Tomáš Kalas: „Chci dovršit postupový hattrick!“

Tomáš Kalas: „Chci dovršit postupový hattrick!“

Sezonu začal skvěle - vstřeleným gólem. Obránce anglického druholigového Bristolu TOMÁŠ KALAS věří, že do konce soutěže přidá alespoň jeden, čímž by si vytvořil osobní rekord. Český reprezentant, který už doléčil zraněné rameno, navíc od léta zažívá novou roli kapitána mužstva.

Kvůli poraněnému ramenu jste odehrál v pátek po delší době celý zápas. Remíza se Swansea sedí?
„Remíza je spravedlivá. Potkaly se se dva vyrovnané týmy, které chtěly hrát fotbal. Chvilkama se na utkání dalo i dívat. Celkový počet šancí byl vyrovnaný, tedy klasický remízový duel.“

Potřetí v řadě jste nevyhráli, nicméně po sedmi kolech jste druzí. Se startem do soutěže panuje v Bristolu spokojenost?
„Samozřejmě, když se podíváme na tabulku, všichni budou spokojení. Ale na druhou stranu, především dva předešlé zápasy měly být za víc než jeden bod. Z tohoto hlediska žádné uspokojení určitě není. Máme teď před sebou tři těžké duely, ze kterých taky nemusíme vytěžit ani bod. Ale být druzí po sedmi kolech je pořád dobrý začátek.“

Je cílem Bristolu postup do Premier League?
„Tohle je cíl každého klubu, kromě nováčků. Nebo těch, kteří na takovou ambici nemají požadovaný rozpočet. Ve hře o postup je až patnáct týmů, které chtějí být v první šestce. My jsme mezi nimi. Jakýmkoli způsobem se chceme pokusit o Premier League. Ať už přímo z prvních dvou míst nebo přes play off.“

V minulosti jste byl u dvou postupů, kvůli častým hostováním jste si Premier League doposud nezahrál. O to větší motivaci nyní máte?
„Pokud by se postoupilo, věřím, že bych v Bristolu zůstal. A nebyl bych poslán někam jinam, jako se mi to stávalo dříve v jiných klubech. Takže mým velkým přáním je dovršit postupový hattrick, zůstat minimálně jednu sezonu v Premier League. Být součástí týmu a pravidelně hrát.“

Je pro vás příjemné, že jste se po letech konečně usadil?
„Tohle byl můj cíl v posledních letech. Než jsem v Bristolu podepsal delší smlouvu, měl jsem přání usadit se v dobrém mužstvu, které má ambice. Je evidentní, že se nyjí věci ubírají dopředu, nikoli do stran nebo dozadu. Je to takhle pro mě mnohem jednodušší. Lidé v klubu i kolem něj si zvykají na mě, já na ně. Vědí, co ode mě můžou očekávat. Celkově se na hráče fanoušci dívají trošku jinak, pokud klubu patří a nejsou v něm jen na hostování. Takže ano, z tohoto hlediska jsem moc spokojený, že mám v Bristolu zázemí. A dá předpokládat, že zůstanu déle než jednu sezonu.“

V létě jste se stal kapitánem. Považujete si takové důvěry?
„Nejsem extra komunikativní typ. Nejsem takový, že bych na někoho vyletěl nebo někomu udílel rady. Jsem spíš tišší, klidnější. Nikdy jsem se nepovažoval za velkého fotbalistu. Mít kapitánskou páku je pro mě nová role. Když se mě trenér zeptal, jestli ji přijmu, odpověděl jsem mu na rovinu, že sice s radostí a veškerou pokorou, ale ať ode mě neočekává, že budu jiný než doposud. Moje slova přijal. Takže tak nějak vzniklo, že mi byla přidělena kapitánská páska.“

Cítíte od spoluhráčů větší respekt?
„U některých vůči mně narostl. Člověk si této důvěry váží, jde o ocenění za dřinu v dosavadní kariéře. Pásku si užívám. Každopádně na sobě teď mám nálepku nejen nejdražšího přestupu, nejlépe placeného hráče, ale jsem navíc i kapitán. Víc toho na ramenou už nést nemůžu.“ (smích)

Rozkopané koše v kabině nebo plamenné proslovy se od vás spoluhráči ani nyní nedočkají?
„Jsem takový, že raději za dotyčným hráčem zajdu osobně. Řeknu, že by bylo lepší, aby udělal to a to. S tím vůbec problém nemám. Ale nepotřebuji mluvit přede všemi v kabině. Nejsem zrovna autoritativní typ. Proberu záležitosti s každým zvlášť. Sám to tak mám rád, když někdo chce sdělit mně. Není třeba si zvedat ego přede všemi, cítit se důležitě.“

