Během pěti měsíců v tureckém Osmanlisporu toho fotbalový obránce Václav Procházka zažil poměrně dost. S nováčkem oslavil postup do předkol Evropské ligy, vystrašila ho smečka psů, rozesmutněly dva teroristické útoky i zranění. A také nízké vytížení. Bývalý stoper Plzně však věří, že jeho pozice se v příští sezoně změní. Nyní s týmem absolvuje letní přípravu, která vyvrcholí 14. července vstupem do 2. předkola Evropské ligy. Soupeřem Osmanlisporu bude buď moldavský Zimbru Kišiněv nebo Čichura Sačchere z Gruzie. Procházka také bedlivě sleduje EURO, které ho minulo.

„ŽE DO FRANCIE NEPOJEDU, MĚ ZAMRZELO SPÍŠ NA KONCI SEZONY“

„Že do Francie nepojedu, mě zamrzelo spíš na konci sezóny. Na počátku jara jsem věřil, že nějaké zápasy odehraju a budu mít alespoň malou šanci na nominaci. To se nestalo, klukům jsem držel palce na dálku. Nestačilo to, nepostoupili ze skupiny. První zápas se Španělskem jsme asi nemohli očekávat extra výsledek. Byl bych rád, kdybychom předvedli odvážnější výkon, ale těžko v tomto utkání. Potom jsme narazili na silné Chorvaty a buďme rádi, jak to dopadlo. Pro mě byl ale stejně už před šampionátem klíčový duel s Tureckem.

„TÝMU NEVYŠEL ANI JEDEN ZÁPAS PODLE PŘEDSTAV“

Počítal jsem, že na postup do osmifinále budou stačit tři body, jenže nakonec by nestačily. Je škoda, že českému mužstvu nevyšel ani jeden zápas tak, jak by si představoval. Tedy, že bude aktivní, předvede útočnou hru. Dokážu se ovšem vžít do situace, kdy v závěrečném utkání musíte vyhrát. Dostali jsme opět první gól. Po něm jsem už nevěřil, že výsledek otočíme. Vybavil jsem si zápas s Turky v Praze v kvalifikaci. Také v něm soupeř skóroval první. Po něm hrozně vyrostl, těžko se mu odebíral míč.

„S TURKY JSME SE HECOVALI. ALE PO VÝHŘE SI NA MĚ NEVYSKAKOVALI“

Když zápas s Tureckem začínal, odjížděli jsme právě z Ankary na soustředění. Na místo jsme dorazili akorát na druhý poločas. S tureckými spoluhráči jsme se na sebe usmívali, hecovali jsme se. Říkal jsem jim, že vyhrajeme o gól. Dopadlo to špatně. Moc si na mě ale nevyskakovali, nevěděli, jestli jim tři body budou stačit k postupu. Nakonec Turci skončili na turnaji také, takže kluci byli smutní jako já.

„NIKDO SI NEPŘIPOUŠTÍ, ŽE PŘES DRUHÉ PŘEDKOLO NEPŘEJDEME“

Brzy odlétáme na herní soustředění do Holandska. Tam už budeme ladit na druhé předkolo Evropské ligy. Za celou přípravu odehrajeme pouze tři zápasy, z Holandska se přesouváme rovnou do dějiště pohárového zápasu. Moc času na přípravu tedy není, necelý měsíc. Nikdo v klubu si nepřipouští, že přes Gruzínce nebo Moldavany nepřejdeme. Já je trochu brzdím, jelikož předkola jsem zažil v Plzni. Poslední roky není lehký soupeře ani v této fázi. Týmy nejsou známé, ale kvalitu mají.

Věřím, že u toho budu přímo na hřišti. S vytížením na jaře jsem samozřejmě nespokojený, v základní sestavě jsem se objevil jen jednou. Nebyl ale důvod do ní sahat, týmu se dařilo. A když už se zranil stoper, a já mohl dostat šanci, natáhl jsem si postranní vaz v koleni. V přípravě se o místo poperu.

„TERORISTÉ ÚTOČÍ SPÍŠ VE ČTVRTÍCH, KDE JSOU ARMÁDNÍ BUDOVY“

Ze života v Turecku mám zatím pozitivní dojmy. Lidé z mého okolí se této destinace obávali, já je přesvědčuji, že v Ankaře je to naprosto normální. Lidé se baví, jsou společenští. Když si člověk zvykne, že několikrát denně slyší mešitu, je to v pohodě. Ano, vybuchly tu dvě bomby, jedna v době, kdy jsme seděli s manželkou na večeři v centru města. Připouštím, že to byl divný pocit. Jde ovšem čtvrť, kde stojí armádní budovy, teroristé spíš útočí tam.

„ZAŘVAL JSEM: HADI! PSI SE ZASTAVILI A NECHALI MĚ JÍT“

Strach jsem v Turecku opravdu nikdy neměl. Teda jen jednou, to jsem byl v Ankaře čtyři dny. Šel jsem do parku obhlédnout trasy na výběhy a vystartovala na mě smečka toulavých psů. Z křoví se vyloupl pes, zaštěkal a běžel ke mně. Během chvíle se k němu přidalo pět jeho kamarádů. V první chvíli jsem chtěl zařadit zpátečku, ale ztuhnul jsem. Pak mě napadlo zařvat jediné turecké slovíčko, které jsem tehdy znal. Křikl jsem hadi (pozn. - turecky honem), oni se zastavili a nechali mě jít.“

„S PARTOU GOLFISTŮ JSME VYZKOUŠELI HŘIŠTĚ V OKOLÍ BOLZANA“

Dovolenou jsem strávil napůl v Turecku a napůl v Česku. Byli jsme s manželkou týden u moře v jihozápadním Turecku, u Bodrumu. Nevěřil jsem původně, že jsou v Turecku bílé pláže, ale ono to tam opravdu vypadalo přesně tak, jako na fotkách. Byla to nádhera. Při následném pobytu doma v Plzni jsem se snažil navštívit všechny příbuzné, ale stejně jsem všechny neobjel. Navíc jsem jel s partou golfistů z Dýšiny na čtyři dny do Itálie. V okolí Bolzana jsme každý den vyzkoušeli jiné hřiště.“