Tomáš Sivok: „Nechceme být komparsem!“

Tomáš Sivok: „Nechceme být komparsem!“

Po čtyřleté přestávce se na jihu Čech zase hraje nejvyšší fotbalová soutěž. Českobudějovické Dynamo do ní vstoupilo sice s jedním z nejnižších klubových rozpočtů, ale povedl se mu tah k nezaplacení, když přilákalo zpátky své dva odchovance-reprezentanty brankáře Jaroslava Drobného a stopera TOMÁŠE SIVOKA, který se natrvalo vrátil domů po tuctu let v zahraničí. Šestatřicetiletý defenzivní pilíř je přirozeným šéfem srdnatého nováčka, který se díky historické šňůře pěti vítězných zápasů vyšvihl do klidného středu tabulky. A ve volném čase se „Sivi“ zaučuje do práce v klubovém managementu.

I když jste od léta s Dynamem trénoval, jeho dres jste v české lize oblékl až v průběhu podzimní sezony…

V létě bylo ve hře angažmá v jednom prvoligovém švýcarském klubu, které se mi zamlouvalo jak pro rodinu, tak i z osobního hlediska, protože bych se naučil další světový jazyk. Původně jsme si dali termín do konce července, do kdy se rozhodnu, jestli půjdu ven, nebo se vrátím do Dynama. Můj manažer Jirka Müller chtěl, ať to ještě prodloužíme do půlky srpna, ale protože Švýcarsko nakonec padlo, zakotvil jsem v Českých Budějovicích.“

Nezůstal jste ale dlouho nejstarším členem týmu, protože o pár týdnů později dorazil váš někdejší reprezentační parťák brankář Jaroslav Drobný…

Vletěl sem a do kabiny podle očekávání jako uragán, taky už si nemusel skvělou bundesligovou kariéru v Česku prodlužovat. Ale chtěl Dynamu pomoct stejně jako já. Mám ho rád, protože je sice pořád svůj, ale zároveň je lidský. O tom, že má velkou zásluhou na naší vítězné sérii, ani nemluvě.“

Hráči, kteří působí v cizině, dost často vzpomínají na českou kabinu. Vypadá nyní jinak, než když jste odcházel?

Kabina je základ úspěchu! Je sice pochopitelně jiná, než si ji pamatuji ještě z Dynama nebo ze Sparty, ale její zákonitosti fungují pořád stejně. Samozřejmě, že hodně záleží na tom, jak se mančaftu daří. Kabinu si hlídá Ivo Táborský, který je tady už snad pět let, aby se základní dohodnuté věci dodržovaly. My s „Drobasem“ (Jaroslavem Drobným) si v případě potřeby řekneme taky svoje. V Dynamu máme, myslím, ještě jeden nadstandard oproti ostatním klubům – že si my bývalí spoluhráči, což jsou kromě nás dvou ještě trenér „Horyna“ (David Horejš) a generální manažer „Vozy“ (Martin Vozábal), když je to nutné, sedneme a na rovinu si některé věci, i třeba ty nepříjemné na rovinu vyříkáme.“

Na nováčka jste se pořádně rozjeli, pěti výhrami v řadě jste vytvořili nový historický rekord klubu!

Jako každý nováček vedení Dynama před sezonou deklarovalo, že prvořadým cílem je záchrana v nejvyšší soutěži. V tu chvíli to bylo realistické zhodnocení, protože většina kluků neměla s první ligou žádné zkušenosti nebo jen minimální. Přišli jsme jen my dva důchodci, Schranz, kterému se nelíbilo na Kypru, Čolič z Karviné a v sezoně pak i „Rambo“ (Michael Rabušic), který se ale zranil. Je moc fajn, že aktuálně nemáme dvanáct nebo třináct bodů, což by nás srazilo do skupiny o záchranu. Můj tajný sen je, abychom se i po skončení základní části ligy udrželi v prostřední skupině. Ale nesmíme přes zimu usnout na vavřínech, že máme dost bodů, protože jaro bude ještě těžší.“

Na Letné sice vítězná série skončila, ale i remíza se Spartou je cenná, i když jste třikrát vedli, ne?

Chtěli jsme na Letné taky vyhrát. Povedlo se nám prezentovat otevřeným fotbalem, i když jsme důraz kladli na kvalitní defenzívu. Bod je cenný a myslím si, že remíza byla spravedlivým výsledkem.“

Byli jste hodně efektivní, prakticky všechny střely na sparťanskou branku skončily v síti…

Měli jsme k tomu i štěstí při tyči Hložka a dorážce střídajícího Krejčího v nastaveném čase, ale to k fotbalu patří a potřebujete ho, když hrajete proti kvalitnímu soupeři, jako je Sparta. Bylo by kruté vstřelit jí tři branky a prohrát. V posledních zápasech máme průměr na utkání tři góly, a když se to povede i venku, je to ještě cennější.“

Na Spartu jste narazili v podzimním programu už potřetí, byla to určitá výhoda, že hlavně vaši mladší spoluhráči věděli, co od ní očekávat?

