Tomáš Pekhart: „Legia je top klub!“

Tomáš Pekhart: „Legia je top klub!“

Angažmá v Legii mu sedí perfektně. Od prvního okamžiku. Útočník TOMÁŠ PEKHART zapadl do polského týmu, jako by v něm hrával roky. Vstřelil gól v jarní premiéře, v nové sezoně pálí dál. Po třech ligových kolech má na kontě už čtyři branky. Radost mu sice kalí vyřazení z bojů o Ligu mistrů, varšavský klub má ale stále šanci zahrát si Evropskou ligu.

Tři zápasy, čtyři góly. Dala se sezona odstartovat lépe?

„Až na zápas s Jagiellonií, kdy jsem vstřelil taky gól, ale prohráli jsme. Kdybychom měli v polské lize tři vítězství, bylo by to pochopitelně o fous lepší. Ale z osobního pohledu jde o hodně dobrý start.“

Naposledy v pátek jste rozhodl venkovní duel v Plocku.

„Nebyli jsme v pátek v jednoduché situaci. Předtím jsme totiž prohráli dva zápasy za sebou, navíc doma. První v předkole Ligy mistrů s Omonií Nikósie. Dostali jsme v padesáté minutě červenou kartu, trenér vyndal oba útočníky, protože byl vyloučený stoper. Hráli jsme v deseti, v prodloužení jsme dostali dva góly. Šlo o smolné vyřazení. Za tři dny jsme hráli ligu, trenér udělal sedm změn, přišla zmiňovaná porážka s Jagiellonií.“

Znovu jste se ale trefil.

„Dokonce dvakrát. Poprvé hned ve čtyřicáté vteřině, který ale na zásah videorozhodčího neplatil. Což doteď nechápu, protože žádný ofsajd nebyl. Pak jsme dostali dva góly, já jsem po hodině snižoval. Ale výsledek jsme už neotočili, byť soupeř se nedostal prakticky za polovinu hřiště. V Legii se prohra nepromíjí, natož dvě v řadě. Reprezentační přestávka nebyla jednouchá, páteční zápas jsme prostě museli zvládnout.“

Byli jste pod tlakem?

„Jak říkám, šlo o psychicky náročné utkání, museli jsme zabrat naplno. V polské lize je každý duel těžký, speciálně na hřištích soupeřů. Můj gól byl celkem pohledný, máme tři body. Jsem spokojený.“

Bylo po vyřazení z předkol Ligy mistrů v klubu dusno?

„Polská média nesleduju. Ale Legia je velký klub. Vedení, trenér, hráči, všichni víme, že naše ambice jsou nejvyšší. Tedy hrát evropské poháry. Samozřejmě, tlak byl. Spíš mě ale mrzí, jak jsme s Omonií prohráli. Hrálo se na jeden zápas, mohlo se stát cokoli. Byli jsme lepší, ale divné vyloučení rozhodlo.“

Proč divné?

„Vyloučení bylo po dvou žlutých kartách. Jenže tu první dostal náš stoper neprávem, fauloval totiž někdo jiný. Takže ta druhá po přestávce měla být vlastně první. Nic s tím ovšem už neuděláme. Máme pořád šanci na reparát v Evropské lize.“

Jste optimista?

„Ve třetím předkole jsme nasazení, čeká na nás buď mužstvo z Kosova, nebo tým z Makedonie. Ale pro případné play off už nasazeni nebudeme. Pokud se tam kvalifikujeme, v což věřím, můžeme dostat kohokoli. Je fajn, že všechny evropské zápasy jsme zatím hráli doma, nemuseli jsme nikam cestovat. I teď budeme hrát na našem stadionu. Velká škoda, že v hledišti nemůžou být fanoušci. V evropských pohárech by to bylo pro soupeře peklo. V lize může přijít padesát procent kapacity stadionu, atmosféra je fantastická. Pak přijde duel o Evropu, což má být top, a atmosféra je jako v kostele. Ale na druhou stranu, aspoň, že můžeme hrát.

Měl jste, kromě jarní „koronavirové“ části polské ligy, s prázdnými ochozy nějakou zkušenost?

„S AIK Atény jsem zažil finále Řeckého poháru. Olympiakos jsme porazili, jenže na hřišti jsme slavili sami. Normálně by bylo na stadionu pětasedmdesát tisíc diváků. Hrát na prázdném stadionu je katastrofa. Fotbal se hraje pro fanoušky, teď je to takové smutné. Jinak jsem ale z Legie nadšený.“

Vypadá, že angažmá v Legii vám sedí od první chvíle. Už na jaře jste se gólově prosazoval.

„Já i celá moje rodina jsme ve Varšavě spokojení. V kabině vládne skvělá atmosféra, nikde jsem nezažil lepší. Všechno do sebe zapadá. Pohodě také nahrává, že jsem, klepu si na zuby, konečně zdravý. Přes letní přestávku jsem se dostal ze zranění, teď se vážně cítím dobře. Až na malé šrámy jsem fit.“

Pomáhá vám také, že jste se v prosinci stal otcem dcerky Noelie?

