Loňský říjen měl pro téměř dvoumetrového obránce TOMÁŠE PETRÁŠKA fotbalový rub a líc. Poprvé se objevil v reprezentačním „áčku“, za které nastoupil ve dvou utkáních. Jenže na sklonku měsíce kapitán polského Rakówa zmizel ze sestavy a trávníky Ekstraklasy vyměnil za interiér speciální rehabilitační kliniky v Poznani, kde nečekaně dlouho kurýroval poškozenou podkolenní šlachu v pravém koleně. Pobyt mu symbolicky skončil v úterý, v den 29. narozenin, kdy navíc viděl v akci svoje spoluhráče v utkání čtvrtfinále Polského poháru s domácím Lechem. Vyběhnout s nimi do zbývajících zápasů této sezony plánuje co nejdřív, protože chce svým tradičním podílem v defenzívě a dalšími vstřelenými góly přispět k historicky nejlepšímu umístění klubu a zabojovat tak na dálku i o závěrečnou nominaci na červnové odložené EURO 2020.

Po říjnové reprezentační premiéře jste ještě v Ekstraklase odehrál dva vítězné ligové duely s Górnikem Zabrze a Stalem Mielec, ale od té doby jste stále na marodce. Co se vám přihodilo?

„Měl jsem s pravým kolenem problémy již delší dobu, lékaři říkali, že je to syndrom skokanského kolena. Občas jsem hrál přes bolest, ale na konci října už to takhle dál nešlo. Měl jsem poškozenou podkolenní šlachu, většinou se v ní objevuje bolestivý zánět, ale já ji měl částečně natrženou.“

Proč jste zvolil konzervativní léčbu poraněného kolena místo operace?

„Rozhodl jsem se tak po podrobných vyšetřeních a konzultacích s lékaři. Má mě v péči doktor Jaroszewski, který pracuje u polské reprezentace, což je uznávaný odborník a specialista na zranění sportovců. Případná operace by byla dost riskantním zásahem do kolena a také doba následné rekonvalescence by byla podstatně delší.“

Postupuje vaše rekonvalescence podle plánu?

„No, trochu se protáhla, ale nechtěli jsme nic uspěchat. Podle první prognózy to mělo být několik týdnů, počítalo se s tím, že začnu s tréninkem v polovině ledna. Zranění podkolenní šlachy je nečitelné, aby se přesně trefila doba rekonvalescence, u „křížáku“ zhruba víte, jak dlouho to bude trvat. Nakonec jsem strávil na rehabilitační klinice v Poznani celé tři měsíce. Byl jsem tady deset dnů i během zářijové reprezentační pauzy, takže jsem se neobjevil v neznámém prostředí. Pronajali jsme si v Poznani byt, do kterého jsem se vracel až večer, protože jsem denně makal poctivě na všech předepsaných rehabilitačních a posilovacích cvičeních. Shodil jsem dokonce i váhu pod metrák! Jen na tři dny jsme si s přítelkyní odskočili o Vánocích domů do Česka, ale 27. prosince jsme už byli zpátky. Myslím si, že mi tenhle tříměsíční pobyt po všech stránkách prospěl. Měl jsem čas dělat v posilovně nebo s fyzioterapeuty i na fotbalových nedostatcích, které potřebuji odstranit. Také po vztahové stránce určitě neuškodilo, že jsme se Zuzanou byli spolu takhle dlouho pohromadě.“

Stihnete ještě naskočit do této sezony?

„Pevně v to doufám! V úterý můj rehabilitační pobyt v Poznani končí. Večer tady hraje Raków čtvrtfinále Polského poháru proti domácímu Lechu. Samozřejmě, že se půjdu podívat a fandit klukům, abychom postoupili dál. O totéž usiluje i Lech, který na rozdíl od nás nemá moc šancí dostat se do pohárové Evropy z Ekstraklasy. Po zápase naložím do klubového autobusu pár svých kufrů, zbytek věcí dáme do auta a vrátíme se do Čenstochové. S individuálním tréninkem bych měl začít ještě na konci tohoto týdne, nebo od začátku toho příštího. Trenér bude určitě chtít, abych se na hřiště vrátil zpátky co nejdřív, ale i on moc dobře ví, že po takové pauze i vážném zranění to chce svůj čas. Ale rád bych stihl ještě odehrát maximum zápasů, které zbývají do konce sezony, protože letos se Ekstraklasa nerozdělí na dvě skupiny pro nadstavbovou část. K dohnání tréninkového manka se mi bude hodit i březnová reprezentační přestávka, po ní bych už měl být na zápasovou zátěž, myslím, připravený.“

Asi vás žene i vidina případné nominace na červnové odložené EURO, ne?

