V prodloužené minulé sezoně rozšířil úzkou skupinu českých fotbalistů, kteří se svými kluby získali některou z evropských trofejí. TOMÁŠ VACLÍK však už v té době přišel o do té doby téměř neotřesitelnou pozici gólmanské „jedničky“. Maročan Bono má nyní přednost a mezi tyče za pár dnů dvaatřicetiletého českého brankáře pouští jen výjimečně. V červnu mu vyprší tříletý kontrakt v FC Sevilla a s největší pravděpodobností opustí andaluský klub. Jestli nadále zůstane ve španělské La Lize nebo zamíří na jinou adresu, to ještě nyní neřeší. Naopak se těší na reprezentační sraz, neboť při rozjezdu nové kvalifikace o postup na mistrovství světa 2022 v Kataru by si měl určitě zachytat.

Už druhou sezonu se fotbal potýká s nevyzpytatelným soupeřem COVID-19. Která pro vás osobně byla složitější – loňská nebo současná?

„Určitě ta letošní, protože v ní pravidelně nechytám. V minulé sezoně jsem byl v brance pravidelně až do zranění v utkání s Eibarem, kdy na mě v sedmé minutě nastaveného času spadl jeho devadesátikilový útočník Kike. Už jsme měli vystřídáno, tak musel zaskočit mezi tyčemi Ocampos, který moje čisté konto udržel. Ale vy jste mně ho v Gólu jako další nulu nepočítali, protože to byl z mé strany nedokončený zápas. I v této sezoně trenér Lopetegui postavil zase postavil proti Eibaru a jediný gól mi paradoxně dal stejný hráč, který mně předtím pochroumal koleno…“

Dělat brankářskou „dvojku“ nejste během své kariéry moc zvyklý…

„To je pravda, dělal jsem ji snad v osmnácti letech ještě ve Vítkovicích a potom tři kola ve Spartě. V nároďáku jsem „dělal“ dvojku „Čechínovi“ (Petru Čechovi), ale to bylo úplně něco jiného, protože dlouhodobě patřil k nejlepším světovým gólmanům.“

Bono vás pustil mezi tyče, jen když mezi ně nemohl kvůli COVID-19 a nedávno se zraněným prstem…

„Chybí mi ten předzápasový tlak, na který jsem byl léta zvyklý, nemám ani tu zodpovědnost, když nejdu do branky, ale jen na lavičku náhradníků. Těžko se to celkově kouše, ale v minulé sezoně to bylo horší než teď, protože už vím, co tahle situace přináší.“

Sám jste přiznal, že tak dlouhou pauzu kvůli zranění jste neměl. Co vám vlastně bylo?

„Kvůli prodloužené loňské sezoně, kdy jsme se probojovali až do finále Evropské ligy a opět ji se Sevillou vyhráli, jsem měl jen týden dovolené. Také letní příprava byla velmi krátká, s reprezentací jsme bojovali o postup do elitní skupiny Ligy národů, hráli jsme základní skupinu Ligy mistrů. Šel jsem i přes bolest a levé koleno řeklo dost. Na holenní kosti pod kloubem se mi udělala krevní sraženina, bylo to hodně bolestivé zranění, se kterým jsem nemohl nejen chytat, ale i normálně trénovat. Musel jsem proto na delší dobu omezit zátěž, abych se dal zdravotně zase do pořádku.“

Neprožil jste zrovna povedený comeback v odvetě semifinále Španělského poháru na Nou Campu, kde „Barca“ vstřelila gól na 2:0 až v nastaveném čase a v prodloužení přidala třetí postupový…

„Doma jsme vyhráli 2:0 a čtvrt hodiny před koncem jsme měli postupový mečbol do finále. Kdyby Ocampos proměnil penaltu, „Barca“ by nám ve zbývajícím čase, kdy jsme už mohli hrát v klidu, tři góly nevstřelila. Takhle jí stačil jediný, aby poslala odvetu do prodloužení. Padl na konci avizované čtvrté minuty nastavení. Náš hráč uviděl ještě červenou kartu a v deseti jsme půlhodinové prodloužení nezvládli a vypadli.“

Ocampos je ale přitom spolehlivým penaltovým exekutorem!

