V zimní přestávce sice prodloužil v Mladé Boleslavi smlouvu, která by vypršela po skončení sezony, ale zároveň se TOMÁŠ PŘIKRYL netajil přáním zkusit zahraniční angažmá. Klubový šéf Josef Dufek slíbil, že když se objeví zajímavá nabídka pro sedmadvacetiletého ofenzivního středopolaře či křídelníka a samozřejmě i pro „Bolku“, tak mu nebude bránit v odchodu. Nabídka Jagellonie Bialystok splňovala oba požadované parametry, a tak se v létě druhý nejproduktivnější hráč týmu přestěhoval do města, ležícího až na polsko-běloruské hranici.

„Asi to byla moje zatím životní ligová sezona. Podzim nám sice moc nevyšel, v zimě přišlo deset nebo dvanáct nových hráčů, tak jsem se trochu bál, jak se tahle velká obměna kádru na hřišti projeví. Mančaft si ale sedl, na jaře jsme stoupali tabulkou, a nakonec se přes play-off dostali do předkola Evropské ligy. U ofenzivních hráčů rozhodují čísla a ta jsem měl velmi dobrá – devět branek a jedenáct asistencí. Sledoval jsem teď kluky v obou zápasech s bývalou Steauou Bukurešť, která byla i v nedávné minulosti pro jiné české týmy velmi nepříjemným soupeřem a taky je vyřadila. Je škoda, že „Bolka“ neproměnila svoje šance jak v Rumunsku, tak v úvodu domácí odvety, a pak inkasovala rozhodující gól v první minutě nastaveného času. Samozřejmě, že se spekuluje, jak by to vypadalo, kdyby hrál „Komli“ (Nikolaj Komličenko), který se umí hlavně v šestnáctce gólově prosazovat. Trenér Weber by ho jistě rád do sestavy nasadil, ale když nebyl zdravý, musel se bez něj tým obejít stejně jako předtím v lize se Spartou.

„S MARTINEM JSME SE POTKALI PO LETECH…“

Měl jsem nabídky i z jiných polských klubů, ale zájem Jagellonie byl největší, dlouhodobě mě sledovala, její zástupci se přijeli na mě do Česka opakovaně podívat. Probíral jsem tohle angažmá také s Martinem Pospíšilem, který je v Bialystoku už třetím rokem. Hrával jsem s ním před lety v mládežnických týmech Olomouce, když on přicházel do „áčka“ Sigmy, tak jsem já přestupoval do Sparty. Dal mi podrobné, a hlavně dobré reference. Pomohl mi pak v začátcích, když jsem do klubu a do města přišel. Je vždycky, myslím, dobré mít v novém působišti někoho blízkého. No a nyní hrajeme vedle sebe, tak doufám, že i tohle nám bude klapat k všeobecné spokojenosti.

„POTŘEBOVALI JSME SI USMÍŘIT FANOUŠKY!“

Výhra nad Górnikem Zabrze byla hodně důležitá, potřebovali jsme si usmířit fanoušky, protože předtím jsme doma nečekaně prohráli s Čenstochowou, která je nováčkem Ekstraklasy. Dali jsme brzy vedoucí gól, do šatny přidali ještě druhý. Po přestávce se nám už tolik herně nedařilo, ale utkání jsme dotáhli do vítězného konce. Také v příštím kole budeme hrát na domácím stadionu s Wislou Krakow. Mohli jsme mít po pěti odehraných kolech bodů ještě víc, v minulém kole jsme jen remizovali v Lubinu, kde jsme už vedli 2:0. Cíle Jagellonie jsou stejné jako v předchozích sezonách – pohybovat na špici tabulky a probojovat se do evropských pohárů. Polská liga je hodně vyrovnaná, vloni se Piast Gliwice zachraňoval a na jaře ji poprvé v historii vyhrál. Teď Ekstraklasu vede Slask Wroclaw, do kterého přišel v zimě trenér Vítězslav Lavička, aby ho udržel mezi elitou… Mám na něj ty nejlepší vzpomínky, protože pod ním jsme v roce 2014 vyhráli se Spartou ligu, národní pohár i Superpohár!

