Smutný světový hattrick

Česká reprezentace potvrdila svoji kvalifikační houpačku, na které se ve své samostatné éře pohybuje. Zatímco na mistrovství Evropy postoupil národní tým šestkrát v řadě a ani jednou na závěrečném turnaji nechyběl, což se od roku 1996 podařilo pouze kontinentálním velmocím Německu, Itálii, Francii, Španělsku a Portugalsku (!), na světový šampionát se mu opakovaně nedaří probojovat. Účast na mistrovství světa 2006 v Německu bylo výjimkou, potvrzující smutné pravidlo…

Od té doby Češi dokonce ani nedostali dodatečnou postupovou šanci v listopadové baráži a dohrávali závěr kvalifikace jen z povinnosti. Neúčast na MS 2010 v Jihoafrické republice, MS 2014 v Brazílii i příští rok v Rusku nezpůsobila síla soupeřů, které jim přisoudil los do skupiny. Slováci, Slovinci, Poláci, Dánové či nyní Severní Irové byli rozhodně „hratelní“, jenže v konečné tabulce se jim vždy koukali na záda. Společným důvodem těchto nezdarů byly citelné ztráty v domácím prostředí – na Letné se Slovenskem a vloni se Severním Irskem, v Olomouci s Dánskem, ke kterým se přidala i další nečekaná klopýtnutí s Arménií v Edenu nebo s Ázerbájdžánem v Ostravě.

Všechno ale souvisí se vším. Na vicemistry Evropy z Anglie 1996 navázala stříbrná a zlatá „lvíčata“ Karla Brücknera, která byla pevnou a reprezentační kostrou v úvodní dekádě třetího milénia. Poslední výrazní pamětníci této veleúspěšné éry Petr Čech, Jaroslav Plašil i zřejmě Tomáš Rosický skončili loni po EURO ve Francii, jenže při očekávané generační výměně, ke které se přidala překvapivě i trenérská, chyběly adekvátní náhrady. Proto musel nejen kvůli startu nové kvalifikace MS 2018 vařit zkušený kouč Karel Jarolím často z „vody“, takže se na trávníku vystřídaly více jak tři desítky hráčů. Nyní bude alespoň delší čas na koncepčnější budování národního týmu, to je jediný pozitivní fakt pondělní předčasné konečné v kvalifikaci o svět. Aby byl co nejlépe připravený na Evropu 2020 a prodloužil unikátní i záviděníhodnou sérii na sedm startů…