Sváteční střelec mohl přepsat historické ligové statistiky jako nejstarší hráč, který v české nejvyšší soutěži vstřelil gól. Jedenačtyřicetiletý defenzivní záložník TOMÁŠ HÜBSCHMAN se svojí tečí na přední tyči zasloužil o vedoucí gól Jablonce v Ostravě proti Baníku. Ale po utkání ho rozhodčí připsali domácímu útočníkovi Klímovi jako vlastní. Bývalému velezkušenému reprezentantovi to náladu nijak nezkazilo, neboť Severočechy hřál při zpáteční cestě domů nečekaný tříbodový zisk, který moc potřebovali jako tu nejlepší vzpruhu do dalších perných záchranářských bitev…

Jak moc bylo pro psychiku týmu důležité, že jste doma dotáhli v zápase se Zlínem dvoubrankový náskok soupeře?
„Kdybychom nevyrovnali, tak by se Zlín na nás bodově dotáhl v tabulce. Měli jsme docela slušný vstup do utkání, který jsme bohužel nevyjádřili gólově, a naopak jsme z ojedinělé střely inkasovali. Druhou půli jsme zase chtěli začít aktivně, že se budeme snažit zápas minimálně vyrovnat nebo i otočit. Bohužel jsme dostali gól na 2:0, který opět nebyl po nějakém tlaku soupeře. Přiletěl centr do vápna, kde jsme byli v dostatečném počtu… Pak jsme začali hrát mnohem víc dopředu a podařilo se nám dvěma tečovanými střelami vyrovnat. Potom jsme už neměli takový tlak, ani tolik centrů a míčů do šestnáctky Zlína, abychom zápas mohli ještě otočit. Chtěli jsme doma se Zlínem vyhrát, znali jsme i náš těžký program v úvodu jara. Věděli jsme, že pokud se chceme z této situace dostat, tak musíme doma bodovat. To se naplno nepodařilo, ale povedlo se nám to až v sobotu s Baníkem, což asi nikdo nečekal. Samozřejmě není jednoduché v Ostravě vyhrát. Sezona bude ještě dlouhá, vidíme, že většina týmů v tabulce pod námi taky bodovala.“

Co byl základ vítězství nad Baníkem?
„Určitě pevná defenzíva, od toho jsme se chtěli odrazit. Na našem výkonu byla vidět i poctivost a taková touha pomoci jeden druhému. V některých zápasech nám tahle týmová soudržnost chyběla, i nastavení na každý moment utkání. Každý samozřejmě chtěl, ale spíš jednotlivě, teď to byl týmový výkon. Ostrava podle očekávání držela víc balon, ale moc šancí si nevytvořila. V první půli to byla střela Kuzmanoviče, až v závěru to pak Plavšič nádherně trefil. Do té doby se jednalo o rány za vápnem, které jsme buď zblokovali, nebo šly mimo branku. Myslím, že jsme měli víc příležitostí ke vstřelení gólu. V první půli šel Sejk v lehkém úniku, bráněný stoperem, „Chram“ (Jan Chramosta) tam měl střelu mimo, po přestávce znovu po přiťuknutí Jovoviče pálil těsně vedle. Až v závěru vyšla kombinace Šulce s Ikaunieksem, který to dával prakticky do prázdné branky Sejkovi. Tenhle brejk se povedl. I když jsme vedli 2:0, pořád jsme hráli zezadu, abychom Baník do žádné šance nepustili.“

Spoluhráči vás po vedoucím gólu bouřlivě objímali, přepsal jste historické ligové statistiky coby nejstarší autor, ale nakonec se v zápise rozhodčí uvedli, že se jednalo o „vlastenec“ Klímy… Byl jste coby sváteční střelec trochu zklamaný?
„Nebyl jsem naštvaný. Byl jsem rád, že nám tenhle gól pomohl, trochu jsme se nadechli. Statistiky moc neřeším, hlavně aby nám statistici nevzali body…

Jednalo se o nacvičený jablonecký signál?
„Těžko úplně říct, jestli to byl signál. Byl to záměr, byli jsme takhle domluveni. Honza Chramosta byl před bránícím hráčem, já jsem se dostal ještě před ně. Chtěl jsem balon prodlužovat k bráně, netrefil jsem to podle představ, jak bych chtěl, byl jsem rád, že to tam nakonec zapadlo. Standardek je domluvených dost, ne vždy se povede přesně to, co jste zamýšleli a plánovali. Je to jedna z variant. Spousta týmů má takhle dané standardky, že je hraje přes přední tyč, kde se míč tečuje. Nebo na zadní tyč, odkud se vrací zpátky před branku. Neobjevili jsme něco nového.“

