Václav Pilař: „Budu hrát do čtyřiceti!“

Václav Pilař: „Budu hrát do čtyřiceti!“

Po delší době prožívá příjemný čas. Olomoucký záložník VÁCLAV PILAŘ, během kariéry stíhaný zraněními, odehrál za Sigmu dva zápasy v řadě. Po remíze se Zlínem byl čtvrtfinalista EURO 2012 u velkolepého sobotního obratu na půdě Karviné (výhra 3:2). Všechny tři góly vstřelili Hanáci v posledních minutách.

Zažil jste podobný zápas?

 „Takových člověk za kariéru příliš neodehraje. Navíc, když jsme výsledek otočili během osmi minut v závěru. Asi bude pravda, že vedení 2:0 je zrádné. Už si myslíte, že máte výhru v kapse, pak soupeř sníží a vy zjistíte, že o ní můžete přijít. A znervózníte. Přesně to se stalo Karviné.“

Upřímně, věřil jste v takový obrat?

„Jsou zápasy, kdy vycítím, že by se něco mohlo povést. Že i když prohráváme, můžeme s výsledkem něco udělat. V Karviné jsem i za stavu nula dva věřil, že neprohrajeme. Nebyl to od nás vynikající výkon, ale zápas nebyl ztracený. Věděl jsme, že jsme předtím nevyužili pár nadějných akcí. Paradoxně nás nakopla druhá branka Karviné, po ní jsme se zmobilizovali.“

Víc jste riskovali?

„Neměli jsme už co ztratit. Mohli jsme nanejvýš dostat třetí gól. Vytáhli jsme hru dopředu, vsadili na jiné rozestavění, na dva hroty. Všechno jsme hrnuli do útoku. Vzadu byla okýnka, což bylo pochopitelné. Netroufám si ale říct, jestli bychom vyhráli, pokud bychom hráli na dva útočníky od začátku.“

První gól Karvinou tak nahlodal?

„Úplně. Ztratila jistotu. Od sedmdesáté minuty jsme udrželi míče vepředu, technicky dobře jsme situace zvládli. Závěrečná dvacetiminutovka se nám fakt povedla.“

V kabině musela být velká euforie.

„Hezky jsme si v šatně zakřičeli, po takovém konci zápasu o to víc. Zpátky do Olomouce se nám jelo pěkně.“ (směje se)

Vrací se Sigma z uplynulé sezony?

„Věřím, že máme sílu. Z posledních tří zápasů jsme uhráli sedm bodů, jsme teď určitě spokojeni. Bylo by dobré dostat se k desátému místu, abychom byli v klidu. Poslední dobu jsme předváděli fotbal, který nám není vlastní. Ne, že by nás do něj někdo tlačil, ale tím, jak máme relativně mladý mančaft, neúspěšné výsledky se projevovaly na hřišti. Tým byl nervózní, nehráli jsme, co jsme chtěli.“

Byl nepovedený start do podzimu daní za účast v předkole Evropské ligy, v níž jste doma odehráli vynikající partii se Sevillou?

„S tím souhlasím. Podívejte se na Trnavu. Udělala v předkolech fantastickou šňůru, hraje skupinu Evropské ligy, kde porazila Anderlecht. Ve slovenské lize ale zákonitě ztrácí, neboť není zvyklá hrát na dvou frontách. Pozor, nestěžuji si, všichni jsme si Evropskou ligu přáli! Myslím, že kdyby byla Sigma v pohárech několikrát po sobě, zvládala by ligu daleko líp.“

Je těžké se škrábat nahoru, že.

„Neskutečně. Ale znovu opakuji: poháry jsme chtěli. Všichni, do jednoho. Stoupat ze spodních příček nahoru hezkým fotbalem, který je Olomouci vlastní, je těžké. Když hrajete o tři důležité body, jako nyní v Karviné, prostě je nějak musíte ukopat. Pokud bychom v Karviné prohráli, utekla by nám na čtyři body, což už by byl problém. To jsou vlastně dva zápasy.“

Duel v Karviné byl pro vás osobně druhým utkáním v řadě, který jste odehrál. To se vám naposledy podařilo na jaře v Liberci. Máte po další z mnoha pauz, zaviněné zraněním, zase radost z fotbalu?

„V Liberci jsem zvládl i čtyři utkání v řadě. Cítím se dobře, jsem fit, nic mě nebolí. Jak jsem před pár týdny na chvíli vypadl, udělal jsem si něco se svalem. Koleno drží, klepu si na zuby. Stará se o něj, dělám všechno pro to, abych byl nachystaný na další zápasy. Jsem spokojený, že i přes plnou tréninkovou zátěž, je odezva kolene příznivá.“

Ulevujete mu den po utkání?

