Po jarním nečekaném vysedávání na liberecké lavičce náhradníků už nechtěl brankář širšího reprezentačního kádru FILIP NGUYEN zažívat v nové sezoně ve Slovanu stejný osud, a tak se zpod Ještědu vydal na opačný konec republiky. Osmadvacetiletý gólman odešel na roční hostování s opcí do Slovácka, které z něj okamžitě udělalo „jedničku“. Ve staronové roli se stal rychle oporou a neminula ho nominační pozvánka na zářijový sraz národního týmu. Cestou na něj jsme spolu mluvili, a to ještě netušil, že jeho šance na premiérový start po víkendových omluvenkách rapidně vzrostou…

Jak jste si zvykl na Slovácku?

„Jsme zde jako rodina zabydlení, předtím jsme žili v Liberci, ale rodiče jsme měli v Praze. I z fotbalu ve Slovácku mám výborný pocit“

Bylo těžké rozdýchat smolné vyřazení Plovdivem v penaltovém rozstřelu v předkole Evropské konferenční ligy?

„Je to škoda, protože jsme přes něj měli postoupit. Bohužel jsme spoustu šancí nedali, a tak se o postupu rozhodovalo až v penaltovém rozstřelu. Jednu penaltu jsem chytil, jedna šla mimo, ale protože bulharský brankář první tři naše kluky vychytal, bylo to k ničemu. Kdybychom postoupili, narazili bychom na FC Kodaň. Těšil jsem se, že zažiju skvělou atmosféru na stadionu Parken.“

V sobotu vám sebral další čisté konto doma proti Pardubicím z trestného kopu Cadu. Byl nechytatelný?

„Myslím si, že jeho trestňák nebyl za čarou a celým objemem ani náhodou! Horší by ale bylo, kdyby to byl uznaný gól na 2:2, to by mě mrzelo mnohem víc.“

Slovácko zatím vyhrává vždy nejtěsnějším rozdílem, je to pro vás mezi tyčemi obtížnější pozice?

„I když jsme vedli a zvítězili o gól, podobně jako Pardubice i ostatní soupeři neměli žádné větší příležitosti k vyrovnání nebo otočení výsledku. I v minulém kole v Jablonci jsme měli navrch. Mám před sebou kvalitní obranu, všichni kluci jsou ohromně zkušení a umějí vedení v klidu ubránit.“

Také jste čtyřikrát dohrávali zápasy o deseti…

„To je vždycky nepříjemné, ale hodně záleží na tom, kdy červená karta přijde. Myslím si, že třeba Pepa Divíšek v Jablonci a „Hofi“ (Hofmann) v Plzni byli vyloučení dost přísně, nebyly to od nich zákeřné zákroky, spíš smolné. Proti Viktorce to byl zlomový moment, protože jsme hráli v deseti celou druhou půli. Jinak bychom si minimálně bod odvezli. Tenhle přísnější trend posuzování se praktikuje i v evropských pohárech, takhle se pískalo i na nedávném EURO 2020.“

Liberec prožívá historicky nejhorší ligový start, je poslední a jako první klub v této sezoně mění trenéra. Je to pro vás překvapení?

„Překvapení to pro mě tak velké není, jsem z propadu Slovanu ale smutný. Starty do sezony bývaly v Liberci vždycky těžké. Už před dvěma lety měl trenér Hoftych nůž na krku v podobné situaci, když jsme jeli do Karviné. Dokázali jsme tam vyhrát i v devíti a odrazili se od spodku tabulky. Tým si musí po změnách sednout a hlavně bodovat. Vypadnutí doma s třetiligovými Zbuzany byl nečekaný propadák, který nemohlo vedení jen tak přejít, protože v poháru měl Slovan vždycky nejvyšší cíle. Byla to pro něj jedna z cest do pohárové Evropy. Proto se řešení celé situace nejspíš taky urychlilo.“

Jste na ročním hostování ve Slovácku s opcí. Je reálná, aby ji klub mohl po sezoně uplatnit?

„Doufám, že je! Domlouvali se na tom majitelé obou klubů pan Zemek a pan Karl. Nechtěl bych se vracet zpátky do Liberce. Ve Slovácku jsem maximálně spokojený, protože pravidelně chytám. Po tom, co jsem prožil na jaře ve Slovanu, jsem chtěl v létě odejít. Jsem moc rád, že se to povedlo. Slovácko beru jako další posun dopředu ve své brankářské kariéře.“

V srpnu jste v rozběhlé sezoně stihl i svatbu!

„Brali jsme se v úterý 10. srpna v Hryzlích na Kutnohorsku, když jsme měli v klubu volno. Trenér mi ho dal i na středeční dopoledne, ale na odpoledním tréninku jsem už nechyběl.“

Četl jsem, že se svatební obřad odkládal kvůli vašemu otci, kterého COVID-19 dlouhodobě „držel“ ve Vietnamu…

„Táta na svatbě nechyběl, přijeli moji vietnamští příbuzní z Česka i Německa, bratranci, sestřenice, tety. Bylo nás asi pětasedmdesát.“

Do reprezentace jste povolán už poněkolikáté, ale na premiérový start stále čekáte!

„Česko má hodně kvalitních brankářů. „Vacloš“ (Tomáš Vaclík) je jasnou „jedničkou“, chytal v Seville a nyní je v Olympiakosu. Jirka Pavlenka pravidelně nastupoval za Brémy v bundeslize, ale teď je zraněný., Ondra Kolář patří k největším oporám mistrovské Slavie. Pro mě je už čest, když jsem nominovaný do reprezentace a můžu se na srazu s nimi připravovat. Neřeším, jestli mě trenéři někdy do branky postaví. Samozřejmě, že budu vždy připravený, kdybych tu šanci v nároďáku dostal.“

Po reprezentační přestávce cestujete k ligovému zápasu do Edenu, mistrovská Slavia vás lákala před dvěma lety. Od té doby je ticho po pěšině?

„Nějaké oťukávání ještě proběhlo, ale k ničemu konkrétnímu to nevedlo. Teď je tam od léta „Mandy“ (Aleš Mandous). Trenér Svědík chce každý zápas vyhrát a s tím pojedeme i na Slavii. On bude určitě i zdravě nažhavený, protože ve dvou posledních utkáních nesměl na lavičku. Chceme v Edenu podat co nejlepší výkon a uvidíme, na co to bude výsledkově stačit. Těším se na fanoušky, zatím jsem tam chytal, když na stadion nesměli kvůli COVID-19 nebo měli uzavřenou tribunu. Slovácko je posledním týmem, který Slavii dokázal porazit, než rozjela rekordní sérii. Bylo by skvělé tenhle kruh uzavřít!“