Tomáš Koubek: „Už mě s Čechem nesrovnávají!“

Tomáš Koubek: „Už mě s Čechem nesrovnávají!“

Vloni naskočil do rozjetého fotbalového rychlíku, když až na začátku sezony přestoupil z pražské Sparty do francouzského klubu Stade Rennes. Pětadvacetiletý český reprezentační brankář TOMÁŠ KOUBEK ale tento skok po hlavě do neznámého prostředí zvládl přímo bravurně. Pomohl týmu k lichotivé páté příčce, která znamenala přímý postup do základní skupiny Evropské ligy, a i jeho osobní statistiky jsou patřičně nablýskané – v rovných deseti ligových zápasech vychytal nulu!

Jak vypadala náplň vaší letošní dovolené, kterou jste poprvé zažíval jako fotbalový krajánek?

„Až na dva dny, kdy jsme s přítelkyní vyrazili do Amsterdamu, jsem celou dovolenou strávil v Česku se svými nejbližšími, s rodinou, navštívil jsem také přátele a známé, které jsem prakticky celý rok neviděl. V březnu se nám narodila druhá dcerka Sophie, takže jsme s touto variantou letošní dovolené dopředu počítali. Snažil jsem se během těch tří týdnů si zároveň co nejvíc odpočinout po těžké sezoně, kterou jsem měl za sebou.“

Nepokazil vám ji trochu nepovedený přípravný zápas s Austrálií při červnovém soustředění české reprezentace v Rakousku?

„Celá sezona byla z mého pohledu dobrá a jsem s ní spokojený, jen se bohužel nepovedl tenhle poslední zápas. Mrzelo mě, že jsem v něm dostal šanci odchytat ho celý. Dostat čtyři góly je pro brankáře špatné vysvědčení, i když za většinu z nich jsem nemohl, a také konečný výsledek neodpovídal průběhu utkání. Byl to prostě nepovedený zápas celého mančaftu, který jsme potom aspoň částečně napravili výhrou nad Nigérií, dalším účastníkem mistrovství světa v Rusku.“

I když v Rennes začínáte druhou sezonu, ve francouzském klubu absolvujete první letní přípravu…

„Vloni jsem po přestupu ze Sparty naskočil přímo do rozehrané francouzské ligy, takže jsem byl zvědavý, jak bude letní příprava v klubu vypadat, jestli se bude od těch předchozích, které jsem zažil na Letné nebo v Liberci nějak výrazně lišit. Začínali jsme 2. července a spoluhráči, kteří nebyli na reprezentačních akcích, měli dovolenou hned po posledním jarním ligovém zápase 22. května! Nejdřív jsme absolvovali dvoudenní testy, na jaké jsme se Spartou chodili na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Běhání a měření odrazové síly jsem znal, ale byly zde další silové testy – kliky, na břicho a na nohy, aby se poznalo, v jakém fyzickém stavu je každý z nás. Někteří mě strašili, že letní příprava bude hodně náročná, ale zase tak strašné to není. Jen ze začátku, kdy jsme už v sedm hodin měli výběh, potom dopolední a odpolední trénink tělo víc pociťovalo únavu. Byli jsme na soustředění v rakouském Lienzu, kde náš trenér znal tamní prostředí i hotel, ve kterém bydlel s týmem Pobřeží slonoviny před mistrovstvím světa 2014. Sehráli jsme tam i dvě utkání, tým z páté ligy jsme porazili 9:0, ale se Salcburkem, pro který to byla generálka na start rakouské ligy, jsme prohráli 0:3. Byl to nesouměřitelný zápas, protože každý mančaft se nacházel v jiné fázi rozehranosti. Nyní jsme si to zopakovali pro změnu v Belgii, když si nás pozval do Bruselu na generálku Anderlecht. I když do začátku francouzské ligy zbývají ještě tři týdny, mohli jsme uhrát lepší výsledek, než prohru 2:3. Domácí dohrávali o deseti, snažili jsme se vyrovnat, ale i když bylo ve druhé půli deset nebo patnáct střídání, belgický rozhodčí nenastavil ani minutu…“

Na těsném výsledku jste měl výraznou zásluhu. „Fialky“ měly dvě penalty, ale ani jednu neproměnily!

