Kdo si před lety myslel, že bývalý reprezentační obránce MICHAL KADLEC odchází z Letné, kde už o něj nebyl zájem, domů do Uherského Hradiště na fotbalový důchod, šeredně se mýlil. Ve stabilní defenzivní čtyřce třicátníků je sice nejstarší, ale na trávníku stále překypuje elánem, pochopitelně podpořeným zkušenostmi z bohaté a úspěšné kariéry, kterou ještě zdaleka ani v osmatřiceti letech nekončí. Vždyť Slovácko i díky svému mezinárodně nejostřílenějšímu fotbalistovi prožívá nejslavnější éru ve své historii, o které se v nejmenším ligovém městě asi nikomu nikdy ani nesnilo…

Zaletěli jste si v zimní pauze do Dubaje. Byla to odměna za nejpovedenější rok klubu?

„Bylo to za odměnu za vítězství v MOL Cupu i postup do skupiny Evropské konferenční ligy. Pan Zemek to jednou nadhodil, kdyby se nám jeden z těchto úspěchů povedl, že by se mohlo letět do Dubaje. Samozřejmě jsme se toho chytli, možná to myslel z legrace, ale když se to doopravdy stalo a dokonce obojí, tak se k tomu postavil jako chlap. První varianta byla, že tam poletí zadarmo pouze hráči, a kdo si bude chtít vzít s sebou partnerky nebo děti, tak za ně zájezd zaplatí. Pak pan Zemek řekl, že nás zve všechny. Bylo to od něj super gesto. Byl jsem v hodně klubech – ve Spartě, v Leverkusenu, ve Fenerbahce, se kterými jsme také slavili úspěchy včetně titulů, ale nikdo nás takhle nepozval do tepla na soustředění, spojené s dovolenou! Všichni jsme to ocenili, protože partnerky se poznaly jinak, než když se potkají při zápasech na stadionu, kde se neví, kdo ke komu patří. Letělo nás kolem osmdesáti z Vídně do Dubaje, kde jsme byli devět dnů. Ráno jsme trénovali a odpoledne byl volný program. První dny byly kvůli výrazné teplotní změně trochu divné, ale pak jsme se s tím už srovnali. I tréninky měly, myslím, úroveň, sehráli jsme tam i modelované zápasy mezi sebou, takže to bylo i soustředění po podzimní části sezony.“

Trenér Martin Svědík v tu dobu řešil operací dlouhodobé problémy, ale také svoji budoucnost ve Slovácku. Jedním z faktorů, které ho přesvědčily k prodloužení smlouvy, byl hlas kabiny…

„Vyšlo mu to bohužel tak, že ve stejném termínu měl už naplánovanou operaci. Co vím, tak má od pana Zemka slíbené, že ho tam pozve k sobě na týden do Dubaje. To je taky pěkné gesto. Nebylo to žádné přemlouvání, spíš se nás ptal. Byla to otevřená debata mezi ním a nejstaršími hráči, co ve Slovácku působí. Pobavili jsme se, jak to vidíme do budoucna, jak zase on, jaké jsou cíle, jestli jsme s ním spokojeni. On se pak rozhodl, že smlouvu v klubu prodlouží.“

V kabině jste ale asi před startem ligového jara řešili i možné zimní odchody brankářské „jedničky“ Filipa Nguyena do Vietnamu a slovenského beka Michala Tomiče, který nakonec dostal souhlas k přestupu do Slavie…

„Odchod Filipa (Nguyena) byl závislý na příchodu Milana Heči ze Sparty. Neklaplo to, i když má půl roku do konce smlouvy na Letné. Neznám samozřejmě detaily, ale myslím si, že nabídka za Filipa byla dobrá, v české lize by ho Slovácko za takové peníze neprodalo. I on tomu byl nakloněný, protože tam má tátu, i malý syn by se naučil vietnamsky. Milan by byl za něj adekvátní náhrada, chytával zde ligu už před odchodem do Sparty. Byli jsme rádi, že Filip nakonec zůstal, uvidíme, co bude v létě.“

Čím to, že se Slovácko tak razantně na jaře rozjelo? Že už skončilo podzimní účinkování v pohárové Evropě, které bylo náročné kombinovat s prvoligovým programem? Že to už nohy i hlava nebraly?

