Prošel všemi českými juniorskými reprezentacemi, dvakrát oblékl i dres „áčka“, ale v poslední době není tolik na očích, jako když byl v kádru klubů z italské Serie A. Z Apeninského poloostrova se totiž STEFAN SIMIČ přesunul kvůli většímu hernímu vytížení do Hajduku Split, přiblížil se zároveň i blíž k rodinným kořenům. Šestadvacetiletý stoper je jednou z klíčových osobností týmu z Dalmácie, ale i v tomto přestupovém okně se spekuluje, jestli nezamíří na jinou adresu do zvučnější ligové soutěže.

Jak jste prožíval EURO 2020, které proti sobě svedlo ve skupině D týmy Česka a Chorvatska?

„Byli jsme zrovna v Dubrovníku hrát přátelské utkání ke stoletému výročí tamního klubu. Je tady zvykem, že si na oslavy kulatého jubilea pozvou Hajduk. Samozřejmě, že všichni kolem mě fandili Chorvatsku, já jsem přál Česku. Nakonec remíza 1:1 vyhovovala, myslím, oběma týmům.“

Figuroval jste mezi stopery-náhradníky v nominaci, která se řešila do poslední chvíle, navíc v ní letos mohlo být o tři hráče více… Nebyl jste zklamaný, že jste nedostal dodatečnou pozvánku?

„Byl jsem zklamaný jednu nebo dvě minuty, jsou mnohem horší věci, než že se nevejdete do nominace české reprezentace. Soustředil jsem se na co nejlepší přípravu na novou sezonu.“

Chorvatská liga má za sebou již pět kol, jak dlouhá byla letní příprava na ni?

„Tři týdny. Dva jsme se připravovali na soustředění hodinu jízdy od Mariboru, zbývající týden jsme pak trénovali ve Splitu.“

Máte i vlastního kondičního trenéra ze slavné sportovní rodiny. Marin Vlašič je bratrem reprezentačního útočníka Nikoly, který hraje za CSKA Moskva, sestra Blanka byla dlouholetou výškařskou šampionkou!

„Myslím si, že mě tahle individuální spolupráce viditelně dál fotbalově posouvá. V pondělí dopoledne jsem měl dopoledne trénink s Marinem a odpoledne pak týmový s Hajdukem.“

Na poslední chvíli jste se s Hajdukem v posledním kole minulé sezony probojovali do Evropské konferenční ligy, do které jste doma proti Tobolu Kostanaj dobře vstoupili výhrou 2:0, ale vypadli jste v prodloužení v odvetě v Kazachstánu…

„Náš výkon byl obrovská ostuda, asi jsme se už viděli v dalším kole, když jsme doma vyhráli 2:0. Nepředvedli jsme skoro nic z toho, čeho jsme jako tým schopni. Během čtvrthodinky jsme ve druhé půli třikrát inkasovali a z bezbrankové remízy to bylo 0:3! První gól padl po teči, druhý z ofsajdu, protože na zápase nebyl VAR, při třetím jsme zaplatili za špatné postavení. Potom jsme ještě neproměnili penaltu, v nastaveném čase jsme sice vstřelili gól, který poslal zápas do prodloužení. V něm jsme ale dostali čtvrtou branku a vypadli…“

V sobotu jste na domácím ikonickém stadionu Poljud porazili Slaven Belupo a fanoušci vás vyprovázeli do kabin bouřlivým potleskem!

„Byla to naše třetí výhra v lize v řadě. Máme nyní deset bodů z pěti zápasů, ale měli jsme jich mít víc. Jenže jsme v úvodních dvou kolech jen remizovali v Záhřebu 2:2 s Lokomotivem a potom prohráli doma 1:2 s Osijekem. Obě tahle utkání se nechala vyhrát.“

S Belupem jste mohli zvítězit ještě větším rozdílem než 2:0…

„Když jsme dali na začátku druhého poločasu druhý gól, měli jsme už utkání pod kontrolou, hosté se prakticky k ničemu nedostali. Drželi jsme míč a oni jen běhali, aby se nám ho pokusili sebrat. Mohli jsme fanouškům přidat v závěru ještě aspoň jeden gól na veselejší zpáteční cestu domů.“

Měl jste ho i vy na kopačce!

„Bohužel mi moji ránu, když jsem si naběhl do šestnáctky, stihl obránce Slavenu ještě zblokovat. Je to snad už třetí nebo čtvrtý zápas, ve kterém mám šanci, ale z nějakého důvodu ji neproměním… Naposledy jsem se trefil v lize na jaře s Istrou, nad kterou jsme právě tímto mým gólem vyhráli 1:0.“

Dostali jste od trenéra Jense Gustafssona za odměnu volno, když byl v Chorvatsku svátek?

„Trenér oznamuje nejbližší program před zápasem. V neděli byl tady jeden z největších svátků, kdy se setkávají rodiny nebo přátelé. Vyrazili jsme s přáteli a jedním mým kamarádem z Česka lodí ze Splitu kolem okolních ostrovů. Mám kapitánské zkoušky, tak jsem loď, která patří jednomu z mých přátel, na moři kormidloval. Plavba na ostrov Palmejani trvala 35 minut, vykoupali jsme se a zašli na oběd.“

V závěrečných minutách jste převzal kapitánskou pásku od střídaného Livaji, před standardními situacemi jste se vždycky domlouval se spoluhráči, jak je zrealizujete…

„Cítím se v Hajduku skvěle, jsem v klubu maximálně spokojený. Na zodpovědnost a tlak jsem byl ve své kariéře vždycky zvyklý. Nijak mě nesvazuje, naopak mě to posiluje, že ode mě trenér a spoluhráči očekávají něco navíc. Hajduk je pýchou nejen Splitu, ale celé Dalmácie.“

S deseti body se držíte ve špičce tabulky. Nyní jedete na nováčka Dragovoljac a potom před reprezentační přestávkou hostíte v jadranském derby Rijeku…

„Když vyhrajeme počtvrté v řadě, tak odhaduji, že by na Rijeku mohlo přijít až dvacet tisíc fanoušků, kteří by na stadionu vytvořili pořádný kotel a hukot!“

I v tomto přestupovém okně proskakují v zahraničních médiích informace o vašem možném stěhování. Mezi zájemci jsou údajně týmy z italské Serie A nebo nováček španělské La Ligy Mallorka. Je na tom něco pravdy?

„Přestupové nabídky dostávám, uvidíme, jak se všechno v příštích dnech vyvine. Na druhou stranu peníze nejsou všechno. Kdybych odešel do Serie A, nebylo by to pro mě neznámé prostředí, ale musel bych být přesvědčený, že je to pro mě po fotbalové stránce krok správným směrem. O to víc, že v Hajduku pravidelně nastupuji, jsem zástupcem kapitána a mám v týmu velmi dobrou pozici.“

Jak by se Hajduk stavěl k vašemu případnému odchodu? Pomohl by zacelit finanční ztráty z předčasného vypadnutí v pohárové Evropě?

„Těžko říct, sportovní ředitel a trenér si nepřejí, abych odešel. Ale víte, jak rychle se věci ve fotbale mění… Muselo by mi to dávat smysl.“