Antonín Barák: „Nezasloužili jsme si v Kataru být!“

Antonín Barák: „Nezasloužili jsme si v Kataru být!“

Nepřehlédnete ho na hřišti nejen kvůli stulpnám, spuštěným „na půl žerdi“. Čerstvě osmadvacetiletý reprezentační středopolař ANTONÍN BARÁK si svoji pozici v italské Serii A rok od roku upevňuje, i když třeba změní klubovou příslušnost. Také v ambiciózní Fiorentině, kde působí od léta, se herně ani střelecky neztratil a se zdravým sebevědomím tvrdí, že „fialky“, které tajně sní spolu s ním i o finále Evropské konferenční ligy v Edenu, půjdou na jaře ještě nahoru!

Musel jste si ukrojit část dovolené na zápasy listopadové s Faerskými ostrovy a v Turecku?

„Klub toleroval, že to nebyl oficiální reprezentační termín. Měli jsme čtrnáct dnů volno, jen jsem si to o týden prodloužil.“


Byla to intuice, že jste chtěl v létě z Hellasu Verona odejít?

„Věděl jsem už před rokem v zimě, co klub do budoucna plánuje. Tehdy mě nepustili na velmi lukrativní angažmá a chtěli mě udržet do konce sezony ve Veroně. Byl jsem s tím v pohodě, i když nabídka pro mě byla v tu chvíli velmi zajímavá.“


Bylo to v rámci Serie A nebo do jiné evropské ligy?

„Byla to nabídka z Anglie, ale za každou cenu jsem tam nechtěl jít. Pár přestupových období jsem si už prošel a prožil, takže jsem byl v klidu a nedělal si z toho velkou hlavu. Ale tušil jsem, že po sezoně půjdu pryč, že Verona potřebuje peníze, dva-tři důležité hráče prodat, a i mě potřebuje zpeněžit. Takhle mi to prezentovali i lidé z vedení Hellasu.“


Čekal jste, že se propadne až na úplné dno Serie A?

„Když jsem viděl začátek sezony i letní přípravu, kterou jsem tam ještě absolvoval, tak jsem tušil, že pokles oproti dvěma předchozím sezonám nastane. Pustili velmi důležité hráče, které není jednoduché hned nahradit, aby si to okamžitě sedlo. Asi se jim úplně také nepovedl trenérský výběr.“


Ve vašem hostování ve Fiorentině je zakotvena opce. Čeho se týká?

„Mám povinnou i nepovinnou opci. Ta povinná obsahuje snad 55 procent odehraných zápasů, pak se aktivuje automaticky. U té nepovinné ani nevím přesnou částku.“


Konečně jste si také zase zahrál evropské poháry!

„Chtěl jsem jít co do nejlepšího a nejambicióznějšího klubu, i když to pro mě třeba bude co do konkurence těžké si vybudovat takovou pozici, jakou jsem měl první dva roky v Udine, pak v Lecce a nyní i ve Veroně. Moc jsem si takový posun v kariéře přál! Měl jsem předtím domluvu s Neapolí, kde to padlo na poslední chvíli.“


Nemrzí vás to, když má tuto sezonu Serie A jako lídr parádně rozjetou?

„Mrzí, nemrzí, kdybych tam třeba byl, tak by se třeba týmu takhle nedařilo… Nyní, myslím, hraju v Evropě vůbec nejlíp za svoji kariéru. Ale Neapol zatím hraje skvěle, krásně se na ni dívá, dává hodně gólů. Má na každý post dva-tři silné hráče, to oproti minulým sezonám zlepšili. Když jí někdo vypadne, tak ho dokáží adekvátně nahradit. Pokud mě něco mrzí, tak je to jednání Neapole. Já jsem s nimi jednal někdy od dubna, kdy jsem dostal od Verony souhlas. Můj agent s nimi jednal snad někdy od listopadu nebo prosince, takže se to dlouho připravovalo. Měli jsme podanou ruku, že je to hotové, ale na poslední chvíli to padlo. Bylo to pro mě hlavně zklamání, jakým stylem se jednalo. Ale vím, že v dnešním fotbale to je běžné, že je to byznys. Dostali možnost vzít hráče skoro za nula, takže ušetřili peníze a nechtěli zbytečně utrácet. Když se potom povedla Fiorentina, tak jsem byl za to strašně rád, protože si myslím, že máme skvělý tým a vidím v klubu obrovský potenciál. Budeme mít totožné tréninkové centrum jako londýnský Tottenham, spolu s nimi největší v Evropě. Majitel chtěl budovat úplně nový stadion, největší v Itálii, ale bohužel tady je to trochu složitější s politiky, takže zatím s nimi ještě nenašel společnou řeč. Každopádně klub je v dobrých rukou a je hodně silný už teď, takže půjde nahoru rok od roku.“


