Vladimír Darida: „S rolí lídra počítám!“

Vladimír Darida: „S rolí lídra počítám!“

Kalendářní přelom zimy a jara pro něj letos rozhodně nebyl fádní. Sedmadvacetiletý středový motor berlínské Herthy a české reprezentace VLADIMÍR DARIDA poprvé v kariéře zvedl nad hlavu korunu pro vítěze ankety Fotbalista roku. Potom odcestoval s jednodenním zpožděním přes půl světa na bleskový mezinárodní turnaj do Číny, kde završil padesátku startů za národní tým, který si v posledních letech bez jeho neúnavné aktivní hry sotva dovedeme představit. Rád by si do třetice zahrál na mistrovství Evropy 2020, zvlášť když se Česko zase neprobojovalo na světový šampionát…

Zažil jste někdy takhle hektický program jako v posledních dnech?

„Když jsem byl ještě v Plzni a hrávali jsme evropské poháry, tak to byl často hodně nabitý program. Ale cestování k zápasům trvalo jen dvě hodiny. Nyní jsme letěli půl dne do Číny a půl dne zpátky.“

Jak jste dvanáctihodinovou dobu v letadle strávil?

„Dost času jsem v letadle prospal, byl jsem vzhůru jen tři-čtyři hodiny, ale při cestě do Číny jsem si vzal prášek na spaní. Nazpátek jsme letěli v noci, takže to bylo se spaním přirozenější.“

Co bylo pro vás náročnější – zvládnout na hřišti pozdní přílet do Číny nebo pronést děkovací řeč na pódiu Vinohradského divadla při vyhlášení Fotbalisty roku?

„Těžší to bylo na pódiu, i když moje řeč nebyla příliš dlouhá. Na hřišti se přece jen cítím mnohem líp a jistější než s mikrofonem.“

Vaše premiérové prvenství je považované za poměrně překvapivé, už jste ho stihl vnitřně strávit?

„Čím dál víc jsem nadšený, že jsem ve Fotbalistovi roku zvítězil, protože jsem se zařadil mezi velké osobnosti, které tuto prestižní anketu v její dlouhé historii vyhrály. A skleněnou cenu, kterou jsem natrvalo dostal, už mám doma vystavenou na čestném místě!“

Jaké to pro vás bylo po fyzické stránce nastoupit proti Uruguayi prakticky den po příletu a hlavně předchozím půldenním letu?

„Myslím si, že jsme po celý zápas prali se dvěma soupeři – s Uruguajci a sami se sebou. Narazili jsme na velmi kvalitní tým a jsem docela zvědavý, jak daleko dojde na mistrovství světa v Rusku. Výrazný časový posun a minimální aklimatizace po dlouhém letu se na nás zákonitě musely projevit, hlavně v začátcích zápasů, kdy nám všem chvíli trvalo, než jsme se dokázali pořádně rozběhat a dostat se do provozní teploty.“

V této době jste také inkasovali obě branky, které vstřelili Suaréz s Cavanim!

„Mohlo to hrát také svoji roli, ale jen částečnou, takže se na to nechci vymlouvat. Oběma brankám bohužel předcházely naše zbytečné taktické chyby, které Uruguajci dokázali ihned potrestat.“

Co vám osobně tato fotbalová konfrontace ukázala?

„Zahráli jsme se při špičkovým jihoamerickým hráčům, kteří působí ve špičkových evropských klubech. Suaréz s Cavanim využívají v národním týmu své dlouhodobé sehranosti, dopředu vědí, kam si ten druhý naběhne, těží ze zažitých herních automatismů, které je jen velmi obtížné včas na hřišti přečíst a zastavit, abyste si nemuseli pomoci faulem okolo šestnáctky. Překvapilo mě taky, že se o penaltu vůbec nehádali, kdo ji půjde kopat. Balon si vzal Suaréz a s přehledem jim proměnil. Cavani si to pak vynahradil parádními nůžkami, i když si myslím, že je střihl hlavně pro diváky, protože se možná domníval, že je v jasném ofsajdu…“

Také s domácí Čínou jste vstoupili do zápasu o třetí místo prachbídně!