„VAR MI PREMIÉROVÝ GÓL NEUZNAL…“

Po fotbalové stránce jsem se seznámil se stylem hry v lize dost drsně. Protože hned na začátku prvního zápasu mě přejel skluzem protihráč přes achillovky a Martin Pospíšil, který zrovna běžel kolem, mi jen stručně řekl: „Vítej v Polsku!“ Řekl bych, že zdejší fotbal je ještě důraznější než náš český, možná i o trochu rychlejší. Každopádně má větší a lepší diváckou kulisu, polští fanoušci sportem a fotbalem hodně žijí. Třeba v Bialystoku jsou před domácím utkáním všechny sloupy osvětlení ve městě ozdobené klubovými vlaječkami, připomínajícími zápas Jagellonie. Kapacita zdejšího moderního stadionu je dvaceti tisíc diváků. Na první utkání nové sezony byl z poloviny zaplněný, teď s Górnikem přišlo o něco méně diváků, asi proto, že jsme předchozí výsledky neměli zrovna nejlepší. Po zápase jsem si chvilku popovídal se slovenským brankářem Martinem Chudým, který chytal proti nám. Znám se s ním ze společného působení v Dukle, kde jsem tehdy hostoval ze Sparty. Zatím jsem si žádný gól nepřipsal, jeden jsem sice vstřelil, ale VAR ho neuznal pro ofsajd, tak mám aktuálně dvě asistence. Pro mě je ale důležité, že pravidelně nastupuji v základní sestavě.

„NEJBLÍŽ TO MÁME DO VARŠAVY – TŘI HODINY!“

Ani ještě nevím, kdo je v lize naším největším rivalem, když to ke všem máme tak daleko. Asi Legia, která je nejslavnějším polským klubem, a do Varšavy to je z Bialystoku jen skoro tři hodiny jízdy. Cestování k venkovním zápasům je dost zdlouhavé a únavné. Třeba do Lubinu jsme jeli autobusem osm hodin. Odjíždíme z Bialystoku hned ráno a v dějišti zápasu máme navečer trénink, abychom se zbavili únavy z cesty. V kabině Jagellonie je taková kosmopolitní společnost – kromě domácích Poláků, nás dvou Čechů a dvou Slováků jsou zde taky Srbové a Chorvati. Hovoříme proto takovou směsicí slovanštiny ze všech zastoupených jazyků nebo případně i anglicky. Když trenér mluví pomalu polsky, tak není problém mu rozumět, co od nás chce.

„DOMŮ? AŽ O ZIMNÍ PŘESTÁVCE…“

V neděli odpoledne jsme měli akci s fanoušky zhruba padesát kilometrů od Bialystoku. Ve volných dnech klub vždycky pošle dva-tři hráče na takový výjezd do regionu. Posedíme a popovídáme si s fanoušky, podepíšeme fotky a jedeme zpátky. Fotbal je tady jednoznačně sportem číslo jedna. Město jako takové mi trochu připomíná Olomouc, i když má víc obyvatel – 250 tisíc. Pro rodilého Pražáka by to bylo asi těžší se zde aklimatizovat. Blízkost Ruska a Běloruska je přece jen znát, je zde hodně kulturních a náboženských památek i kostelů. Nám to s malou dcerkou na klidný život vyhovuje, jen je to odsud všude daleko. Když jsem sem přestoupil, tak jsem letěl do Varšavy a pak jel vlakem do Bialystoku. Oboje rodiče se už byli za námi podívat, ale je to pořádná štreka autem – 800 kilometrů, takže to trvá od sedmi do deseti hodin podle provozu na silnicích. Proto se do Česka o zářijové reprezentační přestávce nechystáme, nejspíš vyrazíme někam do okolí na výlety. Domů se tedy dostaneme asi až o zimní dovolené…“