Zažíval nepoznané. Přes dva roky byl někdejší trenér české reprezentace KAREL JAROLÍM bez práce. Když už se pomalu smiřoval, že s trenéřinou je amen, přistála mu zkraje prosince na stole nabídka z Mladé Boleslavi. Ale ani zkušený kouč zatím Středočechy nedokázal nastartovat.

Mrzí vás, že vám návrat na lavičku zatím výsledkově nevychází? Nevyhráli jste s Boleslaví šest zápasů v řadě.

„Co si pamatuju, tak něco takového se mi v trenérské kariéře ještě nestalo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že získáme jen dva body. Přiznávám, jde o dost nepříjemnou situaci, ale jsem dalek propadat panice. Jsem přesvědčený, že tým Boleslavi má určitě na víc než bojovat o záchranu.“

Kde vám vychází, že byste se měli pohybovat?

„Těžké takhle soudit. Přišel jsem ve chvíli, kdy do konce podzimu zbývaly tři kola. Jde především o to, abychom mužstvo poskládali pozičně. Aby všechno nějak ladilo. Myslím, že kádr je jedna věc, poskládat tým druhá. Hráči k sobě musejí pasovat, musí to být dostatečně variabilní, aby mužstvo mohlo fungovat.“

Představoval jste si začátek angažmá lepší?

„Abych řekl pravdu, moje angažmá v Boleslavi začalo v podstatě krátkou zimní přípravou. Mančaft trošku obměňujeme, dáváme ho dohromady. Situace je složitá, ale věřím, že se nám podaří z nebezpečného pásma co nejdřív dostat.“

Hodila by se vám spíš delší zimní přestávka...

„Souhlasím. Ale nedalo se nic dělat. Situací, se kterou člověk nic neudělá, se nemá cenu zaobírat. Snažili jsme se krátkou pauzu maximálně využít.“

Prioritou je dostat hráče psychicky nahoru?

„Pochopitelně, psychika po špatných výsledcích není ideální. Snažíme se s mými asistenty a dalšími členy z realizačního týmu klukům zdůrazňovat, že za žádnou cenu nesmějí věšet hlavy. Rozhodně mají na to, aby se z téhle nepříjemné situace, do níž se sami dostali, zase vyhrabali.“

Jaký impuls je zapotřebí?

„První vítězství. Způsobí pozitivní emoce, nastartuje se psychika a potažmo celý tým. Musíme pro to udělat maximum.“

Na Spartě jste ke třem bodům měli blízko, přesto jste nakonec prohráli.

„Vzhledem k našemu postavení jsme se nemohli ohlížet, jestli hrajeme zrovna na Letné. Potřebujeme nutně bodovat. Z toho pohledu nejsem spokojený. Ale naše hra proti Spartě měla solidní parametry. Klukům jsme řekli, že jejich výkon je potvrzením, že jdeme po správné cestě. Pokud teď v úterý porazíme Olomouc, bude to pro nás velká vzpruha.“

Se Sigmou jste měli hrát už v pátek, zápas byl odložen kvůli sněhu. Nabouralo vám to plány?

„Hraje se jenom o pár dnů později. Vzhledem k tomu, že víkendový duel ve Zlíně se kvůli nákaze v celku soupeře nehraje, tak nám úterní dohrávka s Olomoucí nevadí. Žádný problém v tom nevidím.“

Cítíte tlak od vedení klubu, že jste zatím mužstvo výsledkově nezvedl?

„Víte, někde jsem se dočetl, že mám být spasitelem Boleslavi. Spasitel zaručeně nejsem. Tlak na moji osobu a na tým je odpovídající ambicím Boleslavi, která je zvyklá usilovat o příčky zaručující předkola evropských pohárů. Důležité je, abychom byli všichni v klubu na jedné lodi.“

Do Mladé Boleslavi jste se vrátil po více jak čtyřech letech. Změnil se klub nějakým způsobem?

„Co se týká struktury, tak nikoli. Ale pozice v tabulce byla při mém tehdejším odchodu úplně jiná. Samozřejmě se změnil kádr. Jsou tu pořád někteří kluci, které jsem znal, ale daleko víc těch nových. Ve fotbale jsou čtyři roky hrozně dlouhá doba.“

V závěru podzimu se po těžkém zranění vrátil zkušený záložník Marek Matějovský. Spoléháte na něj, že vám pomůže dostat mužstvo nahoru?

„Ano, spoléhám. Je mojí prodlouženou rukou, má do fotbalu pořád velkou chuť. Dobu, po kterou byl mimo, makal na návratu. Marek je velká osobnost, lídr týmu. Je pro nás moc důležitý na hřišti i v kabině. Jeho přítomnost mužstvu pomáhá, přestože se to zatím neprojevilo na výsledcích.“

Jak se vám zatím jeví zimní posily? Plzeňský Řezník, slávisté Malínský s Takácsem, Ladra z Jablonce a ostravský Jirásek?