„Asi od každého něco. Hrát každé tři-čtyři dny není jednoduché, nejsme už také většinou nejmladší. Únava tam roli samozřejmě hrála, v hlavě máš, že kopeš na Fenerbahce, v Kolíně nad Rýnem, pak jedeš na Spartu, kde ti těch sedmnáct tisíc diváků nepřijde jako něco mimořádného, protože jsi předtím zažil i větší návštěvy na stadionech. Hlava dělá hodně. Máš těžké nohy, cestování k tomu, je to něco jiného. Dá se to zvládat, ale dost kluků se ocitlo v takové situaci poprvé. Také náš kádr nebyl tak široký, aby se mohlo kompletně vyměnit jedenáct lidí a bylo to kvalitativně úplně stejné.“

Výhra v Liberci v nastaveném čase asi vynulovala předchozí bezbrankovou remízu doma v derby s Olomoucí!

„Povedl se nám super vstup do jara, takhle jsme to chtěli. Mohli jsme mít bodů ještě víc, ale bereme to všemi deseti. Doma s Olomoucí to bylo o jediném gólu stejně jako pak v Liberci, kde jsme měli zase trochu štěstí, něco vychytal Filip (Nguyen). Je důležité udržet vzadu nulu, protože jste pořád ve hře o vítězství a první gól je pak strašně důležitý. Cíl hrát nahoře stále platí. Po dvou čtvrtých místech přece nebudeme chtít skončit pátí! Škoda, že nám podzim v lize podle představ nevyšel, ale nemůžeme chtít všechno. Odehráli jsme naopak slušně kvalifikaci o postup do Evropské konferenční ligy, a když jsme postoupili do skupinové fáze, tak ani tam jsme si neuřízli ostudu. Když nyní vidíme, kde je Partizan Bělehrad, který jsme mohli doma porazit a taky postoupit...“

Kouč Svědík krátce před vítězným gólem Mihálika uviděl červenou kartu. Nechal se pak slyšet, že za ni přispěje do pokladny. Je na něj stejný sazebník jako na provinilé hráče nebo má vyšší taxu?

„Není to poprvé, co trenér platí… Nějaká částka padla a „Rambo“ (Petr Reinberk) ji jako pokladník akceptoval. Teď zbývá už jen zaplatit.“

Když je na lavičce, tak jeho hlasité bezprostřední pokyny vnímáte. Jak to vypadalo, když kvůli disciplinárnímu trestu musel sedět v neděli proti Plzni na tribuně?

„Trochu jsem si do něj rýpnul, že když není na lavičce, tak vyhráváme, protože v Liberci dal „Pišta“ Mihálik gól, když už byl trenér po červené kartě vykázaný. V neděli proti Plzni jsme bez něj dali dva góly. Zasmáli jsme se tomu, protože jeho práce byla stejná, i když seděl na tribuně. V týdnu nás připravoval, během utkání byl ve spojení s asistenty na lavičce a tím pádem i s námi. O přestávce jsme měli videokonferenci, při které nám udělil další pokyny, něco jsme si vzájemně řekli. Komunikační možnosti a technika to dnes umožňují.“

V týmu řádila v minulých dnech i marodka, když vypadli Mihálik, Kim a Holzer…

„Spíš to byla taková smolná až blbá zranění. Kim si sám narazil patu na umělce bez cizího zavinění. „Pišta“ (Ondřej Mihálik) se při středečním tréninku nešťastně srazil hlavou se spoluhráčem. Mladý Kúdela to dostal na čelo a druhý den už se šitím trénoval, ale „Pištu“ trefil na oční víčko, takže dva dny pořádně neviděl… „Holzi“ (Daniel Holzer) měl natažený sval, o něm jsme věděli, že nebude na Plzeň k dispozici. Jejich absence ale byla na druhou stranu šancí pro další hráče – Vechetu, Doskího.“

Hrál úřadující mistr to, co jste od něj očekávali?

