(D)oceňme čerstvý úspěch reprezentační party!

Po devíti letech se český národní tým opět probojoval mezi osm nejlepších reprezentačních výběrů starého kontinentu. Tím ale podobnost EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině s o rok odloženým „cestovním“ EURO 2020 z tuzemského úhlu pohledu zřejmě končí.

V roce 2012 se závěrečného turnaje zúčastnilo pouze šestnáct celků, rozdělených do čtyř skupin, ze kterých postupovaly dva nejlepší do čtvrtfinále. Na letošním evropském šampionátu se stejně jako ve Francii 2016 představilo 24 reprezentací, postup do vyřazovací fáze si zajistilo i kvarteto ze třetích míst a do „pavouka“ bylo ještě vložené osmifinále. Svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého letos odehráli o jedno utkání více, než se smutně sbalili na zpáteční cestu domů. I samotný průběh posledního vystoupení byl diametrálně odlišný, třebaže Češi znovu prohráli o jednu branku. Ve Varšavě proti jasnému favoritovi Portugalsku se po většinu času jen bránili na vlastní polovině a spoléhali na brankářská kouzla Petra Čecha, která odčaroval až čtvrt hodiny před koncem normální hrací doby, kdo jiný než Cristiano Ronaldo. V Baku měl národní tým herně přijatelnějšího soupeře Dánsko, přesto s ním po první půli prohrával 0:2. Brzký kontaktní gól Patrika Schicka, kterým dostihl mezi kanonýry s pěti brankami právě Cristiana Ronalda, udělal z duelu drama až do závěrečného hvizdu rozhodčího.

V kabině poražených českých reprezentantů tekly slzy zklamání i z loučení některých hráčů. V Polsku to byl druhý nejlepší střelec v historii Milan Baroš, jehož k předčasnému odchodu dohnaly nenávistné pokřiky „fanoušků“, které ve všech utkáních na EURO 2012 z ochozů sborově zaznívaly na jeho adresu a na kouče Michala Bílka, nevyjímaje výkop čtvrtfinále… Ve Francii to byla mnohem větší skupina, která bezprostředně po vypadnutí v Lens s Tureckem oznámila svůj konec – Jaroslav Plašil, David Lafata, David Limberský. Jen o pár dnů později je následovali i dva největší tahouni národního týmu v novém miléniu, dirigent Tomáš Rosický a brankář Petr Čech, kteří překonali magickou stovku startů a ve většině zápasů jeden z nich nosil kapitánskou pásku. Po sobotním epilogu na EURO 2020 s Dány oznámil překvapivé ukončení reprezentační kariéry jejich následovník kapitán Vladimír Darida.

Postup do čtvrtfinále v Polsku byl v intencích tehdejší nepochopitelné averze vůči národnímu týmu a jeho kouči doceněn až mnohem později. Čerstvého úspěchu české reprezentační party, kterou nevyprovázela na Britské ostrovy rozhodně vlna optimismu, bychom si měli vzhledem k stále rostoucí evropské konkurenci považovat, nebagatelizovat ji jako souhru náhod či příznivých okolností. Navázala totiž na kvalifikační triumf s Anglií, nerozhodnou bitvu s lídrem rankingu FIFA Belgií či postup do elitní skupiny příštího ročníku Ligy národů. Vítězství nad Skotskem v jeho hájemství v Hampden Parku, remíza s úřadujícími vicemistry světa Chorvaty a zejména zasloužené vyřazení do té doby skvěle hrajícího Nizozemska v osmifinále v Budapešti patří také do této výkladní skříně. Od roku 2006 Česko marně usiluje o účast na mistrovství světa, kam je kvalifikační klíč mnohem obtížnější než na EURO. S posíleným sebevědomím by to současný tým mohl do Kataru zvládnout!