Pavel Kadeřábek: „Pereme se tři o dvě pozice…“

Pavel Kadeřábek: „Pereme se tři o dvě pozice…“

V kabině bundesligového Hoffenheimu patří k nejdéle sloužícím hráčům a tomu také odpovídá i jeho pozice v týmu, byť o tu fotbalovou na hřišti se musí PAVEL KADEŘÁBEK permanentně s konkurencí na svém postu prát. Třicetiletý český krajní bek či záložník to však bere s nadhledem, vyhlíží jubilejní 200. zápas v elitní německé soutěži, ve které by chtěl vydržet rovných deset let, zvlášť když se mu na této adrese po všech stránkách líbí…

Deváté místo v bundeslize bylo zklamáním, ovšem hráčský kádr se příliš neposiloval. Přišel ale nový trenér André Breitenreiter, který předtím vyhrál švýcarskou ligu s FC Curych…

Bylo to obrovské zklamání! Pamatuji si, že jsme deset kol před koncem byli čtvrtí a říkali si, že nám stačí vyhrát tři-čtyři zápasy a udržíme se na pohárových příčkách. Jenže jsme nevyhráli ani jediný, takže jsme nakonec spadli mimo Evropskou ligu i novou Evropskou konferenční ligu. Odnesl to pak i trenér Hoeness. Tým se přes léto nijak neposiloval, věděli jsme minulou sezonu, že máme kvalitní kádr, který to nepotřebuje. Spíš jsme potřebovali nějaký impulz, nový herní styl, aby nás nový trenér zvedl. Proto sáhli do realizačního týmu, ne do mančaftu.“


Chce kouč po týmu i po vás něco jiného než jeho předchůdce Sebastian Hoeness, který vedl Hoffenheim dvě sezony?

Každý trenér má svoji taktiku, kterou upřednostňuje, a tlačí hráče, aby takhle hráli. Trenér Breitenreiter má svoje návyky, chce po nás něco nového. Pro nás krajní beky to znamená víc útočení. Když vyjede ten na levé straně, tak se do ofenzívy zapojuje i ten na pravé a nabíhá do vápna, platí to také obráceně. Pro mě je to nové, protože dřív jsme hráli tak, že když jeden z nás krajních útočil, tak druhý to zavíral a jistil. Nyní zůstávají vzadu jen stopeři, hrají jeden na jednoho. Je to samozřejmě riziko, ale zatím se nám to vyplácí. Před zápasem s Bayernem jsme byli na čtvrtém místě. Tabulka je letos strašně vyrovnaná, úplný masakr! Jako každý rok Bayern asi zase všem odskočí, ale mezi druhým a dvanáctým týmem je rozdíl dvou nebo tří bodů.“


Nehrál jste jen nedávný bundesligový duel na Schalke. V posledních zápasech většinou střídáte, předtím jste měl plnou minutáž…

Na dvě pozice jsme tři. Na začátku sezony jsem tady byl já a Robert Skov, pak přišel z Lipska na hostování Angelino, takže se navzájem o místo v základní sestavě pereme. Začínal jsem se Skowem, pak mě Angelino vytlačil a naskakoval jsem na posledních třicet minut, ale řekl jsem si zpátky o místo na jeho úkor. Potom jsme dva zápasy nevyhráli, tak jsem šel na lavičku a budu muset znovu makat, abych se dostal zpátky do sestavy. Pro mě je důležité, že vždycky do zápasu naskakuju. Na Schalke se to nestalo, protože jsme vedli 3:0 a trenér za mnou přišel, že za takového stavu pošle na hřiště tři mladé kluky, kteří neměli ani jediný start v bundeslize, takže jim chtěl dát šanci. I proti Bayernu jsem věděl, že mě tam trenér dá. Je pro mě něco nového, že mám tuhle sezonu větší konkurenci, ale vůbec neškodí se o místo poprat. Trenér je hodně férový, kdo má sportovní formu, tak hraje. Angelino přišel z Lipska jako hvězda, neměl ale formu, byl jsem lepší i na tréninku, tak jsem v základu hrál já. Prostřídává se to a uvidíme, jak se vše bude dál vyvíjet. Jak jsem už říkal, pro mě je nejdůležitější, když jsem na lavičce, že vím, že se na hřiště dostanu.“


Letošní bundesliga mimořádně vyrovnaná, na čele se pohybuje Union Berlín s Freiburgem!

