I když obešel polovinu ligových klubů ze současné šestnáctky, za cestovatele se ROMAN POTOČNÝ nepovažuje. Poslední štací jedenatřicetiletého, střelecky disponovaného záložníka je od loňského léta českobudějovické Dynamo, ve kterém na jaře pendluje mezi základní sestavou a lavičkou náhradníků. Jako střídající žolík však v posledním domácím zápase vystřelil těsně před koncem nejtěsnější výhru nad „Klokany“, kterou namočení Jihočeši potřebovali jako sůl.

„Každý chce hrát a nikdo nechce sedět na lavici náhradníků. Na Slovácku jsem, myslím, hrál dobře. Trenér zkouší různé varianty sestavy, ani jednou jsme nehráli na jaře v úplně stejné. Změnili jsme i styl hry. Konkurence je samozřejmě důležitá, ale stabilizovaná sestava taky. Na lavičce jsem mnohem nervóznější, než když hraju.

„TUŠIL JSEM, ŽE BRANKÁŘ STŘELU VYRAZÍ…“

Potřebovali jsme doma nad Bohemkou nutně zvítězit, protože tři předchozí ligové zápasy jsme prohráli. Byl to odvrácený roh, „Quadri“ (Quadri Adediran) to vrátil zpátky do vápna. Tušil jsem, že by brankář mohl jeho střelu vyrazit, což se taky stalo. Měl jsem před sebou poloprázdnou branku, samozřejmě jsem byl moc rád, že jsem zase dal gól, a navíc pár minut před koncem.

„V BOLESLAVI JSME MĚLI POTŘEBNÉ ŠTĚSTÍ!“

V sobotu jsme na domácí výhru navázali remízou v Mladé Boleslavi, kde jsme dvakrát dotahovali náskok domácích. Poprvé jsme vyrovnali z penalty, podruhé po rohovém kopu, při kterém brankář Šeda podklouzl. Za bod jsme rádi, měli jsme i potřebné štěstí, kdybychom dostali v první půli tři góly, bylo po zápase. Při hodnocení na nedělním tréninku jsme si ukázali a řekli, kde jsme dělali chyby. Musíme v příštím utkání hrát podstatně líp a doufám, že mě tam trenér zase dá od začátku.

„CHCEME JÍT V MOL CUPU JEŠTĚ DÁL…“

Nemáme v tomto týdnu žádné volno, protože hrajeme ve středu čtvrtfinále MOL Cupu doma s Brnem. Když Zbrojovku porazíme, tak budeme už v semifinále, to by byla krásná cesta jít ještě dál! Tam už se může stát cokoliv, záleží také na losu, jestli se třeba nepovede postup až do finále. Takhle daleko jsem v poháru nikdy, myslím, nedošel.

„PROTI SLAVII SE MI STŘELECKY DAŘÍ!“

V takových zápasech nemáte co ztratit, jenom získat. Soustředíme se nejdřív na Brno a pak začneme myslet na Slavii. V takových zápasech nemáte co ztratit, jenom získat. Jako se to povedlo na Stínadlech nedávno Teplicím. Věřím, že v neděli bude plný stadion. V Edenu jsme dostali šest gólů, ten můj by mohl být i gólem roku, ale byl jen čestný. Nevím, čím to je, ale právě proti Slavii se mi během kariéry střelecky daří, dal jsem ji už sedm nebo osm branek. Vůbec bych se nezlobil, kdybych to opět potvrdil a zarovnal čtyřicítku ligových gólů! Po březnové reprezentační přestávce nás čekají s Dynamem skoro vesměs týmy ze dna tabulky. Je lepší narazit ke konci sezony na tyhle soupeře, než hrát se Spartou, Slavií nebo s Plzní. To by nám hořela koudel… Musíme si body s nimi uhrát a věřím, že to dokážeme. Máme dost silný a zkušený mančaft.

„NEPOVAŽUJI SE ZA STĚHOVAVÉHO PTÁKA…“

I když jsem hrál za osm ligových klubů, tak se za stěhovavého ptáka nebo světoběžníka nepovažuji. V Bohemce mi bylo devatenáct, to nepočítám. Pak jsem skončil s profesionálním fotbalem. Vrátil jsem se do něj ve třiadvaceti, když se mi povedl přátelský zápas proti Teplicím. Na Stínadlech jsem byl dva roky, pak se ozval Liberec, kde jsem strávil necelé tři roky. Měl jsem nabídnutou novou smlouvu, člověk stárne, tak jsem si šel něco vydělat do Baníku. Bylo mi nabídnuto jít hostovat do Zlína, klub i trenér Kozel mě ale nechtěli pustit. Tak jsem si to vydupal, protože se můj manažer zná se Zdendou Grygerou. Bylo to odskočení na půl roku, dal jsem tam tři góly, ale bydlel jsem pořád v Ostravě. Vrátil jsem se zpátky, hrál jsem v základu pod trenérem Smetanou skoro všechny zápasy. Nedařilo se mi ale střelecky, pro hráče z Čech je to trochu specifické prostředí, takže jsem patřil mezi ty, kteří to měli těžší. Trenér Kozel na tom byl podobně, nedávno jsme si o tom spolu povídali, když jsme se na hotelu před zápasem Dynama s Libercem potkali. Jenže pak mi na Baníku řekli, že se mnou už dál nepočítají. Oznámili mi to 2. ledna na začátku zimní přípravy, tak jsem si hledal něco jiného. Byl jsem z jednání vedení ostravského klubu dost rozčarovaný.

„KDYŽ SE DAŘÍ, TAK SE SESTAVA NEMĚNÍ!“

Ozvala se mi nečekaně Plzeň, jenže Baník mě nechtěl do Viktorky pustit, prý ať jdu do Karviné. Nakonec jsem do Plzně šel, loni na jaře jsem za ni odehrál sice jen dvacet minut, ale jsem za tuhle zkušenost strašně rád. Bylo skvělé, jak to ve Viktorce fungovalo, od kabiny až po vedení klubu. Udělal se titul, za celé jaro se až na jednu remízu jen vyhrávalo. Neměl jsem trenéru Bílkovi za zlé, že jsem nehrál, Když se daří, tak se sestava prostě nemění. Pár dalších kluků na tom bylo podobně jako já.

„JEŠTĚ NEJSEM NA LIGU I BRANKY STARÝ…“

Angažmá v Dynamu se zrodilo loni v létě, měl jsem víc nabídek. Znám „Tábora“ (Iva Táborského), hrávali jsme spolu před lety v Teplicích a vždycky mě nabíral v Roudnici. Jsme dobří kamarádi. Smlouvu mám dva roky, líbí se nám tady. Bydlíme s rodinou v domě na Hluboké, protože máme tři pejsky. Jenom bych měl dávat víc gólů, když teď hraju na pozici, která mi vyhovovala a kde jsem byl pro mančaft nejplatnější. Když se ohlédnu zpátky, tak mi fotbalově určitě nejvíc seděl Liberec. Přivedl si mě tam pan Trpišovský a odehrál jsem prakticky všechno. I když se mi třeba nedařilo, tak mě v sestavě podržel. Vždycky jsem dělal body. Až v Baníku se mi přestalo dařit. Věřím, že nejsem ještě tak starý, abych v lize nedával góly. „Řezňa“ (Jakub Řezníček), který je o tři roky starší, střelecky ožil po třicítce, je nyní nejlepším ligovým kanonýrem a už teď překonal i svoje sezonní maximum!“