Pokud se nestane nic nepředvídatelného, měl by český stoper STEFAN SIMIČ o víkendu ukončit svůj dlouhý ligový půst. Naposledy totiž nastoupil na jaře 2018 v italské Serii A v dresu Crotone, kde hostoval z AC Milán. Loňský podzim strávil v milánském velkoklubu, ale jedinou herní šanci dostal ve skupině Evropské ligy proti lucemburskému týmu Dudelange. A tak v zimě kývl na další nabídku k hostování v zachraňujícím se Fronsinone, za které si ale nepřipsal ani jediný soutěžní start…

„Na posledním tréninku před jarní částí Serie A mi bohužel spoluhráč poranil nesmyslným zákrokem zezadu pravé lýtko. S natrženým svalem jsem pak měsíc marodil a rehabilitoval. Když jsem byl už zdravotně v pořádku, tak mě tam trenér nedal. Nevím, proč… Výkonnostní důvody v tom nebyly, šli jsme od porážky k porážce, takže nemusel trvat na stejné sestavě. Slíbil mi, že mě postaví v posledních třech jarních kolech, ale nedodržel to. Proseděl jsem je opět jen na lavičce náhradníků…

„DALŠÍ HOSTOVÁNÍ UŽ NEPŘIPADALO V ÚVAHU…“

Samozřejmě, že jsem tohle období těžce kousal, s otcem jsme se dohodli, že v létě už nepřipadá žádné další hostování v úvahu. Že potřebuji pravidelně hrát a z AC Milán odejít. Jsem moc rád, že mi jeho vedení vyšlo velkoryse vstříc, Vzhledem k tomu, že jsem rok a půl prakticky nehrál, nepřipadalo reálně v úvahu, že bych odešel do některé z elitních evropských lig včetně té italské. Milán by za mě totiž chtěl velké peníze jako odstupné, které by byl sotva nějaký zájemce ochotný zaplatit…

„HAJDUK JE ODMALIČKA KLUB MÉHO SRDCE!“

Když o mě projevil zájem Hajduk Split, který je odmalička klubem mého srdce, tak jsem se nijak dlouho nerozmýšlel a podepsal jsem čtyřletý kontrakt. Pokud bych během té doby dostal nějakou zajímavou nabídku, tak mi klub nebude v přestupu bránit, participoval by na něm i Milán. Do přípravy Hajduku jsem naskočil jen s týdenním zpožděním. Připravoval jsem se individuálně na ostrově Brač, kde máme dům, s mým kondičním trenérem. Když se můj přestup uzavřel, odjel jsem za týmem do Slovinska, kde měl nedaleko Mariboru soustředění.“

„MÁM TO TRAJEKTEM 40 MINUT DO SPLITU…“

Náš kádr je hodně mladý, tak těžko dělat dopředu nějaké prognózy, jak se nám v nové sezoně bude dařit. Vstoupili jsme do ní čtvrteční výhrou 2:0 na Maltě nad Gzirou, což je dobrý výsledek pro odvetu, která se bude hrát taky ve čtvrtek ve Splitu. Zahrál jsem si posledních dvacet minut. V neděli nás čeká rovněž doma první kolo chorvatské ligy proti týmu Istra 1961. Moje dosavadní dojmy jsou vesměs pozitivní. Klubové vedení Hajduku o mě hodně stálo, také přijetí v týmu bylo fantastické. Líbí se mi, že trenér Siniša Orescanin preferuje, abychom hodně pracovali s míčem. Letní příprava byla dost krátká, proto je každý trénink, který stihneme do nadcházejících anglických týdnů, dobrý. Proto jsme třeba trénovali i v neděli odpoledne. Pro mě to není žádná komplikace, mám to z Brače do Splitu jen čtyřicet minut plavby trajektem.

„CHTĚLI BYCHOM SE POKUSIT O EVROPSKOU LIGU!“

Cítím se tady jako doma, mám kolem sebe svoji rodinu. Teď ale ze všeho nejvíc potřebuji, abych byl v podobné pohodě i fotbalově. Abych zase po dlouhé době pravidelně hrál a co nejdřív se dostal do někdejší formy, kdy jsem kopal na mistrovství Evropy v Polsku za českou „jedenadvacítku“ a potom jednou nastoupil i za reprezentační „áčko“. Žádné konkrétní cíle si ale dopředu nedávám. To samé platí, myslím, i o Hajduku ve vztahu k chorvatské lize, které dlouhodobě dominuje největší rival Dinamo Záhřeb. Když přejdeme přes maltskou Gziru, čeká nás nejspíš Ventspils z Lotyšska. Kdyby se nám ho povedlo vyřadit, tak bychom se chtěli pokusit o postup do základní skupiny Evropské ligy!“