Letenské slzy

Na konci sezony, která dopadla diametrálně odlišně, než si na jejím začátku šéfové Sparty představovali, mají na Letné hned několik důvodů k ronění slz. První „potoky“ se týkají umístění nejslavnějšího a nejbohatšího českého klubu, jehož majitel Daniel Křetínský při letní avizované internacionalizaci, kterou svěřil italskému trenérovi Stramaccionimu a jeho suitě, neváhal investovat do masivního příchodu nových, téměř vesměs zahraničních hráčů stovky milionů korun. Efekt to nepřineslo jak na podzim, kdy se rozpačité ligové výkony a výsledky nechaly omluvit nesehraností týmu, který však už v létě vyletěl z předkola Evropské ligy a následně také z domácího MOL Cupu.

V zimním termínu dorazily do kabiny další nové tváře, tentokrát v mnohem menším počtu a opravdu už rozdíloví hráči, za které lze považovat rumunského špílmachra Stanciu a částečně i dalšího středopolaře Kangu. Jenže útok na čelní pozice, prezentované především největším rivalem z Edenu, neboť lídr z Plzně měl prakticky nedostižný náskok, stále nepřicházel. Po sérii remíz přetekl pohár trpělivosti s koučem-elegánem, který byl ve svých vystoupeních špičkovým rétorem, ale ve hře sparťanského týmu žádný velký progres k vidění nebyl.

Jeho nástupce Pavel Hapal, který opustil pevné trenérské místo u slovenské „jedenadvacítky“, zázračně nemávl kouzelným fotbalovým proutkem. K vzteku a u emočně labilnějších typů i k pláči byly hlavně promrhané náskoky doma v derby se Slavií (3:0) a v Plzni (2:0), které v případě vítězného konce mohly sparťanský tým zdravě nakopnout. Bídnou bodovou sklizeň na cizích hřištích se podařilo ukončit s notnou dávkou štěstí až ve 28. kole v Jihlavě. Nejtěsnější sobotní výhru na Letné s přímým konkurentem v boji o třetí příčku Olomoucí „pokazil“ nejlepší tým jara Jablonec, který senzačně vyhrál v Edenu nad úřadujícími mistrem, takže má ligový bronz s bonusem přímého postupu do skupiny Evropské ligy a sedmdesátimilionovým „příspěvkem“ do klubové pokladny před sobotním epilogem doma se zachráněným Slováckem ve svých rukou. Smutnou ironií je navíc fakt, že nevídané probuzení Severočechů má na svědomí trenér Petr Rada, který k týmu přišel v zimě. Jeho předchozí štací byla vloni na jaře právě Sparta, ve které však o jeho další služby v nové sezoně vzhledem ke zmíněným internacionálním vizím a plánům nebyl zájem…

Další slzy, které se do očí derou návštěvníkům letenského stadionu, se týkají loučení s výraznými fotbalovými legendami. Sparťanský kapitán a ostrostřelec David Lafata ho už má za sebou. Je už jen řečnickou otázkou, že kdyby trenéři dokázali i v této sezoně využít jeho unikátní gólový potenciál, který se každoročně v průměru u šestinásobného krále ligových kanýrů pohyboval kolem dvaceti vstřelených branek, mohlo být na Letné mnohem veseleji. Druhá rozlučka, která je už dávno beznadějně vyprodaná, se teprve uskuteční. Devátého června ji pořádá se svými bývalými klubovými a reprezentačními spoluhráči největší osobnost v poválečné historii Sparty Tomáš Rosický, který svoji skvělou a úspěšnou kariéru uzavřel už v zimě a rudý dres vyměnil za sako člena klubového vedení.