Před rokem se po sedmi letech v slávistickém dresu rozloučil s Edenem a zamířil na svoje první zahraniční angažmá do tureckého Rizesporu ještě jako čekatel vstupu do prestižního Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL. Útočník MILAN ŠKODA měl tehdy aktuálně na kontě 94 branek a na konci června se stal právoplatným členem „Klubu 100“. Za pár dnů pětatřicetiletý forvard střílí v Super Lize góly pořád. V nové sezoně, po které mu končí smlouva, mu jich přibylo zatím pět, u dalších asistoval.

V čem je pro vás nová sezona turecké Super Ligy jiná než ta loňská premiérová?

„Největší rozdíl je v tom, že na jaře jsem odehrál všechno, v nové sezoně tomu tak není. Vyměnilo se dost hráčů, celkově to ale zas tak velký rozdíl není.“

I když letní přestávka nebyla příliš dlouhá, kádr se hodně změnil?

„Asi jsem takovou velkou obměnu v kabině ještě nezažil. Vyměnilo se snad osmnáct hráčů. I když byla pauza krátká, stejně jich přišlo hodně.“

Hráli jste s Rizesporem na jaře o záchranu, ale nakonec nikdo nesestupoval, a naopak přibyly tři týmy z druhé ligy a s nimi i další zápasy…

„To bylo neuvěřitelné, odehráli jsme celou sezonu, o sestupujících bylo rozhodnuto. Byli jsme rádi, že jsme se udrželi. Tři-čtyři dny po skončení sezony oznámili, že nikdo nesestoupí, že všichni tři z druhé ligy postoupí a že se bude hrát v lichém počtu 21 účastníků… Je to trochu nešťastné, ale na druhou stranu máme hodně zápasů, není v zimě žádná pauza a jedeme v jednom kuse až do konce sezony.“

Na podzim jste se v některých ligových utkáních na trávník nedostal, přednost dostával francouzský útočník Remy, který je ale nyní zraněný…

„Odehrál jsem první dva zápasy sezony, hlavně asi z toho důvodu, že Remy přišel později do letní přípravy, a zřejmě ještě nebyl nachystaný. Dal jsem sice gól Fenerbahce, ale od té doby jsem toho moc nenahrál. Až když se zranil, tak jsem zase dostal šanci hrát. Jsem samozřejmě rád, ale zároveň mi vadí, že je to na úkor někoho, kdo je zraněný, což nikomu nepřeju. Takhle to prostě ve fotbale chodí.“

Dal jste za rok patnáct branek, co je velmi slušné číslo, které jste si asi při loňském přestupu nepředstavoval!

„Dokážu si toho představit dost, ale o takovém čísle jsem nepřemýšlel. Přišel jsem sem, abych góly dával, ale neříkal jsem si, kolik jich přesně nastřílím. Na jaře jsem měl cíl dát deset gólů, protože jsem za to měl nějaký bonus. To se mi nakonec povedlo a byl jsem pochopitelně rád.“

Který z nich byl nejpovedenější?

„To úplně přesně nevím, pro mě jsou nejhezčí góly, které znamenají vítězství. Pěkné góly jsem dal třeba Fenerbahce, ale ani jeden z nich nebyl vítězný.“

V Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL stoupáte vzhůru, nechal jste už za sebou Jana Nezmara se Stanislavem Vlčkem, na dostřel máte další slávistickou legendu Petera Herdu!

„Občas na tohle historické pořadí kouknu, měl jsem chvilku 105 gólů a Standa Vlček 106, tak jsem mu volal, že to snad není možný, že ten sto šestý, kterým bych ho vyrovnal, snad ani nedám. A on mi ve srandě povídal: „Proč myslíš, že nehraješ? Protože jsem volal vašemu trenérovi, aby tě nestavěl!“ No a další zápas jsem dal gól, tak jsem mu napsal zprávu, že ty góly jsou z něj cítit i přes telefon…“

V minulém kole jste musel skousnout šestigólový debakl na Besiktasi, asi už dlouho jste nezažil takový nářez, ne?

