Rok 2020 pro něj nebyl šťastný. Nejen kvůli koronavirové pandemii a zranění. Útočník Jablonce MARTIN DOLEŽAL se trápil střelecky, smůlu protrhnul až v prosinci. Od té doby je z něj opět útočník číslo jedna. Radost mu dělá také pohoda Severočechů, kterým i díky sobotní výhře nad Příbramí patří druhé místo.

Byl zápas s Příbramí těžší, než jste očekávali?

„Těžký byl především terén. Trávník v Jablonci byl několik dnů nádherně zelený, jenže hodinu před zápasem začalo hustě sněžit, hřiště bylo špatné. Nebylo to vůbec o fotbalu. Jen o bojovnosti, o soubojích.“

Což hrálo do not kvalitativně horší Příbrami.

„Myslím, že v prvním poločase jsme hráli docela dobře, otáčeli jsme rychle hru, měli jsme několik centrů ze stran. Bohužel na těžkém terénu nám nevycházelo finále. Hned po přestávce jsme inkasovali, což byla studená sprcha. Důležité bylo, že jsme během deseti minut vyrovnali, pak jsme rozhodli z penalty. Od té chvíle byl zápas jen o nákopech a odražených míčích.“

Hrknulo ve vás po trefě soupeře?

„Bylo jasné, že na takovém hřišti jde složitě hrát kombinační fotbal, vytvářet si šance. Ale nepanikařili jsme. Vezeme se na vítězné vlně, věřili jsme si, že výsledek otočíme. Což se potvrdilo.“

Cítíte z týmu velkou vnitřní sílu?

„Stoprocentně. Držíme úspěšnou šňůru, všichni jsme začali víc věřit ve vlastní síly. Jsme teď v takové fotbalové pohodě, daří se nám. Bylo důležité, že jsme dokázali utkání s Příbramí otočit. Soupeř hraje ve spodku tabulky, s těmito týmy, které hrají o všechno, to není nikdy jednoduché. Navíc k tomu špatný terén... Ale dostali jsme do sebe další dávku sebedůvěry, k tomu jsme potvrdili vysokou výhru z Teplic.“

O vítězství jste rozhodli z pokutového kopu. Před týdnem zahrávala proti Příbrami penaltu Plzeň, brankář Kočí před exekucí rozkopal puntík. Čermáka rozhodil natolik, že záložník Viktorie vypálil vedle. Zkoušel to Kočí podobně i v Jablonci?

„Když rozhodčí Zelinka odběhl k postranní čáře, podívat na monitor, aby prozkoumal penaltovou situaci, Kočí vyběhl z brány a začal kopat do puntíku. Snažili jsme se mu v tom zabránit, říkali jsme mu, ať je v klidu.“

Nedovolili jste mu puntík poničit?

„Stihl kopnout jen jednou, potom jsme přiběhli. Pak už jenom stál. Co udělal proti Plzni, jsem ale nevěděl, dozvěděl jsem se o tom až po utkání.“

Jarní část fotbalové ligy začala už v polovině ledna, po rekordně krátké zimní přestávce. Jste příznivcem toho modelu?

„Kratší příprava mi určitě vyhovuje. Drželi jsme ke konci podzimu vítěznou sérii, krátká pauza nás nezastavila. Kdyby se hrálo třeba až za měsíc, vypadli bychom možná z role. Těžko odhadovat. Těch čtrnáct dnů na přípravu bylo ideálních. Na začátku jsme pár dnů běhali, druhý týden jsme se už chystali na mistráky.“

Mínusem ale můžou být terény...

„Tak, u nás v Jablonci bude hřiště asi brzy zdemolované. Když jsem viděl nedělní zápas Sparty s Mladou Boleslaví, na Letné byl nádherný trávník. Nemyslím, že terény budou mizerné všude nebo že se bude hrát na hlíně. Ale v Jablonci nevím, jak dají trávníkáři hřiště dohromady.“

Trenér Bohemians 1905 Luděk Klusáček tvrdí, že na tento model nejsou kluby připraveny. Z hlediska tréninkových možností. Vyhřívané tréninkové plochy má pouze Plzeň se Spartou. Na umělé trávě je velké riziko zranění...

„Asi nějakou roli příprava na umělce hrát může. Když na ní trénujete celý týden a potom přijdete na přírodní trávu, jde o úplně jiný pohyb. Člověk se cítí unavenější, tahá nohy. Na umělce mu to běhá v pohodě, na měkké trávně je to pak jinačí. Ale v našich podmínkách na severu jsme na zimu zvyklí. Nemyslím tedy, že by se jednalo až o takový problém.“

Do sezony jste nevstoupili úplně ve velkém stylu, nicméně postupně jste se dostali do formy. Zlom nastal vítězným derby v Liberci?