V jarním play-off Evropské konferenční ligy vás čeká portugalská Braga…

„Máme od začátku ambici dojít co nejdál, protože fakt máme silný tým! Jsem přesvědčený, že máme šanci se dostat daleko. Braga je sice asi nejhorší los, co jsme mohli dostat. S kluky jsme se o tom v kabině hned po losu bavili a říkali si, že nás nemusí zajímat, koho vyfasujeme. Pokud se chceme dostat do finále do Prahy, tak musíme porazit všechny soupeře!“


Na rozdíl od pohárové Evropy jste na gól v Serii A dost dlouho čekal! Čím to bylo?

„Zahodil jsem v Serii A pár šancí, které bych měl asi proměňovat. Přesto jsem byl pořád docela klidný, protože jsem se do hrozně moc šancí dostával. V Evropské konferenční lize jsem dal tři branky, ale když to vezmu zpětně, tak jsem jich klidně mohl mít šest díky kvalitě, kterou mám v mančaftu kolem sebe. Ve Fiorentině je pro mě jednodušší se do šancí dostávat než předtím ve Veroně. Samozřejmě mě trochu mrzí, že nemám lepší čísla. Doufám, že se mi to podaří na jaře vylepšit.“


V čem se liší vaše herní pozice ve Fiorentině oproti té veronské?

„Je to samozřejmě trošičku jiné, hrajeme ve Fiorentině i v jiném rozestavění než ve Veroně. Je tady i jiná typologie fotbalistů, i větší kvalita hráčů. Ve Veroně byl tým založený hlavně na fyzičnosti, tady je několik hráčů opravdu na obrovské úrovni, kteří jsou i v Serii A rozdíloví. Proto je pojetí hry trochu jiné, ale já se snažím co nejvíc se přizpůsobit týmu. Moje pozice je ale dost podobná té ve Veroně.“


Jak vypadala klubová příprava během mistrovství světa?

„Začali jsme trénovat od konce listopadu. Jeli jsme týdenní blok. Měli jsme vždycky v pondělí a v úterý trénink, ve středu byl přátelský zápas, ve čtvrtek a v pátek zase tréninky, v sobotu další přátelák a v neděli volno. Takhle jedeme až do čtvrtka 22. prosince, kdy dostaneme na Vánoce čtyři dny volno. A potom už pojedeme bez přestávky až do 4. června.“


Trénovali jste ve Florencii nebo jste někam za soupeři cestovali?

„Všechno jsme hráli se zahraničními kluby, jen první zápas, kdy jsem tu ještě nebyl, odkopali se třetiligovým italským soupeřem poblíž v Toskánsku. Hráli jsme s bolívijským klubem, absolvovali turnaj v Bukurešti, kde byl domácí Rapid a Borussia Dortmund. Ve Francii jsme kopali proti druholigovému Brestu a potom s Monakem. Nyní na závěr přípravy nás čeká švýcarské Lugano. Naštěstí jsme hráli jen dva zápasy venku, cestovali jsme na miniturnaj do Rumunska a na Korsiku, kam to máme dvacet minut letu, takže to bylo úplně v pohodě.“


Jak tohle „přepůlení“ sezony vnímáte?

„Je to pro mě příjemná změna po pěti letech, co jsem odešel z Česka. Pět sezon jsem jel v kuse, letošní sezona je kvůli mistrovství světa takhle rozdělená. Myslím si, že je to fajn. Deset nebo jedenáct měsíců je náročných hlavně na hlavu psychicky. Fyzicky to člověk zvládne, pokud se nezraní. V klubu samozřejmě monitorují váš zdravotní stav, podle toho přizpůsobují i regeneraci i tréninkový program. Jste ale unavený v hlavě, padne na vás třeba nějaká krize, chybí vám ta pravá chuť do fotbalu, protože jste jím trošku přehlcený. Letos jsem si díky této pauze skvěle odpočinul, byla to pro mě příjemná změna.“


Na úvod máte v lednu dvě utkání v řadě doma, která by vás mohla přiblížit evropským příčkám…

„Je strašná škoda, že na začátku sezony jsme sice hráli velmi dobře, ale nedávali jsme góly. Navíc jsme dostávali i hloupé branky. V rozhodujících místech hřiště nám chyběla kvalita jak v zakončení, tak v defenzívě, i lepší řešení. Proto jsme ztratili hodně bodů, které jsme měli získat. To nás stojí lepší pozici v tabulce. Myslím si, že když se nám povede výsledkově leden, posbíráme body a uděláme šňůru, jako se nám to povedlo na konci podzimu, tak můžeme být na dostřel evropským pohárům. Na jaře se může stát spousta věcí. Věřím, že půjdeme nahoru!“


Jak Italové nesli opakovanou neúčast na světovém šampionátu?

