TOMÁŠ PŘIKRYL: „Ještě se nechci vracet domů!“

TOMÁŠ PŘIKRYL: „Ještě se nechci vracet domů!“

V nejvýchodněji situovaném klubu polské Ekstraklasy nezažívá nejpovedenější sezonu během svého angažmá v Jagiellonii Bialystok. Třicetiletému českému křídelníkovi či záložníkovi TOMÁŠI PŘIKRYLOVI vyprší v červnu smlouva a nijak nezastírá, že by dal přednost změně fotbalové adresy. Ale zároveň nevylučuje, že by mohl nadále zůstat u našich severních sousedů…

„Po páteční výhře v Plocku jsme dostali volno celý víkend i v pondělí, zrovna se udělalo konečně hezké počasí, je zde chladněji než v Česku nebo ve většině polských měst. Byli jsme s rodinou venku, ve městě, v parku, dali jsme si i zmrzlinu. Dcera byla v Česku na zápise do školy, půjde do první třídy o rok později až po prázdninách. V Polsku chodí do povinného posledního ročníku školky. Protože mi končí smlouva, tak nevím, jak to bude. Ještě bych se nechtěl definitivně vracet domů, doufám, že to vyjde a objeví se zahraniční angažmá, které mě fotbalově ještě posune. Od toho se bude odvíjet i škola Viky, se kterou by se musela učit manželka a jezdila by s ní do Česka na přezkoušení.


„NEBRÁNIL BYCH SE ZŮSTAT V POLSKU, ALE…“

Spíš preferuji zažít ještě něco jiného a nového než prodloužit v Jagiellonii. Uvidíme, jak to všechno bude. Trošku se tady některé věci změnily. Řešíme to s agentem. Nebránil bych se ale zůstat v Polsku, protože celá rodina umí polsky včetně dcerky, tak bychom tu klidně zůstali. Kdyby to ale bylo trochu blíž, než to nyní máme… Bialystok je totiž hodně vystrčený na východ Polska. Lidé si tady žijí svůj život, je tady malinko cítit nejen chladnější podnebí, ale i nádech ukrajinské a běloruské kultury, prolínají se zde historické věci. Ve městě stoupl počet vojáků po ruském vpádu na Ukrajinu. Poláci se strašně snaží Ukrajincům pomáhat, byla tady spousta sbírek. Je tady samozřejmě hodně Ukrajinců, kteří přišli během války, i Bělorusů. Ale nijak nás to nelimituje. Když jdeme na procházku nebo po ulici, tak slyším jejich mateřskou řeč. Pro rodiče je to sem dost daleko, aby dcerku viděli častěji. Když máme volno, tak ho nechceme strávit v autě. Domů se dostaneme tak jednou za půl roku. Když jsme sem přicházeli, tak cesta trvala sedm a půl hodiny, protože se dělala dálnice od Čenstochové směrem na Varšavu. Byl to sedmdesát kilometrů dlouhý úsek, ve kterém se jezdilo prašnou cestou jen jedním pruhem, často se tam člověk zasekl. Nyní už ho otevřeli, takže do šesti hodin jsme v pohodě doma. Místo toho ale raději jezdíme po okolí. Byli jsme ve Varšavě, v Gdaňsku, snažíme se poznat Polsko.


„CESTOVAT DO ŠTĚTÍNA, TO JE MASAKR!“

Když jedeme na zápas, tak to s výjimkou Varšavy, kam to máme dvě hodiny, není zrovna příjemné cestování. Většinou to trvá šest nebo šest a půl hodiny. Štětín, to je masakr! Autobusem to je tak deset hodin, řeší se to různě. Naposledy jsme si cestu rozdělili, jeli jsme o dva dny dřív. Za Poznaní je sportovní centrum, kam jezdíme na soustředění a využívá ho i polská reprezentace. Odtrénovali jsme, přespali a další den pokračovali do Štětína. Dřív, když byla možnost, tak jsme dojeli do Varšavy a odtud letěli do Štětína. Jednou jsem zažil, že jsme tam letěli, ale zpátky jeli do autobusem. Já v něm nemůžu spát, jeli jsme přes noc a všichni kolem spali. Na tuhle nekonečnou cestu nerad vzpomínám…


„RAKÓW KRÁČÍ ZA PRVNÍM TITULEM…“

Polské stadiony a všechno kolem, co se týká atmosféry a mediálních věcí, je na super úrovni. O titulu je, myslím, už rozhodnuto. Legia sice nedávno Raków doma porazila, ale potom nevyhrála venku nad poslední Legnicí, takže náskok nestáhla, naopak nyní ještě prohrála v Poznani s Wartou. Ještě zbývá pět kol, ale Raków to má ve svých rukách, aby získal první titul. Mají dobrý tým, zkušeného trenéra, který klub vytáhl ze třetí ligy až do Ekstraklasy a do pohárové Evropy. Vybírá si i hráče do svého systému, takže jim to šlape, i když nemají úplně největší hvězdy a individuality. Jsou dlouho spolu a trenér ví, co chce hrát. I proto do tohoto systému dobře zapadají noví hráči.


