Je tak trochu fotbalově nenápadně schovaný pod Alpami ve Švýcarsku, v tamní jen desetičlenné lize obléká už třetí sezonu dres Luzernu, se kterým v roce 2021 vyhrál národní pohár. Za pár dnů bude MARTINU FRÝDKOVI mladšímu jedenatřicet let, člen silného sparťanského ročníku 1992 už neputuje sestavou jako na Letné, ale zakotvil na levém beku, kde se cítí nejsilnější, a i pro tým nejplatnější.

V roce 2021 jste vyhráli s Luzernem Švýcarský pohár, vloni jste se zachraňovali až v baráži. V této sezoně jste pořád ve hře o evropské poháry!

„Na tom je, myslím, vidět, že jak je v lize jen deset týmů, tak se může stát cokoliv, každý může porazit každého. Je to strašně vyrovnaná soutěž, každý mančaft v ní má kvalitní hráče. Nyní jsme na tom s Luzernem celkem dobře, máme deset bodů na baráž, ale zároveň jen tři body na druhého! Můžeme tedy hrát nahoře o evropské poháry, ale kdyby se nám přestalo dařit, tak i znovu o baráž. Doufám, že se spíš popereme o účast v pohárové Evropě.“

Nechá se švýcarská liga porovnat s českou?

„Nedá se to srovnávat s Českem. U nás liga je víc do defenzívy, taktická, soubojová, běhavá. Ve Švýcarsku se víc preferuje útočný fotbal, je strašně málo zápasů, které skončí 0:0. Kdyby bylo v Česku také deset mančaftů, tak by se liga zkvalitnila. Ale na druhou stranu šestnáct týmů má taky něco do sebe, protože na sebe nenarazíte v sezoně čtyřikrát jako ve švýcarské lize.“

Projevuje se ofenzivní pojetí ligových týmů i na návštěvnosti? Kolik chodí diváků třeba na Luzern?

„U nás diváci chodí, máme průměrnou návštěvnost kolem deseti-jedenácti tisíc na zápas. Kapacita stadionu v Luzernu je osmnáct až dvacet tisíc. Při utkáních je nádherná atmosféra, kterou vytvářejí naši fanoušci. Celkově chodí ve Švýcarsku na fotbal dost lidí. I stadiony jsou hezké, postavily se nové nebo se kompletně zrekonstruovaly k EURO 2008, které Švýcaři uspořádali společně s Rakušany.“

Také ligový hokej má ve Švýcarsku vysoké návštěvy. Je to podobné jako v Německu, kde je sport rodinnou víkendovou zábavou?

„I tady je jako v Německu v neděli všechno zavřené, takže lidé tráví čas společně, rodiny se třeba seberou a jedou se podívat na fotbal. Zdejší mentalita je nastavená trochu jinak než v Česku.“

Kdo je největším rivalem Luzernu?

„St. Gallen, s ním bývají zápasy na ostří nože.“

Právě s ním jste hráli v roce 2021 finále Švýcarského poháru!

„Škoda, že v tu dobu byla pandemie COVID-19, takže nemohli na fotbal chodit žádní fanoušci. Jinak by bylo finále v Bernu, kde je největší stadion ve Švýcarsku, ještě mnohem hezčí. Ale bohužel se tam hraje na umělce, což není za letního počasí moc příjemné…“

Young Boys Bern se pohybují na špici, ale loňský mistr FC Curych i nedávný hegemon Basilej jsou v dolní polovině tabulky!

„FC Curych po dlouhé době vyhrál švýcarskou ligu, ale předtím sbírala pravidelně tituly Basilej, když tam ještě byli „Vacloš“ (Tomáš Vaclík) a „Suchoš“ (Marek Suchý). Potom ji vystřídali Young Boys Bern. Na tom, že úřadující mistr Curych hraje o záchranu, je vidět, jak je to vyrovnaná soutěž. Jeden rok získáte titul a druhý se strachujete, abyste nespadli do baráže nebo nesestoupili.“

V sobotu jste právě s mistrem prohráli 1:2…

„Měli jsme šance, abychom dali na 2:1, ale bohužel jsme je neproměnili. Naopak ve druhé půli jsme inkasovali a pak bylo už těžké se do domácí obrany dostat. Celkově jsme neodehráli úplně povedený zápas, ale mohli jsme bodík v Curychu urvat.“

Do bohatých zemí, mezi které Švýcarsko dlouhodobě patří, i fotbalisté z různých koutů světa rádi chodí. Jak velký Babylon jazyků máte v kabině Luzernu?