„To je pravda, ale po inkasovaném gólu jsme jasně dominovali a bylo jen otázkou času, kdy se dokážeme prosadit v koncovce.“

Neobával jste se po prvním poločase, který skončil 0:1, že si můžete uříznout pořádnou ostudu?

„Vůbec ne! Naopak nálada v kabině byla velmi odhodlaná a bojovná, všichni jsme věřili, že nepříznivý vývoj zápasu s Číňany zlomíme. Potřebovali jsme k tomu i ušmudlané góly, které nám pomohly. Když jsme se dostali do vedení, mohlo být naše vítězství ještě výraznější, šancí jsme k tomu měli dost.“

Druhá půle byla jednoznačně českou záležitostí, vy jste neproměnil penaltu… Kdy se vám to naposledy přihodilo?

„Letos v zimě, když jsme hráli s Herthou přípravné utkání. Při angažmá ve Freiburgu jsem v bundeslize proměnil snad čtyři penalty za sebou. Teď jsem byl rozhodnutý, že budu kopat doprava a ani jsem se na čínského brankáře nedíval, kdybych na něj po očku koukl, viděl bych, že právě tam jde už v předstihu, a mohl jsem směr střely ještě změnit. Ale mám to takhle nastavené i nacvičené, druhou variantou je dívat se do poslední chvíle na gólmana a podle jeho pohybu se teprve rozhodnout.“

Chodíte zahrávat většinu standardních situací, ale tentokrát moc účinnou zbraní nebyly. Tušíte proč?

„Nestihli jsme je moc nacvičovat, měli jsme je na papíře, takže jsme věděli, jak to máme udělat. Jenže samotná realizace standardek se nám skoro pokaždé z nějakého důvodu bohužel zadrhla.“

Připadá mi, že v reprezentaci málo střílíte ze střední vzdálenosti a často akce nakonec překombinujete… I vy se umíte do míče pořádně opřít!

„To je pravda, střelbu za šestnáctkou moc často nevyužíváme, i trenér Jarolím nám opakovaně zdůrazňuje, abychom to zkoušeli. Brankáři může míč vypadnout nebo ho někdo před ním tečuje…“

Jak vypadal váš přechod z reprezentačního na klubový program?

„Nebyl úplně jednoduchý, naštěstí zpáteční cesta byl příjemnější. Z Číny jsme se vrátili v úterý ráno, ve středu jsem v Berlíně absolvoval jen lehčí trénink a od čtvrtka jsem se naplno zapojil do přípravy Herthy. Trenér Dárdai se mě ale hned po návratu ptal, jak se cítím, jestli nemám nějaké problémy. V sobotu dopoledne jsme také trénovali, protože jsme hráli až večer. V neděli dopoledne byla regenerace a v pondělí jsme měli volno.“

V sobotu večer jste na Olympijském stadionu hostili Wolfsburg, který podobně jako Mainz je namočený do možné účasti v baráži. Ani jednomu z těchto týmů jste doma nevstřelili ani gól a celkově ofenzíva byla, mírně řečeno, platonická…

„Ofenzíva v domácích utkáních je v této sezoně největším problémem, který nás trápí. Nedokážeme dostat soupeře pod výraznější tlak, ani jejich defenzívu nezaskočíme nějakou překvapivou kombinací. Vypracujeme si proto jen velmi málo šancí, které ani aspoň k jednomu vstřelenému gólu nevedou. Nedivím se proto nespokojenosti fanoušků Herthy, že nejsou zvědaví na bezbrankové remízy… Přitom před sezonou nebo v jejím průběhu přišli hráči, kteří právě měli naši efektivitu zvednout – Selke, Lazaro, Leckie. Venku se nám daří mnohem lépe, protože z obranného bloku vyrážíme do brejků. Nyní jedeme do Gladbachu a potom máme doma Kolín. Snad s ním tuhle nulovou bilanci zlomíme!“

Hertha je jedním z mála bundesligových týmů, který nehraje o evropské poháry nebo naopak o udržení se mezi elitou. Jaká je aktuální klubová motivace?

„Chtěli bychom skončit v Top 10, tedy první desítce týmů. Pro příští sezonu jsou vyšší cíle - posunout se do horní poloviny tabulky bundesligy a bojovat zase o účast v evropských pohárech.“

Na jak dlouho máte v Berlíně ještě smlouvu?