Aby se cizinec ve druhé anglické lize stal kapitánem, je však mimořádná věc.
„Sám nevím. I když jde o druhou ligu, příliš českých hráčů v zahraničních klubech kapitány nedělalo. Snad kromě Petra Čecha, nebo jestli Tomáš Rosický kapitánskou pásku párkrát oblékl. Nebo legenda, jako byl Tomáš Galásek, který byl kapitánem v Ajaxu Amsterdam. Z novodobějších českých fotbalistů pásku nemá skoro žádný. Samozřejmě, na druhou stranu, Bristol je pořád tým Championship. Bylo by pro mě o něco vážnější ocenění být kapitánem, pokud by byl Bristol v Premier Legaue. To by bylo moc hezký. Tohle je vlastně můj další cíl.“

Další by mohlo být, že vstřelíte v této sezoně dva góly, což se vám nikdy v kariéře nepovedlo.
„Já bych moc rád řekl, že chci dát šest, sedm gólů. Ale zase musím hledět na statistiky, jak moc efektivní vepředu jsem. To je něco, na čem se snažím pracovat. Nevím úplně přesně, co co mi schází. Obranné hlavičky jsou v pořádku, ale útočné dobré nejsou. Jestli, kromě hraní s balonem, chci něco zlepšit, tak produktivitu.“

Sezonu jste ale začal skvěle, trefil jste se hned na jejím začátku. Věříte, že ke gólu přidáte bratříčka?
„Rád bych. A pak třeba i sestřičku. Jenže dva góly za jednu sezonu jsem zatím nikdy nedal. Na svoje střelecké statistiky nemůžu být hrdý. Mých pět branek za posledních deset let není mnoho.“

Už od jara se hraje fotbal nejen v Anglii bez diváků. Zvykl jste si na ticho na stadionech?
„Zvykl jsem si prakticky hned. Nechci říkat, že diváky během utkání nevnímám. Ale většinou se koncentruju na hru do té míry, že fanoušky pominu. Že nejsou na stadionu je škoda nejen pro nás hráče, ale především pro ně. Speciálně v Anglii je fotbal pro fanoušky svátkem. Celý víkend se v rodinách organizuje podle zápasu. Teď jim bylo odejmuto, na čem vyrostli nebo čím žili.“

Jak často se ve druhé anglické lize testuje na koronavirus?
„Jeden čas jsme byli testovaní dvakrát týdně, potom se přešlo na periodu třikrát do měsíce. Teď skoro nejsme testovaní vůbec. Náš klub vzal situaci zodpovědněji, většina týmů ve druhé lize už delší dobu netestuje. My jsme se snažili podstoupit odběry jednou za deset dnů, i když jsme nemuseli. Žádné takové nařízení neexistovalo. Když vedení Bristolu zjistilo, že ostatní kluby hráče netestují, usoudilo, že je zbytečné, abychom vyhazovali peníze za testy. A pak hrát proti soupeři, který je nakažený a neví o tom. Připojili jsme se tedy k ostatním. Nevím, jestli je to dobře, nebo ne.“

Poslední reprezentační sraz jste vynechal kvůli zranění ramene. Nyní už jste stoprocentně fit?
„Párkrát jsem na rameno v posledním zápase upadl, ale vydrželo. Takže je v pohodě.“

Sledoval jste národní tým, jak si vedl v duelech Ligy národů v Izraeli (výhra 2:1) a ve Skotsku (prohra 0:1)?
„Kluky jsem sledoval. Nechci omlouvat výsledek nebo výkon ze Skotska. Ale je celkem složité nastupovat a nebýt ovlivněný tím vším, co se kolem děje. Někteří hráči kolikrát pár hodin před utkáním kvůli čekání na výsledek testů nevědí, jestli budou moct hrát. V těchto podmínkách není jednoduché normálně fungovat. V Bristolu žádné takové problémy nemáme. Ale jakmile se přijede na reprezentační sraz, všichni jsou najednou pozitivní. Přijde mi to divné. V Bristolu jsme měli od začátku pandemie jednoho nakaženého, který byl navíc bez příznaků.“

TOMÁŠ KALAS

Narozen: 15. května 1993
Výška: 184 cm
Váha: 75 kg
Stav: svobodný
Fotbalový post: obránce
Hráčská kariéra: Sigma Olomouc 2004-2010), Chelsea (2010), Sigma Olomouc (2011), Vitesse Arnhem (Nizozemsko, 2011-2013), 1. FC Köln (2014), Middlesbrough (2015-2016), Fulham (2016-2018), Bristol (2018-?)
Reprezentace: 20 zápasů/ 2 góly
Největší úspěchy: postup na EURO 2016, postup na EURO 2021, vicemistr Evropy U-19 (2011), postup do Premier League (2016, 2018), Talent roku v anketě Fotbalista roku ČR (2012)