Roman Hubník: „Konec v Plzni? Byl jsem naměkko!“

Roman Hubník: „Konec v Plzni? Byl jsem naměkko!“

Vstoupí do kavárny na okraji Olomouce, vedle něj cupitá devítiletý syn Patrik. Právě on byl hlavním důvodem, proč fotbalový obránce ROMAN HUBNÍK po sedmi letech uzavřel kapitolu s názvem Viktoria Plzeň a vrátil se do Sigmy. „Hraju v obraně, ale baví mě to hodně v bráně,“ vystřelí Patrik, který předtím s tátou dováděl dvě hodiny v místním aquaparku.

Syn se nepotatil, když ho láká brána?

„Naopak. Byl jsem v jeho věku stejný, pořád jsem stál v bráně. V hokejové, ve fotbalové. Patrika ale vidím v obraně. Teď se vytáhl, je ostrej jako břitva. Kolikrát běží vedle soupeře a tělem do něj vrazí. Nechce ho nechat projít. Takovej nerváček.“ (směje se)

Jste šťastný, že ho máte v Olomouci pořád na očích?

„Moc. Kvůli němu a přítelkyni Valerii jsem se vrátil. Na Hanou navíc pasuju, jsem tu doma. Můj konec v Plzni je ještě čerstvý, ale už jen, že nemusím nikam cestovat, je příjemná změna. Balení, vybalování odpadlo. Teď nic neřeším. Tedy zařizujeme s přítelkyní firmu.“

Na zimním soustřední ve Španělsku jste vtipkoval, že po konci kariéry budete možná prodávat vložky do boty. Takže...

„...ne ne, nic takového. Budeme prodávat motorky, čtyřkolky, skútry, motokola. Otevíráme prvního srpna. Sice mám dovolenou, ale jsem kolikrát v zápřahu od pěti od rána do půl desáté večer. Když padnu do postele, jsem totálně mrtvej. Ale nedělám nic odborného, spíš dělnické práce. Odvážel jsem krabice, železo. Fotbal nejde hrát dalších deset let, musím přemýšlet, co dál.“

Takže po konci kariéry bude z Romana Hubníka naplno podnikatel?

„Myšlenka založit tuto firmu nás s přítelkyní napadla před časem. Manžel od sestřenice podniká v tomto oboru patnáct let, nabádal nás, abychom otevřeli obchod v Olomouci.“

Chytlo vás to?

„Musím říct, že dost. Zatím je všechno v plenkách, ale je příjemné, že podnik je náš. Pomáhám zatím tak deseti procenty, přítelkyně obstará zbytek. Ona je do toho ponořená, zařizuje, plánuje. Vymysleli jsme název RVPM moto. Jako Roman, Valerie, Patrik, Marek, syn od přítelkyně. Dělám manuální práce. Prodejní pult jsme našli na internetu v Praze. Tak jsem čapnul akuvrtačku, kamarád vzal dodávku a vyrazili jsme. V Olomouci jsem si pult zase složil. Mě to hrozně baví.“

Vypadá, že jste zručný.

„Jako kluk jsem chodil do kovárny k dědovi v Halenkově. Vyráběl krumpáče, sekyry, motyky. Jenže v jedenácti jsem z vesnice kvůli fotbalu odešel. Dědovi bylo líto, že jsem vypadl z domu. Chtěl kovárnu někomu předat, já jsem se k tomuto řemeslu hodně měl. Něco nahřát, ohnout, bych asi zvládnul. Ale něco udělat, to bych se musel chvíli dívat, učit se. Víte ale, co je zvláštní?“

Povídejte.

„Že děda zemřel v den, kdy se narodil Patrik. Od té doby věřím na osud. Nikdy jsem tomu nevěřil, od té doby jsem si říkal, že je na tom něco pravdy. Ale zpátky. Nechci se chválit, ale položil jsem umělou trávu doma na terase. A taky se chci naučit všechno, co souvisí s obchodem v Olomouci. Ať tam nejsem jako blbec.“

Budete tedy v prodejně aktivní?

„Pokud budu mít v Sigmě volno, chci být na prodejně. Chci se vyvarovat situace, kdy se mě zákazník zeptá, kolik má motorka koní a já na něj budu jen koukat. A on mi řekne: Hubník prodává a ví o tom kulový.“

V Plzni je zvykem přemisťovat se z Doosan Areny do tréninkového centra na skútrech, malých motorkách. Máte od bývalých parťáků nějaké objednávky?

„Kluci se poptávali. Motokolo je skvělý, na litr a půl benzínu ujedete sto kilometrů. Až obchod zprovozníme, věřím, že pár objednávek z Plzně přijde. Hodím jim do naší skupiny na sociální síti speciální nabídku. Určitě se domluvíme.“ (směje se)

Strávil jste s nimi v Plzni sedm let, teď jste 400 kilometrů daleko. Je vám líto, že tato kapitola skončila?

„Pamatuju si před rokem, když se loučil Baky (Marek Bakoš). Říkal jsem si, ještě rok. Najednou byl květen, červen. Jak se přiblížil den, kdy skončím, říkal jsem si takové to: tudy jedu naposledy, tudy jdu naposledy. Tady budu trénovat naposledy. A pak poslední nástup na hřiště.“

Rozlučku jste ustál.