„Mluví se převážně německy nebo švýcarskou němčinou. Skoro všichni umějí francouzsky, tak se komunikuje s hráči tmavé pleti, nebo anglicky. Máte tam hráče, kteří hovoří ještě italsky nebo španělsky, takže musím říct, že někdy koukám, v kolika jazycích se zvládnou domluvit. Do budoucna bych se to taky chtěl naučit. Uvidíme, jak mi to půjde!“

Jak jste tam přišel jazykově vybavený vy? Němčinu jste asi znal, když otec hrával v Německu, ne?

„Německy jsem se domluvil úplně v klidu, mám i základy angličtiny. Lehce začínám po těch necelých třech let rozumět i francouzsky, ale ke komunikaci to ještě není. Je to přece jen složitější jazyk.“

Přihlížel jste ke svým jazykovým dispozicím, když jste po vypršení kontraktu na Letné hledal zahraniční angažmá, aby se člověk v novém prostředí cítil přece jen jistější v kramflecích?

„S němčinou jsem si věřil, o to jednodušší pak bylo pro mě zapadnout a začlenit se v kabině. Byla to opravdu velká výhoda.“

Smlouvu máte ještě na příští sezonu?

„Přesně tak, do června 2024.“

A už probíhají nějaká oťukávání k dalšímu prodloužení?

„Necháváme to spíš až na léto, kdy budeme řešit co a jak dál. Doufám, že se domluvíme. Co se bavíme, tak jsou se mnou v klubu spokojeni, vědí, že bych chtěl co nejdéle zůstat jak v Luzernu, tak ve Švýcarsku. Věřím, že zde budu ještě pár let pokračovat.“

Hrajete stabilně levého beka, je to post, který vám nejvíc sedí? Ve Spartě jste často cestoval sestavou…

„Už ve Spartě jsem říkal, že bych chtěl mít jednu pozici, kde budu stabilně hrát. Ale zároveň jsem byl rád, že pravidelně nastupuji. Má to svoje pro a proti. V Luzernu hraji levého beka a jsem za to rád. Zvykl jsem si na tenhle post, cítím se tam dobře a naučil jsem se automatismy ve hře. Když s vámi hýbají každý zápas jinam, pravé křídlo, levé křídlo, pravý bek, levý bek, defenzivní štít, stoper, tak je to samozřejmě složitější.“

Jaký herní styl Luzern praktikuje?

„Chceme hrát po zemi kombinační fotbal, s balonem a nátlakově. Nevím, k jakému týmu bych to přirovnal. Něco podobného jsme asi hráli, když jsem přicházel do Sparty.“

Váš otec byl skoro vždy přísným kritikem, když jste hrával v Česku. Zůstalo mu to i na dálku?

„Když nemá zápas jako trenér, tak se kouká. Tolik kritický už ale není, jako když jsem začínal… Samozřejmě občas něco řekne, když udělám nějakou chybu. Sebehodnocení si už udělám sám, abych se do budoucna poučil. Když se ho ale zeptám na radu, tak mi určitě pomůže. Už i víc pochválí!“

Na podzim jste se ve dvou zápasech za sebou prosadil jako střelec!

„Proti Grasshoppers Curych to bylo z trestňáku, který jsem kopal. V derby se St. Gallenem jsem se trefil z vápna na vzdálenější tyč.“

Žlutých karet jako v Česku už tolik nesbíráte. S výjimkou srpnového zápasu se Sionem, kdy jste uviděl dvě a byl vyloučený…

„První kartu jsem dostal ani nevím za co, když jsem chtěl rychle rozehrát balon. Druhá byla za šlápnutí vedle nohy protihráče. V tomhle zápase se Sionem jsme měli tři červené karty… Nevím, jak to říct, ale ty karty byly dost neoprávněné, ale už se to nevrátí. To občas k fotbalu patří, že chyby dělají hráči a někdy rozhodčí. Stál jsem automaticky jeden zápas jako v Česku.“

Na podzim jste měl delší zdravotní pauzu. Co vás trápilo?