„Spíš ještě předtím, fackou s Brnem. Potom jsme zvládli derby u Nisy a nastartovali jsme úspěšnou sérii. Začalo se nám dařit herně i výsledkově, zkonsolidovala se obrana. Skvěle začal hrát Jarda Zelený, a také Kuba Martinec. Potom se přidali všichni ostatní. Podzim jsme končili super výkonem v Olomouci.“

A jaro jste nastartovali pětibrankovou výhrou v Teplicích...

„Takový start nebyl vůbec špatný. (smích) Měl jsem ale docela strach, abychom se nevystříleli a s Příbramí nevyšli naprázdno. Taky v prvním poločase tomu všechno nasvědčovalo. Střely létaly kolem tyčí, míč skákal na brankové čáře, nemohli jsme ho dotlačit do sítě. Jsem rád, že se moje obavy nakonec nepotvrdily. Příbram jsme zvládli a připsali si tři důležité body.“

Přišla s pohodou týmovou pohoda i k vám? Dlouhé měsíce jste čekal na gól, smůlu jste protrhnul v prosinci.

„Už mi tam od té doby nějaké další napadaly. Nevím, jestli to souviselo s pohodou týmu. Každopádně jsem rád, že jsem se v prosinci prosadil. Měl jsem za sebou nepříjemné zranění. Fyzicky i psychiky jsem se ale nakonec dostal na dřívější úroveň. Dostával jsem se do formy už dřív, jenže přišla koronavirová pauza, měsíc se nehrálo.“

Přednost v útoku dostávali vaši konkurenti.

„Hrál Ivan Schranz, dařilo se mu. Já šel na hřiště, když chtěl trenér oživit ofenzívu. Nebo naopak v momentě, kdy se o gól vedlo. Mým úkolem bylo uskákat obranné standardky. Ivan se pak zranil, v Karviné zase Vojta Kubista. Postupně jsem se dostával na trávník víc a víc. V Olomouci trenér Rada vsadil na mě. Zápas mi sednul. Myslím, že i teď v lednu byly obě utkání z mojí strany dobré.“

Byl pro vás uplynulý rok, vzhledem k dlouhé střelecké pauze, nejhorším v kariéře?

„Myslím, že tohle sedí. I kvůli koronaviru. Chvíli se hrálo, pak nastala přestávka. A znovu. Když se do toho člověk dostával, přišla další pauza. Měli jsme během roku vlastně čtyři přípravná období. Já se navíc zranil, i proto jsem nestřílel góly. Když to shrnu, loňský rok byl na prd.“

Po 16. kole je Jablonec na vynikající druhé příčce. Je pro vás lákavá vidina předkol Ligy mistrů?

„Pro klub, jakým je Jablonec, by možnost zahrát si o Ligu mistrů byl obrovský úspěch. Ale sezona je strašně dlouhá, do konce chybí ještě osmnáct zápasů. Ve hře je spousta bodů. Asi bychom museli mít obrovské štěstí, aby se nám vyhnula menší výsledková krize. Například, že nevyhrajeme třikrát po sobě. Teď jsme ale spokojení, máme solidní náskok na pátou příčku. Zkusíme se nahoře držet co nejdéle. Kdybychom se na druhém místě udrželi až do konce, bylo by to fantastické.“

Nebýt klopýtnutí v Karviné, kde jste ještě sedm minut před koncem vedli o dva góly, bylo by v Jablonci ještě veseleji.

„Už po zápase jsme si říkali, že jsme neměli o vítězství přijít. Ale takový je prostě někdy fotbal.“

Ke vstupu do Klubu ligových kanonýrů vám chybí jen 26 ligových gólů. Vzhledem k tomu, že vám je teprve třicet let...

„Upřímně, na tohle vůbec nemyslím. Po období, kdy jsem nemohl dát gól, Klub kanonýrů opravdu v hlavě nemám. Především si přeju, abychom šlapali jako tým takhle dál, když máme ligu takhle skvěle rozjetou. Uvidím, k jakému číslu se pak dopracuju.“

MARTIN DOLEŽAL Narozen: 3. května 1990. Výška: 188 cm. Váha: 82 kg. Stav: ženatý, manželka Eva, syn Adam (2,5). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: Sokol Rajnochovice (1996-2001), FK Bystřice pod Hostýnem (2001-2004), Sigma Olomouc (2004-2009), FK Fotbal Třinec (2009-2010), Sigma Olomouc (2010-2011), Zbrojovka Brno (2011-2012), Sigma Olomouc (2012-2014), FK Jablonec (2014-?). Česká liga: 246 zápasů / 74 gólů. Reprezentace: 5 zápasů / žádný gól. Největší úspěchy: účastník Ligy národů (2018), účastník základní skupiny Evropské ligy (2018), třetí místo v první lize (2015, 2018), finalista MOL Cupu (2018), člen reprezentačních výběrů do 18 a 19 let.