Víte, že mě moc nepřekvapilo, že Union prohrál na hřišti poslední Bochumi? Říkal jsem dopředu, že porazí silné mančafty jako jsou Bayern nebo Dortmund, ale v Bochumi, která nechce hrát fotbal a nakopává dlouhé balony, klopýtne. Bundesliga je v tomhle zrádná, že každý může porazit každého, výjimkou je jen Bayern, který můžete porazit občas při shodě okolností. Teď je u dna Leverkusen, ale ten půjde časem určitě nahoru. Ale když se nevyhrává, tak si člověk nevěří, leží na vás deka a není jednoduché se z toho vyhrabat. Pro „Hložana“ (Adama Hložka) je takový začátek v klubu a v bundeslize hrozný. Když se z toho tým dostane, bude se zase dařit i jemu.“


Českých krajánků v německé elitní soutěži ubývá, jste s někým v pravidelnějším kontaktu?

S Vláďou Daridou jsem se bavil asi půl hodiny po zápase, když jsme proti sobě nedávno hráli. Říkal mi, že mu po sezoně končí smlouva a že to vypadá, že toho už moc za Herthu asi neodehraje… Se „Schickym“ (Patrikem Schickem) si občas napíšeme, samozřejmě po utkáních si spolu popovídáme. Teď jsem si psal s Tomášem Koubkem, kterého moc těší, že zase v Augsburgu chytá, když je jednička Polák Gilkiewicz zraněný. Jsem v kontaktu taky s Jirkou Pavlenkou, jsou zapojeni v našem nadačním fondu, takže jsme řešili nejen tyhle záležitosti, ale i jejich situaci v klubech, ve kterých působí.“


V pohárovém duelu se Schalke jste vstřelil branku, proti Bayernu se vám ale nepodařilo vsítit kontaktní gól…

Levý bek centroval a jsem mu z druhé strany nabíhal do šestnáctky, měl jsem čas na přesné zakončení. Každý gól potěší a povzbudí. Proti Bayernu jsem šel víc z boku, na střelu to moc nebylo. Viděl jsem to i při nedělním dopoledním tréninku na videu. Na střelu to moc nebylo, kdybych měl štěstí, tak bych prostřelil brankářovi nohy. Byl jsem ale v dost velkém úhlu, centroval jsem a on mi to vykopl. Kdybychom v sobotu porazili doma Bayern, tak jsme měli i volnou neděli, zůstalo jen u volného pondělí a úterý, protože v Kolíně hrajeme až v neděli. Když vedl 2:0, tak hrál už to svoje, jako nedávno při Lize mistrů v Plzni, kde bylo po první půli ještě dvojnásobné skóre v jeho prospěch.“


Máte před sebou kulatou metu 200 bundesligových zápasů!

Myslím, že mi schází jen devět nebo deset zápasů. Mezi Čechy jsem na pátém nebo šestém místě, kdybych neměl pár dlouhodobějších zranění, už bych ji zvládl mnohem dřív. Ale abych překonal Davida Jarolíma, to bych tady musel zůstat asi dalších deset let. Dvoustovku oficiálních zápasů za Hoffenheim už mám.“


Zmínil jste, že vás během angažmá v Hoffenheimu opakovaně limitovaly i zdravotní problémy. V této sezoně zdraví drží?

Teď je to v pořádku. Po poháru s Schalke mě sice trochu bolelo lýtko, píchlo mě v něm, ale dostal jsem se z toho během dvou dnů. Vzhledem k tomu, že jsem problémy s lýtkem už měl, tak jsem věděl, že nejde o nic hrozného a taky co mám udělat, abych byl brzo zpátky.“


Teď hrajete v Kolíně nad Rýnem, pak hostíte doma Lipsko, cestujete do Frankfurtu a přivítáte Wolfsburg…

Nyní to máme tak, že když vyhrajeme, tak skočíme na třetí-čtvrté místo, ale když potom prohrajeme, tak jsme třeba až desátí. Takhle se houpeme v tabulce v posledních kolech. Potřebovali bychom menší vítěznou sérii, abychom se nahoře natrvalo uchytili.“


Bundesliga letos kvůli posunutém termínu mistrovství světa v Kataru neodehraje kompletní podzimní program jako obvykle. Jak dlouhou budete mít dovolenou?

Máme to rozdělené na dva bloky. První začíná hned po posledním bundesligovém zápase, budeme mít šestnáct dnů volno, pak budeme trénovat, a pak dostaneme druhých šestnáct dnů přes vánoční svátky a Silvestra. Je to dohromady měsíc. Při první pauze projedeme s rodinkou pár dnů Rakousko a pak do Krkonoš na naši chaloupku do Strážného.“


Smlouvu s Hoffenheimem jste nedávno prodloužil až do června 2025. Když ji dodržíte, tak v klubu strávíte rovných deset let!

