Tomáš Sivok: „Kabina je základ!“

Tomáš Sivok: „Kabina je základ!“

Již druhým rokem působí v izraelské lize, kde zdaleka není tolik na očích jako předtím při dlouholetém angažmá v Turecku. Přesto se pětatřicetiletý bývalý reprezentační stoper TOMÁŠ SIVOK ocitl na podzim v hledáčku nového trenéra českého národního týmu Jaroslava Šilhavého, který v těžkém finiši Ligy národů i časové tísni hledal ostříleného a důrazného šéfa nejen do obrany.

Byl jste většinou zvyklý hrát o nejvyšší příčky, jaké cíle má v této sezoně váš izraelský klub?

„Chtěli bychom se dostat do play-off, které nám v minulé sezoně uteklo o pět bodů, nyní ztrácíme jen dva. Izraelská liga je s výjimkou jasně vedoucího Maccabi Tel Aviv hodně vyrovnaná, každý může každého porazit. Bohužel se teď dost trápíme v koncovce a jsou z toho v poslední době jen samé remízy, máme nyní čtyři v řadě. Lepší by bylo dvakrát vyhrát a dvakrát prohrát…“

Tu poslední bezbrankovou jste přidali v neděli večer v Jeruzalémě v utkání s domácím Beitarem…

„Beitar patří mezi větší izraelské kluby. Má nyní nového prezidenta, přišlo i dost nových hráčů a tým se pohybuje v dolní polovině tabulky, takže je zákonitě pod větším tlakem svých fanoušků. Podle průběhu zápasu jsme si zasloužili vyhrát.“

Na sklonku kalendářního roku máte pořádně nabitý program téměř jako v anglické Premier League!

„Letos se to tak termínově vyvrbilo, že hrajeme i 25. prosince, protože v Izraeli v tu dobu žádné vánoční svátky nejsou. Původně jsem počítal s tím, že odletím domů do Česka před Štědrým dnem a po něm se vrátím zpátky, jako jsem to udělal vloni. Nakonec to dopadlo tak, že manželka odcestovala s dětmi 14. prosince, i když mi dalo hodně práce ji přesvědčit, že nemůžeme děti připravit kvůli mým fotbalovým povinnostem o klasické Vánoce. Nemohla přenést přes srdce, že jako rodina nebudeme na Štědrý den poprvé pohromadě.“

Máte nějaké náhradní vánoční řešení, jak by se to mohlo povést?

„Budeme mít štědrovečerní večeři po skypu… Koupím si tady rybu, ty můžu jíst klidně třikrát v týdnu, udělám si ji na pánvi, k tomu jako přílohu nejspíš rýži, protože na bramborový salát bych si netroufl. Manželka mi tady sice nějaká jídla navařila, ale salát takhle dopředu samozřejmě nachystat nejde.“

Jako věřícímu vám kromě rodiny bude chybět i atmosféra vánočních svátků…

„Vánoce mám hrozně rád nejen jako svátky, ale také kvůli atmosféře, ve které většina lidí bývá pohodově naladěných, chovají se jinak, nikam nespěchají, jsou v tyhle dny se svými nejbližšími. Dívám se s dětmi na pohádky. Naštěstí tu je teď až pětadvacet stupňů tepla, to vám nepřijde, že jsou za dveřmi vánoční svátky. Když jsme byli v neděli v Jeruzalémě, kde je větší křesťanská komunita, tak jsem viděl v ulicích vánoční výzdobu. Možná proto na Štědrý den sednu do auta, do Jeruzaléma to mám 45 minut jízdy a zajedu nasát vánoční atmosféru. Přes skype si ji budu večer jen představovat.“

Stihl jste aspoň nakoupit dárky?

„Nechal jsem to na manželce, aby je dětem a dalším blízkým nakoupila. Dárek pro ni mám a rozbalí si ho, až sem všichni přiletí 30. prosince.“      

Až na tuhle vánočně-štědrovečerní komplikaci si ale na život v Izraeli nestěžujete, ne?

