Prožil hektický měsíc se Slavií v předkolech evropských pohárů i s českou reprezentací, do které se při nevídané marodce překvapivě vrátil. Útočníci musejí mít čísla, což jsou vstřelené branky, které ale STANISLAV TECL v obou dresech ani z těch nejvyloženějších šancí nedával. Jedenatřicetiletý forvard, který vždy dře do úmoru pro svůj tým, se tak stal terčem (ne)oprávněné kritiky v médiích i na sociálních sítích. Do rozhovoru se mu proto moc nechtělo, spíš chtěl odklad na lepší i klidnější časy. Vítězný nedělní gól do sítě Slovácka, kterým zlomil gólové prokletí (a který jsem mu v minulém týdnu předpověděl!), nakonec znamenal názorový obrat a souhlas s otázkami nejen na spalování šancí…

Dostal jste během srazu obligátní dort k 31. narozeninám, které jste v tu dobu měl?

„Dali mi ho na hotelu a podělil jsem se o něj se spoluhráči.“

Kdy jste se dozvěděl o nominaci?

„V autobuse, když jsme se vraceli ze zápasu v Karviné. Nečekal jsem to, byl jsem překvapený. Říkal jsem trenérovi, ať si moji nominaci pořádně rozmyslí, že kolem toho bude haló, což se taky potvrdilo. Byl jsem samozřejmě rád, je pro mě vždycky čest nastoupit za nároďák. Potkal jsem se v něm s kluky, které jsem dlouho neviděl. Po celý sraz jsem se cítil fajn.“

Řekl vám něco konkrétního trenér Šilhavý?

„Neprobírali jsme to. Měli dost práce složit mančaft a dát ho dohromady, když vypadlo hodně hráčů.“

Když to vezmeme od loňského zářijového „záskoku“ v Lize národů v Olomouci proti Skotsku, tak jste si připsal čtyři starty z devíti dosavadních, z toho dvakrát v základní sestavě…

„Nejel jsem s nějakým velkým očekáváním. V Ostravě s Běloruskem jsem se dostal do hry jen chvilku. V Belgii to už byla trochu delší pasáž. Že jsem nastoupil v základní sestavě v Plzni proti Ukrajině, mě příjemně překvapilo.“

Před rokem jste proti Skotům asistoval u vedoucí branky Peška, ve středu v Plzni jste dvakrát orazítkoval tyč a připravil „tutovku“ Sadílkovi…

„Myslím si, že to byl dobrý fotbal i zápas, který jsme si zasloužili vyhrát. Chyběly tomu jen góly, měli jsme dost šancí na jejich vstřelení. Tu první, kterou jsem měl za stavu 0:0, jsem vyřešil asi nejlíp, jak jsem mohl, ale gól z toho nebyl, protože vracející se obránce lízl balon a ten se od tyče odkutálel přes celou brankovou čáru mimo. V tu chvíli jsem seděl na trávníku za lajnou a celou situaci moc nechápal. V duchu jsem si říkal, jestli se mám smát nebo brečet… Neměl jsem prostě potřebné štěstí, ale takhle to někdy ve fotbale holt chodí.“

V neděli jste doma proti Slovácku ukončil čekání na gól. Tušil jste, že vás bude Jan Bořil při svém průniku hledat před brankou?

„Mohl sám vystřelit nebo mi přihrát. Když nejlepší moment k zakončení nevyužil, běžel jsem tam, kam jsem předpokládal „Bóřovu“ přihrávku.“

Dobírali si vás nějak spoluhráči hned na hřišti nebo potom v kabině?

„Vůbec ne! Už předtím se mě snažili podpořit, sami dobře vědí, jaké to je, když vám to prostě nepadá. Když jsem se šel ve druhé půli rozcvičovat, byl jsem hrozně rád, jak mě fanoušci v Edenu povzbuzovali. Jejich reakce mě moc potěšila, nikdo mi ty zahozené šance nepředhazoval.“

Před reprezentační pauzou Slavia přišla v nastaveném čase o výhru v Karviné, i v Edenu proti Slovácku jste se po kontaktním gólu hostů v samém závěru zápasu ještě klepali o výsledek!

„Měli jsme oba zápasy rozhodnout mnohem dřív a sami jsme si jejich závěr zkomplikovali. V Karviné nás to stálo výhru, v neděli se Slováckem jsme ji nakonec udrželi jen se štěstím. Bohužel se v poslední době na góly hodně nadřeme.“

Nyní vás čeká další ne zrovna oblíbený soupeř – Bohemka v „Ďolíčku“, kde se vždycky proti pražským rivalům dokáže za podpory fanoušků vytáhnout k maximálním výkonům…

„V „Ďolíčku“ se nám dlouhodobě moc nedaří, utkání tam jsou pro nás těžší než na ostatních ligových stadionech, ať hrajeme s Bohemkou, nebo s Pardubicemi., které tam mají druhou sezonu domácí azyl. Už bychom to potřebovali zlomit dobrým a vítězným zápasem.“

Derby se Spartou na Letné se už pomalu také blíží. Díval jste se na její sobotní zápas v Plzni, kde ani pod Pavlem Vrbou nedokázala zrušit nepříznivou desetiletou bilanci?