I v pohárovém zápase, který jsme nakonec prohráli doma vysoko 0:4, jsme byli vyrovnaným soupeřem, rozdíl byl především v efektivnosti v šancích, které si oba týmy vypracovaly. Nijak to ale s mančaftem nezamávalo, protože následně jsme vyhráli ligové utkání v Teplicích. Kluci opakovaně viděli, že se nechá se Spartou hrát. Obával jsem se jen, aby zvládli atmosféru, před takovým počtem diváků většina z nich asi ještě nehrála. Věděli jsme, že Sparta má svoje problémy, neměli jsme na Letné co ztratit, hlavně jsme nechtěli být jen komparsem k sparťanským klubovým oslavám, který dobrovolně zaleze k vlastnímu vápnu a bude se jen bránit.“

Inkasovali jste na Letné tři góly, který vás mrzí nejvíc?

Zákrok na Kozáka, za který odpískal rozhodčí penaltu, byl zbytečný, protože přetažený centr letěl do autu. Druhý gól vzal „Drobas“ na sebe, protože si myslel, jde střela Plavšiče k bližší tyči vedle. Před třetí brankou se „Háva“ (Lukáš Havel) asi moc zakoukal do hry, že si nepohlídal nabíhajícího Tetteha na malém vápně. Kdybychom ještě pět minut udrželi vedení 3:2, věřím, že bychom na Letné vyhráli.“

Dvakrát byl v akci VAR, nezatrnulo vám hlavně při druhé situaci v nastaveném čase, aby se proti Dynamu nekopala druhá penalta?

Po vyrovnávacím gólu Hložka mi „Drobas“ hned říkal, že předtím zahrál rukou, což VAR také potvrdil. U té druhé situace jsme si takhle jistí už nebyli, i když by to bylo hodně kruté, aby proti nám Sparta kopala dvě penalty a vraceli jsme se nejspíš domů bez bodu. Každopádně mě překvapilo, jak dlouho ty konzultace hlavního sudího s rozhodčími u videa trvaly, byly to nervy pro nás hráče i fanoušky.“

V příštím kole cestujete opět ven do Jablonce, pak hostíte Příbram a na závěr ligového programu v tomto kalendářním roce vás čeká nejtěžší soupeř mistrovská Slavia v Edenu…

Proto jsme také chtěli mít v tuhle dobu na kontě co nejvíc bodů. Jablonec je na špici ligy, a hlavně doma body prakticky nerozdává. Pojedeme tam ale stejně jako na Spartu vyhrát a uvidíme, jak se nám tenhle cíl podaří naplnit. S Příbramí to bude doma taky těžká šichta, máme jí také vracet předchozí porážku 0:2. I když venku neboduje, v tomhle kole na Bohemce si vypracovala tolik šancí, že klidně mohla v „Ďolíčku“ vyhrát. O aktuální síle Slavie nemá cenu se bavit, ale ani do Edenu nevyrazíme dopředu poražení. Ideální pro jaro by bylo přezimovat s plus mínus třiceti body.“

Jak moc se změnil po návratu domů váš denní program, na který jste byl zvyklý ze zahraničí?

Pokud to vezmu v rodinné rovině, tak se pořád s manželkou dělíme o doprovod dětí – ona jezdí s dcerou, já se synem. V sobotu byly holky na lední revui a pak vyrazily do Prahy na parkur. My jsme si byli naopak zahrát jako tradičně basket, ve kterém se mě zatím marně snaží porazit ve střelbě na koš. Ve všední dny se snažím pomáhat „Vozymu“ (Martinu Vozábalovi) s věcmi kolem klubu. Baví mě to, i když to spolkne spoustu času, protože náš rozpočet patří k nejnižším v první lize. Tréninky kvůli tomu ale nijak nešidím, to by „Horyna“ (David Horejš) nepřipustil. Docela nás prohání, nebo alespoň já to v šestatřiceti letech takhle cítím. Proto, když přijedu domů, tak se většinou únavou svalím a usnu.“

Nedaleko od vás bydlí David Lafata, který jako poslední sparťanský kapitán zvedl v roce 2014 nad hlavu všechny domácí trofeje. Potkáváte se spolu?

Máme to sice k sobě šest nebo sedm kilometrů, ale každý z nás má dost nabitý program, takže se potkáváme většinou na nějakých fotbalových akcích, protože „Lafy“ (David Lafata) dělá u mládeže.“

Jsou České Budějovice vaší poslední ligovou štací, nebo úplně nevylučujete další zahraniční angažmá?