„VÍC MĚ PŘEKVAPIL PŘÍCHOD MICHALA SÁČKA!“

Také mně se v poslední době vyměnili nejbližší spoluhráči. „Pospa“ (Martin Pospíšil) se netajil tím, že se vrátí domů. Když podepisoval smlouvu, tak mi říkal, že je to jeho poslední v zahraničí. Spíš bylo překvapující, že se to takhle rychle zrealizovalo. V Jagiellonii měl smlouvu, ze začátku hrával, najednou na pár zápasů vypadl. Řešil i nějaké neshody a pak využil možnosti, že by ho Olomouc koupila už teď v rozehrané soutěži a okolnosti tomu nahrály. Bylo to nečekaně rychlé, ale na jeho výkonech v Sigmě je vidět, že je spokojený. Příchod Michala Sáčka bylo ještě větší překvapení. Psal mi, jak to tady vypadá, bavili jsme se spolu. Chvilku to vypadalo, že přestup nedopadne, kluby se nedohodly, ale za pár dnů se tady objevil. Ve Spartě s ním do budoucna už nepočítali, dali mu volnou ruku, že může odejít, pravidelně nehrával. Proto hledal jiné možnosti. Tady zapadl, poslední zápasy kope stabilně, jeho příchod nám pomohl a zase jsme tady ve dvou jako předtím s „Pospou“.


„V KLUBU UŽ ZAČALA PANOVAT NERVOZITA…“

Sám nevím, proč se nám i mně v letošní sezoně nedaří. Těžko říct. I spousta lidí se na to ptá. Na začátku sezony přišel nový trenér, nehráli jsme na podzim špatně, ale ztráceli jsme body v takových dvacetiminutových pasážích, kdy jsme vypadli z role, naše výkony nebyly konzistentní. Druhá polovina po Vánocích už ale nebyla dobrá, nebezpečně jsme se blížili k sestupovým pozicím, prostě si to nesedlo. V klubu už začala trochu panovat nervozita. Nakonec se trenér vyměnil, přišel mladší kouč z „béčka“, který dřív u „áčka“ dělal asistenta. Teď jsme udělali důležitý krok k záchraně výhrou v Plocku. Tým máme dobrý, dokonce bych řekl, že za tu dobu, co jsem tady, tak individuálně je jeden z lepších. Řekl bych, že nyní máme zase chuť do zápasů a do fotbalu, užíváme si, že se atmosféra pozitivně změnila. Sezona je z pohledu mých čísel špatná, mám jen dvě asistence. Měl jsem spoustu možností, ale prostě to nelepí. Nepadají góly, ani nepřibývají asistence. Obojího jsem měl mít podstatně víc. Věřím ale, že do konce sezony si čísla ještě zlepším. Nyní máme dva zápasy doma s Wartou Poznaň a Slaskem Wroclaw. Chceme v nich potvrdit ligovou definitivu a nenechávat to až do konce. Máme pak Legii venku, doma Cracovii a potom jedeme do Poznaně na Lech. Tři body z Plocku chceme doma potvrdit. Po deseti minutách jsme přitom byli na ručník, prohrávali jsme 0:2. Ale dostali jsme se zpátky do zápasu i do hry. Proto můžeme jít s čistou hlavou do zbytku sezony.


„NA TERMÍN TLAČÍ HLAVNĚ MANŽELKA!“

Žádný konkrétní termín, do kterého chci mít jasno o svojí fotbalové budoucnosti, nemám. Manželka kvůli stěhování dává termíny, aby měla všechno co nejdřív hotové nebo aspoň věděla, kudy se moje další kariéra bude ubírat. Když je člověk volným hráčem, tak zhruba vím, jak jednání probíhají. Po sezoně si s manažerem zavoláme a sedneme, v klidu si to s rodinou vyhodnotíme. Věřím, že se něco podaří a že budeme všichni spokojen!“.

TOMÁŠ PŘIKRYL

Narozen: 4. července 1992. Výška: 178 cm. Váha: 69 kg. Stav: ženatý, manželka Aneta, dcera Victoria (7). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Sigma Olomouc (2002-2012), Sparta Praha (2012-2015), Dukla Praha (2015), Mladá Boleslav (2016-2019), Jagiellonia Bialystok (Polsko, 2019-?). Největší úspěchy: vicemistr Evropy hráčů do 19 let (Rumunsko 2011), účast na EURO hráčů do 21 let (Česko 2015), český mistr (2014), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Superpoháru FAČR (2014).