Českou prvoligovou scénu se chystá po skončení sezony opustit další výrazná osobnost - kanonýr Slovácka LIBOR DOŠEK se v osmatřiceti letech už nenechá přemluvit k další prodloužené, třebaže s jeho střeleckými dispozicemi stojí i padá ofenzíva týmu. Výmluvně se to potvrdilo i v nedělní jarní premiéře s mistrovskou Plzní, ve které se domácí herně zvedli, až když na závěrečnou půlhodinu vběhl na trávník obávaný dvoumetrový forvard „Došan“…

Do jarní premiéry jste překvapivě nenastoupil od začátku. Co se přihodilo?

„V úterý jsme měli dva tréninky, dostal jsem pak večer horečku, proto jsem ve středu i ve čtvrtek ležel. Chytil jsem nějakou virózu, asi tělo nezvládlo přechod ze soustředění v Turecku. Na hřišti jsem se objevil až v pátek, ale cítil jsem se pořád slabý, proto bylo jasné, že v neděli proti Plzni zvládnu tak maximálně necelý poločas.“

Jak jste viděl hodinu s mistrovskou Plzní z lavičky?

„Hráli jsme s přehnaným respektem, nechávali jsme soupeři příliš mnoho prostoru na kombinaci, nebyli jsme ani důrazní a důslední v osobních soubojích. V tom byl hlavní rozdíl v našem výkonu v obou poločasech.“

Krátce po příchodu na trávník jste se narážečkou s Divišem podílel na penaltě. Nechtěl jste na ni jít místo Kerbra?

„Milan se mě ptal, jestli ji nechci jít kopat, ale protože jsem byl na hřišti jen pár vteřin, poslal jsem jeho. Kdybych hrál už třeba deset minut a několikrát se dostal do kontaktu s míčem, asi bych si na penaltu troufl.“

Po kontaktním gólu na 2:1 jste se očividně zvedli!

„Zjednodušili jsme potom naši hru, chytili se také naši fanoušci, kteří nás až do konce neúnavně povzbuzovali. Věřil jsem, že můžeme uhrát s Plzní remízu, ale za mizerný výkon v první půli jsme si bod nezasloužili…“

Slovácko to nemá v aktuální tabulce bodově daleko jak do horní poloviny, tak do pásma ohrožení sestupem!

„Samozřejmě, že se raději díváme nahoru, kde jsme také v průběhu podzimu dost dlouho byli, ale nyní se spíš musíme koukat za sebe, abychom se nepropadli ještě níž a nezačali mít nečekané starosti s prvoligovou záchranou.“

Nyní jedete do Příbrami a potom hostíte doma Jihlavu, což jsou právě týmy, které bojují o prvoligovou existenci…

„Jsou to zápasy pravdy, ve kterých se ukáže, jak na tom fotbalově a hlavně psychicky jsme. Tabulka je hodně vyrovnaná, proto každý získaný bod nebo dokonce tři mohou s pořadím hodně zamíchat. Už bychom potřebovali pořádně bodově zabrat!“

Je vaše rozhodnutí po sezoně ukončit kariéru nezvratitelné?

„Možná bych ještě jednu ligovou sezonu vydržel, spíš už jen jako střídající hráč. Ale to by byla role, na kterou jsem nikdy nebyl moc zvyklý. Hlásí se věk i celková únava těla z dlouhé kariéry, kterou jsem prožil jako útočník v první linii. I když záda, s nimiž jsem míval opakovaně největší zdravotní problémy, nyní docela drží. Už pět let do Uherského Hradiště z Brna taky dojíždím. To je další důvod, že je nejvyšší čas, abych v osmatřiceti letech s vrcholovým fotbalem skončil.“

Klubové vedení Slovácka deklarovalo, že s vámi do budoucna počítá, i když pověsíte kopačky na hřebík…

„Nějaká jednání se uskutečnila, zatím se chci především soustředit na fotbal a uvidíme, co bude za půl roku. Sám ještě nemám úplně konkrétní představu, co bych chtěl ve fotbale dělat, ale trenéra určitě ne. Na to bych asi neměl nervy i žaludek, je to možná ještě větší stres, než když hrajete.“

Co budete dělat se spoustou volného času, když vám odpadne i pravidelné dojíždění z Brna, kde s rodinou bydlíte, na tréninky nebo zápasy do Uherského Hradiště?