„Myslím si, že jo. Mají vpředu vysokého útočníka, když jsme viděli plzeňskou sestavu s Vydrou, tak jsme věděli, že budou hrát na dva v útoku, že hru zjednoduší, že budou dávat centry ze strany. Chtěli jsme si dát pozor na standardky, ve kterých jsou viktoriáni silní. Terén není v tuhle roční dobu nikde ideální, před zápasem trochu sprchlo, takže to bylo lepší, ale bylo to pro mančafty stejné. Měli jsme v plánu nechat Plzeň trochu víc hrát, moc vysoko její hráče nenapadat. Když jsme hráli v Plzni, tak jsme byli také lepší na balonu a prohráli jsme tam 0:3. Za to si nic nekoupíte… Zkusili jsme její taktiku tentokrát obráceně u nás doma. Důležité bylo, že jsme se tlačili do branky, že u odraženého míče Vlasta (Daníček) jako defenzivní záložník byl a přesně ho trefil. Potom se nám líp dýchalo, v druhé půli jsme nedotáhli některé brejky, ale i hosté hrozili. Celkově jsme zápas jako tým zvládli dobře.“

Jak velká to je výhoda, že zkušená obrana Slovácka hraje většinou ve stabilním složení?

„Jsme na sebe zvyklí, jsme i nejstarší v mančaftu, což je docela hrozivé. Ale říká se, že věk je jen číslo… Spíš jde o to, jestli máš požadovanou kvalitu, rychlost, jestli na ligu herně stačíš. Zatím nám to jde, víme, co jeden od druhého můžeme čekat, funguje nám při zápase i vzájemná komunikace. Když někdo z nás vzadu vypadne, tak by to mělo být stejné nebo podobné. Proto si to na trénincích vysvětlujeme a nacvičujeme, aby mohl kdokoliv v obraně nastoupit. Je to práce celého týmu. Když se daří, tak se ale se sestavou většinou nemíchá.“

Kdy jste začal věřit, že výhru z pod Ještědu doma potvrdíte?

„Věřil jsem už před zápasem, že s Plzní uspějeme, i když jsme ji dlouho neporazili. Nepřijela tentokrát do Hradiště s přesvědčivými výkony z minulých jarních kol. Naopak my máme dobrou sérii, daří se nám udržet nulu, proto jsem věřil, že si nějaké šanci proti ní vytvoříme. Čekal jsem i větší návštěvu diváků, kteří nám dokáží vytvořit v takových zápasech opravdu domácí prostředí.“

Milan Petržela svůj gól právě kvůli bohaté plzeňské minulosti podle očekávání neslavil, i když na něj v lize dlouho čekal. Přinese aspoň nějaké dobroty do kabiny?

„Když se porazí klub, ve kterém někdo předtím hrával, tak pak přinese něco do kabiny. Už se nám to trochu hromadí, byly i nějaké narozeniny, takže budeme muset najít nějaký termín k posezení. Většinou to bývá po druhém tréninku.“

Když jsme spolu před týdnem mluvili, tak jste byl zrovna ve wellnesu ve Velkých Karlovicích. To jste dostali od trenéra delší volno?

„V Liberci jsme hráli v sobotu, v neděli ráno jsme měli trénink, a volno bylo v pondělí a v úterý. Trénovali jsme až ve středu. Po Plzni jsme měli v pondělí trénink a jen v úterý je volno.“

V konstelaci s ostatními výsledky se zdá, že jste si loňskou čtvrtou příčku pronajali i v této sezoně!

„Sezona je ještě dlouhá, ale kdyby nám to někdo řekl před jarní částí ligy, tak bychom to samozřejmě brali. Když jsou týmy bodově srovnané a vám se podaří vyhrát, tak někdo z konkurentů prohraje nebo jen remizuje, oberou se navzájem a vy z toho v tabulce profitujete. Olomouc nyní remízovala s Libercem, Hradec i Baník prohrály, tohle nám hrálo do karet. Pohled na tabulku je pěkný!“

Řekl bych, že Slovácko nyní absolvuje prubířský jarní trojboj. První duel už máte za sebou, v neděli hrajete v Edenu se Slavií a pak vás čeká v týdnu doma čtvrtfinále MOL Cupu s Bohemkou!

„Na Slavii se nám sice nedaří, ale je na čase to změnit. Uvidíme, jak to v neděli v Edenu reálně dopadne. Musíme se na zápas co nejlíp nachystat, abychom si konečně i odtud něco odvezli.“

Jak jste se vloni přesvědčili, tak pohárový triumf otevírá průchodnější dveře do evropských pohárů. Je klubovou i týmovou motivací pokusit se po premiéře o reprízu?

