Relativní trenérský věk

Relativní trenérský věk

Ve fotbale jde především o výsledky, a pokud se k tomu přidá i pohledný herní projev, je to pevné spojení, které udrží i na té nejrozpálenější klubové židli každého trenéra. Bez rozdílu, jestli se jedná o ostříleného matadora, nebo teprve o začínajícího perspektivního kouče, dost často s úspěšnou hráčskou vizitkou. A nemusí mít ani požadovanou trenérskou licenci…

Česká nejvyšší soutěž přináší před kvapem se blížícím startem nové sezony nemálo ilustrujících příkladů. Rozkodrcanou sparťanskou káru stabilizoval na cestě vzhůru trenérský doyen Václav Kotal. Tlačí ji se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým v zádech. Hrával s jeho otcem Jiřím, a když se „Rosa“ na podzim 1980 narodil, chystal se na poslední sezonu v rudém dresu před návratem do rodných východních Čech. Když vloni skončil u reprezentační „sedmnáctky“, převzal letenské „béčko“, od kterého byl po hrůzostrašném vykročení do jarních odvet převelen k „áčku“. Podobnou záchranářskou misi bídné sezony absolvoval před třemi lety další šedesátník Petr Rada, který rovněž vytáhl Spartu na bronzovou příčku, ale pokračování angažmá se temperamentní „Plukovník“ nedočkal. Majitel nejbohatšího a nejslavnějšího tuzemského klubu se totiž zhlédl v projektu „internacionalizace“, kterou měl prostřednictvím stamilionových investic do tuctu zahraničních akvizic realizovat Andrea Stramaccioni. Teprve v minulých dnech se podařilo definitivně očistit kádr od drahých hráčů, kteří se za celou dobu pražské pobytu na trávnících objevovali jen sporadicky…

A tak Rada zamířil po desetileté přestávce znovu do Jablonce, který navzdory pravidelnému průvanu v kabině stabilně drží na špici tabulky, hraje se Severočechy evropské poháry, třebaže „čapí“ křídla klubového bosse Miroslava Pelty zdaleka nemají takový rozmach jako před pár lety. Když na jaře teklo zlínským „Ševcům“ pořádně do prvoligových bot, oslovili s prosbou o pomoc zkušeného harcovníka „Boba“ Páníka, kterého před dvěma roky od týmu odvolali. Měli by jim za to být dodnes vděčni v ostravském Baníku, který následně vytáhl ze sestupové bažiny v takřka beznadějné pozici. Oba nováčkové vstoupí mezi prvoligovou elitu sice s novici u kormidla, kteří mají za sebou dlouholetý trenérský životopis v nižších patrech, a táhne jim také na šedesátku. Jiří Krejčí má zásadní podíl na koncepčním vzestupu Pardubic. Kdyby Zbrojovka nepřetáhla na podzim ze sousední Líšně pedanta Miroslava Machálka, který kromě trénování pracoval zároveň na Krajském úřadu v Olomouci, nejspíš by v Brně dál čekali na návrat do nejvyšší soutěže i časů, kdy s týmem Václav Kotal skončil v lize šestý.

V minulé sezoně se po jejím restartu dočkali šance i dva bývalí reprezentanti Pavel Horváth a Radoslav Kováč, kteří dokončují studium profesionální licence. A hned dostali nelehký úkol – udržet se. Nakonec se to oběma za přispění COVID-19 podařilo, neboť vynulovaná baráž a nedohraná nadstavba zrušily i přímý sestup. Ten by měl na jaře příštího roku postihnout hned tři poslední týmy z osmnáctičlenné ligové soutěže. Do kategorie nejohroženějších opět patří jak Příbram, tak Opava, což je pro trenérské zelenáče hozená rukavice, aby se dokázali těmto prognózám na hřišti vzepřít.