Tomáš Vaclík: „Los mě potěšil!“

Tomáš Vaclík: „Los mě potěšil!“

Třinácti čistými konty pomohl k řeckému titulu s pořadovým číslem 47 obhájci Olympiakosu, do kterého loni v létě přestoupil po vypršení smlouvy v FC Sevilla. Třiatřicetiletého českého brankáře TOMÁŠE VACLÍKA ale oficiální oslava mistrovského triumfu teprve ještě čeká. V příštím týdnu po ligovém epilogu mu sice začne dovolená, kterou mu přepůlí reprezentační sraz před novým ročníkem Ligy národů. A hned v prvním duelu elitní skupiny A v Edenu proti Švýcarsku nastoupí k jubilejnímu padesátému mezistátnímu startu.

Očekávaný mistrovský titul jste v týdnu získali v duelu s PAOK Soluň, který byl největším konkurentem Olympiakosu, na jeho hřišti!

Výhra nad PAOK dává titulu jiný punc. Navíc nás před týdnem vyřadil v semifinále Řeckého poháru na našem stadionu, tak jsme mu to oplatili, když jsme slavili řecký titul na tom jejich. Když dojdete do semifinále, tak máte ambici pohár vyhrát a získat double, což se nám bohužel nepodařilo. Ale titul byl hlavní prioritou klubu.“


Jaké budou jeho oslavy? Nebo už proběhly?

Ve středu hrajeme s Panathinaikosem, ale myslím si, že se chystají na sobotu, kdy hrajeme taky doma s PAOK. Sám jsem zvědavý, jak se slaví titul v Řecku…“


Kdy o něm bylo pro vás osobně jasno?

Celou sezonu jsme měli docela velký náskok, čtrnáct, jedenáct, dvanáct, patnáct bodů. Play-off jsme ale nezačali dobře, z pěti zápasů jsme udělali jen šest bodů. Důležité bylo, že ztráceli i naši konkurenti. K titulu jsme tedy dál směřovali, ale úplně jsme za ním nepelášili jako předtím během základní části ligy.“


Nechají se vaše získané tituly vůbec nějak srovnat?

Úplně se to srovnat nedá. Ve Spartě to byl můj první titul, bylo mi pětadvacet let, což berete také jinak. Basilej byla moje první zahraniční štace, když vyhrajete první titul venku, tak je to také jinačí. Srovnat se dají pouze ambice, ty byly ve Spartě, Basileji i v Olympiakosu ty nejvyšší, takže se od všech klubů, za které jsem chytal, mistrovské tituly čekaly a před sezonou se útoky na ně ohlašovaly.“


Poměrně dlouho jste neudrželi čisté konto. Proč?

Jak už jsem říkal, nezačali jsme play-off ideálně, nedostali jsme gólů hodně, ale vždycky nějaký do naší sítě padl. Vychytal jsem v řecké lize třináct čistých kont, což není, myslím, špatná bilance a ve vašem Klubu ligových brankářů šplhám vzhůru. Doufám, že to v dalších sezonách bude pokračovat!“


O víkendu jste měl zápasové volno, dal ho trenér i dalším spoluhráčům?

Volno dostalo osm-devět hráčů, kteří jsme toho v sezoně nejvíc odehráli. Trenér v zápase na PAOK protočil sestavu, šanci dostali další kluci. A protože se vyhrálo 1:0, dopadlo to nejlíp jak mohlo. My jsme si oddechli a mančaft zvítězil i v tomhle složení. Je to jen škoda pro „Brábu“ (Jakuba Brabce), že se s Arisem mohli v tabulce v případě bodového zisku s námi posunout v tabulce blíž ke třetímu Panathinaikosu i k postupu do evropských pohárů.“


Vaše první řecká sezona ještě není skončená, ale ohlédnout se za ní už můžete, ne?

Plus mínus to bylo, jak jsem si představoval, není to ale úplně stoprocentní. Nejpodstatnější pro mě je, že jsem toho odchytal hodně, myslím si, že to bylo 43 zápasů, chytal jsem i evropské poháry. Určitě mi to pomohlo i v reprezentaci, potřeboval jsem najít klub, ve které budu pravidelně chytat a udržím si i pozici v nároďáku.“


Asi jste v pohárové Evropě mohli s Olympiakosem dojít dál…

Udělali jsme si to sami těžší, že jsme nevyhráli skupinu Evropské ligy. Po tom jejím podzimním průběhu jsme to mohli zvládnout. Zvítězil v ní Frankfurt, který je nyní ve finále. Z druhého místa jsme šli na týmy, které hrály Champions League. Dostali jsme Atalantu Bergamo, která byla v dvojzápase lepší než my a zasloužila si postoupit.“


Jak bude vypadat váš přelom konce ligy a začátku dovolené?