„Natrhl jsem si při zápase meniskus v levém koleně a šel jsem s ním jen na vyčištění. Nebylo to nic složitého, druhý den jsem byl už bez berlí a mohl normálně chodit. Protože ligová sezona končila na podzim dřív kvůli mistrovství světa v Kataru, tak jsme se dohodli, že do zápasů už nenaskočím, abych mohl s kluky odjet celou zimní přípravu, což se povedlo. Zdravotně jsem byl v pořádku a doufám, že jsem si to pro zbytek sezony už vybral a zdraví mi bude sloužit.“

Začínáte se také věnovat i trénování!

„Třikrát v týdnu jsem jako asistent trenéra na hřišti se šestnáctkou Luzernu. Chtěl bych fotbal vidět i z jiného než hráčského pohledu, nabírat zkušenosti, abych věděl, co budu chtít v budoucnu dělat. Jestli to bude trenéřina nebo něco jiného ve fotbale, ve kterém bych chtěl po skončení kariéry zůstat. Absolvuji nyní třetí dvoudenní cyklus trenérské B-licence v Praze na Motorletu, to byl také další důvod, proč jsme nyní dorazili do Česka. Manželka na mě čekala s autem a s kluky v Curychu, hned po sobotním utkání jsme vyrazili do Prahy. Zvládli jsme to asi za šest a půl hodiny, ale pohodlnější i rychlejší to je pochopitelně letadlem.“

Uvažujete i o tom, zůstat s rodinou natrvalo ve Švýcarsku?

„Chtěli bychom zůstat žít ve Švýcarsku co nejdéle, kdyby se to podařilo skloubit i s prací a občas přijet do Česka. Kvůli dětem, jazykům, i jejich budoucnosti. Líbí se nám tady a úplně vracet se nám nechce. Je tady nejen krásná příroda, ale i příjemné žití a nastavená pravidla ve společnosti, která se dodržují. Zamlouvá se nám, že bydlíme v přírodě, trochu sice na vesnici, ale je tam klid. Oba se ženou jsme víc vyrůstali na vesnici trochu od Prahy, takže jsme spokojeni víc tady než někde v centru města. Když máme volno, tak přijedeme do Česka za rodiči nebo oni třeba přes Vánoce, o prázdninách dorazí k nám do Luzernu, vzájemně se navštěvujeme.“

Příjmení Frýdek je ale pořád v české lize. Sledujete, jak se daří v Liberci vašemu mladšímu bratrovi Christianovi?

„Když nehrajeme ve stejný den nebo ve stejný čas, tak se snažím na „Kikinovy“ zápasy koukat. Občas se podívám i na Spartu.“

Už jste pryč z Letné třetí sezonu. Máte tam pořád ještě bývalé spoluhráče, se kterými jste v kontaktu?

„Ještě jich je tam docela dost. „Wizi“ (Tomáš Wiesner), Fíla Panák, mladý Krejda (Ladislav Krejčí), „Hečis“ (Milan Heča), to jsou kluci, se kterými se znám. V zimě jsem je byl v šatně pozdravit.“

Sparta je nyní se Slavii bodově shodně na čele ligy, to po podzimu málokdo předpokládal!

„Vypadá to zajímavě a slibně! Snad to kluci zvládnou, budu jim držet palce. Uvidíme, co přinese zbytek sezony, pořád je ve hře ještě spousta bodů. Určitě jim titul přeji, jsou také mezi posledními čtyřmi mančafty v MOL Cupu!“

MARTIN FRÝDEK Narozen: 24. března 1992. Výška: 179 cm. Váha: 76 kg. Stav: ženatý, manželka Kateřina, synové Sebastian (6) a Tobias (4). Fotbalový post: obránce nebo záložník. Reprezentace: 6 zápasů / žádný gól. Hráčská kariéra: Sparta Praha (1999-2011), FK Senica (Slovensko, 2012), Sparta Praha (2012-2013), Slovan Liberec (2013-2015), Sparta Praha (2015-2020), FC Luzern (Švýcarsko, 2020-?). Největší úspěchy: účast na EURO hráčů do 21 let (Česko 2015), postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2016), postup do základní skupiny Evropské ligy (2013), vítěz Poháru FAČR (2015), vítěz MOL Cupu (2020), vítěz Švýcarského poháru (2021).