„No právě! Až do té doby dal Lucas z osmi penalt, které kopal, osm gólů. Jenže před semifinále byl tři týdny zraněný, měl pochroumaný kotník ze zápasu s Getafe. Trénoval jen dva dny a možná se to na něm při penaltě projevilo. Jindy čeká až do poslední chvíle, kam se pohne gólman, tentokrát si vybral stranu, kam taky skočil Marc (Ter Stegen) a jeho ránu chytil.“

Následující ligová prohra na hřišti zachraňujícího se Elche se nečekala, podepsalo se na ní předchozí pohárové vyřazení?

„Jen částečně, sešlo se tam pár nepříjemných věcí. Pět nebo šest hráčů chytilo nějaké střevní potíže, také náš výkon byl asi nejhorší v celé dosavadní sezoně. Naopak domácí Elche zahrálo velmi dobře.“

Třetím a asi nejtrpčím výsledkem byla remíza 2:2 v Dortmundu, která poslala do čtvrtfinále Ligy mistrů Borussii. Po závěrečném hvizdu byli hráči i trenér Lopetegui hodně naštvaní na rozhodčí. Proč?

„Myslím si, že jsme si zasloužili v Dortmundu vyhrát a dostat zápas do prodloužení nebo případně do penaltového rozstřelu, v nichž by se rozhodlo o postupu do čtvrtfinále. Doplatili jsme na nepovedenou první půli doma, trenér i někteří spoluhráči v obou utkáních protestovali kvůli sporným situacím ve vápně Borussie, kdy se dožadovali odpískání penalty, ale takhle temperamentně reagují i v jiných zápasech. Nebylo to tedy z mého pohledu nic neobvyklého.“

Stále držíte čtvrtou příčku za silnou španělskou trojkou, účast v příštím ročníku Ligy mistrů je prioritou?

„Je to jasný cíl, ke kterému máme nyní dobře nakročeno, protože jsme zvládli derby s Betisem a San Sebastian prohrál v Granadě. Když vítězně zvládneme středeční domácí dohrávku s Elche, budeme mít devítibodový náskok.“

Nedělní sevillské derby se hrálo bez diváků. Jak vypadala předzápasová atmosféra v ulicích?

„Bylo to jiné, ne když tím několik dnů žilo celé město, protože fanoušci obou klubů mohli derby probírat a prožívat přímo na stadionu nebo v ulicích či v kavárnách. Tentokrát nás přišli v malém počtu povzbudit jen před hotel, kde jsme se na zápas připravovali.“

Výhru nad Betisem jsou moc potřebovali nejen kvůli velké rivalitě, ne?

„Jasně, jak kvůli přetržení série posledních zápasů bez vítězství, tak i kvůli upevnění postavení v tabulce La Ligy. Vyhráli jsme zaslouženě, Betis kopl na naši branku jednou nebo dvakrát. Co jsem tady, tak jsme ho s výjimkou prvního prohraného derby vždycky porazili.“

Smlouva s FC Sevilla vám vyprší v červnu. Je reálné, aby ve zbývajícím čase došlo k dohodě o prodloužení, nebo už vám klubové vedení dalo najevo, že se můžete hledat nové angažmá?

„Nikdo mi zatím neřekl, jak to se mnou dál zamýšlejí. Podobně je na tom také Bernard, což je španělský agent, který Davidovi (Nehodovi) pomáhal před třemi lety s přestupem do Sevilly. Mluví se o tom, že mají předjednaného gólmana z Eibaru. Jsou to ale věci, které neovlivním, takže nad tím nepřemýšlím a snažím se poctivě připravovat, abych byl v nejlepší možné formě, ať už se v létě stane cokoliv.“

V médiích se objevily informace, že se na vás poptávaly jiné španělské kluby! Preferujete pokračování v La Lize, i když v jiných barvách?