„Když pominu pekelná letní vedra, která jsou kvůli vysoké vlhkosti pro našince dost nesnesitelná, tak si zde žijeme v pohodě. V zimě jsou přijatelné teploty, v minulém týdnu tři dny pršelo a byla z toho málem kalamita, protože bylo jen kolem patnácti stupňů, takže místní lidé vytáhli ze šatníků péřové bundy a čepice. Na moře se dívám z okna, mám to k němu jen sto metrů, takže když se chci jít vykoupat, jdu rovnou z domova v plavkách a bos, vezmu si s sebou jen ručník. Ale faktem je, že vloni jsem chodil plavat snad každý den, letos jsem to dost šidil, asi proto, že mám moře přímo u nosu.“

Když jsme spolu před měsícem mluvili, byl jste zrovna s rodinou na několikadenní dovolené v Dubaji…

„V lize byla reprezentační přestávka, navíc se na stadionech měnil letní trávník za zimní, takže jsme od klubu dostali šest dnů volna. Proto se taky nahustil prosincový program, kdy kromě ligy hrajeme ještě i národní pohár. Letěli jsme přes jordánský Ammán, protože přímá linka z Izraele do Emirátů stejně jako do dalších arabských států v okolí není. Říkal jsem izraelským spoluhráčům, že je to pro české lidi jedna z nejoblíbenějších turistických destinací, musel jsem jim také vyprávět, jak to v Emirátech vypadá, protože oni tam necestují. S rodinou jsme si to opravdu užili, jezdíme pravidelně do jednoho hotelu v Dubaj Marina. Udělali jsme si celodenní výlet do Abú Zabí, kde nedávno otevřel Warner Brothers nový zábavní park pro děti, takže i ty naše se tam také do sytosti vyřádily.“     

Po podzimním příchodu nového trenéra Jaroslava Šilhavého k české reprezentaci se vážně hovořilo o vašem návratu do národního týmu. Jak žhavé to ve skutečnosti bylo?

„S trenérem jsme si párkrát na tohle téma volali. Říkal jsem mu, že by měli spíš hrát mladší kluci než já v pětatřiceti. Dohodli jsme se spolu, že kdyby bylo potřeba zaskočit nebo nějak pomoci v kabině, tak bych přijel. Je fajn, že mančaft úspěšně zvládl závěr Ligy národů a udržel se ve druhé skupině.“

Mělo to i pozitivní vliv při nasazení do výkonnostních košů před prosincovým losováním kvalifikace EURO 2020. Co říkáte losu?

„Myslím si, že je přijatelný a že nároďák má pod Jardou Šilhavým reálnou šanci postoupit na další evropský šampionát v řadě. V reprezentaci nic nenatrénujete, musíte ale udělat atmosféru a pohodu v kabině, nachystat se co nejlíp na dva zápasy, které vás čekají. I pro trenéra je to strašně těžké, je to diametrálně odlišná práce než v klubu, kde máte hráče k dispozici každý den.“

Vy si už nyní na případný reprezentační comeback netroufáte?

„Vždyť mi v roce 2020 bude už sedmatřicet! Musím zaklepat na dřevo, že za poslední tři-čtyři roky jsem neměl vážnější zranění. Asi jsem se naučil lépe znát svoje tělo a nebuším v přípravě do toho za každou cenu jako dřív. S fyzičkou jsem nikdy neměl problémy, taky jsem se staral o správnou životosprávu. Faktem ale taky je, že předtím jsem za sezonu odehrál podstatně víc zápasů.“

Smlouva v Maccabi Petah Tikva vám vyprší příští rok v červnu. Tušíte, co bude dál?

„Nejsem pod tlakem. Rád bych ale ještě rok nebo dva hrál. Když jsem byl ještě v Besiktasi, tak mi tehdejší chorvatský trenér Bilič několikrát řekl, ať hraju, dokud to půjde. Snažím se toho držet, tehdy mi bylo třicet a nyní mám pět let navrch. Řekl bych, že si tuhle jeho fotbalovou radu teď beru víc k srdci. Uvidíme, jestli klub bude mít o moje další služby zájem, nebo případně půjdu někam jinam. Můj manažer Jirka Müller to všechno monitoruje a ví o jediné podmínce – aby šla se mnou rodina. Nechtěl bych už být jako na konci angažmá v Turecku sám. Obě děti jsou hyperaktivní, s manželkou jim denně děláme dopravní servis, aby stíhaly kroužky – beach volejbal, tenis, koně, fotbal. Chodí do americké školy, takže angličtina je jejich druhým jazykem a u nás na Hluboké nyní dělají zkoušky z češtiny. Naštěstí tady máme učitelku Češku, která se provdala za Izraelce, a dvakrát nebo třikrát v týdnu jezdí k nám domů na výuku češtiny. Já bych na to asi neměl s tou jejich neposedností trpělivost…“