„Snažím se sledovat na videu, kam hráči penalty oblíbeně kopou, takže prvního exekutora jsem si rozluštil. Druhou penaltu zahrával levák, tak jsem si řekl, že bude střílet křížem a měl jsem pravdu.“

Navázal jste tak už v přípravě na svoji lichotivou penaltovou bilanci ve francouzské lize…

„Proti Rennes bylo v loňské lize odpískáno pět penalty, dvě jsem chytil a jednou střelec netrefil branku, tak nevím, jestli si ji můžu počítat jako zneškodněnou. Nemalou zásluhu na tom měl náš trenér brankářů, který vždy naznačil, kam mám jít, protože já jsem protihráče ještě moc neznal…“

V Rusku na nedávno skončeném mistrovství světa bylo k vidění hodně pokutových kopů, ve vyřazovací fázi se často o postupu rozhodovalo v penaltovém rozstřelu. Sledoval jste pozorně exekutory i kolegy brankáře?

„Samozřejmě, byl to pro mě velmi cenný pracovní materiál, ze kterého se snažím čerpat, kam střílejí renomovaní hráči, ale zejména jak v těchto soubojích reagují brankáři. Ale sledoval jsem je ve všech činnostech, nejen při penaltách.“

Kdo z gólmanů vás nejvíc překvapil?

„Asi Angličan Pickford, moc jsem mu nevěřil, že v takhle mladém věku a bez větších reprezentačních zkušeností zvládne těžká utkání na šampionátu. Nakonec právě on svými důležitými zákroky dotáhl anglický nároďák až do semifinále. Líbilo se mi na něm, jak hrál nohama, jak sbíral míče za obranou.  Ale jedničkou pro mě byl Hugo Lloris, který svůj klid blahodárně přenášel na celý francouzský tým a ten naopak věděl, že se na něj může vždycky spolehnout. Jeho nepovedená klička Mandžukičovi ve finále za stavu 4:1 na tom nic nemění. Courtois byl také velmi dobrý, i on držel Belgičany, ale já bych místo něj vyhlásil nejlepším gólmanem mistrovství světa Llorise.“

Zažil jste na vlastní kůži obrovskou euforii ve Francii po zlatém triumfu?

„Fotbalem a mistrovstvím světa v Rusku žila celá Francie, v každém větším městě byly velkoplošné obrazovky, u kterých se při zápasech scházely tisíce fanoušků, aby drželi na dálku palce. A jak Francouzi postupovali ve vyřazovací fázi, tak euforie stoupala. My jsme v tu dobu byli na soustředění v Rakousku, které skončilo v sobotu před finále v Moskvě. Dostali jsme dvoudenní volno a já odjel ze Salcburku domů do Česka. Zpátky do Francie jsem se vracel stejně jako novopečení mistři světa v pondělí. Viděl jsem aktuální dokument, ve kterém trenér Deschamps i hráči zmínili hlavní hnací motor úspěchu. Že nechtěli znovu zažít takové zklamání, jako po finále domácího mistrovství Evropy před dvěma lety, v němž jako papírový favorit překvapivě prohráli s Portugalci. A vzhledem k tomu, jaký mají Francouzi perspektivní mančaft, klidně mohou za čtyři roky v Kataru titul znovu obhájit!“

Myslíte si, že čerstvý titul mistrů světa bude mít pozitivní dopad i na francouzskou ligu a její návštěvnost?

„Těžko říct, to se teprve uvidí, až se nový ligový ročník za tři týdny rozběhne. Ale zájem o klubový fotbal ve Francii rozpoutalo v posledních sezonách Paris SG, jeho nákupy skvělých fotbalistů a samozřejmě loňský nejdražší přestup Neymara z Realu.“

Kolik fanoušků chodí na domácí zápasy Stade Rennes?

„Stadion má kapacitu 30 tisíc diváků, přes dvacet tisíc jich chodí pravidelně. Průměrnou návštěvnost jsme měli 24 tisíc. Jak jsme na jaře hráli o páté místo, tak návštěvy stoupaly na 27 až 28 tisíc diváků. V posledním kole proti Montpellieru bylo beznadějně vyprodáno.“

Pátým místem a přímým postupem do základní skupiny Evropské ligy jste si nastavili laťku do nové sezony pořádně vysoko!

„To je pravda, čekají nás na podzim časté anglické týdny, na které tým nebyl moc zvyklý. Budou to pořádně těžké čtyři měsíce! Do zářijové reprezentační pauzy odehrajeme čtyři zápasy francouzské ligy a pak se to rozjede na plné obrátky. Klubový cíl zůstává stejný – zapracovávat mladé hráče z vlastní akademie. Máme perspektivní tým, ale nyní bychom potřebovali doplnit kádr spíš o zkušené hráče, kteří už hrávali v evropských pohárech. Odešli nám totiž v létě tři hráči, kterým skončily smlouvy, a bude nutné je nahradit. Dva z nich pravidelně nastupovali v základní sestavě. Labri Gozibi patřil k nejdůležitějším osobnostem, vstřelil deset gólů, a přestoupil do St. Étienne. Také Prcič uměl ukočírovat naši hru, když bylo potřeba, Johanna Gourcuffa bohužel limitovala opakující se zranění.“

Na jak dlouho máte v Rennes smlouvu?