„Ještě tři roky do června 2021, vloni jsem ji prodlužoval.“

Vaši nedávnou absenci na hřišti způsobil poměrně kuriózní problém – s palci u nohou. Jak vůbec vznikl a jak se nechá u fotbalisty vůbec vykurýrovat?

„Po domácím utkání s Mainzem se mi asi po střetu s některým protihráčem dostala krev pod nehet. Před zápasem s Bayernem mi „štěnici“ pod nehtem navrtali, aby vnitřní tlak povolil. Jenže den před utkáním v Mnichově jsem cítil, že mi palec hoří. Ale v Allianz Areně, kde jsme uhráli bezbrankovou remízu, jsem odkopal devadesát minut. Druhý den jsem zašel za doktorem, který mi řekl, že se mi do palce dostala infekce a že postižené místo se musí otevřít. Bral jsem pak antibiotika a celý týden s týmem netrénoval. Před utkáním s Freiburgem jsem si musel naříznout kopačku, aby netlačila tolik na palec, ale teď už nic takového, zaplaťpánbůh, dělat nemusím.“  

Když jsme u těch zranění, tak jste si před časem v nadsázce posteskl, že u těch posledních byla vždy zrovna na návštěvě vaše maminka a že bude mít zákaz chodit na zápasy. Dorazila i nyní na Velikonoce, takže tentokrát je všechno v pořádku?

„Však si na to mamka po sobotním večerním utkání s Wolfsburgem sama vzpomněla, jestli se mi nic špatného nepřihodilo. Řekl jsem jí, že kromě další domácí bodové ztráty je vše jinak o.k.“

Vyhlížíte už konec sezony, jak dlouhou dovolenou dostanete?

„Přesný program ještě neznáme, po skončení bundesligy nás čeká ještě několik exhibičních utkání, potom na přelomu května a června jedeme s nároďákem na soustředění do Rakouska, kde sehrajeme dva zápasy s účastníky mistrovství světa v Rusku – Austrálií a Nigérií.“

Kolik vašich klubových spoluhráčů může balit kufry do Ruska?

„Mnohem víc je nás bohužel těch, kteří jsme pohořeli v kvalifikaci… Vypadá to, že na mistrovství světa se podívají Leckie s Australany a možná i Haraguči s Japonci, slušnou šanci má také Plattenhardt dostat se do našlapané německé nominace.“

V Číně jste se přehoupl přes padesátku reprezentačních startů. Cítíte na sobě i stále větší zodpovědnost za hru národního týmu?

„Když hraju středního záložníka a mám na kontě oproti většině ostatních kluků tolik mezistátních zápasů, tak logicky musím být jedním z lídrů národního týmů.“

Dvakrát jste si s ním zahrál na mistrovství Evropy. Příští EURO 2020 bude „cestovní“ a bude mu hlavně předcházet nově vytvořená Liga národů…

„Když jsme se zase neprobojovali na letošní mistrovství světa, o to víc cítím v současném týmu, že se musíme kvalifikovat na příští mistrovství Evropy v roce 2020. Postupový klíč na něj je také mnohem přijatelnější než ten světový. Ideální by bylo zvládnout už na podzim skupinu Ligy národů, která je velmi vyrovnaná. Věřím, že český nároďák má potenciál skončit před Ukrajinou i Slovenskem! To by nám zároveň pomohlo při losování kvalifikace EURO, protože bychom se dostali do druhého koše.“

VLADIMÍR DARIDA

Narozen:  8. srpna 1990 Výška: 171 cm Váha: 66 kg Stav: svobodný, přítelkyně Kateřina Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: Viktoria Plzeň (1995-2011), Baník Sokolov (2011), Viktoria Plzeň (2011-2013), SC Freiburg (Německo, 2013-2015), Hertha BSC Berlín (Německo, 2015-?) Reprezentace: 51 zápasů / 4 góly Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2016 ve Francii, postup do osmifinále Evropské ligy (2013), postup do základní části Ligy mistrů (2011, 2013), mistr české ligy (2011, 2013), vítěz Ondrášovka cupu (2010), vítěz ankety Fotbalista roku 2017.