Liberec pod ním solidně šlape. Trenér PAVEL HOFTYCH dovedl Slovan sítí předkol až do základní skupiny Evropské ligy, kde sice po pěti odehraných zápasech ztratil šanci na postup, nicméně dosavadních šest bodů je skvělý počin. Ve čtvrtek k nim můžou Severočeši přidat další tři proti CZ Bělehrad. V pondělní ligové dohrávce ale jeho tým ztratil vedení proti Slovácku (1:1).

Jak hodnotíte remízový duel se Slováckem?

„Věděli jsme, že nás čeká velmi těžké utkání. Slovácko hraje podobný fotbal v určitých úsecích jako my. Je soubojové, má to hodně založené na důrazu, rychlém přechodu do útoku a šikovných hráčích nahoře. Od začátku to byla taková válka. Šli jsme do vedení po dobrém a důrazném převzetí míče Matouškem a následné proměněné penaltě Rabušicem. V tu chvíli jsme měli zápas velmi dobře rozehraný.“

Proč jste utkání nedovedli do vítězného konce?

„V době, kdy jsme dvojím střídáním chtěli přinést nahoru energii a jen jsme čekali na přerušení hry, nás trošku potopil Taras Kačaraba nesmyslným faulem v okamžiku, když už měl žlutou. Inkasovali jsme rychlou branku. Potom jsme do konce utkání byli lepším týmem, měli jsme víc šancí. Dali jsme i gól, bohužel z malého ofsajdu, a nastřelili tyčku. Celkově zápas skončil zaslouženou remízou.“

V tabulce jste devátí, máte ovšem zápas k dobru. Jste spokojený s ligovým podzimem?

„Jsme hlavně rádi, že nějaké body máme. Poháry, liga, do toho COVID. Není jednoduché tohle úspěšně zvládnout.“

Pojďme k Evropské lize. Před startem skupinové fáze jste byli považování za outsidery, nicméně dokázali jste dvakrát porazit belgický Gent. Je tato bilance nad plán?

„Ano. Pro nás je už obrovsky cenné, že jsme se dostali do skupiny. Liberec je postavený na příjmech z evropských pohárů. Je důležité, aby sportovní úsek generoval peníze. Postup byl dárkem pro všechny lidi v klubu. Některým zachránil pozici do budoucna. Díky bonusům od UEFA lze dál rozvíjet podmínky. Bavíme se například o vybudování další umělé trávy. Ale abych se vrátil k bilanci ve skupině. Klubový ředitel Libor Kleibl to před začátkem viděl na dva tři body, já věřil v pět až sedm bodů. Takže paráda. Sportovně musím přijmout, že na Crvenou Zvezdu Bělehrad a na Hoffenheim jsme neměli. Jsem rád, že jsme dvakrát dokázali porazit Gent.“

Cesta do pohárů ale byla pořádně trnitá.

„Měli jsme tři mečboly, dostat se vůbec do předkol. Čtvrté místo v lize jsme neuhráli, ve finále MOL Cupu nás, dejme tomu, přetlačila Sparta. Nakonec jsme zvládli finále o Evropskou ligu proti Mladé Boleslavi.“

Jenže v létě, jako obvykle, proběhla v libereckém kádru řada změn. Bylo složité skládat nový tým?

„Řeknu to takhle, z pohledu trenéra týmu, který byl v uplynulé sezoně úspěšný. Odejdou vám top hráči, přijdou mladíci plus velmi dobří hráči, jen většina bez delší herní praxe. Ale jak sportovní úsek umí hráče prodat, umí je i přivést. Tentokrát ale byla krátká dovolená, krátká příprava. Čekala nás pohárová předkola, v lize jsme začínali v Olomouci, doma s Plzní a jeli do Budějovic. Můžete snít, že uděláte devět bodů a postoupíte do skupiny Evropské ligy. Ale také může nastat scénář, že máte jeden bod a poháry se vás netýkají. Kdyby všechno dopadlo jinak, byl bych zklamaný, v Liberci se mi hodně líbí. Jsme moc rádi, že se nám tak rychle podařilo dát mančaft do kupy.“

Na úspěšnou vlnu vás dostal vysoký triumf 4:1 nad Plzní?

„Ano. Vyhráli jsme pak i v Budějovicích a rozjeli jsme se. Když vezmu kvalifikační kola, tak zvládnout první bylo povinnost. Potom jsme narazili na FCSB. A vzhledem k okolnostem jsme nevěděli do poslední chvíle, jestli se vůbec bude hrát.“

A pokud ano, kdo proti vám bude stát. Téměř celý rumunský celek byl nakažený COVIDem.

„Bylo to strašně nepříjemné. Byly udělané kroky, které snad ani nejdou. Na soupisku soupeře byli dopisování hráči, kteří do klubu přestoupili den před utkáním.“

Měli jste strach z nákazy?

