Pořád děsí obrany soupeře. Připisuje si další a další gólové čárky. Jen už ne v bundeslize nebo v národním týmu, nýbrž v okresním přeboru na Písecku. Nejlepší střelec v historii československé i české reprezentace JAN KOLLER oslavil 30. března padesátku. „Věk je jen číslo, cítím se pořád stejně. Hlavní je zdraví, bez něj to nejde,“ usmál se během narozeninového týdne. Populárního obra můžete vídat nejen v dresu Smetanovy Lhoty, rád si kopne i třeba pražskou hanspaulku a nastupuje za staré gardy svých bývalých týmů. Legendární Dino, jak se mu od nepaměti přezdívá, si užívá života po dlouhé kariéře naplno.

„Chtěl bych se hýbat, co to půjde“

„Padesátka je milník pro každého – a ani já nejsem výjimka. Na druhou stranu, absolutně nejsem ten typ, který by bilancoval a vzpomínal. Tohle už mám za sebou, vydal jsem životopisnou knížku a s Petrem Větrovským natočil dokument Příběh obyčejného kluka. Snažím se dívat dopředu a moc se těším na nové výzvy. Jsem zvyklý na svůj aktivní život, snažím se nestresovat se a sportovat. Třikrát týdně hraju hokej, na led chodím i s klukama z bronzového mistrovství Evropy 2004. A dál? Kromě fotbalu dělám třeba padel a tenis, jen golf mě zatím moc nechytl. Chtěl bych se hýbat, co to půjde. Třeba ještě minimálně deset let, mojí inspirací je Ivan Hašek. I na prahu šedesátky je pořád hodně aktivní. Kdybych vydržel ve formě tak dlouho jako on, byl bych moc rád.

„Užili jsme si spoustu zábavy i muziky“

Kulatiny jsem začal slavit s předstihem. O víkendu před narozeninami jsme se Smetanovou Lhotou hráli první jarní zápas okresního přeboru. Škoda, že jsme se Skálami prohráli 1:5. Dal jsem náš jediný gól a hrál jsem s kapitánskou páskou. Začal jsem v záloze, jenže jsme po první půli prohrávali 0:4, tak jsem se posunul na svoje klasické místo do útoku. Soupeř byl lepší. Byla to jediná kaňka na krásném dnu, na oslavu jsem pozval asi 120 lidí ze Lhoty a okolí. Užili jsme si spoustu zábavy a muziky. Víte, je to u nás taková tradice. Když má ve Smetanově Lhotě někdo kulatiny, udělá se oslava v kulturáku. Vždycky je to moc fajn. Tohle bych v Monaku, kde jsem se usadil po kariéře, prostě nezažil. Život rentiéra mě tolik nebavil, i proto mě to táhlo zpátky domů.

„Asi už toho tolik neodehraju“

Naprosto upřímně, v padesáti už fotbal bolí. Už to neuběhám od začátku do konce, potřebuju kolem sebe mladší kluky. A ani to mě kolikrát nezachrání... Navíc mám přetržený vaz v koleni, naštěstí mi to zatím celkem drží. Ovšem právě proti Skálám jsem odstoupil kvůli bolavému tříslu. Už toho asi tolik neodehraju, nicméně v téhle sezoně mám napsaných ještě zhruba pět nebo šest jarních zápasů. To bych mohl stihnout. Stejně jako hanspaulskou ligu, čtvrtým rokem hraju superveteránskou ligu v bezvadné partě. V týmu máme třeba bývalého ligového útočníka Františka Koubka, tátu mladého Matěje, útočníka Hradce. Na menším hřišti je to pro mě úplně v pohodě, navíc jsou všichni zhruba v mém věku. Dotáhli jsme to do první ligy a bavíme se fotbalem.

„Z Masaryka a Havla jsem byl nervózní“

Součástí oslav mých kulatin byla i jedna milá akce. Přesně v den narozenin došlo ke slavnostnímu představení speciální pamětní bankovky s mojí podobiznou, číslem 50 a mottem Nikdy se nevzdávej. Přesně odráží můj příběh. Když se nevzdáte a trpělivě půjdete za svým snem, může se vám splnit. Sám sobě se v reálu nelíbím, ale provedení mojí tváře na bankovce se mi líbí moc. Zpracování od pana Václava Fajta, renomovaného rytce a grafika, je překrásné. Když jsem ve Státní tiskárně cenin viděl vystavené bankovky s prezidenty Masarykem a Havlem, byl jsem nervózní z toho, že jsem se dostal do jejich společnosti. Tenhle dárek mě překvapil, moc si ho vážím. A těší mě, že o sběratelskou bankovku z limitované edice 1973 kusů je zájem nejen u nás ve Lhotě.

„Už nejsem tak uzavřený jako dřív“

Snad budu mít pestrý život i po padesátce. Pochopitelně ho budu dál spojovat s fotbalem, ovšem třeba trenéřina mě neláká. Vedení tréninků nebo vysvětlování taktiky není nic pro mě, nesedí mi to. Jsem ve výkonném výboru Okresního fotbalového svazu v Písku a možná mě jednou uvidíte v roli rozhodčího u nás v přeboru. Potřebujeme nalákat nové sudí, kterých máme málo, a tohle by mohla být jedna z cest. Jeden zápas s dvěma šikovnými kluky na lajně snad zvládnu. Kromě toho dělám televizního experta na bundesligu či francouzskou ligu, což mě baví. A s moderátorem Petrem Vichnarem rozjíždíme motivační besedy, budeme s nimi jezdit po Česku. Pomohlo mi natáčení filmu, od té doby už nejsem tak uzavřený jako dřív. Takhle se cítím mnohem líp.“