„Když vyhraješ pohár a k tomu ještě doma, to jsou nepopsatelné pocity, stejně jako to, co následuje potom. Je to super zážitek a euforie, pro vítězství a trofeje se hraje fotbal. Máme doma Bohemku, což je silný soupeř. Chtěli bychom i tenhle pohárový zápas zvládnout a pak bychom viděli, koho by nám los v semifinále přidělil a kde by se taky o finále hrálo.“

Váš někdejší dlouholetý reprezentační spoluhráč Tomáš Hübschman, který je o tři roky starší, má smlouvu v Jablonci do června. O jejím případném dalším prodloužení říká, že v tuhle dobu je ještě brzy a čas na konkrétní rozhodnutí…

„Mám to podobně nastavené, uvidíme, jak to všechno bude. Rozhodnu se na poslední chvíli. Když se vyhrává, tak se člověk cítí super, nevím, jak za ty dva-tři měsíce bude tělo reagovat. Původně jsem chtěl po této sezoně skončit. Není to jen o mě, ale o Slovácku, trenérovi, o rodině i o čase, který fotbalu věnujete. Hraji ho na vrcholové úrovni už přes dvacet let, někdy jste unavený a potřebujete si od něj odpočinout, jindy vám zase chybí…“

Vaši někdejší výraznou stopu v Leverkusenu nyní prošlapávají elitní čeští útočníci Patrik Schick a Adam Hložek. Sledujete na dálku výkony Bayeru i obou forvardů?

„V neděli po našem zápase s Plzní jsme se dívali na jeho bundesligové utkání s Mainzem. Sleduji všechny mančafty, ve kterých jsem hrál. Sezona pro Bayer vypadá nic moc, nezačal ji dobře, vyhodili trenéra, zvedli se, ale vidím to na střed tabulky. Když chceš hrát evropské poháry, tak nemůžeš prohrát doma s Mainzem… Ztráta na špici tabulky je obrovská.“

Dostal jste se v poslední době na nějaký bundesligový nebo pohárový zápas?

„V sezoně se tam nedostanu, protože sám ještě ligu hraju. Když máme den dva volno, tak se to nevyplatí cestovat. Kamarády a známé tam pořád mám, sem tam si zavoláme.“

Dřív se Leverkusenu posměšně říkalo „věčně druzí“, teď by to asi bral Bayer všemi deseti, ne?

„To rozhodně! Nyní jsou na špici tři mančafty se stejným počtem bodů. Pro Bayern to je katastrofa, Dortmund bývá jeho hlavním bundesligovým rivalem, a hlavně Union Berlín si tohle postavení užívá. Pro nestranné fanoušky to je ale jen dobře, že Bayern není od ostatních odskočený jako v minulých sezonách a o titulu je dlouho před koncem rozhodnuto. Řekl bych, že je v klubu neklid, jak to čtu, tak se tam pořád hádají. Řešil se Neuer, Nagelsmann… A to se pak přenese i na hřiště, kde samozřejmě chybí Lewandowski a jeho obvyklých třicet gólů, který byl také ostatním střelcům odskočený. Je to i problém německého nároďáku, který nemá hrotového útočníka, jakými byli Klose nebo Bierhoff.“

MICHAL KADLEC Narozen: 13. prosince 1984. Výška: 185 cm. Váha: 79 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Klára, syn Michael (3). Fotbalový post: obránce. Hráčská kariéra: SV Avsenborn (Německo, 1991-1993), 1. FC Kaiserslautern (Německo, 1993-1998), Slovácká Slavia/FC Synot (1998-2000), 1. FC Synot/1. FC Slovácko (2000-2004), AC Sparta Praha (2004-2008), Bayer 04 Leverkusen (Německo, 2008-2013), Fenerbahce SK (Turecko, 2013-2016), AC Sparta Praha (2016-2018), 1. FC Slovácko (2018-?). Reprezentace: 67 zápasů / 8 gólů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2008 v Rakousku a Švýcarsku, účast na EURO 2016 ve Francii, účast na mistrovství Evropy hráčů do 21 let (Nizozemsko 2007), bronz z mistrovství Evropy hráčů do 19 let (Lichtenštejnsko 2003), mistr české ligy (2005, 2007), mistr turecké ligy (2014), vicemistr německé bundesligy (2011), vítěz Poháru ČMFS (2006, 2007, 2008), vítěz MOL Cupu (2022), vítěz tureckého Superpoháru (2014).