V březnu 2016 dal v Evropské lize gól Laziu, Spartě pomohl do čtvrtfinále Evropské ligy. Vypadalo, že útočník LUKÁŠ JULIŠ letí vzhůru. Vinou zranění se však jeho kariéra zadrhla, únavová zlomenina ho nepustila rok na trávník. Teď ale šestadvacetiletý borec hlásí: Jsem zpátky. Po podzimu vede s deseti góly tabulku střelců české ligy, na evropské scéně dal pět branek Celtiku.

Liga končila netradičně těsně před Vánoci, v sobotu jste se Spartou už zahájili přípravu na jaro. Jak jste krátkou dovolenou prožil?

„Byl jsem především s rodinou. Udělali jsme si s manželkou a s dcerkou Natálkou hezký Štědrý den a viděli jsme se mými a s Terezčinými rodiči. No, a od soboty zase trénuju.“

Dcerka už Vánoce vnímala?

„Jsou jí dva a půl roku, takže dárky už jí zajímaly, rozbalovala je. Předtím na ně jen koukala.“ (směje se)

Vysadil jste od fotbalu?

„Ano, úplně poprvé. I tím, že jsem loni odehrál prakticky všechno, nic jsem nehrotil. Do devětadvacátého jsem si dal volno, pak jsem se byl jednou proběhnout. A dvakrát si zajezdil na rotopedu, abych se trošku zapotil. Ani nebyla potřeba se hýbat.“

Letos odpadá zimní příprava, ligové jaro začne už v půli ledna. Jaká očekávání máte?

„Jsem sice zvyklý na dlouhou zimní přípravu, ale není ničím příjemná. Jasně, nikdo neví, jak bude jaro vypadat. V týdnu hrajeme přátelák, potom hned generálku, příští neděli mistrák v Ostravě. Neberu to tedy ani jako pauzu. Přijde mi, jako bych prodělal chřipku, začal po ní trénovat a hrát. Vzhledem k tomu, že se mi na podzim dařilo, jsem ani žádnou přestávku nechtěl. Vítám, že je krátká, klidně bych současný model zachoval nastálo.“

Jste tedy rád, že vás minou tradiční kondiční galeje zkraje zimní přípravy?

„Kdybych se vracel po delším zranění, příprava by mi pomohla. Včetně Evropské ligy jsme ale hráli třikrát týdně, myslím, že běhat desítky kilometrů teď tolik nepotřebujeme. Něco si odběháme, ale s rozumem a citem. Pro kluky, kteří takovou herní praxi neměli, to bude složitější.“

Máte za sebou životní rok?

„Stoprocentně. Poprvé v profesionálním fotbale jsem vydržel po celý rok zdravý. Povedlo se mi jarní hostování v Olomouci, kde jsme dal osm gólů, i podzim ve Spartě. Měl jsem štěstí, že se mi vydařily začátky obou angažmá. V prvním zápase za Sigmu jsem dal dva góly už za první půli, za Spartu jsem taky hned trefil. Nemohl jsem se vlastně nechytit. Rychlé góly mi moc pomohly, obě štace si nemůžu vynachválit.“

Nebýt pandemie koronaviru, neměl z vašeho pohledu rok 2020 chybu?

„Pandemie mi vadí, samozřejmě. Na druhou stranu, když opomenu, že nemůžu jít na jídlo do restaurace, snesu to. Dcerce školku nezavřeli, manželka je doma na mateřské, já můžu hrát fotbal. Normálně pracuju. Jen mě mrzí, že na stadionech nejsou fanoušci. Na jaře tomu jistě nebude jinak.“

Cítíte, že jste v koncovce klidnější? Kromě deseti gólů v lize jste zaznamenal dalších pět v Evropě.

„Dávám teď víc takzvané jednoduché góly. Z deseti podzimních v lize jsem dal pět do prázdné brány. Klidnější jsem možná věkem, narozením dcerky, nevím. David Lafata taky nebyl ve dvaceti nejklidnější v zakončení, k tomu se musíte postupně propracovat. Každým gólem získáváte sebedůvěru, když ji máte, vypadá, že dávat branky je jednoduché. Pak je tu ale druhá strana, kdy vám tam nespadne nic.“

Toto jste v roce 2020 nezažil.

„Maximálně, dva tři zápasy. Pak jsem ale hned jeden, dva góly vstřelil. Nedostal jsem se díky tomu do skepse. Moje statistiky jsou ale z velké části o týmu. Když mi bude Bořek Dočkal takhle nahrávat před prázdnou bránu, góly dávat prostě musím. Jde o to, být na správném místě.“

S Lafatou jste ve Spartě společně působil. Učil jste se od něj?

„Nikdy jsem hlavně nechápal, že si vždycky najde správnou střeleckou pozici. V posledním zápase na podzim doma s Libercem jsem vnímal, jak mě soupeř usilovně bránil. Jakmile jsem vběhnul do šestnáctky, stoper Jugas byl hned u mě. Lafiho ale taky těsně bránili, on dal dvě stě gólů. Neuvěřitelný. Snažím se mít pořád chuť po gólech.“

Jak se to dělá?

