Je největší oporou nováčka z Pardubic, který se obdivuhodně vzepřel předsezónním papírovým prognózám, že jen epizodně nakoukne mezi prvoligovou elitu, zvlášť když nemá výhodu domácího prostředí. Jedenatřicetiletý brankář MAREK BOHÁČ udržel v sedmi zápasech čisté konto, lepší bilanci má pouze slávistický gólman Ondřej Kolář, se kterým se v sobotu potkali jako soupeři v Edenu.

Čím to, že jste se trvaleji v lize prosadil až po třicítce?

„V Příbrami jsem chytal docela pravidelně, ale dvakrát jsem musel kariéru na dlouhou dobu přerušit kvůli přetrženému zkříženému vazu v koleně. V roce 2015, kdy jsme měli super sezonu a skončili v lize pátí, to odneslo levé koleno po jednom běžném pohybu. Když jsem se uzdravil, tak jsem se do branky nemohl přes Aleše Hrušku dostat. V roce 2018 jsme za trenéra pana Csaplára postupovali z druhé ligy do první. Potřebovali jsme k tomu získat bod v posledním kole v Opavě. Ve 20. minutě jsem vyběhl z branky a při změně směru mě píchlo v pravém koleni. Zápas jsem dochytal, uhráli jsme potřebnou remízu, ale musel se stejným zraněním opět na operaci… Nebral jsem to nijak fatálně, že se mi to stalo podruhé, chtěl jsem se zase vrátit zpátky. Rekonvalescence trvala skoro rok, měl jsem individuální tréninkový plán od Kamila Tobiáše. Už zase chytám ligu, i když na jaře jsem pomáhal Pardubicím vykopat postup z té druhé.“

Máte aktuálně sedm čistých kont v této sezoně. Který zápas byl pro vás nejtěžší?

„Pořádně jsem si zachytal v posledním podzimním kole v Karviné, kde jsme vyhráli 2:0. Ale asi nejvíc jsem se nadřel na Slovácku, kde jsem domácím zlikvidoval tři stoprocentní šance a v nastaveném čase Michal Surzyn z naší jediné střely na branku trefil tři body. To byla pak veselá zpáteční cesta domů!“

V zimě jste vy nebo klub překvapivě odmítli nabídku Slavie!

„Jednali jsme asi čtyři dny. Nejdřív jsem odmítl, pak jsem souhlasil, a nakonec znovu odmítl. Kdyby mi bylo šestatřicet-sedmatřicet, tak bych si šel na lavičku Slavie vydělat, protože bylo jasně dané, že bych dělal „dvojku“ Ondrovi Kolářovi a dostal se do branky, jen kdyby si on potřeboval odpočinout. Myslím si, že můžu ještě pár let ligu, pokud bude držet zdraví, chytat. Také Pardubice nebyly mému odchodu moc nakloněné, souhlasily by jedině, kdybych na tom sám trval. Nakonec jsem prodloužil smlouvu.“

V Edenu jste tentokrát mistra o body neobrali…

„Rozhodly dva brzy inkasované góly, při tom prvním jsme měli i trochu smůly, že jsem míč vyrazil přímo ke Kuchtovi, který to pak dával do prázdné. Ale celkově jsme nepodali týmový výkon, jakého jsme schopni. Porážka 0:3 se Slavií nás taky srazila trochu dolů, přesvědčili jsme se, že bez větší koncentrace se nedá uspět a že by nás za podobné hrubé chyby potrestaly i jiné ligové mančafty.“

Jednou jste se po dlouhém výběhu nedohodl s vlastními obránci, ale Olayinka nabídnutou šanci na 3:0 nevyužil!

„Byl jsem dost vysoko, čekal jsem, že se dlouhý nakopnutý míč z poloviny Slavie po trávníku víc sklouzne. Pozdě jsem si taky křikl na Martina Šejvla, takže balon neměl ani jeden z nás. Naštěstí Olayinka, který nám ho sebral, se z vápna do prázdné branky netrefil.“

Nyní narazíte na tři týmy, které mají evropské pohárové ambice – doma na ostravský Baník, potom jedete do Liberce a přivítáte Slovácko…

„Myslím si, že se v nich ve vzájemné konfrontaci ukáže, na co fotbalově máme a nemáme. Jestli dokážeme i nadále zůstat v tabulce nahoře, nebo se propadneme do její dolní poloviny.“

Na nováčka ale máte spoustu bodů, je to uklidňující faktor pro celý tým?

„Řekl bych, že jsme pod příjemným tlakem. Chceme i další zápasy vyhrávat, ale za každou cenu nemusíme, jako kdybychom měli dvanáct-čtrnáct bodů. Pak by ten tlak byl v každém utkání mnohem větší, protože by se hrálo o udržení v lize, a potřebovali bychom k tomu každý bod.“

Jste v azylu ve vršovickém „Ďolíčku“, kde vás málokdo ze soupeřů obere…

„Je to takový domácký stadion s jednou větší tribunou, který připomíná pardubický stadion „Na Vinici“, ten má ale menší kapacitu. Dokázali jsme se s novým prostředím rychle sžít, pomohly nám k tomu taky úvodní podzimní výsledky – výhra nad Teplicemi a remíza se Slavií.“

Jak se v současném mrazivém počasí během utkání zahříváte?

„Jsem dost zvyklý žít zápasem s celým mančaftem, tak mi ani moc nepřijde, že teď hrajeme za velkých mrazů. Aspoň tak jsem to cítil v Teplicích nebo doma s Příbramí. V Edenu jsem nestál jako Ondra Kolář, který se musel hýbat a zahřívat. Myslím si, že mi na podzim bývala větší zima než teď.“

Pendlujete pravidelně mezi Pardubicemi a Prahou?

„Dojíždíme tam vlakem ještě s Honzou Proskem a Tomášem Čelůstkou, do Pardubic to trvá rychlíkem necelou hodinu, ale na trati nyní dělají nějaká práce, takže nabíráme zpoždění patnáct až dvacet minut. U nádraží v Pardubicích máme zaparkované auto, do kterého ještě přisednou Pavel Černý, ten jezdí z Lanškrouna, s Michalem Surzynem, a vyrazíme na trénink. V „Ďolíčku“ hrajeme jen zápasy.“

Na jak dlouho máte v Pardubicích smlouvu?

„Od léta ještě na dva roky.“