„Už dlouho ne… Byl to hrozně zvláštní zápas, dali jsme si prakticky sami tři vlastní branky, protože jsme je hrubými chybami domácím nabídli. Dvakrát jsme poslali domácí hráče, aby běželi v sóle na naši branku, před dalším inkasovaným gólem se nedohodli gólman se stoperem, takže útočník Besiktase to pak v pohodě uklízel do prázdné branky... Ale Besiktas ukázal svoji kvalitu ve finální fázi.“

V nedělním domácím zápase s Denizlisporem jste zachraňovali remízu 1:1 až ve druhé nastavené minutě, na vyrovnávací brance střídajícího Kemala Ruzgara jste se podílel asistencí!

„První poločas jsme hráli opravdu špatně, Denizli bylo o dost lepší. Po přestávce se to úplně otočilo. Měli jsme spoustu šancí, já osobně dvě opravdu velké, ale bohužel jsem je neproměnil. V devadesáté minutě po rohovém kopu jeden spoluhráč hlavičkoval, gólman to vyrazil před sebe. Chtěl jsem to dokopnout do branky, někdo mě zatáhnul, spadl jsem, ale stihnul jsem posunout balon ke Kemalovi, který ho dorazil do sítě. VAR ještě řešil, jestli to bude penalta, nebo gól uznají. Naštěstí platil, i když remíza z tohoto zápasu byla pro nás málo…“

V Turecku také nemohou fanoušci na ligové stadiony, jak moc je to pro vás hráče i pro ně frustrující?

„Je to nepříjemné, protože fanoušci k fotbalu patří a každému hráči na stadionu strašně chybějí. Je to znát a je to smutné. S tím momentálně nic neuděláme, ale pomalu by to snad měli povolovat.“

Jak tvrdá jsou tamní celospolečenská opatření kvůli COVID-19?

„Opatření tady jsou, nepřipadají mi drastická. Je to nepříjemné, hlavně jsou restaurace zavřené, což nám hodně chybí, protože jsme strašně rádi do nich chodili na snídaně a užívali si to.“

Jste v Rize sám nebo s rodinou?

„V Rize jsem obecně s rodinou, ale na začátku ledna odletěla a vrátí se zpátky koncem měsíce. Jinak jsme tady spolu, bez ní bych tady asi nemohl být.“

Filip Novák, který hrával v nedalekém Trabzonu, se přesunul v létě do Fenerbahce Istanbul, David Pavelka domů a do pražské Sparty. Máte nějakého krajana, se kterým jste v pravidelném kontaktu?

„Kluci zmizeli domů, David Pavelka i „Čelda“ (Ondřej Čelůstka) to tady zabalili. Filip se odstěhoval do Istanbulu, s ním jsem občas v kontaktu. Ale nejvíc jsem v kontaktu s Murisem Mešanovičem, to už je taky skoro můj krajan…“

Vaši nedávní parťáci ze Slavie i reprezentace Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem válejí ve West Hamu nejen na trávníku, ale docela i v rozhovorech v angličtině. Jak jste ji vypiloval vy?

„I já jsem se určitě zlepšil, ale pořád to není na takové úrovni, na jaké bych si přál. Abych byl natolik sebevědomý, kdybych měl někde veřejně vystupovat. A to bohužel nejsem…“

Za pár dnů oslavíte pětatřicáté narozeniny, na kolik roků v první linii si jako útočník ještě troufáte, pokud bude držet zdraví?

„Dřív, když jsem byl mladší, tak jsem si říkal, že když vydržím do pětatřiceti, tak to bude krásný. Ale necítím se úplně na konec kariéry, vlastně se necítím ani na těch pětatřicet. Jen nevím, jak dlouho se to dá ještě vydržet. Čím dýl, tím líp!“

Smlouvu v Rizesporu máte do léta. Máte už představu o tom, co bude s vámi dál v příští sezoně?

„Tohle je opravdu těžké. Sám nevím, co bude. Vím, že by nám všem bylo nejlíp doma. Je to v tuhle chvíli otevřené. Uvidíme!“

 

MILAN ŠKODA Narozen: 16. ledna 1986. Výška: 190 cm. Váha: 86 kg. Stav: ženatý, manželka Tereza, synové Samuel (3,5) a Matias (15 měsíců). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: ČAFC Praha (1992-2000), Bohemians 1905 (2001-2012), Slavia Praha (2012-2020), Caykur Rizespor (Turecko, 2020-?). Reprezentace: 19 zápasů / 4 góly. Největší úspěchy: účast na EURO 2016 ve Francii, postup do základní skupiny Ligy mistrů (2019), postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2019), český mistr (2017, 2019, 2020), vítěz MOL Cupu (2018, 2019), člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL (2020).