„My jsme se ke COVIDu od začátku v kabině postavili takhle: Ok, něco se děje, nikdo neví, co. Ale hlavně se z toho nepodělat. Nikdy jsme neříkali, že všichni padneme a budeme ležet. Kdybychom se báli, ani jsme nenastoupili. Soupeř i tak složil velmi kvalitní mužstvo, nakonec jsme vyhráli o dva góly. Kdybychom vypadli, byli bychom v Česku za blbce.“

Následně jste u Nisy porazili kyperský APOEL a slavili skupinu Evropské ligy.

„APOEL už byla velká kvalita. Vyhovovalo nám, že se hrálo jen na jeden zápas. Hráli jsme doma, dali jsme vítězný gól v poslední minutě. Vysoce jsme překročili cíl.“

A hned v prvním duelu ve skupině jste dokázali porazit Gent. Bylo to pro vás další velké překvapení?

„V té době už jsme byli rozehraní a rozjetí z ligy. Podařilo se nám soupeř přechytračit. Podržel nás navíc gólman. Trošku nás motivovali tím, že nás před zápasem podceňovali. Rýpli si, ale nebolelo nás to tolik. Každopádně, respektujeme kvalitu soupeřů, nechtěli jsme ale ve skupině skončit bez bodu. Potom jsme sice dostali pět gólů v Bělehradě, Crvenou Zvezdu však nepovažuji za balkánský, ale za evropský tým. Jsou rychlí, disciplinovaní, skvělí s míčem. Nedělají taktické chyby. V té době už nás ale chytnul COVID. I když spousta kluků neměla žádné příznaky, museli do karantény.“

V Hoffenheim vám chybělo dokonce patnáct hráčů. Měl jste obavy, jak zápas odehrajete?

„Navíc den před výkopem jsme se dozvěděli, že kromě skoro celého mančaftu padli kompletně i moji kolegové. Pomohli jsme si kluky z béčka, ceduli se střídáními držel člen představenstva Pavel Marek. Neměli v Německu žádného vedoucího. Zbyl jenom fyzioterapeut a já. Musel chytat třetí gólman, který nikdy nechytal ani českou ligu. V Hoffenheimu jsem byl rád, že na stadion nesměli diváci.“

Proč?

„Kdyby byla ještě bouřlivá kulisa, mohla nás semlít. Někdo si může myslet, že jsem se zachoval alibisticky a vsadil jen na defenzívu. Klukům jsem zdůrazňoval, že zápas jdeme odehrát tak, abychom se nestali rekordmany Evropské ligy. Mohli jsme se sesypat jako domeček z karet a dostat víc než pět gólů. Situace byla nepříjemná dost i pro mě.“

Z jakého pohledu?

„S kluky z realizáku jsme zároveň kamarádi, trávíme spolu čas i mimo trávník. Máme rozdělené taktické věci směrem k zápasům. Tam bylo víceméně všechno na mě. Ok, tohle jsem zvládnul. Ale byl problém, jak strávit volný čas. Naštěstí Libor Kleibl se sportovním ředitelem Zdeňkem Koukalem si se mnou zahráli karty, dostali mě do pohody. Nula pět jsem bral jako čestný výsledek. Byť jde o historický debakl Slovanu v Evropě.“

Doma s Hoffenheimem jste ale sahali po bodech.

„Škoda, že to nevyšlo. Po COVIDu ještě byli kluci nedotrénovaní. Chybělo nám málo k dobrému výsledku. Cítili jsme ale, že zase pomalu chytáme drajv. Teď v Gentu už jsme byli fyzicky našlapaní, dostali se do pohody. Belgický fotbal československému sedí, s Trnavou jsme před dvěma lety porazili Anderlecht. Vyhráli jsme v Gentu, což je vážně super. Udělali jsme radost sobě i fanouškům.“

Býváte kritický k opatřením ohledně koronaviru. Jaká pravidla jste v Liberci nastavili?

„V kabině Slovanu razíme obrácenou strategii než vláda. A to, že nejdůležitější v boji proti COVIDu je imunitní systém, prevence a zároveň psychická radost. Na tyhle atributy v Liberci sázíme.“

PAVEL HOFTYCH Narozen: 9. května 1967. Hráčská kariéra: Neštěmice (1973-1984), Spartak Ústí nad Labem (1984-1986), VTJ Žatec (1986-1988), RH Cheb (1988-1989), Slušovice (1989-1992), Svit Zlín (1992-1996), Klingenbach (Rakousko, 1996-1999), Slavia Kroměříž (1999-2000), Lůžkovice (2000-2001). Trenérská kariéra: FK Zlín (mládež, 1999-2002), Tescoma Zlín (2002-2006), FC Slovácko (B-tým, 2006), Tescoma Zlín (2006-2008), Bohemians 1905 (2008-2011), Spartak Trnava (2011-2012), Dynamo České Budějovice (2013-2014), ČR U19 (2014), ČR U20 (2014-2015), ČR U169 (2015-2016), Slovan Liberec (2019-?). Funkcionářská kariéra: generální manažer (Spartak Trnava, 2016-2018). Největší úspěchy: mistr slovenské ligy (2018), účast v základní skupině Evropské ligy (2018, 2020).