Před rokem se rozešel ne v úplně dobrém s Libercem a odešel za výzvou s názvem Sigma Olomouc. Záložník RADIM BREITE se bleskově stal jedním z klíčových mužů týmu, který má pohárové ambice. O víkendu zažil s Hanáky velkou euforii, vítězný gól proti Brnu vstřelili v nastaveném čase.

Závěr zápasu se Zbrojovkou jste strávil na lavičce. Jak jste prožíval klíčový moment, kdy Chytil vstřelil gól a pomezní rozhodčí přitom signalizoval ofsajd?

„Vylétl jsem z lavičky, byl jsem přesně na hraně ofsajdu. Spíš jsem se v první chvíli bál, že Mojmírovi (Chytilovi) vezme míč Pablo (Gonzalez), který stál v ofsajdu. Byl jsem ale přesvědčený, že Mojmír v něm nebyl. Běžel jsem až k pomeznímu, napovídal jsem mu, že se o ofsajd nejednalo.“

Gól posléze posvětil videorozhodčí. Ulevilo se vám?

„Je vždycky super, když na konci zápasu vstřelíte vítězný gól. I proto bylo napětí obrovské. Myslím, že bychom byli pořádně zklamaní, pokud by branka neplatila. Asistenti rozhodčího mají při takových situacích těžkou pozici. V reálu vidíte většinou všechno jinak, než když si stejný moment prohlédnete na videu. Je dobře, že pro tyto okamžiky existuje VAR. Je pro nás strašně důležité, že máme tři body. Utkání příliš krásné nebylo, ale tak to někdy bývá.“

Kvalita chyběla kvůli jeho důležitosti?

„Myslím, že by nám pomohlo, kdybychom dali rychlý gól. Ten nepřišel, zápas byl nervózní. V této sezoně jsme měli období, ve kterém jsme nedokázali vzadu udržet čisté konto. Máme potom obavy, abychom neinkasovali. Jak jsem řekl, pro oko diváka to pohledný zápas nebyl. Ale ve finále je zásadní, že jsme vyhráli. Kvalitu den po zápase už nikdo řešit nebude. Máme tři body do tabulky, už nám je nikdo nevezme.“

Je triumf nad Brnem velkou úlevou? Z posledních dvanácti zápasů v lize jste vyhráli teprve podruhé.

„Série nebyla dobrá, uhráli jsme v ní vysoký počet remíz. Možná kdybychom v těch dvanácti zápasech třikrát prohráli a dvakrát vyhráli, bylo by to daleko lepší. Body po remízách nepřibývají. Z venku je plichta dobrá, ale doma je ztrátou.“

S devíti nerozhodnými výsledky jste remízovými králi ligy. Proč jich je tolik?

„Na podzim jsme ztratili v závěrech spoustu zápasům, které jsme měli rozehrané na vítězství. Pardubice, Příbram, České Budějovice. Stál za tím vždycky řetězec chyb. Ze začátku soutěže jsme těsně vyhrávali, potom jsme bohužel začali ztrácet. O to víc je důležité, že jsme Brno porazili. Vrátili jsme se do hry o evropské poháry.“

V Olomouci jste přesně rok od chvíle, kdy jste se rozešel s Libercem. Hodnotíte přestup na Hanou zpětně jako správný krok?

„Tohle je těžké soudit. Když vezmu Liberec, tomu se prostě bude dařit vždycky. U Nisy je nějaké krásné kouzlo. Ať tým vede jakýkoli trenér, Slovanu se daří. V létě třeba Liberec zvládnul postup do Evropské ligy, v klubu se drží štěstí. V Sigmě tohle prostě není. V nadsázce, otočíte se a dostanete gól ze všeho. Tohle jsem v Liberci nezažíval. Pan Karl (pozn. - majitel Slovanu) má nějaké svoje štěstíčko. (směje se)

Říká se, že jste pod Ještědem nenašel společnou řeč s trenérem Hoftychem. Cítíte v sobě ještě malou křivdu?

„Já jsem ji necítil ani předtím, jen jsem se nechtěl k odchodu vyjadřovat. Tohle je prostě fotbal.“

Jak se vám s přítelkyní a malou dcerkou žije v Olomouci?

„Krásně. Jsme tady přesně rok a je všechno zavřený. (smích) Mrzí nás to, protože město je krásné, moc jsme toho ale nepoznali.“

Koronavirová doba s sebou nese prázdné stadiony. Zvykl jste si už?

„Bez fanoušků jsou zápasy pochopitelně jiné. Na druhou stranu musíme být rádi, že můžeme vůbec hrát. Před týdnem na Bohemce stála spousta domácích fanoušků za nízkou tribunou na štaflích. Byli perfektní, řvali i na nás. Konečně jsem si připadal jako na fotbale.“