Plavšič vstřelil nádherný kontaktní gól. Neklepali jste se, že vám vítězství může ještě proklouznout mezi prsty?
„Zaplaťpánbůh, že jeho gól padl takhle pozdě! Myslím si, že jsme zažili horší zápasy, ve kterých jsme se mnohem víc klepali o výsledek a třeba je opravdu nezvládli. V sobotu jsme se bránili prakticky celou druhou půli, věřili jsme si, že zbývajících pár minut v nastavení dokážeme uhrát a udržet výhru. Nebylo to nic příjemného, létaly centry, ve vápně se může stát cokoliv.“ 

Cesta z Ostravy byla asi veselá… Dostali jste od trenéra Horejše za odměnu volno?
„Když venku vyhrajete, tak je zpáteční cesta vždycky příjemnější. Jde ale jen o jeden z kroků, ještě není co slavit. Důležité zápasy jsou pro nás prakticky každý týden. V naší situaci nebude žádné utkání lehké. Jezdíme z Moravy vrchem přes Hradec do Jablonce, až po nedělním tréninku jedeme s dalšími kluky, co bydlí v Praze nebo blízkém okolí, zpátky domů. Pondělní volno bylo plánované, protože na Spartě hrajeme až v neděli.“

S Petrem Radou jste měli dlouhodobě nastavené vztahy, co se týká tréninků. Máte to nyní s jeho nástupcem podobně?
„Dá se to tak říct. Ale sám si o volno neříkám. Nějaké úlevy jsem v přípravě třeba měl, ale není to tak, že bych měl jiný program než ostatní hráči z týmu. Snažím se odtrénovat a dělat všechno. Jen občas přijde pokyn, že mám úlevu. Jinak by to ani nešlo, bylo by to nefér vůči spoluhráčům.“

I v tomto ročníku se Jablonec pohybuje v pásmu ohrožení, třebaže jste si nechtěli loňskou hektickou sezonu zopakovat. Kolik podzimních bodů schází, aby jaro nebylo zase jen záchranářské?
„Těžko říct, kolik jich přesně chybí. Samozřejmě víme, ve kterých zápasech to nebylo dobré ať herně, nebo bodově. Jednoznačně jsme nezvládli poslední podzimní utkání doma s Boleslaví, které jsme měli i slušně rozjeté. Vedli 1:0, pak nastal zvrat, vyloučení před půlí a vyrovnávací gól, což nás trochu srazilo. I v deseti jsme začali docela dobře druhý poločas, když šel do deseti i soupeř, tak bych řekl, že se nám dařilo méně, odcházely nám taky síly. Prohráli jsme a minimálně tyhle tři body chybějí, plus teď na jaře zápas se Zlínem, který jsme měli vyhrát. To by bylo o pět bodů víc, než máme. Posunulo by nás to výš v tabulce a zase by se nám trochu líp pracovalo i dýchalo. Musíme nyní spíš koukat dopředu, kde můžeme body získat, aby to mělo parametry jako teď v sobotu v Ostravě. Minimálně po stránce soudržnosti, nasazení a efektivní koncovky, což se nám podařilo druhým gólem, kdy akci kluci dobře vyhodnotili a sehráli. Nejen bojovnost a poctivost, ale i kvalitu. Tým ji určitě má, akorát ho občas brzdí hlava, psychické nastavení a strach o výsledek. Až se toho zbavíme, tak snad budeme zápasy zvládat.“ 

Obvyklý ligový program narušil podzimní termín mistrovství světa v Kataru. Jak vypadala jablonecká dovolená a zimní příprava?
„Bylo to trochu nezvyklé. Skončili jsme na naše podmínky docela brzo, i počasí nebylo tak špatné, aby se nedalo hrát. Program jsme měli docela jednoduchý. Po podzimní lize jsme měli ještě čtrnáct dnů tréninky, pak stejně dlouhou dovolenou. Před Vánocemi jsme se ještě sešli na takový meziblok, následovala další dvoutýdenní dovolená a zkraje nového roku jsme se začali připravovat na blížící se ligu, která startovala už koncem ledna.“