Pondělí bylo bohaté na fotbalové události. Uzavřela se podzimní část české ligy, losovalo se jarní play-off Evropské ligy a Sparta oznámila, že novým sportovním ředitelem bude váš dlouholetý reprezentační parťák Tomáš Rosický…

„Samozřejmě, že českou ligu a zejména Spartu sleduji. Otec je kovaným sparťanem a je z jejich výkonů v poslední době úplně vyřízený… Jsem moc zvědavý, jestli se „Rosovi“ (Tomáši Rosickému) podaří jako sportovnímu řediteli něco zásadního na Letné změnit, někdo konkrétní také za promarněné poslední sezony snad nese odpovědnost… Nemám nic proti kvalitním zahraničním hráčům, ale základem týmu v české lize musejí být Češi! Když nefunguje kabina, tak se to projeví následně pak na hřišti. Kabina je prostě základ! Zažil jsem to, když jsem přišel do Sparty, kde ji řídil „Řepa“ (Tomáš Řepka) a další starší kluci, kteří dokázali ty nové nebo i částečně problémové srovnat, dát jim za uši. A pokud se to nepodařilo, tak dřív, nebo později z mančaftu odešli…  Plzeň jde touhle cestou a myslím si, že i ve Slavii po nepovedených nákupech, které vloni udělali po zisku mistrovského titulu, brzy vystřízlivěli. Jeden příklad je možná ještě výstižnější. Za trenéra Bílka dostával nároďák od médií a fanoušků neuvěřitelnou čočku, dokázali jsme se však jako mančaft semknout. Postoupili jsme až z baráže na mistrovství Evropy 2012, kde jsme dostali v prvním zápase „čtyřku“ od Rusů, ale potom jsme porazili Řeky i favorizované domácí Poláky, vyhráli dokonce naši skupinu a zahráli si ve Varšavě čtvrtfinále s Portugalci… Zažil jsem i opačný případ v Besiktasi, kde po vítězství v turecké lize klub nakoupil hvězdy opravdu evropského formátu – Gutiho, Simaa, Almeidu nebo Quaresmu, ale herně i výsledkově to drhlo, o atmosféře, která panovala v kabině, ani nemluvě.“

Trochu jsme zamluvili čerstvý los a soupeře, na které Plzeň se Slavií v únoru narazí!

„Nedostali atraktivní soupeře z anglické nebo španělské ligy, které by si přáli hlavně fanoušci obou klubů. Ty by ale bylo jen velmi obtížné vyřadit, s Genkem a Dinamem Záhřeb si to mohou rozdat o postup do osmifinále, každý získaný bod bude navíc velmi cenný a potřebný pro český koeficient. Nebude to ale ani pro jednoho snadný dvojzápas, Genk i Záhřeb vyhrály své skupiny Evropské ligy!“

TOMÁŠ SIVOK

Narozen: 15. září 1983. Výška: 185 cm. Váha: 74 kg. Stav: ženatý, manželka Michaela, syn André Thomas (9,5), dcera Megan (8). Fotbalový post: stoper. Hráčská kariéra: Kamenice nad Lipou (1986-1994), SK České Budějovice (1994-2002), AC Sparta Praha (2002-2003), SK České Budějovice (2003), AC Sparta Praha (2003-2007), Udinese Calcio (Itálie, 2007-2008), AC Sparta Praha (2008), Besiktas JK (Turecko, 2008-2015), Bursaspor (Turecko, 2015-2017), Maccabi Petah Tikva (Izrael, 2017-?). Reprezentace: 64 zápasů / 5 gólů. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, účast na EURO 2016 ve Francii, finalista EURO hráčů do 16 let (Izrael 2000), účast na MS hráčů do 20 let (Spojené arabské emiráty 2003), účast na EURO hráčů do 19 let (Norsko 2002), mistr české ligy (2003, 2005), mistr turecké ligy (2009), vítěz Poháru ČMFS (2004, 2006), vítěz Tureckého poháru (2009).