Sedmnáctého května ještě hrajeme ligu na AEK a devatenáctého letíme do Prahy, kde budeme do reprezentačního srazu před Ligou národů. Po červnovém zápase se Španělskem v Malaze bychom tam chtěli s rodinou zůstat na dovolené.“


Reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý se v minulých dnech dohodl s vedením FAČR na nové smlouvě…

Jsem rád, že trenér Šilhavý pokračuje, a mluvím, myslím, i za celou kabinu. Za ty tři roky, co nároďák vede, se udělal velký kus práce ve všech směrech. Tým se někam posunul a věřím, že v dalším kvalifikačním cyklu na to navážeme. Že zvládneme dobře elitní skupinu Ligy národů a pak hlavně kvalifikaci na EURO 2024 v Německu. Nebude roztahané po celé Evropě, což se nám stalo vloni, ale bude se hrát u našich sousedů. Bude to i zajímavější pro fanoušky a jednodušší se na zápasy dostat.“


Třetí ročník Ligy národů, ve kterém se Česko probojovalo do elitní skupiny A, startuje na začátku června. Postupně narazíte na Švýcarsko, Španělsko a Portugalsko!

Moc se na Ligu národů těším! Los mě potěšil, protože máme ve skupině Švýcarsko, ve kterém jsem byl čtyři roky, ve Španělsku pak o rok méně. Jsou to všechno celky s velkou kvalitou a věřím, že nás to může jako tým zase někam posunout. Bude to konfrontace se třemi špičkovými evropskými reprezentacemi, které se na rozdíl od nás chystají na listopadové mistrovství světa do Kataru.“


Vás osobně čeká jubilejní padesátý start v reprezentaci. V historickém pořadí budete čtvrtý za Petrem Čechem, Františkem Pláničkou a Ivo Viktorem!

Doufám, že to vyjde. Nevěděl jsem, že jsem v počtu startů takhle vysoko v historickém pořadí. To je pěkný! To si té padesátky vážím ještě víc.“


Třeba se dostanete i na pomyslné medailové stupně, i když Petra Čecha už asi sotva doběhnete, i legendární brankář vicemistrů světa z Říma je také poměrně hodně vzdálený…

Čechína (Petra Čecha) určitě nedohoním, ale když mi bude sloužit zdraví i dobrá forma, tak bych se mohl mezi další dva legendární brankáře v budoucnu vecpat…“


S řeckým titulem jste zároveň získal jako třetí český fotbalista zlatý odznak Klubu ligových šampionů týdeníku GÓL, které dosud vlastnili pouze Jiří Jarošík a Vladimír Šmicer…

To mě také těší, že po stříbrném odznaku, který mám za loňské vítězství se Sevillou v Evropské lize, mám čerstvě nyní i ten zlatý za titul s Olympiakosem. I když ho od vás dostanu až budu v Česku.“

TOMÁŠ VACLÍK

Narozen: 29. března 1989. Výška: 188 cm. Váha: 84 kg. Stav: ženatý, manželka Martina, dcery Nicole (7) a Melissa (2). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: FC Vítkovice (2007-2010), Viktoria Žižkov (2010-2011), Sparta Praha (2012–2014), FC Basilej (Švýcarsko, 2014-2018), FC Sevilla (Španělsko, 2018-2021), Olympiakos FC (Řecko, 2021-?). Reprezentace: 49 zápasů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2020, účast na EURO 2016 ve Francii, třetí místo na EURO hráčů do 19 let (Česko, 2008), bronz na EURO hráčů do 21 let (Dánsko, 2011), postup do elitní skupiny Ligy národů (2020), vítěz Evropské ligy (2020), mistr české ligy (2014), mistr švýcarské ligy (2015, 2016, 2017), mistr řecké ligy (2022), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Švýcarského poháru (2017), vítěz ankety Fotbalista roku 2018, vítěz ankety Zlatý míč České republiky 2018/2019, člen Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL (2020), člen Klubu ligových šampionů týdeníku GÓL (2018).