„Den po zápase máme většinou volno, což je fajn. A když je náhodou trénink, jdu na kolo. Další den je volno čili mám vždycky dva dny volnější režim. Pak už normálně trénuju. Jsem rád, že mi v Sigmě vyjdou vstříc, musím jim poděkovat. Nechci si ulevovat, ale bohužel... Kdybych kolenu nedopřál odpočinek, nemuselo by to být dobré.“

Praktikujete nadále výživové injekce?

„Injekce si píchám, ale nikoli po zápase. Zrovna nedávno, když byla reprezentační pauza, byla vhodná doba. V pátek jsem odtrénoval, večer jsem si jednu aplikoval. Víkend byl volný, látka se dobře vstřebala.“

Co vás žene, že neustále podstupujete psychicky náročné návraty?

„Nechci je znovu zažívat, ale bohužel... Nelze vysvětlovat lidem, kteří si něčím podobným neprošli, co cítím. Návraty jsou strašně ubíjející. Hrajete, potom z kolotoče vypadnete, zase se vracíte.“

Je to těžší po psychické stránce?

„Fyzicky není návrat také jednoduchý. Uděláte tři rychlé sprinty, dech máte jinde, než ho mají spoluhráči. A potřebná síla na akci chybí. Ale zase mám vyzkoušeno, že když jsem zdravý, můžu náročný fotbal pořád hrát. Po Zlínu jsem si dal svůj režim, teď v Karviné jsem se cítil zase o něco líp. Ale jo, psychicky je to těžší. Vracet se po zranění pořád dokola... Obětuji tomu všechno, i stravu jsem upravil. Abych ještě nezdravě jedl a měl problém s kily, by bylo hloupé.“

Jídelníček vám sestavuje specialista?

„Ano, ale nejde o nic přehnaného, žádná drastická změna. Spíš jde o vynechávání cukrů, které člověk nepotřebuje. Cítím se líp. Mám ale krevní skupinu nula, steak hovězí mi dělá dobře, dává mi sílu.“ (smích)

Tomáš Rosický i Vladimír Šmicer měli podobné problémy. Také oni se často vraceli po dlouhodobých zraněních, zvládali to perfektně. Berete si z nich příklad?

„Víte, nyní už dokážu vycítit, co můžu. Přišel jsem na to ale až teď, kdy mám něco za sebou. Vím, že některé situace vyřeším pozičně líp, než abych zbytečně sprintoval. Tohle prostě přichází s mnoha zápasy a s věkem. Pomáhá mi také velká láska k fotbalu. Ale zranění už další nechci.“

Zkomplikovalo vám zranění také letní přestup do Hajduku Split, který měl o vás velký zájem?

„I Rijeka byla ve hře, a také Austrálie. Snad Melbourne. Všechno odeznělo kvůli mému zdraví... Napsali mi, že jsem v uplynulé sezoně odehrál pouze třiatřicet procent zápasů. Kdybych hrál pravidelně, byl bych pro ně zajímavý. Takhle tedy všechno ztroskotalo na mých zraněních.“

Nestýskáte si někdy v duchu: kde jsem mohl být, kdyby se mi zranění vyhýbala?

„Někdy mám takové myšlenky. Nechci však, aby to znělo sebevědomě. Na druhou stranu zase nebudu brečet. Hraju fotbal, pořád vidím, že ho můžu provozovat na nejvyšší úrovni. Před třemi lety mi po operaci kolene řekl lékař, že můžou nastat problémy. Ale já hraju, byť si upravím svůj režim. Mám radost, že všechno dopadlo dobře, nelituju se. Budu se snažit jít nahoru, abych zažil ještě nějaký úspěch.“

Zkraje října vám bylo třicet. Cítíte se jako mazák?

„Přijde mi, jako by mi bylo pětadvacet. V Olomouci jsem sice skoro nejstarší, ale jsem typ, který se mladším snaží pomoct. A ne, abych je na tréninku pucoval. Je fakt, že fotbalový život letí. Ale beru to tak: kvůli zraněním jsem si i dost odpočinul, takže budu hrát do čtyřiceti.“ (smích)

VÁCLAV PILAŘ

Narozen: 13. října 1988. Výška: 170 cm. Váha: 69 kg. Státní příslušnost: Česká republika. Stav: ženatý, manželka Kristýna, syn Jakub (4,5). Fotbalový post: záložník. Hráčská kariéra: RMSK Cidlina (1994-2003), Hradec Králové (2003-2011), Viktoria Plzeň (2011-2012), VfL Wolfsburg (2012-2013), SC Freiburg (2013-2014), Viktoria Plzeň (2014-2018), Slovan Liberec (2018), Sigma Olomouc (2018-?). Česká reprezentace: 22 zápasů / 5 gólů. Česká liga: 103 zápasů / 15 gólů. Největší úspěchy: čtvrtfinalista EURO 2012, účastník základní skupiny Ligy mistrů (2011), postup do základní skupiny Ligy mistrů (2018), mistr české ligy (2015, 2018), člen reprezentačních výběrů do 18, 19 a 21 let.