavia ani bod?
„Sleduji oba kluby, ale i ty zahraniční. Hradci přeji, ať se mu daří, aby se v lize udržel, a hlavně konečně postavil stadion, protože ve městě i v širokém okolí je obrovský hlad po fotbale. Mám hodně přátel i ve vedení klubu, jednou bych se chtěl tam vrátit, ale zatím mám velké cíle s Jabloncem. V Plzni je Michal Bílek, pod kterým jsem zažil v reprezentaci nejlepší období – EURO 2012 v Polsku, mám ho rád i jako člověka. Asistenta mu dělá „Horvi“ (Pavel Horváth), se kterým jsem hrával na začátku slavné plzeňské éry.“

Jak moc byl Celtic nad jablonecké aktuální síly?
„Nehrál typický skotský fotbal, jeho hra byla nesrovnatelně kvalitnější než vloni, kdy dvakrát v Evropské lize dostal 4:1 od Sparty. V prvním domácím zápase jsme mu k tomu pomohli tím, že jsme v úvodní čtvrthodině inkasovali dvě branky. Povedlo se nám sice dát dvakrát kontaktní gól, ale branka v samém závěru na 4:2 nás a naše případné postupové naděje srazila dolů. Celtic byl lepší a zaslouženě přes nás postoupil, líbil se mi jeho japonský útočník. Úplně miluji vyprodané stadiony a v Glasgow to byl obrovský zážitek pro všechny. Deset tisíc fanoušků čekalo před zápasem u stadionu, až dorazí autobus s hráči Celtiku. Po celý zápas to byl hrozný hukot, který diváci vytvořili. Šel jsem si pro balon, abych vhodil aut, a viděl jsem babičku s dědou s klubovými šálami kolem krku! Celtic má 43 tisíc permanentkářů, v tomhle směru jsme strašně pozadu…

Brankáři Hartovi jste vstřelil kontaktní gól jako za starých časů, skóroval jste i dvakrát v lize…
„Když se prosadíte střelecky, tak je to samozřejmě dobré pro sebevědomí. Ale stejnou radost mám z toho, když připravím šanci spoluhráči, jako levý záložník to mám v popisu práce. Musíte prostě mít čísla. Ale udržet si stabilní formu je to nejtěžší, dost na tom pracuji.“

Ve čtvrtek jste doma deklasovali Žilinu 5:1, která předtím nastřílela stejný počet branek Tobolu Kostanaj. V čem vidíte hlavní příčinu nadějného výsledku do odvety na Slovensku?
„Byli jsme na Žilinu perfektně připraveni, i když po psychické stránce to nebylo jednoduché, protože jsme předtím prohráli na Stínadlech s Teplicemi. Nastoupili jsme s pokorou, věděli jsme, že jako mladí budou běhaví i sebevědomí, ale zároveň náchylní k chybám z nezkušenosti. Rozhodujícím faktorem byla naše velká produktivita v šancích, do kterých jsme se dostali. To je zároveň i hranice mezi úspěchem a neúspěchem.“

Jak a kdy cestujete do Žiliny?
„Měli bychom tam letět ve středu nějakým menším letadlem. Čtyřbrankový polštář z prvního zápasu je příjemný, ale zároveň zavádějící. Zdaleka není ještě hotovo. Musíme k odvetě přistoupit jako k prvním utkání, napadat rozehrávku domácích, získávat druhé balony a hrát jako kdyby to bylo 0:0. Kdybychom do utkání vstoupili jako s Celtikem a po čtvrthodině prohrávali 0:2, bylo by zle…“

Vaše spolupráce s Janem Krobem na levé straně očividně funguje!
„Hraje se mi s ním moc dobře, navzájem oba víme, co ten druhý asi udělá nebo jaký balon v tu chvíli potřebuje dostat za beky. Už jsme spolu pár dobrých zápasů odkopali, Honza má vynikající centry, tak se mu snažím k nim vytvářet prostor, aby z toho pak profitoval celý mančaft.“

Letos se v Jablonci nekonalo tradiční stěhování v kabině. Je to na herní součinnosti pozitivně znát?
„Bylo jen minimum změn oproti minulosti, protože Jablonec se chtěl přes předkola probojovat do pohárové Evropy. Odešel pouze Ivan Schranz, který tady odvedl kus práce, byl obrovsky platný nejen jako střelec, ale i jak a na jak velkém prostoru pracoval pro tým. Snažíme se ho všichni svým způsobem nahradit. Místo něj přišel na hostování ze Slavie „Malina“ (Tomáš Malínský) a natrvalo zůstal Jarda Zelený, kterého považuji za jednoho z nejlepší stoperů v lize, protože má ohromný přehled a skvělou rozehrávku zezadu. Po vypršení smlouvy odešel Jovovič, ale přišel mladý Tonda Vaníček Bohemky a obránce Michal Surzyn z Pardubic. “

Jak se žije Východočechovi na severu Čech?
„V Liberci bydlím, ale rodinu mám v Hradci. Jen jednou týdně za manželkou a kluky zajedu. Chci fotbalu věnovat všechno a častější pendlování by mému operovanému kolenu asi moc neprospívalo. Chci hrát, dokud to půjde, a manželka je stejného názoru. V Jablonci je další Hradečák Kuba Martinec, tak občas jedeme spolu. Starší syn, který půjde po prázdninách do první třídy, se dřív o fotbal moc nezajímal. Ale nyní každé ráno vstává s tím, že musí jít trénovat, aby se dostal do Paříže za Messim!“ 

Do kdy máte v klubu smlouvu?
„Do konce této sezony. Jsem tady spokojený, jediná věc, která mi vadí, je zdejší klima od března do listopadu, kdy to cítí i moje levé koleno. Ale zdá se mi, že je rok od roku lepší, jak jsem mu v těch předchozích letech dal nucený odpočinek… Také umělky, na kterých se v tomto období hraje, moc nemusím. Budeme na ni bohužel kopat i ve čtvrtek v Žilině. Cíl je jasný: postoupit přes ni do Evropské konferenční ligy, ve které je spousta špičkových týmů – Tottenham, AS Řím. Věřím, že pak budeme sbírat i lepší výsledky v české lize. Úvod sezony je strašně důležitý a nám nevyšel podle představ.“

Jak vycházíte s temperamentním trenérem Petrem Radou, který je rekordmanem v české lize?
„Je férový, nikomu nedá nic zadarmo. A taky komunikativní. Když je nějaký problém, tak ho s ním vyřeším na rovinu. Jsem rád, když mi vyhoví.“