Stefan Simič – stoper na roztrhání

Stefan Simič – stoper na roztrhání

Na červnovém mistrovství Evropy hráčů do 21 let v Polsku patřil k největším oporám českých „lvíčat“. Ale v dalších měsících jako by se po stoperu STEFANU SIMIČOVI fotbalová země slehla, i když se po návratu z hostování v belgickém Mouscronu hlásil na velmi zvučné adrese v AC Milán. Jenže nakonec v něm místo pro něj nezbylo, takže v poslední den letního přestupového okna zakotvil na hostování v poměrně neznámém jihoitalském klubu z Crotone. Prvního října si odbyl premiéru v Serii A, brzy se posunul do základní sestavy a tím se otevřela také kardinální otázka: za kterou reprezentaci dvaadvacetiletý obránce s bosenskými kořeny nastoupí? V neděli večer dostal dodatečnou nominaci do českého národního týmu, v pondělí dorazil do Prahy na reprezentační sraz a v úterý usedl s novými spoluhráči do leteckého speciálu na přípravný turnaj v Kataru…

Z Boloně jste nečekaně přivezli tři body, i když jste dvakrát inkasovali!

„Dostali jsme oba góly z trestných kopů. Jeden kopl Verdi pravačkou, druhý levačkou. I když jsme inkasovali v nastaveném čase do šatny, po přestávce jsme utkání dokázali otočit dvěma slepenými brankami. Bylo to pro nás velmi důležité vítězství, vyhráli jsme podruhé za sebou a máme nyní větší klid. Škoda, že je nyní reprezentační přestávka, protože v příštím kole hrajeme doma s Janovem, kterému se moc nedaří, a mohli jsme toho využít. Takhle bude mít čas se na nás nachystat, v klubu skončil také trenér Jurič, který přivedl Crotone do Serie A.“   

Stihl jste prohodit pár slov s krajanem Ladislavem Krejčím?

„Nastoupil až do druhého poločasu a po zápase jsme se nepotkali, protože domácí fotbalisté se po porážce na trávníku moc nezdržovali a také my jsme pospíchali za trenérem do šatny.“

Sobotní utkání měl sledovat i reprezentační asistent Miroslav Koubek. Aspoň s ním jste se potkal?

„Ne, ani táta, který byl na tomto zápase, se s ním neviděl.“

Otec jezdí na každý zápas Crotone?

„Byl na utkání s Interem a s Fiorentinou, které jsme vyhráli, a v sobotu v Boloni. Asi nám nosí štěstí a bude muset jezdit častěji!“

O premiérové nominaci do reprezentačního „áčka“ jste se dozvěděl až o den později v neděli večer…

„Dostali jsme od trenéra volno až do středy. Jel jsem proto s tátou a moji sestřenicí autem do Záhřebu, kde bydlí a kde máme další příbuzné. Byl jsem se podívat na nedělním utkání chorvatské ligy Lokomotivy s Rijekou, protože tam hraje několik mých někdejších spoluhráčů. Kdybych nebyl nominovaný, tak bych v Záhřebu zůstal až do úterý. Takhle jsem letěl v pondělí ráno do Prahy.“

V poslední době se o vás hovořilo hlavně v souvislosti s tím, že jste měl nabídky reprezentovat Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko a Srbsko!

„Česko bylo pro mě jasná volba číslo jedna, narodil jsem se tady, vyrůstal, žije tady moje rodina, mám tu spoustu kamarádů. Hrál jsem za všechny mládežnické reprezentační výběry a byl jsem i kapitánem. Jsem spokojený, že to takhle dopadlo.“

A kdyby to nedopadlo?

„Tak druhou volbou by byla Bosna a Hercegovina, mám tam ještě rodinu, vyrostl tam táta. Bojovali za Bosnu ve válce. Pro naši rodinu to znamená hodně. Ještě v pondělí mě kontaktoval jeden z funkcionářů fotbalového svazu, jestli jsem nezměnil názor a nechtěl hrát za jejich národní tým. Odpověděl jsem mu, že jsem se už rozhodl. Srbsko a Chorvatsko oslovily speciálně mého tátu.“

Nedávno s vámi na tohle téma mluvil i Edin Džeko, který je kapitánem a největší hvězdou bosenské reprezentace!

