Sen z Monte Carla

Sen z Monte Carla

Do Forum Grimaldi v Monte Carlu je každoročně na sklonku srpna upřena pozornost fotbalové Evropy, neboť jeho sál je tradičním dějištěm losu skupin Ligy mistrů a o den později i Evropské ligy. Od dopoledních hodin je celý areál uzavřený a obehnaný přenosnými zátarasy, aby příprava na podvečerní slavnostní losovací akt mohla uvnitř nerušeně pokračovat.

Po pěti letech je mezi 32 elitními evropskými kluby také český zástupce. Úřadující mistr měl tentokrát díky kulminačně vysokému národnímu koeficientu jistý přímý postup do skupinové fáze a plzeňská Viktorka tak navázala na svoje dvě předchozí účasti, které následně přetavila z třetích míst v přesun do jarního play-off Evropské ligy. Tomáš Paclík s Adolfem Šádkem usedají na svoje vyhrazená místa mezi prvními představiteli, jako by si chtěli tuhle sounáležitost s absolutní kontinentální špičkou v klidu vychutnat. Naopak pro Pavla Nedvěda je to v barvách italského šampiona a hegemona rutinní záležitost, takže viceprezident Juventusu do poslední chvíle diskutuje na schodech s nově příchozími. Také v předních řadách je stále čilejší ruch, hned vedle prezidenta UEFA Aleksandra Čeferina usedá až těsně před začátkem fotbalová ikona let minulých David Beckham, kterému se pak viditelně nervózní asistentka snaží opakovaně připevnit mikroport, aby přímý televizní přenos mohl včas začít.

O kousek dál přes uličku už čeká na nadcházející dekorování trojlístek spoluhráčů z Realu brankář Keylor Navas, obránce Sergio Ramos a záložník Luca Modrič, mezi něž se vmísil egyptský útočník Liverpoolu Mohammed Salah. Jeho střet s madridským kapitánem z kyjevského finále Ligy mistrů, které pro něj následně bolestivě skončilo, je stále v živé paměti, a proto přítomní fotoreportéři a kameramani neustále cílili na tváře obou aktérů, protože seděli hned za sebou. Chybí jen jediný z nominovaných na krále uplynulé sezony Ligy mistrů – Cristino Ronaldo, od něhož o pár desítek minut později pomyslně převzal žezlo jeho už nyní bývalý chorvatský parťák z „bílého baletu“.

Přebírání individuálních cen je však při vší úctě k fotbalovým superstar pouze zpestřením a také prodloužením hodinového programu, jehož hlavním bodem je rozdělení týmů do osmi skupin. Plzni se ze čtvrtého koše vyhlížení evropských velkoklubů a s tím spojené napětí pochopitelně protáhlo až téměř na maximální možnou dobu. Viktoriány čeká ta nejsladší odměna – vítěz posledních tří ročníků madridský Real, kterého si přál i většina hráčů, dalšími soupeři ve skupině pak budou AS Řím a CSKA Moskva. Není divu, že plzeňští šéfové po skončení slavnostního losu nešetří úsměvy a bonmoty. „Nebyl jsem vůbec nervózní, protože pan Šádek vždy trefil každého ze čtvrtého koše do skupin. Žijeme ve snu, který si neuvědomujeme. Dojde nám to nejspíš, až budeme v důchodu psát paměti,“ svěřuje se majitel Viktorie Tomáš Paclík a jeho pravá ruka generální manažer Adolf Šádek jede na stejné vlně: „Tohle nejde zaplatit penězi. Potřetí jsme v základní skupině a potřetí máme posledního vítěze. Co víc si můžeme přát, než hrát s nejlepším týmem světa? Plníme sny našich dědů a otců!“

Po monackém snu nastaly všední dny. Český fanoušek by si tuto nejprestižnější klubovou soutěž, která začne už (nebo až?) za dva týdny měl letos užít bez rozdílu klubové příslušnosti. O pětileté plzeňské pauze už byla v úvodu řeč. Slavia hrála Ligu mistrů jen jednou v roce 2007. Sparta se historicky pyšní největším počtem účastí, ale na tu poslední sedá přes tucet let prach zapomnění…