Takhle si svoje čtyřicáté narozeniny na trávníku nepředstavoval! I když z minulosti má v živé paměti, že zřejmě funguje pověstný zákon schválnosti, takže místo oslavy vítězství se spoluhráči se loudáte ze hřiště s čerstvým debaklem v síti. Velezkušený teplický brankář TOMÁŠ GRIGAR to prožil v sobotu na Stínadlech, kde fotbalisté ostravského Baníku nasázeli ve druhé půli do jeho sítě potupné „bůro“…

„Po zápase jsem zůstal hodně dlouho u naší branky, zatímco hosté se pochopitelně radovali. S „Laštym“ (Janem Laštůvkou), který je o půl roku starší než já, jsme si proto ani nestihli nic říct. Jen jsme se před utkáním pozdravili. Přijde mi, že když mám nějaké významné číslo, třístý zápas nebo něco takového, tak dostaneme takovou rychtu. Minule to bylo doma 0:4 s Jabloncem, při čtyřicetinách dostanu pět gólů od Baníku… Už proto preventivně nechci nic slavit!

„DVACETINY? PODPIS SMLOUVY SE SPARTOU!“

Dobře si vzpomínám, když mi bylo o polovinu míň. Přímo na svoje dvacáté narozeniny jsem totiž podepisoval smlouvu ve Spartě, byl to mě takový milník vstupu do velkého fotbalu. Když mi bylo třicet, to už jsem byl pár let v Teplicích. Je to už skoro patnáct roků, co tady chytám, a dojíždím sem!

V minulém kole na Bohemce byla první půle taková oťukávací po zimní pauze, oboustranně jsme vyčkávali, co kdo bude hrát. Po přestávce na nás „Klokani“ nastoupili, hráli na tu svoji branku, za kterou mají kotel se svými fanoušky. Byli o hodně lepší, my jsme se mockrát nedostali ani za půlku hřiště. Naopak doma proti Baníku jsme sehráli obstojný první poločas. Říkali jsme si, že to bude o prvním gólu, a kdo ho dá, ten vyhraje. A my jsme si jich nedali nakonec dát pět…

„NEJVĚTŠÍ KLEPEC BYL 0:8 DOMA S „BOLKOU“…“

Ale to nebyl největší klepec, který jsem s Teplicemi zažil. Tři roky zpátky za trenéra Standy Hejkala jsme hráli v prvním ročníku nadstavby tu prostřední skupinu a prohráli jsme doma s Boleslaví 0:8… To byl ještě větší nářez. Jsou to takové zápasy, že soupeř, do čeho kopne, to vám spadne do sítě…

Skoro všechny góly byly jako přes kopírák. Kluci z Baníku si mohli v klidu dojít až do našeho vápna a rozmyslet se, jestli dají balon pod sebe nebo před prázdnou bránu. Hodně jim pomohl první gól a vzápětí přidali ještě druhý. My jsme se pořád tlačili dopředu, že chceme se zápasem ještě něco udělat. Tím vznikaly prostory na brejky, které ostravským hráčům po našich ztrátách vycházely. Po třetím gólu jsme to, myslím, měli vzadu zabetonovat a neinkasovat další dvě branky.

„VYPADLO PĚT HRÁČŮ ZE ZÁKLADNÍ SESTAVY…“

Bohužel bylo znát, že nám vypadli útočníci. „Abdu“ (Abdallah Gning) dostal čtvrtou kartu na Bohemce, doteď nechápu za co, „Žakyno“ (Filip Žák) se zranil v týdnu při tréninku, Daniel Fila se ze zranění teprve léčí… Mladý „Vachy“ (Tadeáš Vachoušek) se vpředu snažil hrát, podržet balony, ale jako mančaft jsme mu nepomohli. Hráli jsme špatně. Po soustředění v Turecku jsme si říkali, že je super, že jsme všichni zdraví, že se nestalo žádné zranění. A najednou během deseti dnů nám vypadlo pět hráčů, kteří patří do základní sestavy! Bohužel nejsme Sparta, Slavia nebo Plzeň, mančafty, které by i takové absence dokázaly nahradit jinými hráči podobné kvality. My to trochu lepíme a je to složitější. Jsou zde mladí kluci, kteří ještě mají čas, proto nedokážeme hru oživit i nějakým střídáním.

„SPOLEČNÉ VEČEŘE JSOU DOBRÁ VĚC!“

V kabině po zápase byly hádky, hodně se tam křičelo. Myslím si, že je to takhle správné, hned si to všechno vyříkat. Jinak to prostě nejde. Jsem takový typ, že když mám něco v hlavě, tak to musím klukům říct. Někdy třeba křičím zbytečně. Po Baníku jsem měl velké emoce, hrozně mi vadilo, že poločas odehrajeme super partii, kdy to vypadá, že dáme gól a vyhrajeme 1:0. Místo toho uděláme blbé chyby, znehodnotíme celý zápas a prohrajeme 0:5! Řekli jsme si, že s Bohemkou jsme dostali druhý gól po hloupém faulu ze standardky. Zdůrazňovali jsme si proto, že bychom se toho měli vyvarovat. Ale to neznamená, že přestaneme včas přerušovat protiútoky Baníku, přistupovat pozdě k jeho hráčům a necháme je bez soubojů dojít až do vápna, kde si pak mohli dělat, co chtěli…

Vedení Teplic udělalo po každém domácím zápase společné večeře, při kterých ještě probereme a dohrajeme utkání. Myslím si, že je to dobře. Bývají zhruba půldruhé hodiny po konci utkání, po regeneraci, takže debata při nich je už poklidnější. Po skupinkách nebo u jednotlivých stolů se řešilo, co se mělo udělat jinak a líp, kde byly chyby. V neděli dopoledne pak máme trénink a v pondělí volno.

„VE ZLÍNĚ NESMÍME PROHRÁT!“

V příštím kole jedeme do Zlína, který se nám po dvou remízách přiblížil. Bude to v sobotu hodně důležitý zápas, když to řeknu naplno, tak ho nesmíme prohrát! Když vyhrajeme, tak to bude úplně úžasné… Máme docela šílený los! Po Zlínu hostíme na Stínadlech Slavii a pak cestujeme dvakrát ven – do Jablonce, který je taky namočený na konci tabulky, a na Spartu… V lize, pokud nehrajete na Letné, v Edenu nebo v Plzni, jsou zápasy většinou vyrovnané. V této sezoně čtyři nebo pět týmů bude bojovat mezi sebou o záchranu až do konce.

Poslední dva-tři roky prodlužuji smlouvu vždy jen na jednu sezonu. V létě se s vedením Teplic budeme bavit, jestli to ještě dává smysl, jestli mám na ligu ve čtyřiceti letech pořád výkonnost.“