David Limberský: „Plzeňská parta zase funguje!“

David Limberský: „Plzeňská parta zase funguje!“

Po loňské sezoně ukončil v sedmatřiceti letech dlouhou prvoligovou kariéru, ve které byl už všech pěti mistrovských triumfů Plzně. V té současné obouvá DAVID LIMBERSKÝ kopačky v týmu Domažlic v ČFL, kde vyměnil svůj tradiční post levého obránce za stopera rozehrávače. Nyní se intenzivně chystá na svoji oficiální rozlučku 17. května v Doosan Areně, nazvanou výmluvně „Limbovo finále“. Zve na ni až na jednu výjimku všechny své spoluhráče ze zlaté plzeňské generace, kteří nastoupí proti současné Viktorce. Očividně se na ni těší i na legraci, která k němu a jeho partě neodmyslitelně patří.

Necelý rok jste mimo profesionální fotbal, jak jste si zvykl na nový život?

Je to divné, ale zvykl jsem si docela rychle. Konce kariéry jsem se strašně bál, co bude, jak bude. Že jsem si zvykl tak rychle, je asi tím, že jsem pokračoval v Domažlicích. O fotbal jsem tedy úplně nepřišel, parta tam je taky super. Je to takový mezistupeň k úplnému konci kariéry. Díky tomu se mi to líp vstřebalo, starám se o tři děti a mám plno podnikatelských záměrů, takže toho mám dost.“


S čím bylo nejsložitější se srovnat?

Asi s režimem profesionálního fotbalisty, který jsem dlouhá léta měl. Najednou jsem ráno nemusel na trénink, to byl největší problém.“


Držíte si svoji fotbalovou váhu?

Mám váhu, co jsem měl v lize plus dvě kila, což je, myslím, docela dobrý.“


Jak často jezdíte na tréninky do Domažlic?

Trénujeme třikrát až čtyřikrát v týdnu, o víkendu jsou mistrovské zápasy, takže fotbal mám docela často.“


Hrajete pořád levého beka nebo vás trenér posunul na jiný post?

Celou sezonu hraju stopera-rozehrávače, což mi vyhovuje. Trénuje nás Pavel Vaigl, je to i můj nejlepší kamarád, tak jsem spojil příjemné s užitečným.“


Stíháte běžecky třeba o generaci mladší soupeře?

Třetí liga je taky dost běžecká, hlavně prvoligová béčka jsou hodně pohyblivá. Krajní bek lítá nahoru a dolů a je to o hodně náročnější, tam by to už pro mě nebylo.“


Honit třeba slávistického rychlíka „Jirku“ Sora…

Nedávno jsme hráli proti „béčku“ Slavie, ale Sora nepostavili, asi se báli, že bych ho předběhl…“


Křičí na vás fanoušci na venkovních zápasech, jako tomu bývalo v nejvyšší soutěži?

Ani moc ne, občas nějaké jednotlivé hlasy jsou slyšet, ale čekal jsem to daleko horší. Je to v pohodě.“


Když Viktorka hraje v této sezoně zase o titul, neříkáte si občas, že jste mohl loučení o rok odložit?

Za svým loňským rozhodnutím si stojím a nikdy bych ho nevyměnil. Už teď vím, že na stoperu ve třetí lize, když tolik netrénuji, je to pro mě tak akorát náročné. Abych plnil top fyzické parametry, na to bych už asi neměl.“


Asi jste Plzeň takhle vysoko nečekal, ne?

Vůbec! Jakékoliv pohárové umístění před touto sezonou by bylo skvělé. Že jsou takhle vysoko, je neuvěřitelné, hrozně to klukům přeji. Budou to mít těžké. Hůř jak třetí v lize nebudou, proto musí Viktorka sezonu hodnotit stoprocentně úspěšně.“


Trenéra Michala Bílka znáte z reprezentace, s jeho asistentem Pavlem Horváthem jste dlouholetí parťáci a kamarádi. Jak velký podíl na tom mají?