„Například na tréninku, když je pauza, střílím do prázdné branky. Pro pocit, že jsem dal gól. Tohle dělal Lafi. Když mu gólman na tréninku chytil střelu, řekl mu, aby mu míč vrátil. A on ho kopnul do prázdné brány. Neradil mi, kam mám nabíhat, tohle musí mít člověk v sobě. Lafi dával góly vším - nohou, hlavou, kolenem. Když byly po tréninku soutěže - centry a voleje - vyhrával. On dal osm gólů, já tak pět.“

Cítíte, že se vám obránci s přibývajícími góly věnují víc a víc?

„Cítil jsem to už v době, kdy se zranil Hložan (Adam Hložek). Když byl na hřišti, bylo to rozmělněné, měl jsem víc prostoru. Jak jsem na hrotu sám, obránci se na mě víc soustředí. Vždycky je někdo u mě. O tom fotbal ale je. Nikdo mi nenechá dávat góly zadarmo.“

Vážíte si současného stavu o to víc, že jste kvůli zranění kolena a únavové zlomenině na chodidle ztratil dva roky kariéry?

„Nikdy jsem moc nepochyboval, že bych se nevrátil. Ale jednoduchá období to nebyla. Kdybych aspoň měl zlomeninu po faulu, jenže já ji měl únavovou. Mohla být zapříčiněná tím, že jsem se hodně nervoval. Začal jsem věřit, že tyto věci jsou o psychice. Všechna zranění se mi většinou stala v době, kdy jsem nebyl v pohodě. Přijde mi, že když dáváte góly, jste psychicky nahoře, nohu si sám nezlomíte. Jsem šťastný, že jsem se zmátořil. Je mi šestadvacet, pár gólů ještě můžu dát.“ (směje se)

Pomohl vám vyhlášený mentální kouč Marian Jelínek. Stále s ním spolupracujete?

„Kromě pana Jelínka jsem měl ještě jednoho mentálního kouče. Šlo spíš o vypovídání se. Dost jsem to řešil před rokem. Při sezeních jsme se snažili, abych byl připravený na všechny tři situace, které mohly nastat. Jestli budu v béčku Sparty, nebo se budu rvát o šanci v áčku anebo půjdu hostovat do Olomouce. V Sigmě se mi začalo dařit, pokračoval jsem v tom i ve Spartě. Nevím, co bych teď mentálním koučům říkal.“

Neměl jste tendenci zavolat jim po neproměněné penaltě v derby se Slavii?

„Tehdy mi blesklo hlavou, že bych za panem Jelínkem zašel. Mrzelo mě, že jsem ji nedal. Ale potom jsem si řekl, že tohle se stává i nejlepším hráčům na světě. S panem Jelínkem si píšeme po zápasech, gratuluje mi ke gólům, vyptává se, co a jak. Pravidelná sezení s ním ale nemám.“

Měl jste v období bez fotbalu černé myšlenky?

„Vadilo mi, že se všechno kolem únavové zlomeniny strašně táhlo. Neviděl jsem světlo na konci tunelu. Naštěstí jsem odjel na operaci do Belgie. Sice mi říkali, že ještě na půl roku musím na fotbal zapomenout, ale že potom budu hrát. V Česku mi tohle nikdo sdělit nedokázal. Bylo strašné, že jsem mohl běžet, přihrávat. Vypadalo, že se postižené místo zatáhlo. Jenže na prvním tréninku na hostování v Bohemce mi po první střele v noze prasklo. Byl jsem zase na začátku.“

Kdy jste pocítil, že se osud obrací k lepšímu? Během hostování v Olomouci nebo až na podzim ve Spartě?

„Nechci soudit. Na Olomouc jsem se moc těšil. Když jsem tam na konci ledna jel, měl jsem dobrý pocit. Radoval jsem se, že si zahraju fotbal, těšil jsem se na novou výzvu. Tohle jsem nikdy předtím neměl. Měl jsem nastavené v hlavě, že Sparta je pro mě nejlepší volba. Tenkrát jsme si společně se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým řekli, ať to v Sigmě zkusím. Ať dám nějaké góly, zaběhám si a uvidím. V prvních čtyřech zápasech jsem dal pět gólů, a byl jsem zpátky. Uklidil jsem se, všechno jelo až do konce podzimu.“

V Evropské lize jste vstřelil celkem pět gólů Celtiku. Dá se předpokládat, že jste vzbudil zájem zahraničních klubů.

„Spousta lidí se mě na zahraničí ptá. Ale já jsem teď ve Spartě moc spokojený. Ano, kdyby se něco naskytlo, musel bych nad tím přemýšlet. Ale Sparta je velkoklub, mám s ní smlouvu na tři roky. Myšlenky na odchod, že jsem dal pět gólů Celtiku? Tak ty nemám.“

LUKÁŠ JULIŠ Narozen: 2. prosince 1994. Výška: 184 cm. Váha: 76 kg. Stav: manželka Tereza, dcera Natálka (2). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: MFK Chrudim (2000-2009), AC Sparta Praha (2009-2013), Bohemians 1905 (2018-2019), Sigma Olomouc (2019-2020), AC Sparta Praha (2020-?). Česká liga: 85 zápasů / 27 gólů. Reprezentace: 6 zápasů / 1 gól. Největší úspěchy: vítěz české ligy (2014), čtvrtfinalista Evropské ligy (2016), účastník MS do 17 let (2011) a ME do 21 let (2017), vítěz domácího poháru (2014).