„Ještě na tři roky a jsem tady i s rodinou maximálně spokojený. I když teď jsem v Rennes zatím sám. Přítelkyně s mladší dcerkou přiletí začátkem srpna, starší dcerka dorazí s rodiči na náš první domácí zápas s Angers. Bydlíme v domku na předměstí, kde máme zahradu i zahrádku, což jsem jako kluk z vesnice zvyklý mít. Za patnáct minut jsem odtud autem v centru města i na stadionu. Chtěl bych v zahraničí zůstat, co nejdéle to půjde.“

Změnila se za rok k lepšímu i vaše francouzština?

„Doufám, že ano! Dokážu se francouzsky bavit nejen o fotbale, dokonce se občas přistihnu, že ve francouzštině si počítám, ale ještě ji potřebuji vypilovat. Proto jsem sháněl někoho původem z Česka, kdo tady žije a může mi s tím pomoci, protože moje předchozí výuka šla přes angličtinu. Ozvala se mi jedna paní, která zde pracuje na univerzitě. Tak uvidíme, jak nám to spolu půjde. Vím z vlastní zkušenosti ze Sparty a z Liberce, jak moc je důležité, abyste mluvili jazykem země, ve které hrajete. Když se cizí řeč naučíte nebo se aspoň o to snažíte, je vaše pozice v kabině i v týmu mnohem lepší.“  

Stade Rennes bylo před šestnácti lety i první zahraniční štací vašeho pozdějšího reprezentačního kolegy Petra Čecha, se kterým jste byl právě z tohoto důvodu dost často srovnáván…

„Takhle to bylo v době, když jsem do Rennes přicházel, mluvilo se o mně jako o Čechovi II. Teď už mě s Petrem Čechem nesrovnávají a jsem rád, že mě berou jako Tomáše Koubka.“

Mezi reprezentačními tyčemi se od EURO 2016, po kterém ukončil svoji dlouhou a úspěšnou kariéru v českém národním týmu, střídáte s Tomášem Vaclíkem a Jiřím Pavlenkou. Jste spolu navzájem v kontaktu?

„Spíš si nárazově zavoláme nebo napíšeme, když se někomu něco povede. Na srazu nároďáku se snažím od obou kluků něco nového naučit. „Vacloš“ má spoustu zkušeností z Ligy mistrů a to, že nyní odešel do Sevilly, je pro něj další velká výzva a motivace, kterou v Basileji, i když byl opakovaně vyhlašování nejlepším brankářem švýcarské ligy, v poslední době trochu postrádal. S Jirkou Pavlenkou máme výhodu, že jsme o tři roky mladší než on. Že se takhle skvěle chytil v bundeslize, mě ani nepřekvapilo, protože měl za sebou výbornou sezonu ve Slavii, které výrazně pomohl k mistrovskému titulu. I proto si ho Brémy vytipovaly jako brankářskou jedničku a dotáhly jeho přestup, i když ho z Edenu ze začátku nechtěli pustit. Měl výhodu, že mu s aklimatizací ve Werderu pomohl „Drobas“ (Jaroslav Drobný), ještě delší dobu v klubu je Theo (Gebre Selassie). Když jsem loni na začátku už rozehrané sezony odcházel ze Sparty do Rennes, tak jsem byl trochu nervózní, nebo spíš nejistý, jestli tenhle zásadní posun ve své brankářské kariéře v úplně novém a cizím prostředí zvládnu. Jestli přesvědčím trenéra, abych byl pro něj brankářem číslo jedna, jak jsem byl zvyklý z Česka. Ten skok po hlavě, jsem, myslím, docela ustál. Odchytal jsem 33 ligových zápasů a v deseti udržel čisté konto…“  

TOMÁŠ KOUBEK

Narozen: 26. srpna 1992. Výška: 198 cm. Váha: 95 kg. Stav: svobodný, přítelkyně Jana, dcery Julie (2) a Sophie (5 měsíců). Fotbalový post: brankář. Hráčská kariéra: Hradec Králové (2008-2015), Sparta Praha (2015), Slovan Liberec (2015-2016), Sparta Praha (2016-1017), Stade Rennes (Francie, 2017-?). Reprezentace: 8 zápasů / žádný gól. Největší úspěchy: účast na EURO 2016 ve Francii, účast na EURO hráčů do 21 let (Česko 2015).