Někam jste o dovolených cestoval?
„Byl jsem doma, byl jsem rád, že nemusím nikam jet! To si užiju skoro každý den během roku. Než se o dovolené otočíte, tak je její půlka už pryč. Dořešil jsem si během ní nějaké věci, které jsem během sezony zanedbával.“

Úvod jara nemáte zrovna nejsnadnější. Nyní cestujete na Letnou, takže budete mít obě pražská „S“ už za sebou.  Je to pro vás jako sparťana vždy speciální zápas?
„Pořád je to pro mě speciální zápas než ty ostatní v lize. Sparta mě vychovala, naučila mě hrát fotbal, měl jsem možnost se dostat na nejvyšší klubovou úroveň, když jsem si zahrál Ligu mistrů. Vyhrál jsem s ní titul, Český pohár, takže těch vzpomínek z dospělého fotbalu je hodně. To samé platí i o dětství, mládežnické ligové zápasy, turnaje. Na Letnou se vždycky rád vracím, chodím se koukat, pokud to čas dovolí, na ligové i pohárové zápasy Sparty nebo na evropské poháry. Mám tam spoustu bývalých spoluhráčů nebo lidí, kteří v klubu působili a stále působí. Když tam přijdu, tak vždycky někoho známého potkám. V neděli na Bohemce jsem nebyl, díval jsem se na derby v televizi. Sledoval jsem mače Sparty, i když jsem byl venku. Párkrát jsme se s ní v přípravném utkání se Šachtarem i potkali.“

Bude to v neděli jiný nebo podobný zápas jako nedávno se Slavií?
„Bude to podobné, protože trojka pražská „S“ a Plzeň je odskočená před ostatními týmy po všech stránkách. V Edenu se pro nás utkání nevyvíjelo úplně špatně, ale největší rozdíl mezi námi a Slavií nebo Spartou i Plzní je v šířce kádru a jeho kvalitě.  Na Slavii se to jednoznačně potvrdilo. Zápas rozhodli střídající hráči z lavičky. My jsme takovou kvalitu neměli. Přišel Van Buren, stáhli reprezentanta Lingra a poslali místo něj na hřiště reprezentanta Provoda… V tom nám Slavia odskočila a zápas rozhodla ve svůj prospěch.“  

Potom hostíte doma Teplice, které zatím nebodovaly a o víkendu mají na Stínadlech právě Slavii…
„Předchozí domácí zápas se Zlínem byl v podobné režii, že je pro oba týmy hodně důležitý. S Teplicemi to bude stejné. Samozřejmě, může se stát cokoliv. Teplice mohou třeba Slavii zaskočit, což se může povést i nám se Spartou. To ale nezmění nic na důležitosti vzájemného duelu, kdo v něm získá body. Doufám, že v Jablonci bude už o kousek lepší počasí i lepší výkon než se Zlínem.“

Nepřepadají vás občas černé myšlenky, jestli je vám v tomhle věku zapotřebí se takhle permanentně s fotbalem nervovat? Hrát s Jabloncem o záchranu, když jste byl zvyklý na horní patra tabulky?
„Nikdy mě nenapadlo, že na stará kolena tohle zažiju, vždyť s Jabloncem jsme skončili v lize dvakrát třetí a dvakrát čtvrtí, zahráli jsme si i evropské poháry. Celkově atmosféra v klubu byla úplně jiná. Loňská sezona byla trochu otočená. Do posledního kola jsme hráli, jestli nepůjdeme do baráže. Je to samozřejmě nepříjemné, ale takové myšlenky, jestli je mi to zapotřebí, nemám. Spíš se koukám, jak můžu pomoct, jak zase vrátit Jablonec zpátky tam, kde býval. Všechny lidi v klubu to pak baví úplně jinak – hráče, funkcionáře i fanoušky, když se pohybujete nahoře, než když řešíte, jestli bod bude stačit, jestli nebude málo. Je to jiná situace, než jakou jsme zažívali roky předtím.“

Až podle výsledku sezony se budete rozhodovat, jestli přidáte další sezonu v jabloneckém dresu?
„Na to je v únoru ještě brzo! Nebudu se rozhodovat sám, je to v trojúhelníku, možná už ve čtverci. Musí chtít trenér, musí chtít klub a musím já mít nějakou výkonnost. Teprve pak se můžeme bavit o tom, jestli to pro všechny dává smysl. Ještě to není na pořadu dne, aspoň u mne. Smlouvu mám do 30. června, takže do té doby je čas řešit, co bude pak…“