Po třech měsících skončil český brankář TOMÁŠ VACLÍK v druholigovém anglickém Huddersfieldu, do kterého přestoupil na konci ledna z Olympiakosu Pireus. V Championship odchytal třináct utkání a pomohl „Teriérům“ k záchraně, to byl také hlavní cíl krátkodobé mise a čtvrtého zahraničního angažmá čtyřiatřicetiletého reprezentačního gólmana v kolébce fotbalu, ze které se před pár dny vrátil zpátky do Řecka, aby s rodinou balili…

Jak jste prožil v Aténách volný víkend?

„Byl to víkend bez fotbalu. Mohli jsme být opět spolu, než zase začne fotbalový kolotoč. Je tady v Řecku hezké počasí kolem dvaceti stupňů. V neděli jsme se šli projít, zašli jsme na oběd, potom na zmrzlinu, něco jsme pak po návratu domů zabalili.“

Úkol jste při několikaměsíčním anglickém angažmá splnil – Huddersfield se udržel v Championship!

„Mise je úspěšně splněna! Myslím si, že to dopadlo dobře jak pro klub, tak pro mě, i když jsem poslední tři kola nechytal, když se vrátil do branky Lee Nicholls. Majitelé klubu mi řekli, že ho chtějí v létě prodat, takže potřebovali, aby nějaké zápasy odchytal. Když už byl zdravý a připravený.“

Ze začátku vaší jarní mise ale potřebné body moc nepřibývaly… Kdy nastal kýžený obrat k lepšímu?

„Před březnovou reprezentační pauzou a hned po ní. Remízovali jsme doma s Norwichem, vyhráli venku nad Millwallem, což byly týmy, které bojovaly o účast v play-off. Pak jsme doma porazili Middlesbrough a vyhráli na Watfordu. Tým chytil rytmus, během tří kol jsme se přiblížili na dostřel příčkám znamenajícím záchranu v Championship. Byl to impulz, že se to fakt může povést.“

Jak jste se cítil v kolébce fotbalu? Stihl jste za tak krátkou dobu nasát neopakovatelnou atmosféru?

„Musím říct, že jo. Splnilo to moje očekávání. Fakt mě to bavilo, hrozně jsem si to užil, i když to trvalo jen tři měsíce. Tréninkově, zápasy, stadiony, dobrá atmosféra, příjemní lidé v kabině i v klubu. Jsem moc rád, že jsem si mohl v Anglii zachytat!“

Nebylo ve hře i vaše pokračování v klubu?

„Ne, vůbec. Dohoda hned na začátku byla taková, že budu v klubu do konce sezony, tedy do začátku května. S tím do toho také obě strany šly. Během reprezentační přestávky se sice změnili majitelé klubu, ale na dohodu to nemělo žádný vliv. Nicholls se podobně jako předtím v sezoně já uzdravil rychleji, než se původně předpokládalo. Byl o měsíc dřív v pořádku, původně se počítalo, že naskočí až do přípravy na novou sezonu. Nechytal jsem jen v posledním týdnu, kdy už jsme byli zachránění.“

A co třeba jiná anglická destinace?

„Nevím přesně, jestli jo, nebo ne. Trenér gólmanů mi ale říkal, že pár týmů a jejich trenérů brankářů mu volalo a vyptávalo se na mě. Jestli to byl vážný, nebo jen zdvořilostní zájem, to nevím.“

V našem posledním rozhovoru pro GÓL jste říkal, že byste si přál vědět o novém působišti v dubnu nebo v květnu…

„Třeba se to do konce května stihne, ale spíš to vidím, že to bude až později.“

Máte s manažerskou agenturou, která vás zastupuje, pravidelné informační brífinky, jestli je něco nového ve hře?

„Dáváme si průběžně vědět během celého roku, ne až teď, když jsem volným hráčem. Protože sami byli brankáři, tak dobře vědí, co gólmanské řemeslo obnáší. Jsme ve velmi těsném kontaktu.“

V Řecku balíte s rodinou kufry. Je to stejné, jako když jste opouštěli Basilej nebo Sevillu?

„Přijde mi, že máme věcí hrozně moc, ale je toho míň, než když jsme se stěhovali ze Sevilly sem. Už jsme část věcí poslali dál, něčeho jsme se zbavili. Samozřejmě něco přibylo, jednu várku jsme odeslali do Prahy už v únoru nebo v březnu. Věci necháme ve skladu v Řecku a až bude jasné, kde budu od nové sezony působit, tak dáme pokyn k jejich převezení.“

Kdy máte v plánu se přesunout do Česka?

„Letíme do Prahy v sobotu.“

Jak se budete udržovat ve formě do červnového pokračování kvalifikace o postup na EURO 2024 na Faerských ostrovech?

