Vojtěch Kubista: „Sezona jako na horské dráze…“

Vojtěch Kubista: „Sezona jako na horské dráze…“

Když se VOJTĚCH KUBISTA narodil, tak končila federální liga a začínala samostatná česká nejvyšší soutěž. O rok později do ní postoupil i Jablonec, a od té doby patří nejen k jejím stabilním účastníkům, ale také se pravidelně pohybuje v popředí ligové tabulky. V právě skončené sezoně se však severočeský klub překvapivě zachraňoval a devětadvacetiletý univerzální středopolař to jako jablonecký odchovanec i patriot nesl o to hůř, že by mohl být spojený s pádem dolů…

Dali jsme suverénně nejméně branek ze všech týmů, to se získáváním bodů nejde moc dohromady. Bohužel to nikomu nepadalo, nikdo to nevzal na sebe, abychom se jako mančaft mohli o něj spolehlivě opřít, i když jsme tam měli „Dolyho“ (Martina Doležala) a „Čváňu“ (Tomáše Čvančara), kteří v zimě přestoupili do polského Lubinu a Sparty. Podzim jsme měli rozdělený na dvě části. V pohárové Evropě se nám paradoxně dařilo víc než v české lize, ale stálo nás to spoustu sil. Bylo to takové nahoru-dolů. Po dobrém evropském výsledku jsme dost často vybouchli, byla to sezona jako na horské dráze…


NEPODAŘILA SE NÁM ŽÁDNÁ VÍTĚZNÁ SÉRIE…“

Na nepovedené sezoně máme všichni svůj podíl. Už po podzimu jsme vnímali, v jakém přezimujeme postavení, že jsme namočení úplně dole a musíme se snažit se co nejdřív odtud utéct. Bohužel se nám nepodařilo udělat nějakou sérii dvou-tří vítězných zápasů, nebyli jsme prostě v komfortu. Nikdo z nás nic podobného nezažil, nepříjemný tlak kolo od kola narůstal, přestávali jsme si věřit. Hodně ve mně hlodalo, do jaké krize jsme se dostali, jaro jsme vůbec nezachytili, jak jsme si po bídném podzimu představovali. Deka se s námi vezla a nemohli jsme ji ze sebe setřást. I dobře rozehrané zápasy nakonec končily remízami, těch jsme měli nejvíc v lize, takže jsme se nijak neposouvali do klidnějšího středu. Zaplaťpánbůh, že se nám podařilo v nadstavbě uhrát body a vyhnout se baráži!

V Jablonci je obecně náročný fanoušek, který dává svoji nespokojenost najevo a v sezoně, která skončila, k tomu měl dost důvodů. Také v kabině se nálada střídala, někdy je potřeba se seřvat, říct si, jak to doopravdy je. Neřekl bych ale, že by byla špatná nebo mrtvá atmosféra, něco jsme si před zápasem nebo o přestávce řekli, ale na hřišti jsme nebyli schopni to zvládnout…Pomohla nám výhra v Teplicích. Vzhledem k tomu, jak dopadly v tomto kole ostatní výsledky, tak to byla pro nás klíčová výhra. Jsem rád, že jsem dal na Stínadlech po roce gól, který byl vítězný, a zase znovu Teplicím.

V sestavě jsem se posunul ve středové řadě víc dopředu, což mi vyhovuje. Na tomto postu jsem za trenéra Rady odehrál desítky zápasů, ale v téhle sezoně mě spíš využíval ve stoperské dvojici. Těžko říct, co ho k tomu vedlo, já vždycky respektuji, kam mě trenér postaví, a tam chci odvést maximum. Spíš jsem tedy byl u našich inkasovaných gólů, než bych se dostal k ohrožení branky soupeře. Proto jsem byl rád, když jsem se posunul trochu výš, cítím se tam komfortněji a v určitých situacích můžu uplatnit svoje parametry. Jsem za tuhle změnu rád a doufám, že to vydrží i do budoucna.


PO REMÍZE S BOHEMKOU JSEM BYL HODNĚ DOLE!“

Velká škoda, že se to nepovedlo už v posledním domácím zápase s Bohemkou, kdy jsme inkasovali laciný vyrovnávací gól ve čtvrté minutě nastavení… Abych se přiznal, tak v tu chvíli jsem byl hodně dole. Druhá půle od nás sice nebyla nejlepší, „Klokani“ měli předtím dvě dobré možnosti ke vstřelení branky, které jsme přežili, takže jsme doufali, že to zvládneme. Asi na nás taky dolehla tíha okamžiku, že už je to blízko, hráli jsme přehnaně opatrně, a to se nám nakonec vymstilo. Naštěstí nás to nezlomilo tak, že by nás to úplně položilo do příštího rozhodujícího zápasu. Pořád jsme byli v situaci, že bod nám stačil, abychom se definitivně zachránili v lize a nemuseli do baráže.

Hezky se řekne, že bod nám stačí, ale hrát jen na něj se taky nemusí vyplatit. Ve Zlíně jsme vedli, ale Vašek Procházka na začátku druhé půle parádní ranou vyrovnal a od té doby jsme se klepali. Byly to nervy, nikdo nechce udělat chybu. Ono se jednoduše řekne, že bychom měli podržet balon na polovině soupeře, ale protože jste v křeči z obavy o výsledek, tak to moc nejde.


SLAVILI JSME, SKORO JAKO BYCHOM VYHRÁLI TITUL…“

Normálně je to ze Zlína je dlouhá štreka. Ale v sobotu to byla veselá zpáteční cesta. Slavilo se skoro, jako bychom vyhráli titul, ale my jsme se jen zachránili v lize… Byly tam i dvě zastávky na doplnění zásob. Přijeli jsme do Jablonce kolem půl třetí ráno, šli jsme si ještě na chvilku sednout, protože jsme v neděli měli volno. V pondělí jsme měli na stadionu oficiální rozloučení s trenérem Radou a pohovory s majitelem klubu panem Peltou. Trenér měl radost, že jsme závěr nadstavby zvládli a nemuseli do baráže. Popřál nám štěstí do budoucna, abychom už takové záchranářské starosti neměli. Pan Pelta říkal, že by něco podobného už také nechtěl zažít… To by nechtěl nikdo z nás.

Nyní máme už dovolenou, dostaneme na ni i individuální plány. Letní přípravu s týmem oficiálně začínáme 20. června.“

VOJTĚCH KUBISTA

Narozen: 19. března 1993. Výška: 192 cm. Váha: 88 kg. Stav: ženatý, manželka Lucie, dcery Victoria (5), Sofia a Nella (1,5). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: FK Jablonec (2000-2015), MFK Karviná (2015), Mladá Boleslav (2015), FK Jablonec (2016-?). Největší úspěchy: vítěz Českého poháru (2013), postup do základní skupiny Evropské ligy (2018) a Evropské konferenční ligy (2021).