„V rámci možností. Emocí bylo hodně. Po zápase jsme měli společnou večeři s vedením, dostal jsem krásný šampaňský, v dřevěné bedně, s podpisy všech hráčů. Nebo od Bráby (stoper Brabec) zarámovanou kapitánskou pásku RH 4. Dojemný bylo loučení s Limbou (obránce Limberský). Na hřišti jsme se po zápase objímali snad dvě minuty. Silný moment. Zažili jsme toho spolu strašně moc, teď v Plzni z bývalé party zbyl sám. A pak mě kluci dojali na diskotéce. Řekli mi slova, ze kterých mě mrazilo. Prozrazovat nebudu, ale byl jsem naměkko. Limba mi pak druhý den poslal srdce. Dostal mě tím.“

Ukápla vám slza?

„Když jsem den po posledním zápase přijel na stadion, balil si věci... Tohle bylo hodně emotivní. Stejně i podání ruky se šéfem klubu panem Šádkem. Zašel jsem do prádelny, do klubové restaurace. Když jsem odcházel, tak všechny holky brečely. I jeden kluk z kotle, který se se mnou přišel rozloučit. Do Plzně se rád budu vracet. Zvládal jsem jezdit na otočku do Olomouce, můžu přece i do Plzně.“

Dovedete si představit, že Viktorce postavíte na hřišti? Na podzim přijel se Slováckem poprvé jak host do Plzně Milan Petržela, byl naměkko.

„Milana to dostalo. Já se budu hodně těšit, strávil jsem v Plzni kus života. Nemůžu ale předpokládat, jaké emoce přijdou. Milan neměl pořádnou rozlučku, do poslední chvíle se nevědělo, jestli bude ve Viktorce dál pokračovat nebo odejde. Mrzelo mi za něj, že rozlučku s Plzní měl vlastně v dresu Slovácka. Já už mám tohle za sebou, možná bude pro mě návrat jednodušší.“

Chybí vám někdejší pověstná plzeňská parta?

„Měla zdravé, silné jádro. Nejdřív nás bylo přes deset, po trénincích se chodilo na kávu. Jak šly roky, sedělo nás u stolu osm, pak šest, pět. Ve finále jsem chodil na snídaně jen s Limbou. Když jsem odjížděl, říkal mi: s kým já teď budu chodit na kafe? Byl z toho špatnej. Vím, jak se cítí. Ráno mi vždycky napsal, že za deset minut sraz v oblíbené kavárně u Pepiho. A když zapomněl, věděl, že tam stejně budu.“

Táhne se ve Viktorce dál za jeden provaz?

„Jo, kabina je pohodová. Než přišel Tomáš Kalvach, měl obavy, jak bude v šatně fungovat. Po čtrnácti dnech v Plzni mi řekl, že mu přijde, jako by tu byl půl roku. Zapadl lidsky i na hřišti. Je hrozně spokojený. V Plzni se nikdy nikdo nad nikoho napovyšoval. My staří jsme se k mladým hráčům nechovali jako staří před lety k nám. Říkali jsme klukům: buďte rádi, že nás máte.“

Byl jste hodný kapitán?

„Byl jsem vždycky pokorný. Jasně, byly situace, co jsem zvýšil hlas. Na Tomáše Hořavu jsem jednou řval po vyhraném zápase. V záloze se ztrácely míče, valilo se to na nás. Jak jsme přišli do kabiny, vzal jsme si před vítězným pokřikem slovo. Byly ve mně emoce. Říkal jsem, že jsme běhali vzadu za ty, kteří lehkovážně ztráceli míče. A nepomohli nám. Bublalo to ve mně. Pak povídám: tak jsem se vyřval, pojďme si zakřičet. Jinak jsem byl hodnej.“

Teď má kabinu na povel Limberský?

„Limba s Brábou, který ve vyprofiloval do role vůdce. Mám skvělého nástupce, Brába je kapitán na správním místě.“

ROMAN HUBNÍK

Narozen: 6. června 1984. Výška: 190 cm. Váha: 83 kg. Stav: svobodný, syn Patrik (9). Fotbalový post: obránce. Hráčská kariéra: Sigma Olomouc (1998-2007), FK Moskva (Rusko, 2007-2008), Sparta Praha (2009), Hertha BSC Berlín (Německo, 2010-2013), Viktoria Plzeň (2013-2015), Sigma Olomouc (2015-?), Viktoria Plzeň (2016-2020), Sigma Olomouc (2020-?). Česká liga: 263 zápasů / 12 gólů. Reprezentace: 29 / 3. Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účastník základní skupiny Ligy mistrů (2013, 2018), české tituly se Spartou (2010) a Plzní (2015, 2016, 2018), účastník mistrovství Evropy hráčů do 21 let v Nizozemsku (2007), postup do osmifinále Evropské ligy (2014), postup do vyřazovací části Evropské ligy (2013, 2017, 2018), vítěz Superpoháru FAČR (2015).