„Tak to si dnes nedovedu zatím dost dobře představit, sám jsem zvědavý, jak tuhle zásadní změnu zvládnu. Možná ještě víc se s tím bude muset vyrovnat manželka, když třeba budu po tolika letech pravidelného kočování s fotbalem najednou často vysedávat nebo se i nudit bez něj doma…“

Třeba napodobíte matku i bratra, kteří pracují v managementu brněnské Zbrojovky, a stanete se také funkcionářem!

„Oni jsou už v tomhle směru ostřílení, i když brácha Petr je o pět a půl roku mladší než já. No a mamka dělá ve Zbrojovce tolik let, že je pomalu klubovým inventářem. Nevím, jestli by to i pro mě byla ta pravá parketa.“

Pojďme raději zpátky na tu aktivní fotbalovou! Zatím máte na svém kontě 126 ligových gólů. Troufáte si na jaře ještě nějaké další přidat?

„Bylo by skvělé, kdyby se mi povedlo to na jaře zarovnat na 130 ligových gólů. Ale ještě důležitější bude, abychom se vyhnuli se Slováckem záchranářským starostem. Když k tomu pomohou góly spoluhráčů, vůbec se nebudu zlobit, že jsem se netrefil já.“

Když se za svoji dlouhou a úspěšnou kariérou ohlédnete, co vám v ní nejvíc schází a co už asi nestihnete?

„Asi bych si dal říct delší a hlavně i vydařenější zahraniční angažmá, než jsem prožil v řecké Škodě Xanthi. Byl jsem tam jen půl roku na hostování ze Sparty, pak se změnil trenér a já se vrátil domů…“

Zažil jste období, kdy se vám z nějakých důvodů příliš nedařilo, a chtěl jste s fotbalem praštit?

„To ne, ale i když jsem se slabším časům nevyhnul asi v žádném klubu, tak to ve fotbale prostě chodí. Nejnepříjemnější to bylo ve Spartě za trenéra Hřebíka i po jeho konci, když na mě sparťanští fanoušci od prvních minut řvali „Došek ven!“. V každém zápase jsem pro ně byl prvním, kdo byl na ráně…“

Hrotový útočník potřebuje k sobě také nahrávače. Kdo byl pro vás ten ideální, který věděl, jaké balony a kdy má posílat?

„Potřebuji dostávat míče do vápna ze strany, protože nejsem Messi, abych obešel čtyři protihráče a vstřelil gól. V každém mančaftu jsem měl spoluhráče, kteří mi dokázali naservírovat ideální centry nebo přihrávky, bez nich bych nikdy tolik ligových gólů nenastřílel.“

Pomýšlel jste tajně na magickou hranici sta gólů, která je vstupenkou do Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL?

„Tak vysoko jsem se nedíval, až když jsem jich nastřílel devadesát a začalo se o tom psát v médiích, tak jsem o stovce začal uvažovat. Říkal jsem si, že by byla škoda, kdybych to do ní nedotáhl.“

Připravujete nějakou rozlučku, jakou v poslední době třeba měli Pavel Horváth, Jaromír Blažek nebo Petr Švancara?

„Něco mám v hlavě, ale nejsem showman jako „Horvi“ nebo „Švanci“, kteří dokázali vyprodat při rozlučce stadiony v Plzni a v Brně za Lužánkami. Spíš by se mi líbilo, kdybych se rozloučil v posledním jarním domácím zápase, který hrajeme s Olomoucí. A plný dům by k tomu byl tou nejlepší kulisou!“

LIBOR DOŠEK Narozen: 24. dubna 1978. Výška: 199 cm. Váha: 95 kg. Stav: ženatý, manželka Romana, syn Dominik (10), dcera Denisa (7). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: Zbrojovka/Boby/ 1. FC Brno (1983-1997), Synot Staré Město (1997-1998), Chmel Blšany (1999-2000), 1. FC Brno (2000-2003), Slovan Liberec (2004-2005), Sparta Praha (2005-2009), Škoda Xanthi (Řecko, 2009), FK Teplice (2010-2011), 1. FC Slovácko (2011-?). Největší úspěchy: vicemistr Evropy hráčů do 21 let (Slovensko, 2000), účast na olympijském turnaji (Sydney, 2000), mistr české ligy (2007), vítěz Poháru ČMFS (2006, 2007, 2008), člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL (2013).