„Všichni říkají, že narození dítěte změní člověku pohled na všechno. Mám to teď úplně stejně, fotbal pro mě určitě není nejdůležitější věcí v životě. Po každém tréninku se strašně moc těším domů, až zase budu s malou. Je pro mě neskutečným dopingem. Dcerka mi dělá jenom radost. Před nedávnem začala lézt, nyní už se s manželkou nezastavíme vůbec.

(směje se) Měl jsem nyní v neděli volno, vstávali jsme s malou v šest, v půl desáté jsem si s ní šel lehnout. Abych se aspoň na hodinku prospal. Byl jsem slušně zlomený. Dcerka je ale velké štěstí.“

Měl jste už možnost poznat Varšavu?

„Město už dobře znám. Mám kamarády, kluky z týmu, díky nim jsem měl možnost poznat spoustu míst. Varšava je hodně podobná Praze, cítíme se tady s manželkou výborně. Je to krásné město.“

Legia je v Polsku velkoklub, odpovídají tomu podmínky, zázemí?

„Stoprocentně. Máme nové tréninkové centrum, kde trávíme spoustu času. Několikrát v týdnu v areálu spíme. Před zápasem i po něm. Každý máme svůj apartmán, snese srovnání s pětihvězdičkovým hotelem. Tím se klub posunul hodně dopředu. Máme tam osm tréninkových hřišť, všechno je na nejvyšší úrovni.“

Nynější obránce Plzně Adam Hloušek, který strávil v Legii čtyři sezony, na Legii nedá dopustit.

„Adam tvrdí, že Legia je pro něj nejlepší zahraniční angažmá. A to prošel bundesligou, stejně jako já. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Fantastický servis pro hráče plus perfektní zázemí. Nové tréninkové centrum je nejmodernější ve střední Evropě. Vypadá opravdu neuvěřitelně. Vůbec nepřeháním, Legia je top klub.“

Nejde se vás nezeptat na...

„...reprezentaci, že? Nejste jediný, kdo se mě na národní tým ptá. (směje se) Je bezpředmětné se o tom bavit.“

Dáváte pravidelně góly. Před týdnem v Olomouc nastoupil v duelu Ligy národů záložní tým, ale ani v něm jste nefiguroval. Byl jste naštvaný, že se na vás ani v této nominaci nedostalo?

„Nedostal jsem se ani mezi náhradníky. Nebyl jsem ale zklamaný. Nijak nad tím nepřemýšlím, nelámu si hlavu. Nemá cenu se tím zaobírat. V reprezentační pauze mi ale kvůli tomu volala spousta lidí.“

Ani malinko vás nezamrzelo, že vás kouč Šilhavý nepovolal?

„Na nominační tiskové konferenci, ještě před utkáním se Slovenskem, se moje jméno probíralo. Trenér Šilhavý reagoval tak, že mě sleduje. (směje se) Ale pak jsem v záložním mužstvu nebyl ani v náhradnících. Samozřejmě, kdybych se ve výběru objevil, byl bych rád. Ale určitě se kvůli tomu nehroutí svět. Už jsem v této pozici delší čas.“

V Polsku jste navíc hodně na očích.

„Jsem blíž Česku, dávám góly. Ale moje situace je stejná. V Řecku nebo v Izraeli jsem je střílel taky, nikdo o tom nevěděl. V reprezentaci byli i kluci, kteří branky nedávali ani v české lize. Národní tým je pro mě složité téma.“

TOMÁŠ PEKHART

Narozen: 26. května 1989. Výška: 193 cm. Váha: 85 kg. Stav: ženatý, manželka Adéla, dcera Noelia (9 měsíců). Fotbalový post: útočník. Hráčská kariéra: TJ Sušice (2001-2002), TJ Klatovy (2002-2003), Slavia Praha (mládež, 2003-2006), Tottenham Hotspur (2006-2008), Southampton (2008-2009), Slavia Praha (2009), FK Jablonec (2010-2011), Sparta Praha (2011), 1. FC Norimberk (2011-2014), Ingolstadt (2014-2016), AEK Atény (2016-2017), Hapoel Beerševa (Izrael, 2017-2018), UD Las Palmas (2018-2020), Legia Varšava (2020-?). Reprezentace: 19 zápasů / 2 góly. Česká liga: 51 / 24. Největší úspěchy: čtvrtfinalista EURO 2012, vicemistr světa U20 (2007), český mistr (2008/2009), vicemistr Evropy U17 (2006), semifinalista ME U21 (2011), mistr izraelské ligy (2018), vítěz Řeckého poháru (2016), vítěz Izraelského superpoháru (2017).