Parta v plzeňské kabině zase funguje, je skvělá. Oba na tom mají obrovský podíl. Je vidět rukopis trenéra Bílka, že kluci jsou strašně obětaví a poctiví, nahrazují tím třeba i menší technické nedostatky. Bojují jako tým, jeden za druhého, to je jejich největší deviza. Plus výška kádru, proto si Viktorka často pomáhá standardními situacemi.“


Jak prognosticky vidíte nadstavbu o titul?

Uvidíme, jak se dohraje středeční kolo. Doufám, že se Viktorka udrží vysoko. Před sezonou bych řekl, že do třetího místa to bude v pohodě. Ale s jídlem roste chuť a kluci udělají všechno proto, aby dosáhli na tu nejvyšší příčku. Mohou skončit druzí nebo třetí. Budu jim strašně držet palce. Poslední kolo rozhodne, jestli se Slavií budou hrát doma nebo venku. V Edenu by to bylo těžké, protože tam jsme dlouho nevyhráli, ale všechno se může prolomit. Pokud to bude jen o jeden bodík, tak se může stát všechno a já klukům věřím!“


Chodíte i do plzeňské kabiny?

Ze začátku jsem chodil víc, teď už míň. Spíš zavítám do kanceláří nahoru, k fyzioterapeutům nebo k vedoucímu mužstva Mírovi Jedličkovi. Do kabiny už moc nechodím, je to jejich chrám, který si musejí sami opečovávat. Občas tam nakouknu, pozdravím a jdu dál.“


Po skončení kariéry jste měl slíbené od Adolfa Šádka místo v klubu. Už se něco konkrétního rýsuje?

Úplně to neřešíme a není to na pořadu dne. Mám tolik aktivit, uvidíme, co po sezoně, nebo co nový majitel. Je tam hodně otazníků a moc se do toho nyní nehrnu. Samozřejmě, kdyby Viktorka něco potřebovala, tak pro ni vždycky jsem, necháváme tomu do budoucna volnější režim. Není to tak, že by bylo něco na stole a zítra jsem nastupoval. Nejvíc mě časově vytěžuje firma na montování fotovoltaik a tepelných čerpadel, hodně se nám to v poslední době rozjelo. V Plzni provozujeme Barber shop, Body expres, máme asi čtyři další aktivity s mým společníkem, kterým je manželka...“


Vydal jste vloni autobiografickou knížku, jak jde na odbyt?

Obsáhl jsem v ní, myslím, všechno, co jsem chtěl říct. Dělali jsme dva nebo tři dotisky, protože knížka šla na dračku. Jsem strašně rád, že je úspěšná. Chtěl bych poděkovat lidem, co si ji koupili, že byl o ni takový zájem. Když jsme v Plzni dělali autogramiádu, tak fronta byla 200-300 metrů dlouhá. Jak za „komančů“ na banány… Moc mile mě to překvapilo.“


Kdy se zrodil nápad na takovou podobu „Limbova finále“?

Hned po loňské sezoně jsme si sedli se šéfíkem (Adolfem Šádkem). Když jsem se vrátil z dovolené v Dubaji, tak jsme měli u něj takové hodinové povídání, na kterém jsem mu řekl, že bych už chtěl skončit, že se na to už necítím. Že nechci dohrávat na tribuně, naopak aby to byl důstojný odchod ze hřiště, což se mi povedlo. Do konce dubna jsem hrál všechno v základu, pak jsem se zranil a chyběl v posledních třech-čtyřech kolech. Nechtěl jsem končit jako někteří spoluhráči, kteří poslední sezonu už téměř nehráli a bylo to zdlouhavé i únavné pro všechny. Chtěl jsem toho ušetřit jak vedení, tak trenéry, abychom na sebe divně nekoukali a vyhýbali se navzájem. Při téhle schůzce mi šéfík nabídl, že bychom mohli udělat rozlučkový zápas, že bych si ho za to všechno, co jsem pro klub udělal, zasloužil. Byl jsem z toho nadšený a doufám, že se zápas povede. Čekali jsme jen na vhodný termín, v tu dobu byl COVID-19. Tohle byl první vhodný termín, který reálně přicházel v úvahu.“


Musel jste někoho z bývalých spoluhráčů k účasti přemlouvat?

