I když patří k nejzkušenějším prvoligovým brankářům, málokdo před startem nové sezony předpokládal, že by právě TOMÁŠ GRIGAR měl vévodit statistikám čistých kont. Teplická defenzíva totiž patřila v minulém ročníku nejvyšší české soutěže k těm nejděravějším. Nyní po třech odehraných kolech drží třiatřicetiletý gólman stále neprůstřelnost! „Tři nuly v řadě jsem ještě v lize nevychytal, maximálně to byly dvě. Nevím, jestli je to příchodem nového trenéra Šmejkala v letní přestávce, nebo že hrajeme jako tým mnohem zodpovědněji v defenzívě, kdy brání všech deset hráčů. Možná se nás zatím drží i potřebné štěstí…

„OFENZÍVA NÁM ZATÍM MOC NEFUNGUJE…“

Můžeme být tedy maximálně spokojeni s obrannou činností, ale směrem dopředu je to mnohem horší. Jediný vstřelený gól v úvodním kole proti Dukle na Julisce mluví za všechny komentáře. Taky bychom asi potřebovali mít na své straně štěstí na nějaký náhodný vstřelený gól. Bohužel jsme si bídnou koncovku přinesli do vloženého pohárového zápasu v Králově Dvoře. Věděli jsme, že třetiligový domácí tým bude kousat, povzbudil ho i brzký gól, který nás naopak úplně rozhodil. Moc šancí jsme si ani nevypracovali a po nejtěsnější porážce 0:1 jsme vypadli už ve druhém kole… Skončili jsme tedy hned na začátku, jenže bez branek vyhrávat a postupovat prostě nejde. Zklamání je o to větší, že jsme se chtěli pokusit bojovat o účast v pohárové Evropě, což z ligy bude hodně složité.

„S RAMENEM JSEM MARODIL SKORO PĚT MĚSÍCŮ!“

Není to poprvé, co v Teplicích zažívám dobrý podzim, ale postupem času na nás skoro pokaždé padne herní i výsledková krize, která se pochopitelně projeví propadem v tabulce. Vloni to bylo asi nejhorší, protože nám dokonce na jaře hrozil i sestup! Na minulou nepovedenou sezonu se mi nevzpomíná dobře také proto, že jsem si ke konci podzimní ligy vykloubil levé rameno a ještě si v něm pochroumal vazy. Pro brankáře to je jedno z nejhorších zranění, marodil jsem s tím čtyři a půl měsíce, než jsem se vrátil zpátky na hřiště… Přišel jsem tak bohužel i o zápasy s největšími ligovými rivaly včetně Sparty.

„MÁME NYNÍ DOMA ATRAKTIVNÍ SOUPEŘE…“

Na Stínadlech jsme s ní teď uhráli bezbrankovou remízu, což byl pochopitelně lepší výsledek pro nás. To samé se nyní opakovalo v Brně, kde jsme se Zbrojovkou drželi krok jen v první půli, po přestávce jsme už byli pod tlakem, který jsme ale přežili bez úhony a odvezli si domů další bod z venku. Nyní máme doma Mladou Boleslav, pak přijedou ještě atraktivnější soupeři – Slavia a mistrovská Plzeň, tak věřím, že by na stadion mohla dorazit zase slušná návštěva, ideálně by bylo tak kolem deseti tisíc diváků, to je pak pořádný hukot! Ale aby bylo plno úplně jako před dvěma lety na Spartu, když hrála o titul, na to si musíme ještě počkat! Bude také hodně záležet na našich výkonech a výsledcích, aby fandové Teplic přišli! Na další bezbrankové remízy je asi moc nenalákáme…

„ČEKÁME NAROZENÍ MALÉHO FOTBALISTY!“

Po těch sedmi odsloužených letech se už cítím Tepličákem, i když stále dojíždím z Prahy, kde s rodinou bydlím. Fandím pořád i Spartě, ve které jsem zažil také krásné fotbalové roky. Držel jsem jí palce, aby se konečně zase probojovala do Ligy mistrů.  Jenže to čekání se znovu prodloužilo minimálně o další rok. Je nás snad deset nebo jedenáct, kteří takhle na tréninky nebo zápasy z hlavního města cestujeme. Máme vždycky sraz na Letňanech, odkud pak společně vyrážíme na sever. V příštích týdnech budu spíš sólistou, protože čekáme druhé dítě a měl by to být fotbalista!“