„Byla to pro ně velká rána. Myslím si, že neúčast na mistrovství světa je pro Italy velkým zklamáním, zvlášť když vloni vyhráli EURO 2020. Bohužel po něm měli velký výpadek, skončili jim někteří klíčoví hráči kapitán Chiellini, jeho dlouholetý stoperský parťák Bonucci byl taky na hraně, jednou hrál, jednou ne. Potkala je generační obměna a myslím si, že se ještě tým bude personálně měnit. Asi to potřebovali, aby si sedli na zadek a dostali facku, kterou nečekali. Hlavně vypadnutí se Severní Makedonií v baráži bylo šokující, ale měli to zvládnout už předtím v kvalifikační skupině.“


Co vás na právě skončeném mistrovství světa v Kataru osobně překvapilo?

„Hrozně mile mě překvapilo Maroko, věděl jsem, že mají velmi dobrý tým i hráče, ale nečekal jsem od nich, že dojdou takhle daleko. Že přejdou přes těžkou skupinu s Chorvatskem a Belgií, že pak vyřadí Španělsko i Portugalsko. Sofyan Amrabat byl jedním z objevů mistrovství světa, hraje tady se mnou ve středové řadě šestku, defenzivního záložníka. Klobouk dolů před ním!“


Hodně se mluví o tom, že v kabině Fiorentiny dlouho nevydrží! Třeba se s vámi přijde po Novém roce u jen rozloučit…

„Uvidíme! Majitel ho získal jako první posilu, když klub přebíral. Má proto k němu specifický vztah a je schopen mu nabídnout velké peníze, aby zůstal. Momentálně je nejbohatším majitelem klubu v Itálii a díky tomu, že investoval do tréninkového centra Fiorentiny 100 milionů eur a chtěl stavět i nový stadion, tak jeho finanční síla je obrovská. Má plány, kam se chce s Fiorentinou posunout, proto by k jejich naplnění neměl hráče, jako je Amrabat, prodávat.“


Sledoval jste třeba víc soupeře, se kterými hrál český národní tým v poslední době?

„Samozřejmě člověk nad tím přemýšlí, že jsme v Kataru třeba mohli být, je to velká škoda, že se nám to nepovedlo. Ale v kvalifikaci se nám některé zápasy nepovedlo dobře odehrát, ztratili jsme v nich zbytečně vlastními hloupými chybami body, takže jsme si nezasloužili na šampionátu být. Kvalifikace a baráž byly spravedlivé, proto na šampionát postoupily lepší týmy, které dokázali získat víc bodů než my. Nejsem zahořklý, ani ufňukaný, prostě jsme si to nezasloužili.““


V březnu čeká vykročení do nové kvalifikace EURO 2024 v Edenu s Polskem!

„Bude to první zápas, který je hrozně důležitý, navíc doma. Pokud se nám ho povede zvládnout, tak to bude skvělé vykročení do kvalifikační skupiny. Poláci se na rozdíl od nás do Kataru dostali, postoupili do osmifinále, jsou proto největším favoritem naší skupiny. Když je v Edenu porazíme, tak uděláme velký krok k postupu na EURO 2024 v Německu!“


Už jste nachystaný na Vánoce, ze kterých malý syn Tonda už bude mít letos „rozum“?

„Už si je užije mnohem víc než vloni, je s ním legrace, máme už doma výzdobu. Těšíme se na to, jsou to pro nás nejhezčí svátky v roce. Jenom mě mrzí, že manželka nemůže kvůli těhotenství už cestovat, proto nestrávíme Vánoce v Česku. Ale uděláme si to hezké i tady v Itálii, po svátcích dorazí i moji rodiče a na jaře se budou u nás návštěvy střídat, protože druhé dítě čekáme v únoru.“

ANTONÍN BARÁK

Narozen: 3. prosince 1994. Výška: 190 cm. Váha: 85 kg. Stav: ženatý, manželka Nikola, syn Antonín (2,5). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: 1. FK Příbram (1999-2014), Graffin Vlašim (2014-2015), 1. FK Příbram (2015), Slavia Praha (2016-2017), Udinese Calcio (Itálie, 2017-2019), US Lecce (Itálie, 2020), Hellas Verona (Itálie, 2020-2022), ACF Fiorentina (Itálie, 2022-?). Reprezentace: 35 zápasů / 8 branek. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2020, účast na EURO hráčů do 21 let (Polsko 2017), český titul (2017).