„Je to dost dlouhá doba. Máme něco v hlavě, jak se budu připravovat. Zasloužíme si s rodinou po těch třech měsících i dovolenou a pak začnu s tréninkem. V Anglii jsem byl většinu času sám, ale když jsme to počítali, tak holky se mnou byly 24 dní, což nebylo úplně špatné. Ale jiné, než jsme zvyklí.“

Při březnovém vstupu doma proti Polsku a v Moldavsku vás nahradil v dlouhodobé pozici reprezentační „jedničky“ Jiří Pavlenka. Jak jste zápasy prožíval v nezvyklé roli náhradníka na lavičce?

„Máte pravdu, že to bylo po dlouhé době, kdy jsem ostrý zápas v reprezentaci nechytal. Dozvěděli jsme se to od trenérů v úterý a v pátek se hrálo v Edenu s Polskem. Bylo to pro mě něco nového, ale byl jsem dlouhou dobu zraněný, neměl ani tolik odchytaných utkání jako obvykle. Snad jen osm. Jsem rád, že se vstup do kvalifikace zvládl. Kdyby nám před jejím startem někdo řekl, že budeme mít ze dvou úvodních zápasů čtyři body, tak je bereme. Ale po tom, co jsme porazili doma Poláky, tak jsme měli mít stoprocentně šest bodů. Měli jsme v Moldavsku vyhrát.“

Proč se to v Kišiněvě nepovedlo?

„Neměli jsme moc šancí, nedokážu říct, proč jsme soupeře nedokázali otevřít. Určitě by nám pomohl vedoucí gól, protože domácí by museli hrát úplně jinak než za bezbrankového stavu. S tou taktikou, že nedostanou od nás gól, do utkání šli a bohužel jim vyšla. Je to škoda. Myslím si, že kdybychom dali brzy branku, tak utkání skončilo vyšším rozdílem než 1:0.“

Můžete na lavičce zůstat i na „Faerech“, protože Pavlenka je v bundeslize, která navíc skončí až za dva týdny, v pravidelném zápřahu…

„Osobně si myslím, že to bude mít stejný scénář jako v březnu. Není důvod to teď nějak měnit.“

Sparta se po devítiletém mistrovském půstu s největší pravděpodobností dočká vytouženého titulu, u kterého jste byl v roce 2014 na Letné i vy. Jak jste na dálku prožíval její úspěšnou stíhací jízdu tandemu Plzeň-Slavia?

„Jaro kluci zvládli extrémně dobře, v lize neprohráli. Myslím si, že se dostali zaslouženě nahoru. Výhrou v sobotním derby udělali obrovský krok a věřím, že to teď už dohrají k titulu. Viděl jsem v televizi, jak tenhle zápas, tak pohárové finále na začátku května. V sobotu Sparta přizpůsobila taktiku tomu, aby neprohrála. Byla trpělivá a nakonec odměněna výhrou. Bylo to stoprocentně víc, než čekali po vyrovnávacím gólu střídajícího Standy Tecla pár minut před koncem. Spíš to spělo k remíze, nikdo nechtěl v derby prohrát. I pro Slavii by remízou zůstala šance na titul, že se ve zbývajících třech kolech může ještě něco stát. Ale celkově během jara prohospodařila hodně bodů hlavně venku a k tomu pak remíza doma s Hradcem. Tím přišla o první místo i o výhodu hrát derby v Edenu, kde se každému soupeři hraje velmi těžko.“

Po sobotním vítězném derby mají sparťané pětibodový náskok. Gratuloval jste po utkání někomu?

„Ani ne, nechtěl jsem to ještě zakřiknout. Když někomu předem popřeju, tak to pak většinou nedopadne… To by mi sparťané poděkovali! Po poháru jsem psal akorát „Mandymu“ (Aleši Mandousovi) k zisku další trofeje.“

TOMÁŠ VACLÍK Narozen: 29. března 1989. Výška: 188 cm. Váha: 84 kg. Stav: ženatý, manželka Martina, dcery Nicole (8) a Melissa (3). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: FC Vítkovice (2007-2010), Viktoria Žižkov (2010-2011), Sparta Praha (2012–2014), FC Basilej (Švýcarsko, 2014-2018), FC Sevilla (Španělsko, 2018-2021), Olympiakos FC (Řecko, 2021-2023), Huddersfield FC (Anglie, 2023). Reprezentace: 53 zápasů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2020, účast na EURO 2016 ve Francii, třetí místo na EURO hráčů do 19 let (Česko, 2008), bronz na EURO hráčů do 21 let (Dánsko, 2011), postup do elitní skupiny Ligy národů (2020), vítěz Evropské ligy (2020), mistr české ligy (2014), mistr švýcarské ligy (2015, 2016, 2017), mistr řecké ligy (2022), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Švýcarského poháru (2017), vítěz ankety Fotbalista roku 2018, vítěz ankety Zlatý míč České republiky 2018/2019, člen Klubu ligových brankářů týdeníku GÓL (2020), držitel zlatého odznaku Klubu ligových šampionů týdeníku GÓL (2022).