Všechny, které jsem na rozlučce chtěl mít, jsem obeslal, nikdo neřekl ne. Jsou tam dva-tři otazníky u zahraničních hráčů, kteří nevědí, jak bude končit tamní liga, jestli nebudou v baráži nebo ve finále poháru. Týká se to Vládi Daridy, Michala Ďuriše a Patrika Hrošovského.“


Příliš nepřekvapilo, že jste nepozval Michaela Krmenčíka…

Za to, jak se zachoval, prostě nelze ho pozvat, i když by si to za to, co odvedl na hřišti, zasloužil.“


Kolik diváků v hledišti by vás při rozlučce uspokojilo?

Bylo by skvělé, kdybychom Doosan Arenu vyprodali! Naše zlatá plzeňská generace si to, myslím, i zaslouží.“


Je v režijním plánu i tradiční pokřik na vaši adresu „Limberský, ty jsi hovado!“?

Počítám, že to na mě řvát budou, jsem na to psychicky připravený a těším se. Od plzeňských fanoušků to vždycky zahřeje!“


Bude i třetí poločas staré dobré a slavné plzeňské party?

Všichni se těší na after party. Bude to uzavřená společnost na pozvání a poměrně ve velkém počtu, protože tam budou kluci ze zlaté éry i ze současné Viktorky, takže přes čtyřicet lidí. Nedokážu si představit, že bych si měl s každým připít nebo si dát panáka… Nevím, jak by to vypadalo! Z večírku se ven nic vynášet nebude. Doufám…“


Když v minulém týdnu zavelel v odvetě čtvrtfinále Ligy mistrů Luka Modrič parádní šajtlí k obratu „bílého baletu“, přirovnávali to komentátoři k vaší speciální kopací technice…

Viděl jsem to, nádherný, do prostoru. Bylo přesně znát, že Modrič útočníka hledá. Klobouk dolů, bylo to neskutečné provedení, a hlavně i nečekané, takže obránci Chelsea na přihrávku zareagovali později a čerstvý Rodrygo pálil hned z voleje. Lahůdka! Na tu bych se mohl dívat dlouho.“


Kterou svoji šajtli považujete za nejpovedenější?

Šajtlí jsem centroval nebo nahrával poměrně často. Vypadá to sice divně, ale je to hrozně praktické a jeden čas jsme z toho hodně těžili. Takových lahůdek šajtlí jsem poslal na hlavy spoluhráčů několik a padlo z nich hezkých pár gólů!“

DAVID LIMBERSKÝ

Narozen: 6. října 1983. Výška: 180 cm. Váha: 79+2 kg. Stav: ženatý, manželka Lenka, dcery Natálie (13) a Lilien (1,5), syn David (11). Fotbalový post: obránce. Hráčská kariéra: Viktoria Plzeň (1990-2004), Modena FC (Itálie, 2004), Tottenham Hotspur (Anglie, 2005), Viktoria Plzeň (2005-2007), Sparta Praha (2007-2008), Viktoria Plzeň (2008-2021). Reprezentace: 40 zápasů, jeden gól. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2016 ve Francii, účast na MS hráčů do 20 let (Spojené arabské emiráty, 2003), postup do základní části Ligy mistrů (2011, 2013), postup do osmifinále Evropské ligy (2014), český mistr (2011, 2013, 2015, 2016, 2018), vítěz Poháru ČMFS (2008, 2010), vítěz Superpoháru FAČR (2011, 2015).