„Líbilo by se mi zůstat v La Lize, která je jednou z nejlepších lig na světě. Zvykli jsme si také s rodinou na život ve Španělsku. Nechávám tomu volný průběh, uvidíme, co se objeví za nabídky, jestli budou mít pro mě fotbalově smysl a budou zajímavé i pro manželku s dcerami. S žádným klubem nejsem nyní v kontaktu, vzhledem k posunutému přestupovému období, mám, myslím, i pořád dost času. Od Davida dostávám informace. Nemám to ani nastavené tak, že každopádně zůstanu nadále venku.“

Domů se dostanete na nadcházející reprezentační sraz, během kterého sehraje národní tým tři úvodní zápasy kvalifikace o postup na MS 2022 v Kataru – v Estonsku, doma s Belgií a ve Walesu. Jsou mezi nimi jen třídenní pauzy…

„Samozřejmě, že se moc těším, v této situaci ještě víc než dřív, protože jsem se s kluky neviděl od listopadového srazu, což je hodně dlouhá doba. Vstup do každé kvalifikace vždycky velmi důležitý, věřím že ho teď herně, a hlavně výsledkově zvládneme co nejlíp.“

Nebudete mít nějaké karanténní problémy po návratu do Španělska?

„Snad ne, ale vím, že to v jiných evropských zemích reprezentantům hrozí, což může taky ovlivnit nominaci na tato kvalifikační utkání.“

Už jste si v hlavě začal přehrávat nebo pozorněji sledovat v televizi belgické hvězdy, od kterých by mělo hrozit české brance největší nebezpečí?

„Registruji, jak se jim v jejich klubech daří. Někteří jsou zranění, nebo se teprve po vracejí z marodky zpátky, takže i sestava našich nejbližších soupeřů je proto ještě dost nečitelná.“

Belgičané jsou považovaní za jasného favorita naší skupiny E, podle papírových předpokladů byste si to měli o druhé místo rozdat s Velšany, s nimiž se střetnete na závěr kvalifikačního bloku v Cardiffu…

„Řekl bych, že je pro nás výhoda, že hrajeme ve Walesu teď, když nemohou na stadion v Cardiffu přijít diváci, kteří by určitě vytvořili pořádný kotel a hnali domácí tým za výhrou. Při podzimní odvetě doma by už snad mohli ti naši fanoušci dorazit.“

Během srazu oslavíte dvaatřicáté narozeniny. Jaký fotbalový dárek by vám udělal radost?

„Ideální by samozřejmě bylo mít ze tří zápasů devět bodů! Ale když zůstanu reálně nohama na zemi, tak musíme vyhrát v Estonsku a ze zbývajících dvou utkáních by byl každý získaný bod cenný.“

TOMÁŠ VACLÍK Narozen: 29. března 1989. Výška: 188 cm. Váha: 84 kg. Stav: ženatý, manželka Martina, dcery Nicole (6) a Melissa (14 měsíců). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: FC Vítkovice (2007-2010), Viktoria Žižkov (2010-2011), Sparta Praha (2012–2014), FC Basilej (Švýcarsko, 2014-2018), FC Sevilla (Španělsko, 2018-?). Reprezentace: 34 zápasů / žádný gól. Největší úspěchy: účast na EURO 2016 ve Francii, postup na EURO 2020, třetí místo na EURO hráčů do 19 let (Česko, 2008), bronz na EURO hráčů do 21 let (Dánsko, 2011), vítěz Evropské ligy (2020), mistr české ligy (2014), mistr švýcarské ligy (2015, 2016, 2017), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Švýcarského poháru (2017), vítěz ankety Fotbalista roku 2018, vítěz ankety Zlatý míč České republiky 2018/2019, člen Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL (2020), člen Klubu ligových šampionů týdeníku GÓL (2020).