„Bylo to po utkání v Římě s AS, kde jsem poprvé nastoupil v základní sestavě Crotone. Prohráli jsme 0:1 z penalty, která nebyla. Velmi mě potěšilo, když mě takový slavný útočník oslovil, bral jsem to jako kompliment. Ptal se mě, jestli existuje z mé strany nějaký zájem, že bych reprezentoval Bosnu.“

V létě jste hovořil o nabídkách z Německa a ze Španělska, proč jste nakonec zvolil Crotone?

„AC Milán mě nechtěl nikam na přestup pustit. Pomalu se blížil konec transferového okna, pár dnů předtím jsme odmítli nabídku na přestup právě z Crotone, zájem o hostování měla i Slavia. Milánský sportovní ředitel pan Mirabelli dlouhou dobu hrával právě v Crotone, domluvil v poslední den hostování s opcí, rozhodlo také to, že klub se orientuje na mladé hráče, kterým dává dostatek herního prostoru a tím je posouvá v kariéře dál, i do lepších týmů.“

Měsíc jste čekal na svoji premiéru v Serii A…

„Přišel jsem do klubu za pět minut dvanáct, už byla odehraná tři ligová kola a sestava stabilizovaná. Musel jsem se v mančaftu zabydlet, trenér mi říkal, ať makám, že šanci od něj dostanu. Poprvé jsem nastoupil na posledních osm minut ve Ferraře proti SPAL 2013 a postupně jsem se dostal do základní sestavy, ve které bych se chtěl samozřejmě udržet. To je nyní můj hlavní cíl pro celou sezonu.“

Otec je zároveň vaším manažerem. Jaké to má výhody či nevýhody?

„Výhodou je, že všechny informace od něj vím z první ruky, co se kolem mě děje. Ale na druhou stranu zase některé situace oba prožíváme na sto procent!“    
Jaké je Crotone místo k mimofotbalovému životu?

„Nádherné, i když jsem tam nikdy předtím nebyl! Můžu i teď, kdy je všude zima, chodit v tričku s krátkým rukávem, protože teploměr ukazuje 25 stupňů!“

V létě jste si v prvním přípravném utkání AC Milán se švýcarským Luganem zlomil kůstku na ruce, musel na operaci a přišel tak o zájezd do Číny, kde se formoval kádr pro novou sezonu. Mohl jste v něm zůstat?

„Nemám rád slovo „kdyby“, prostě se mi tohle zranění přihodilo a nedá se nic dělat. Ruka je v pořádku, mám v ní čtyři šrouby. Herní šanci v AC bych dostal jedině, kdyby prodalo dva obránce, kteří však v kádru zůstali, takže proto jsem chtěl odejít na hostování někam, kde budu mít podobné zápasové vytížení, jako jsem měl v minulé sezoně v belgickém Mouscronu. Věřím, že to můžu i v Crotone naplnit, i když jsem do klubu přišel až v rozehrané soutěži.“

Jste rodilý Pražák, kdy jste byl naposledy v hlavním městě Česka?

„Když jsme se vrátili v červnu z mistrovství Evropy jedenadvacítek v Polsku. Měl jsem jen čtyři nebo pět dnů dovolené, které jsem strávil s kamarády v Chorvatsku, a už jsem se hlásil trenéru Montellovi na letní přípravě AC Milán. Od té doby jsem doma nebyl, až nyní na pondělním reprezentačním srazu „áčka“. Ani teď se v Praze moc nezdržím, protože do Kataru odlétáme v úterý ráno. Věřím, že aspoň do jednoho zápasu, které nás tam čekají, nastoupím. Je to pro mě velká čest a odměna za práci! Vždycky jsem s obdivem vzhlížel k hráčům českého nároďáku a teď jsem se do něj dostal i já…“

STEFAN SIMIČ

Narozen: 20. února 1995. Výška: 189 cm. Váha: 79 kg. Stav: svobodný. Fotbalový post: stoper. Hráčská kariéra: Slavia Praha (2001-2012), FC Janov (Itálie, 2012-2013), AC Milán (Itálie, 2013-2014), AS Varese 1910 (Itálie, 2014-2015), AC Milán (Itálie, 2015-2016), Royal Excelsior Mouscron (Belgie, 2016-2017), AC Milán (Itálie, 2017), FC Crotone (Itálie, 2017-?). Největší úspěchy: postup a účast s českou „jedenadvacítkou“ na mistrovství Evropy této věkové kategorie (Polsko 2017).