Rok úplně naruby

Na co jsme se vloni na prahu nového roku 2020 těšili? Především na červnové EURO v Glasgow a v Londýně, i když jsme vedle Anglie a Chorvatska ještě neznali čtvrtého do „party“ ve skupině C, který měl vzejít až z březnového play-off. Dalším fotbalovým lákadlem kulatého letopočtu byla i dobře rozehraná kvalifikace české „jedenadvacítky“ o postup na mistrovství Evropy v Maďarsku a Slovinsku. Také jarní část ligy, opět prodloužená o nadstavbu, slibovala dramatické duely o titul, účast v pohárové Evropy i o setrvání mezi elitou. V jarní vyřazovací části evropských pohárů, jejichž závěrečná část uskutečnila nakonec unikátně turnajově, jsme již svoje klubové zástupce neměli.

Počátkem března už po nepříliš masivním propuknutí neznámé pandemie, až později oficiálně nazvané COVID-19, se všechny celospolečenské roční plány a programy nejprve odložily a následně sesypaly jako pověstný domeček z karet, nejpopulárnější sport planety pochopitelně nevyjímaje. Ze stadionů nuceně zmizeli diváci, frekventovanými slovy se staly pozitivní testy a karanténa, které vše postupně obrátily úplně naruby nebo alibisticky vystřelily do nekonkrétní termínové mlhoviny.


Od té doby razantní obrat k lepšímu, natož pak návrat k zažitému normálu, zůstávají pořád spíš zbožným přáním, byť postupně se rozbíhající očkování populace vyvinutými vakcínami tuto naději posiluje. Ovšem odpověď na kardinální otázku, kdy dojde k definitivní porážce viru, nepřinášejí. Takže z fotbalového úhlu pohledu nevíme, jestli se oba odložené evropské šampionáty v daných termínech odehrají, jestli u toho budou fanoušci a v jak velkém počtu. Totéž platí i o Lize mistrů a Evropské lize, kde nás reprezentuje pražská Slavia, směřující po ligovém podzimu, z něhož zůstaly četné zápasové resty, k mistrovskému hattricku. I proto se nejvyšší soutěž protáhla až do Štědrého dne, aby znovu začala rekordně brzy už v polovině ledna, ale i tak bude mít termínově pořádně našlapaný kalendář, aby se stihla odehrát do konce května, kdy začne finální příprava národního týmu na EURO 2020. Ve druhé polovině března bude mít reprezentační pauzu kvůli rozjezdu nové kvalifikace o postup na mistrovství světa v roce 2022 v Kataru i první skupinové fázi mistrovství Evropy hráčů do 21 let.


Podívejme se dozadu i dopředu ještě jinou, optimističtější fotbalovou optikou. Málokdo asi před rokem čekal, že by čeští hráči mohli výrazně prorazit v nejkvalitnější soutěži anglické Premier League. Slávistický záložník Tomáš Souček, vítěz tradiční ankety Fotbalista roku 2019, která se loni v březnu pochopitelně rovněž slavnostně nevyhlašovala, to v dresu londýnského West Hamu dokázal. A ještě v létě otevřel dveře do kabiny „Kladivářů“ nedávnému klubovému parťákovi obránci Vladimíru Coufalovi. Oba jsou i pilíři národního týmu, který zase českým fanouškům, bohužel stále jen odkázaným na televizní přenosy, rozdává radost předváděnými výkony a dosaženými výsledky. Postup do elitní skupiny Ligy národů, v jejímž příštím třetím ročníku podstoupí svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého konfrontaci s absolutní kontinentální špičkou, je příslibem do bojů o mistrovství světa, kde Česko startovalo jen v roce 2006 v Německu, tak i do tří bitev na červnovém EURO.