Jsem tady nadmíru spokojený, co se týče životního stylu a života vůbec. Strašně se mi líbí, jaký fotbal hrajeme po celou dobu, co tady jsem. Snažíme se o útočné pojetí, samozřejmě někdy to jde líp, někdy hůř. Klub skvěle funguje a přistupuje k zázemí. Když jsem se Hoffenheimu v roce 2015 upsal, ani mě nenapadlo, že tady vydržím takhle dlouho. První sezona nebyla jednoduchá, neznal jsem taky pořádně německy. Říkal jsem si, dám ještě jednu a vrátím se zpátky jako spousta hráčů přede mnou. Nyní tady kroutím už osmý rok a doufám, že mám ještě dva před sebou. Smlouvu mně vyprší v červnu 2025 a moc rád bych ji dodržel, ale nechci předbíhat, ve fotbale se může stát za tu dobu spousta věcí. Pro mě je podstatné, když budu hrát v základní sestavě nebo do ní aspoň naskakovat. Nyní mě tady berou za legendu, mám v klubu postavení, můžu si dovolit něco říct. Jsem rád, že jsem to v zahraničí dokázal. V Německu to není jednoduché, ale vybudoval jsem si tady, myslím, dobrou pozici.“


EURO 2024 se bude hrát v Německu. Na dvou posledních šampionátech jste startoval, co říkáte na nedávný kvalifikační los?

Z pětičlenné skupiny, do které jsme se dostali, se musí postoupit, zvlášť když se šampionát koná za hranicemi v Německu. Česko hrálo na všech šampionátech od Anglie 1996 a věřím, že takhle tradice bude dál pokračovat. Nejsilnější je Polsko, na které to docela umíme, a postupují dva. Ale fotbal v Evropě se v posledních letech hrozně vyrovnal, takže o překvapení nebývá v kvalifikaci nouze.“


Ve Spartě moc parťáků ze silného ročníku 1992 a někdejších spoluhráčů už nemáte…

Zbyl mi tam jen David Pavelka, který je sice o rok starší, ale znám ho odmalička. Hrávali jsme spolu v žácích a pak v dorostu. Jsem s ním také v kontaktu.“


Nedávno oslavil i na Letné před ligovým zápasem s Hradcem osmdesátiny váš děda Václav Vrána, který patřil do legendární mistrovské sestavy z šedesátých let. Vy jste mu pogratuloval na stadionu z velkoplošné obrazovky…

Neměl jsem volno zrovna na jeho oslavu, kterou měl ve středu, a já byl v Praze až od pátku do neděle. Ale samozřejmě jsem se za ním zastavil a popřál mu osobně, předtím jsem mu aspoň zavolal. Říkal mi, že se oslava vydařila, dostal i dárek od Sparty. Teď na Bayern se přijeli podívat táta s bráchou Honzou. Dorazili před zápasem a v neděli se vraceli domů.“


Proč jste rozhodli s manželkou založit nadaci?

Chtěli jsme nějak smysluplně penězi, které jsem ve fotbal vydělal, pomoci i jiným, když neměli takové štěstí. Ale je zároveň těžké se zorientovat ve všech těch žádostech o příspěvek. Chtěli jsme to mít také pod kontrolou a kluci, které jsem oslovil, to zažívají podobně. Máme v nadaci lidi, kteří žádosti zjišťují a prověřují, abychom peníze poslali opravdu těm nejpotřebnějším. Proto jsme založili projekt „Každá minuta rozhoduje“. Za každou odehranou ligovou minutu si každý fotbalista sám určí částku, kterou pak přispívá. Za půl sezony se to nasčítá, na konci podzimu a jara se vybere konkrétní projekt, o kterém společně rozhodneme. Kluci mají ve mně záruku, že 100 procent peněz jde na pomoc a ostatní provozní náklady za mnou. Zatím jsme během podzimu vybrali, myslím, 200 tisíc korun, a ještě nejsme na jeho konci. Chystáme i nějaké akce, v létě třeba půlmaraton ve Strážném.“

PAVEL KADEŘÁBEK

Narozen: 25. dubna 1992. Výška: 183 cm. Váha: 81 kg. Stav: ženatý, manželka Tereza, dcery Ema (6) a Elva (2). Fotbalový post: pravý obránce. Hráčská kariéra: Sparta Praha (2000-2011), Viktoria Žižkov (2011), Sparta Praha (2012-2015), TSG 1899 Hoffenheim (Německo, 2015-?). Reprezentace: 48 zápasů / 3 góly. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2020 (2021), účast na EURO 2016 ve Francii, vicemistr Evropy hráčů do 19 let (Rumunsko 2011), účast na mistrovství Evropy hráčů do 21 let (Česko 2015), postup do elitní skupiny Ligy národů (2020), mistr české ligy (2014), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Superpoháru FAČR (2014).