Dohodli jsme se s „Vozym“ (Martinem Vozábalem) na tuhle sezonu a pak se uvidí, jestli bych případně přidal ještě rok, nebo bych s aktivní kariérou skončil a zůstal u fotbalu jako funkcionář.“

Často jste v dřívějších rozhovorech zmiňoval, že by vás lákalo poznat fotbal i život v USA…

To už je passé. V posledních třech letech jsem o americkém angažmá mluvil proto, že bych ho bral jako ideální možnost poznat kromě fotbalu hlavně tamní život, což by obohatilo celou naši rodinu.“

S českým národním týmem jste absolvoval tři úspěšné evropské kvalifikace + světovou do Německa 2006. Připomíná vám ta nedávno skončená některou z těch předchozích?

Před půl rokem se tady psalo, jak máme tragický národní tým, který ale jede posedmé v řadě na mistrovství Evropy… Zažil jsem něco podobného v kvalifikaci na EURO 2012 pod trenérem Bílkem, kdy naše výkony, a hlavně výsledky nebyly konzistentní, takže jsme si účast v Polsku vybojovali jako druhý tým ve skupině až v baráži s Černou Horou. Myslím si, že trenér Šilhavý, který dělal asistenta panu Brücknerovi, ví, že v nároďáku musí fungovat osa týmu a parta v kabině, aby se každý hráč z klubu těšil, že se s ostatními kluky po nějakém čase zase rád uvidí. Současný mančaft má kvalitu a tvář, je dobře věkově složený, může se opřít o „Vacloše“ (Tomáše Vaclíka), „Čeldu“ (Ondřeje Čelůstku), Tomáše Součka i další slávisty, Vláďu Daridu a Patrika Schicka. Tým má taky charakter, protože dokázal několikrát otočit nepříznivě se vyvíjecí kvalifikační zápasy, to je osmdesát procent úspěchu. Český fotbal, klubový i reprezentační, má pořád kredit!“

Vyrazíte na EURO 2020 jako fandící divák?

Syn na mě bude tlačit, abychom spolu na jeden nebo dva zápasy vyrazili. Bude ale záležet nejen na losu skupin, kde budou naši kluci v Evropě hrát, ale jak to taky v tuhle dobu bude se mnou. Jestli se mě bude v červnu letní příprava na novou sezonu týkat ještě jako ligového hráče, nebo už nikoliv.“

Vloni jste strávil Vánoce kvůli povinnostem v Maccabi Tel Aviv bez rodiny a atmosféru jste „nasával“ pouze přes skype. Jak se těšíte na ty letošní, které budou už za necelý měsíc?

Hrozně moc! Vloni jsme hráli izraelskou ligu i na Štědrý den, pak 27. prosince, a ještě na Nový rok… Když je venku kolem 25 stupňů tepla, tak vám vůbec nepřijde, že jsou Vánoce. Letos už budeme mít po sezoně, takže se těším jak na předvánoční atmosféru, tak na klasické jídelní menu. Jsem v tomhle směru staromilec, máme řízek, bramborový salát, dám si punč. Pojedeme si jako každoročně s dětmi pro betlémské světlo, vyrazíme také na půlnoční štědrovečerní mši. V tuhle vánoční dobu jsou i lidé u nás jinak naložení než po většinu roku, nikam nespěchají, udělají si naopak čas na přátele a známé.“

TOMÁŠ SIVOK

Narozen: 15. září 1983. Výška: 185 cm. Váha: 74 kg. Stav: ženatý, manželka Michaela, syn André Thomas (10,5), dcera Megan (9). Fotbalový post: stoper. Hráčská kariéra: Kamenice nad Lipou (1986-1994), SK České Budějovice (1994-2002), AC Sparta Praha (2002-2003), SK České Budějovice (2003), AC Sparta Praha (2003-2007), Udinese Calcio (Itálie, 2007-2008), AC Sparta Praha (2008), Besiktas JK (Turecko, 2008-2015), Bursaspor (Turecko, 2015-2017), Maccabi Petah Tikva (Izrael, 2017-2019), Dynamo České Budějovice (2019-?). Reprezentace: 64 zápasů / 5 gólů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, účast na EURO 2016 ve Francii, finalista EURO hráčů do 16 let (Izrael 2000), účast na MS hráčů do 20 let (Spojené arabské emiráty 2003), účast na EURO hráčů do 19 let (Norsko 2002), mistr české ligy (2003, 2005), mistr turecké ligy (2009), vítěz Poháru ČMFS (2004, 2006), vítěz Tureckého poháru (2009).