„Rád se v televizi dívám na sportovní přenosy. Zápas v Plzni dopadl překvapivě i pro mě. Byl to dobrý fotbal a Viktorka v něm ukázala velkou sílu. V letošní sezoně nás nečeká nic jednoduchého při obhajobě mistrovského titulu.“

Ve čtvrtek vstoupíte v Edenu utkáním s Unionem Berlín do nové pohárové soutěže Evropské konferenční ligy. Zmírnil los skupiny, ve které jsou ještě Feyenoord Rotterdam a izraelský mistr Maccabi Haifa, zklamání , že jste se sem propadli po vyřazení v předkole Evropské ligy s Legií Varšava?

„Zklamání v nás pořád je, mohli jsme a měli jít dál. Ale zároveň už nemá cenu nad tím brečet, je to prostě pryč. Skupina, do které jsme dostali, je, myslím, na úrovni Evropské ligy.“

Jak polský mistr, tak předtím maďarský šampion Ferencváros byli rozhodně hratelnými soupeři. Po kterém dvojzápase byla větší frustrace?

„Obojí vyřazení nás hrozně mrzelo a štvalo. Ale po Ferencvárosi to bylo horší, protože se nám rozplynul velký sen zase si zahrát Ligu mistrů. Jak Ferencváros, tak Legia byli u nás dost podceňovaní. I po zbytečné porážce 0:2 v Budapešti jsem věřil, že to v odvetě doma zvládneme otočit. Dali jsme i brzy gól, ale spálili jsme bohužel spoustu šancí, což nás stálo postup i jistotu Evropské ligy.“

Vracejí se vám občas v myšlenkách dva neúspěšné nájezdy na brankáře Boruce ve varšavské odvetě?

„Provází mě to každý den. Hlavně ten druhý nájezd po malé domů. Kdybych ho proměnil, tak bychom už vedli 2:0 a to by Legia těžko otáčela. Boruc mi to chytil špičkou kopačky… Když hrajete v deseti tak dlouho jako my ve Varšavě, tak to je většinou o jedné šanci. Byl to zlomový moment celého zápasu.“

V následujících dnech jste to dostával od fanoušků i médií sežrat…

„Na sociálních sítích sice nejsem, ale vím, co se na nich odehrávalo… Musím hrát dál a dělat maximum pro to, aby to bylo lepší. Pomohli mi kluci v kabině i trenéři, podrželi mě a společně jsme to zvládli ustát.“

Nosíte si fotbal a jeho problémy domů?

„Snažím se fotbalové věci domů nenosit, nebo jen minimálně. Zvládám to od rodiny oddělit, i tuhle situaci jsme neřešili. Asi by bylo horší, kdyby starší syn Matěj už uměl číst a mohl by se tím trápit víc než my s manželkou. Přišlo to v době, kdy se narodil druhý syn a měla úplně jiné starosti. Já jsem jí moc nepomohl, měli jsme tak nabitý program, že jsem byl v měsíci doma snad jen čtyři dny…“

Tlačenice mezi útočníky Slavie byla na začátku sezony enormní, po odchodech Musy a Simy na zahraniční angažmá už je šance na zápasové vytížení asi reálnější…

„Pořád jsme tady tři klasičtí útočníci plus Ivan Schranz, který na tomto postu může taky hrát. Konkurence ve Slavii je velká.“

S třicítkou na krku se lavička nebo dokonce tribuna snáší podstatně hůř, ne?

„Lavička není nikdy příjemná. Ve třiceti to ale vnímáte jinak než ve dvaceti. Když jsem minulou sezonu viděl „Kuchtiče“ (Jan Kuchtu), jak skvěle hrál a sázel pravidelně góly, tak jsem mu to přál. Nejsme konkurenti, snažíme se všichni tři pomoci týmu, aby uspěl, takhle to máme ve Slavii nastavené. Ukáže se to v klíčových a krizových chvílích, kterými jsme si prošli na začátku sezony.“

Do kdy máte ve Slavii smlouvu?

„Ještě na dva roky, do června 2023.“

Dosavadní kariéru jste strávil výhradně v Česku. Nelákalo vás zahrát si venku, nebo nepřišla zajímavá nabídka, která by vás oslovila?

„Když jsem byl mladý, tak jsem si taky přál odejít na zahraniční angažmá. Ale nikdy na stole taková nabídka neležela, peníze nejsou všechno. Vážím si, že můžu být ve Slavii, kde jsem spokojený a šťastný. Nemám důvod odtud odcházet.“

Zanedlouho už bude Jaroslav Šilhavý tvořit nominaci na říjnové kvalifikační zápasy v Kazani s Běloruskem v Edenu s Walesem, v nichž byste mohl zarovnat desítku reprezentačních startů!

„Myslím si, že se všechno vrátí zpátky do normálu, že se v nominaci objeví kluci, kteří na zářijovém srazu z nejrůznějších důvodů chyběli. Jen kdyby se třeba něco pokazilo, tak mě znovu opráší…“

STANISLAV TECL Narozen: 1. září 1990. Výška: 182 cm. Váha: 78 kg. Stav: ženatý, manželka Aneta, synové Matěj (4,5 roku) a Adam (1 měsíc). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: Vysočina Jihlava (2002-2009), Slavia Praha (2010), Vysočina Jihlava (2010-2012), Viktoria Plzeň (2013-2015), FK Jablonec (2015-2017), Slavia Praha (2017), FK Jablonec (2017-2018), Slavia Praha (2018-?). Reprezentace: 9 zápasů / žádný gól. Největší úspěchy: mistr české ligy (2013, 2015, 2017, 2019, 2020, 2021), vítěz MOL Cupu ((2018, 2019, 2021), postup do základní části Ligy mistrů (2013, 2019), postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2019, 2021).