„Někteří měli zdravotní trable. Zranění nebo prodělali COVID. Myslím, že noví kluci mají kvalitu, aby v tak těžké chvíli Boleslavi pomohli. Pro mě je důležité, že cítím dobrou pracovní atmosféru v kabině. Kluci jsou vnímaví, chtějí na sobě dělat. Tohle je základ pro to, aby se mohli zlepšovat.“

Od chvíle, co jste v září 2018 skončil u reprezentace, jste byl bez angažmá. Svrběly vás už hlasivky?

„Těšil jsem se do Boleslavi moc. Za nabídku jsem byl rád, vážím si jí. Tak dlouhou přestávku bez fotbalu jsem určitě neplánoval.“

Neměl jste nabídky z arabského světa, kde jste před lety působil?

„Něco se rýsovalo, ale nebylo to až tak zajímavé. A co vypadalo zajímavě, zase nedopadlo. Z různých důvodů. Například kvůli pandemii koronaviru. Pořád se sice něco dělo, ale nic nedospělo do stadia, že by se angažmá mohlo dotáhnout. Upřímně, byl jsem už smířený s tím, že už nikdy trénovat nebudu.“

Vážně?

„Tak, pauza bez fotbalu už trvala nějakou dobu. Hlavou mi šly myšlenky, že třeba opravdu nastal čas smířit se, že už nic zajímavého nebude. Pochopitelně jsem se je snažil vyhánět z hlavy, protože pořád cítím drajv.“

Podnikal jste už kroky k jiné profesi?

„Řeknu to takhle: Fotbal je můj život, chyběl mi.“

Ve vašich stopách jdou vaši synové David a Lukáš. Prvně jmenovaný vede druholigové Ústí nad Labem. Konzultuje s vámi nějaké věci ohledně trenéřiny nebo si jde vlastní cestou?

„Nějakou dobu jsme spolu dělali v Mladé Boleslavi. Jasně, bavíme se spolu. Pokud se mě zeptá, probereme záležitost spolu. Ale nechci ho nijak ovlivňovat. Má o fotbalu svoji představu.“

Zastává podobnou filosofii jako vy?

„Pohled na fotbal máme podobný. On je ale přece jen z dlouhého působení v bundeslize vychovaný.“

Jak to myslíte?

„Ví, že to musí být postavené trochu na disciplíně. Je komunikativní, dokáže svými argumenty hráče přesvědčit. Aby přesně pochopili, že když po nich něco chce, že to má nějaký smysl.“

Jak se vám spolupracuje se synem Lukášem, který je v Boleslavi jedním z vašich asistentů?

„Myslím, že spolupráce mezi námi je v naprostém pořádku. Taky Lukáš bude jednou chtít být hlavním koučem. Teď sbírá zkušenosti. Jemu a Davidovi přeju, aby měli úspěšné trenérské kariéry. Dobře vědí, že jde o nejisté zaměstnání. Úspěchy rychle vyprchají, přijdou neúspěchy. Ale povolání je to nádherné.“

KAREL JAROLÍM Narozen: 23. srpna 1956. Hráčská kariéra: SK Třemošnice (1965-1971), Spartak Žleby (1971), Pardubice (1971-1977), Slavia Praha (1977-1978), Dukla Praha (1978-1979), Dukla Tábor (1979-1980), Slavia Praha (1980-1987), Rouen (1987-1990), Amiens (1990-1991), Slavia Praha (1991-1992), Viktoria Žižkov (1992), Benešov (1993-1994), Bohemians (1994-1995), Česká Lípa (1995). Největší úspěchy: mistr Československa (1979). Reprezentace: 13 zápasů / 2 góly. Trenérská kariéra: Příbram (1997-1998), Slavia Praha (1999-2001), Štrasburk (2001-2003, asistent), Synot Staré Město (2003-2004), Slavia Praha (2005-2010), Slovan Bratislava (2010-2011), Al Ahli (2011-2013), Al-Wahda (2013), Mladá Boleslav (2014-2016), česká reprezentace (2016-2018), Mladá Boleslav (2020-?). Největší úspěchy: 2x vítěz české ligy (2008, 2009), účast v základní skupině Ligy mistrů (2007/2008), trenér roku v anketě Fotbalista roku ČR (2008), vítěz slovenské ligy (2011), vítěz slovenského poháru (2011), vítěz Královského poháru mistrů (2012), finalista Ligy mistrů AFC (2012).