Ve Slavii byl od šesti let, ale jak to u odchovanců často bývá, kvůli většímu hernímu vytížení musel změnit klubový dres. Záložník ROBERT HRUBÝ nejprve zamířil na hostování do Ostravy, kterou na půl roku vyměnil za teplická Stínadla, aby se v zimě vrátil, tentokrát už na přestup zpátky do Baníku, třebaže bojoval o postup zpátky mezi prvoligovou elitu. Před dvěma týdny si kvalitními podzimními výkony vysloužil nominaci do reprezentačního „áčka“, se kterým absolvoval přípravný turnaj v Kataru.

„Nominace mě překvapila a samozřejmě také moc potěšila, protože se s Baníkem pohybujeme u dna tabulky, takže do těchto klubů většinou reprezentační pozvánky nepřicházejí. Přesto máme v kabině preventivně vyvěšený sazebník, co se za povolání do nároďáku platí… Myslím si, že mi pomohly také dva zápasy se Spartou během několika dnů na Letné, které se mi docela povedly. Škoda, že jsme na postup v MOL Cupu nenavázali i nějakým bodovým ziskem v lize, který by se nám náramně hodil. Asi kdybychom nedohrávali v deseti, tak jsme aspoň remízu uhráli…

„POMALU CHYTÁM OSTRAVSKÝ DIALEKT…“

V zimě jsem mohl zůstat dál na hostování v Teplicích, měl jsem i další nabídky, ale rozhodl jsem se pro přestup do Baníku. Chtěl jsem už být někde nastálo a velkou roli také hrálo, že mě hodně chtěl tehdejší trenér Petržela, pod kterým jsem už rok předtím v Ostravě hostoval.  Trochu jsem se obával, jak si coby rodilý Pražák v Ostravě zvyknu. Ale brzy jsem si město oblíbil, jsem zde maximálně spokojený a už také chytám zdejší dialekt, když zkracuji koncovky slov, což mi z legrace často připomíná přítelkyně s rodiči. Do Prahy se dostanu jednou týdně nebo při nabitějším programu jednou za čtrnáct dnů, záleží na tom, kdy dostaneme od tréni v volno. Jezdím většinou vlakem, což je mnohem pohodlnější i rychlejší, než se do Ostravy trmácet autem po dálnici. Slavii, i když už v ní nejsem, stále sleduji, jak v lize, tak hlavně v evropských pohárech. Ale vůbec neřeším, že mě titul jen o rok minul…

„NEJVÍC BOLÍ DOMÁCÍ REMÍZY!“

Všichni jsme si představovali, že budeme mít podstatně víc bodů, než aktuálně máme. Myslím si, že nehrajeme špatný fotbal, ale srážejí nás hloupé góly, které dostáváme často hned v úvodu. Pak se hrozně nadřeme, abychom nepříznivý vývoj a výsledek otočili. Bolí to hlavně doma, kde jsme dali tři góly Teplicím, ale nakonec uhráli jen remízu 3:3, s Jabloncem a Zlínem to bylo shodně 2:2. Při tříbodovém systému potřebujete vyhrávat a nám se to zatím povedlo jen v prvním kole v Brně!

„S BARYM TO JE VYSOKÁ ŠKOLA FOTBALU!“

Nedokážeme ani víc vytěžit z toho, že se do v létě Baníku vrátil „Bary“ (Milan Baroš), který chce pořád hrát, neustále si hledá na hřišti volný prostor a nabízí se pro převzetí přihrávky, kterou mu můžete dát, i když jste pod tlakem nebo i on je v obtížné situaci, protože to dokáže ustát. Pro mě osobně je to vysoká škola fotbalu, že s takovým skvělým a zkušeným útočníkem můžu hrát v jednom mančaftu.

„NOHY MI ÚPLNĚ ZDŘEVĚNĚLY…“

V reprezentaci jsem potkal hodně kluků, které jsem znal ze Slavie, z ligy nebo z bývalé „jedenadvacítky“, navíc jsem nebyl jediným úplným nováčkem.  Proti Islandu jsem si odbyl premiéru v samotném závěru zápasu, s domácím Katarem jsem nastoupil do druhého poločasu. Jsem rád, že jsme tenhle přípravný turnaj zvládli a obě utkání vyhráli, i když herně to nebylo úplně optimální. Nejvíc jsem se zpotil ne z vedra, ale z vlastní zbytečné chyby, kterou jsem udělal na půlící čáře. V hlavě se mi střetly dvě myšlenky a místo, abych poslechl tu první, tak jsem o balon přišel. Úplně mi pak zdřevěněly nohy, protože domácí se dostali lacino do šance, kterou naštěstí neproměnili… Každopádně to pro mě byla ohromná zkušenost i motivace, abych na sobě dál maximálně pracoval a udržel se v reprezentačním kádru!

„DERBY S KARVINOU MUSÍME VYHRÁT!“

Do Prahy jsme přiletěli v neděli navečer a v pondělí zhruba ve stejnou dobu jsem jel zpátky do Ostravy. V podzimním finiši musíme bodově zabrat, abychom měli klidnější zimní přípravu. Los ale nemáme zrovna jednoduchý. V sobotu hrajeme v Liberci, pak máme doma v derby s Karvinou, kterou musíme za každou cenu porazit, a končíme v Edenu se Slavií, kde bude hodně těžké něco udělat.“