„Je to pro mě ta největší motivace! Proto jsem tak hladový a mám obrovskou touhu vrátit se zpátky na hřiště. Věřím, že po zranění budu v ještě lepší formě, než když jsem byl v říjnu poprvé v nároďáku, dostal v něm šanci a poznal během srazu celý tým. Byl jsem strašně rád, že jsem dostal nominační pozvánku, a teď se chci pokusit zabojovat i o tu evropskou.“

I když se tým Rakówa musí dlouhodobě obejít bez svého kapitána, stále se senzačně drží na špici tabulky, byť mnozí prorokovali, že mu dojde dříve nebo později dech…

„Nevyšel nám sice start po zimní přestávce, prohráli jsme tři zápasy v řadě, po nichž jsme se v tabulce propadli. Ale potom kluci zabrali, takže jsme pořád nahoře a hrajeme o historicky nejlepší umístění Rakówa. Všichni věříme, že to dopadne, nevzdáváme ještě ani boj o titul, ale do pohárové Evropy bychom se každopádně chtěli dostat z Ekstraklasy nebo jako vítěz Polského poháru. A u toho bych samozřejmě chtěl být nejen jako kapitán mančaftu, ale i po těch letech, které jsem v klubu prožil, kdy se teprve škrábal nahoru ze třetí ligy až mezi elitu.“

Jak vypadají v polské lize omezení kvůli COVID-19, liší se nějak zásadně o těch tuzemských?

„Řekl bych, že fungují podobně jako v Česku, všichni se pravidelně testujeme. Jako tým jsme s koronavirem neměli problémy, abychom museli do karantény. Hraje se taky bez diváků a zřejmě tomu tak bude až do konce sezony, protože v Polsku je sice situace lepší než u nás, ale zase ne o tolik, aby se pro fanoušky otevřely stadiony, i když se o tom jedná. Vzhledem k tomu, že jich na Ekstraklasu chodí všude opravdu hodně a jsou pořádně slyšet, tak tím zápasová atmosféra hrozně utrpěla.“

Nejspíš se otevře pouze stadion v Gdaňsku, ale až na květnové finále Evropské ligy…

„Asi to tak vypadá. V Gdaňsku mají nádherný moderní stadion stejně jako v dalších polských městech, kde se hrálo EURO 2012. Mají zde úplně stejné kabiny pro domácí i hosty, takže i se saunou a rehabilitační linkou. Dvakrát jsme v Gdaňsku vyhráli 3:0 a 3:1, měli jsme obrovskou radost, a tak jsme si tam po utkání roztopili saunu a vychutnali si vítězství ve vířivce. Jediný, kdo tehdy asi neměl výbornou náladu jako my, byl řidič našeho autobusu, který se zpožděním vyrazil na šestihodinovou cestu skoro přes celé Polsko do Čenstochové…“

Můžete coby marod navštěvovat zápasy svého týmu?

„Z Poznaně je to na stadion, kde hrajeme ligové zápasy, tři a půl hodiny jízdy autem, proto jsem se většinou na naše utkání díval jen v televizi. Zajel jsem si ale do Wroclawi, která je blíž. Jednou jsem absolvoval s mančaftem předzápasovou přípravu i samotné utkání. Pořád jsem byl ale v kontaktu s trenéry a hráči. Chtěl jsem i jako nehrající kapitán vědět, jak aktuálně funguje kabina, jestli něco nepotřebují zařídit. Teď už budu zase s nimi.“

V Polsku působí poměrně dost českých hráčů, jste kromě klubových spoluhráčů Petra Schwarze a Daniela Bartla s někým v pravidelnějším kontaktu?

„Často mluvím s kluky z Bialystoku s „Pospou“ (Martinem Pospíšilem) a Tomášem (Přikrylem), který je teď zraněný. Do Rakówa přišel na hostování ze Sparty slovenský gólman Dominik Holec, Čechů a Slováků je v polské Ektraklase stále víc. Je vidět, že jim má co nabídnout a nemyslím tím, jen finanční stránku, ale i fotbalovou kvalitu a klubové zázemí na krásných stadionech.“

Střelcům suverénně dominuje Tomáš Pekhart, který byl nedávno vyhlášen nejlepším cizincem Ekstraklasy za minulý rok. Jak těžké je ho ubránit?

„Nastupuje za největší polský klub, který na něj a jeho efektivitu v koncovce hodně spoléhá. Také herní styl Legie je dost ušitý na „Peggyho“ (Tomáše Pekharta), protože svými góly ji táhne za obhajobou mistrovského titulu. Ale my jsme se ještě taky nevzdali stejného cíle, takže Ekstraklasa bude zajímavá až do posledního kola! Kopal jsem proti němu hned v tom prvním doma, kdy naše hra ještě nebyla v úvodu sezony ideální, minutu před poločasem jsme šli navíc do deseti. Přesto jsme s mistrem drželi krok, byl to pro diváky, kteří v tu dobu na stadiony ještě mohli, krásný zápas, i když jsme nakonec prohráli 2:1. S Tomášem jsme se párkrát střetli v tvrdém souboji, dal nám oba góly, když byl ve správnou dobu na správném místě…“

V úterý máte 29. narozeniny, jak je v této omezující době oslavíte?

„Balením spousty věcí, které tady máme, a potom pohárovým zápasem s Lechem. Věřím, že obojí zvládneme, což bude spolu s návratem zpátky do Čenstochové a do klubu tím největším dárkem!“